Beru si Íránce: Být ženou je náročné. Absolvují sedmkrát více plastických operací nosu než v Americe

Agáta je moje kamarádka. Evropanka, která se během své první cesty do Íránu zamilovala do místního muže jménem Mehran. Po nějakém čase se rozhodli, že se vezmou, což byla pro oba skutečná výzva. V současné době už spolu sice nežijí, ale manželi jsou doposud.

Může si cizinka vzít Íránce? Odpověď na tuto otázku zní ano. Manželství mezi Íráncem a osobou s cizím pasem a občanstvím je možné. Lidé v Íránu cizince respektují a s láskou je přijímají do svých rodin. Existují zde však určitá pravidla a nařízení, která je třeba dodržovat.

Seznamovací aplikace jako Tinder jsou v Íránu zakázány. I přesto jsou populární

Lidé je mohou užívat jen tajně, protože přísně konzervativní státní režim je neschvaluje. Měli byste však mít na paměti, že vzhledem ke kulturním tradicím a skutečnosti, že tyto aplikace nejsou otevřeně povoleny, není mnoho Íránců, se kterými byste se touto cestou mohli spojit.

Luxusní byt na prodej na Praha 9 - 45m, Praha 9

Zobrazit nemovitost

Jedinou státem povolenou aplikací tohoto druhu je v Íránu Hamdam. Tu vyvinul Tebyanský kulturní institut a dle svých tvůrců má přispívat k podpoře „zdravé rodiny“. Uživatelé musí vyplnit psychologický test a ověřit svou identitu ještě předtím, než zde začnou hledat svého ideálního partnera. Dospěje-li dvojice k závěru, že se k sobě hodí, aplikace navzájem představí jejich rodiny i konzultanty. Ti budou doprovázet dvojici během čtyř let po uzavření sňatku.

Tradiční perská svatba je o třpytivých šatech, veselé hudbě a oslavách

Svatební stůl je jedním z nejvýznamnějších a zároveň jedním z nejkrásnějších prvků perské svatby. Stůl je pokryt množstvím předmětů, z nichž každý je vybrán z určitého specifického důvodu. Nevěsta sedí před zrcadlem tak, aby ženich, když vstoupí do domu (ve kterém se bude odehrávat svatební obřad), uviděl jako první odraz její tváře v zrcadle. Na zemi před zrcadlem je rozprostřen zlatem a stříbrem vyšívaný svatební ubrus a na něm jsou položeny předměty spojené se svatbou - sedm elementů v sedmi symbolických barvách: mák jako ochrana proti kouzlům, divoká rýže, andělika, sůl a zelené listy k odvrácení ďáblova pohledu a střelný prach s kadidlem proti zlým duchům.

Pro svatebčany jsou přichystány různé pochoutky a talíř feta sýru s čerstvými bylinkami, který po obřadu koluje mezi svatebčany, aby byl manželský svazek šťastný a prosperující. Velké množství čerstvých řezaných květin symbolizuje naději, že manželský pár bude po celý život provázet krása. Samozřejmě nechybí otevřený korán (nebo jiná svatá kniha).

Na začátku obřadu drží dva svatebčané nad nevěstou a ženichem čtvercový baldachýn z bílého hedvábí. Během obřadu se používají dvě cukrové homole, kterými o sebe nad hlavami nevěsty a ženicha tře šťastně vdaná příbuzná tak, aby z nich padal cukr do látky, ne na jejich hlavy.

Otevřít v galerii (8)

Duchovní čte svatební smlouvu a recituje modlitby, pak se třikrát zeptá nevěsty, zda si bere přítomného muže za manžela. Nevěsta odpoví až po třetí otázce. Cílem je, aby nevěsta partnera znervóznila, a proto řekne své ano až po chvíli mlčení.

Na perské svatbě nesmí chybět ani svatební dorty, které jsou nejčastěji ochuceny růžovou vodou, kardamonem, mandlemi a pistáciemi.

Na závěr svatebního obřadu si novomanželé omočí konečky prstů v nádobce s medem a navzájem se dotknou rtů

Poté, co si pár vymění sliby nebo dá souhlas k manželství, může ženich zvednout sklenici medu, namočit do něj svůj malíček a dát ochutnat nevěstě. Totéž pak opakuje i nevěsta. Po tomto rituálu ženich nevěstu políbí. Tato výměna symbolizuje oddanost páru jeden druhému a vzájemnou podporu během společného života. Svatebčané zasypou novomanžele drobnými zlatými a stříbrnými mincemi a předají jim svatební dary.

Gol baroon

Součástí perské svatby je i tradice zvaná gol baroon, což by se dalo přeložit jako květinový déšť. Obvykle se koná ke konci recepce. Nevěsta a ženich spolu tančí uprostřed parketu, zatímco je svatebčané obklopí a zasypávají je okvětními lístky květin. Kromě příležitosti ke spoustě krásných fotek je gol baroon i přáním všeho dobrého pro nevěstu a ženicha, zatímco se noc blíží ke konci a oni začínají svůj společný život. Svatební hostina, která je obvykle velkolepá, probíhá v domě ženicha. Lidé se baví, hodují, tančí... Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit, se připravují balíčky se svatebními pochutinami.

V pozdních nočních hodinách se novomanželé odeberou do svého nového domova. Na prahu domu rozbije žena láhev s vodou (rozlitá voda symbolizuje štěstí a očistu domova). Potom žena stojící na noze svého manžela symbolicky zápasí o otevření dveří, aby se mohla stát paní domu. Samozřejmě zvítězí...

Po svatbě se manžel obvykle velmi dobře stará o svou manželku a rodinu

V Íránu mají ženy neustálou podporu příbuzných, rodičů a zejména manžela, což nelze ve stejné míře říci o ženách v Evropě. Za finanční situaci íránské rodiny je v první řadě zodpovědný muž. Lze říci, že většina Íránců respektuje své manželky a velmi se snaží, aby o ně bylo postaráno a cítily se spokojeně. Mimochodem, Íránci milují své matky. Neumíte si ani představit jak moc! Pokud matka zavelí, syn sklopí uši a okamžitě a bez reptaní udělá, co se od něj žádá. Ale ruku na srdce, maminčini mazánci se najdou všude ve světě, nejen v Íránu. Tady je však slovo matky silnější než slovo manželky.

Jak se v Íránu šíří dočasné manželství sigheh?

Otevřít v galerii (8)

Pronájem bytu 1+kk, Praha 6 - Bubeneč - 53m, Praha 6

Zobrazit nemovitost

I v takové zemi, jako je Írán, je na vzestupu sexuální turistika a obchodování se sexem. Jednou z příčin těchto jevů je sigheh. Sigheh (známý také pod arabským názvem „nikah mut'ah“) umožňuje mužům vzít si ženu na předem určenou dobu, mít s ní intimní vztah a poté ji bez následků opustit. Zatímco se sigheh často omlouvá pomocí morálních pojmů, v praxi je to právní mezera, umožňující prostituci. Problémy spojené se sigheh nejsou předmětem kontroly. Neexistují téměř žádné výzkumy ani údaje o této legalizované formě sexuálního vykořisťování a o dopadech na životy jejích obětí. Někteří zastánci sigheh tvrdí, že tato praxe podporuje cudnost, neboť zajišťuje, že k sexuálním stykům dochází v rámci manželství. Dalším argumentem je, že mnozí muži nemají žádnou jinou možnost sexuálního vyžití, než jsou tyto placené dohody. Patří sem svobodní muži, muži, kteří často cestují nebo ti, jejichž manželky jsou dlouhodobě nemocné.

Sigheh je uzákoněn v rámci íránského občanského práva. Vstoupit do tohoto svazku mohou muži/chlapci od 15 let věku a ženy/dívky od 13 let věku. Podle íránské tradice musí panenské dívky nejprve získat svolení svého otce, aby se mohly natrvalo nebo dočasně vdát. Takové dočasně manželství může trvat jednu hodinu, několik dní, několik měsíců anebo i déle. Pár může podle íránského občanského zákoníku tento vztah přerušit, aniž by muselo dojít k zákonnému rozvodu. Smlouva o sigheh nezakládá mužovu odpovědnost za finanční zajištění ženy, není s ní spojeno právo na dědictví ani další práva, která mají ženy v trvalém manželství.

Mašhad je se svými 3 miliony obyvatel druhým největším městem Íránu. Díky jeho poutním místům ho každoročně navštíví asi 25 milionů zahraničních a domácích turistů. Město však bohužel přitahuje i muže, kteří zde hledají „dočasná manželství“. Tuto praxi neukončila ani pandemie covidu-19. Pro muže, kteří hledají sigheh, je prvním krokem výběr manželky, který lze provést i online. V Íránu existuje několik webových stránek pro „spárování“ mužů s manželkami sigheh, bohužel i těch nelegálních. Příslušné webové stránky také posílají textové zprávy se seznamy žen a popisem jejich věku, váhy, barvy očí, vlasů a jiných atributů.

Reakce USA na íránské obchodování se sexem

Podle zprávy ministerstva zahraničních věcí USA „íránská vláda nesplňuje minimální standardy pro eliminaci obchodování s lidmi a nevyvíjí potřebné úsilí, aby tak učinila“. V roce 2010 snížila ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová ve výroční zprávě ministerstva zahraničních věcí o obchodování s lidmi hodnocení Íránu z úrovně 2 na úroveň 3, což naznačuje, že Írán nevyvíjí žádné významné úsilí k boji proti tomuto problému. Navzdory skutečnosti, že prostituce je nezákonná, jedna studie odhaduje, že v íránském městském prostředí je přibližně 230 000 sexuálních pracovnic. Poptávka po komerčním sexu nejvíce převládá ve velkých městských aglomeracích včetně nejvýznamnějších poutních měst Qom a Mašhad. Předpokládá se, že obchodníci s lidmi mohou zneužívat i děti ve věku 10 let.

Chudoba a zhoršující se ekonomická situace nutí íránské ženy k prostituci. Odhaduje se, že 50 procent žen pracujících v íránském sex-byznysu jsou vdané ženy. Obchodníci s lidmi často nutí tyto ženy, aby v prostituci pokračovaly, čímž je vystavují hrozbě drakonických trestů včetně popravy za cizoložství. Uvádí se, že íránské, irácké, saúdskoarabské, bahrajnské a libanonské ženy jsou vůči obchodování s lidmi velmi zranitelné.

Dále se podívejme na pravidla, zákony a zvyky, které je potřeba znát, pokud do Íránu zavítáte.

Náboženství

Pokud s lidmi hovořím o náboženství v Íránu, okamžitě je napadne islám s impozantními zdobenými mešitami. Ti znalejší si zemi spojí s šíitskou odnoží islámu a politickým vlivem tamních náboženských představitelů. Už méně lidí však ví o starém íránském náboženství, ze kterého si vypůjčil myšlenky jak judaismus, tak i křesťanství nebo islám a dodnes přežilo – o zoroastrismu. Oficiální čísla hovoří o zanedbatelném množství následovníků zoroastrismu, ačkoli faravahar, symbol tohoto vyznání, se ukrývá skoro všude a nepřehlédnete ho, máte-li oči otevřené. Jediný nejvyšší bůh zoroastrismu Ahura Mazda stvořil dvě bytosti - Spenta Mainju a Angra Mainju - dvě stejně mocné, věčné a protichůdné síly. Ty soustavně bojují a vytvářejí potřebnou rovnováhu dobra a zla ve světě (je to podobné konceptu jin a jang východních náboženství). Ústřední myšlenkou tohoto náboženství je tedy konat dobro a tím přispět k očistě a správnému uspořádání vesmíru (na rozdíl například od křesťanství, kde je nejdůležitější víra v Ježíše Krista).

Nový rok

Nový rok (Nowruz) začíná v Íránu prvním jarním dnem, dnem jarní rovnodennosti (20., 21. nebo 22. března). V tento den se zpívá, hoduje a pije, co hrdlo ráčí. Oslavy Nového roku se v Íránu nesou v duchu dualistické koncepce - konce a znovuzrození, zla a dobra. Jak se starý rok chýlí ke konci, Íránci důkladně uklidí a vyzdobí své příbytky, připraví si nové šaty, napečou tradiční sladkosti a dají naklíčit semena (symbol obnovy). V předvečer poslední středy starého roku (tzv. červené středy) zapalují vatry, které přeskakují. Děti si kromě toho nasadí masky, vezmou lampiony a chodí po ulicích, přičemž tlučou na hrnce a pánve, aby hlukem zaplašily špatnou minulost... místy zaklepou na dveře a žádají o sladkosti.

Několik dní před začátkem nového roku je ve všech domácnostech prostřen „ubrus sedmi nádob“. Sedmička je v Íránu posvátným číslem a sedm nádob představuje sedm andělských zvěstovatelů - znovuzrození, zdraví, štěstí, prosperitu, úspěch, trpělivost a krásu. Nádoby obsahují naklíčená semena pšenice nebo čočky, která symbolizují znovuzrození; pudink, který představuje sladkou obměnu zrn pšenice; jablko, které je symbolem zdraví a krásy; sušené ovoce z lotosového stromu, které je symbolem lásky; palice česneku, které jsou symbolem léčitelství; ocet, který symbolizuje věk a trpělivost; a bobule škumpy, které připomínají měnící se barvy úsvitu, když dobro (slunce) vítězí nad zlem (tmou). Na stole jsou i knihy moudrosti, drobné mince, malovaná vajíčka, růžová voda, sevillské pomeranče... V akváriu plave zlatá rybka (symbolizuje konec astrálního znamení Ryb, které přechází do znamení Berana) a na pánvi s rozžhaveným uhlím se spalují vonné byliny. Dva svícny představují rodiče a zapálené svíčky jejich děti.

Několik hodin před koncem starého roku se rodina a přátelé usadí kolem slavnostně prostřeného stolu, zpívají písně, recitují staré básně a čtou z koránu. Vstup slunce do znamení Berana zvěstují výstřely z děla. Nejstarší členové rodiny tehdy začnou ostatním podávat koláčky, sladkosti, drobné zlaté a stříbrné mince... za doprovodu četných objetí.

Veselé oslavy Nového roku pokračují ještě dalších dvanáct dní, v rámci kterých nejprve navštěvují mladší členové rodiny ty starší, potom naopak. Třináctý den se rodiny vypraví do přírody na piknik a vhodí přitom do vody výhonky naklíčených semen, čímž završí loučení se starým rokem.

Íránská kuchyně

Íránská kuchyně je především rozmanitá: ovlivňují ji chutě přibližně 30-ti národností, podnebí plné kontrastů a samozřejmě arabská kuchyně. Jedním ze základních pilířů íránské kuchyně je rýže, respektive několik druhů rýže, které umožňují širokou škálu přípravy. Druhou velmi důležitou íránskou potravinou je chlebová placka, u nás známá jako arabský chléb. Třetí neodmyslitelnou součástí íránské kuchyně je kebab. Samozřejmostí jsou velké zeleninové a ovocné přílohy.

Sladkosti hrají v íránské kuchyni pouze vedlejší roli a nekonzumují se v tak velké míře jako u nás. Polévky Peršané neznají, nemocným a rekonvalescentům však připravují husté zeleninové a drůbeží vývary.

Perská pohostinnost je všeobecně známá. Hostům se hned po příjezdu servíruje ovoce a čaj, který je na pořadu celého dne. Servírovaný čaj je horký, má jantarovou barvu, podává se v průhledných skleničkách a pije se buď bez přísad, anebo oslazený. Káva do hostitelského menu nepatří, nabízí se pouze na smutečních hostinách.

Zajímavost: Většina Peršanů věří, že je nutné střídat teplé a studené pokrmy. Nejedná se však o jejich tepelnou úpravu, ale povahu. Porušení rovnováhy přijímání teplých a studených jídel vede údajně ke vzniku různých tělesných a psychických obtíží.

A jídla, kterým se nevyhnete?

Otevřít v galerii (8)

Kabab (kebab) je íránské národní jídlo, které v Íránu nelze „minout“, protože se podává všude... ten nejlepší chellow kabab najdete v nabídce mnoha bazarů.

Tradiční chellow kabab se vyrábí z rýže a mletého nebo kusového kebabu (z jehněčího, telecího, drůbežího nebo vepřového masa), který se opéká na plochých rožních a před pečením se marinuje ve směsi šafránu, cibule, jogurtu a citrónové šťávy. Přílohu tvoří grilovaná rajčata, cibule, bylinky, pažitka, okurky a jogurt. K tomu se přikusuje chlebová placka a zapíjí se studeným jogurtovým nápojem.

Chelow je speciálně připravená rýže. Postup je následující: rýže se vloží do osolené vody a nechá se přejít varem; po slití se do rýže přidá trocha másla a nádoba se pevně uzavře. Rýže se scelí a na jejím povrchu se vytvoří lehká zlatavá vrstva (mistrovství íránských kuchařů se posuzuje mimo jiné i podle schopnosti vytvořit takovouto dokonalou, křupavou kupoli z rýže). K snídani se chellow může podávat teplá (s mlékem a džemem) i studená (se sýrem a česnekem). K obědu a k večeři se chellow podává s masem.

Khoresh je jídlo sestávající z jemného dušeného masa, zeleniny, ovoce, fazolí, obilovin a ořechů. Maso se připravuje dlouho a pomalu v takzvaných těžkých hrncích. I ke khoresh se obvykle servíruje rýže.

Pokud jste však vegetariáni, nebude pro vás íránská kuchyně to pravé. Téměř každé jídlo obsahuje maso, takže by mohlo být náročné ho odmítnout a zároveň neurazit hostitele.

Růžová voda je samozřejmou součástí kosmetiky a používá se také k přípravě osvěžujících nápojů

Otevřít v galerii (8)

Převážná část íránské „růžové produkce“ pochází ze dvou malých měst - Qamsar a Naissar, která leží v centrální části Íránu. Světoznámá růžová voda zde odedávna osvěžovala vzduch na místech, kde se setkávalo množství lidí. Kromě toho se stala samozřejmou součástí dámské kosmetiky. Ale zalíbila se i mužům. I ti ji začali používat k pěstování vousů a brady.

„Nebezpečí“ ženských vlasů

Otevřít v galerii (8)

Tisíce íránských žen jsou nuceny proti své vůli nosit hidžáb. V současnosti je tato povinnost sice prosazována trochu mírněji, stále se však musí dodržovat. Víme, že stovky žen byly zatčeny a mnohé skončily ve vězení jen kvůli tomu, že nenosily hidžáb nebo ho nosily „nesprávně“. Podle předpisů íránského práva může být žena odsouzena k 10 dnům až dvěma měsícům vězení, anebo musí zaplatit pokutu pouze kvůli tomu, že byla viděna na veřejnosti se „špatným hidžábem“ (viditelné prameny vlasů, zakázaný vzor látky nebo barva, atd.). Vyšší tresty postihují ženy, které na veřejnosti nenosí hidžáb vůbec. Těm podle íránských zákonů hrozí mnohaleté tresty vězení. 22letá íránská dívka Saba Kurde Afshari byla například zatčena a odsouzena k 24 letům vězení pouze za to, že na ulici nenosila hidžáb.

Ano, íránská vláda legálně nutí ženy nosit na veřejnosti hidžáb, včetně šálů zvaných rusari a kabátů manteau, nebo i celý černý plášť čádor. Je považováno za obscénní, má-li žena na veřejnosti nezahalené vlasy (ačkoli některé ženy v módních bohatších čtvrtích toto pravidlo obcházejí – rády si bez nich dělají pěkná selfie jako kdokoli jiný). Kvůli tomuto chování se však mohou stát terčem íránské mravnostní policie. Dokonce i figuríny musí mít v Íránu „vhodně“ zakrytou hlavu a křivky. Muži to mají o něco jednodušší. Musí dodržovat pouze dress code s dlouhými kalhotami a uzavřenou obuví.

Je to jako ve 'Footloose'

Poměry v Íránu v mnohém připomínají náboženské přesvědčení pastora, ztvárněného Johnem Lithgowem ve snímku Footloose. Západní hudba je zde přísně zakázána. Na veřejnosti není povolen tanec nebo třeba jen pohupování hlavou, nic podobného. V zemi, v níž kdysi bývaly nejlepší baletní soubory na Blízkém východě, se poměry po náboženské revoluci radikálně zpřísnily. V roce 2014 byla skupina mladých Íránců zatčena a odsouzena k 91 ranám bičem a vězení za to, že v ulicích Teheránu tančili na píseň „Happy“ Pharella Williamse.

Výkupné za vraždu

V rámci íránského právního systému není neobvyklé, aby se osoba, která spáchala vraždu, vyhnula trestu, má-li dost peněz na to, aby vyplatila finanční odškodné rodině oběti. Pokud jsou tyto platby uskutečňovány oficiálně, jsou ceny zaplacené za zavraždění ženy obvykle poloviční, než je tomu za vraždu muže. Po poklesu počtu poprav v roce 2020 se Írán, stejně jako například Saúdská Arábie, opět vrátil k intenzivnímu ukládání trestu smrti. Írán udržuje povinný trest smrti za držení určitých druhů a určitého množství drog. Vzrostl i zaznamenaný počet popravených žen. Íránské orgány nerespektují ani mírnější trestání nezletilých, když popravily osoby za trestné činy spáchané v době, kdy jim bylo méně než 18 let.

Intimnosti nechte v ložnici

Projevovat si náklonnost na veřejnosti není zcela dovoleno ani manželským párům. Pokud však nejste oddáni, pak i jen samotné držení se za ruce na veřejnosti může být považováno za nevídaný prohřešek proti etiketě. Jakékoli dotyky mezi nesezdanými a rodinně nespřízněnými osobami jsou přísně zakázány, proto nenabízejte ani podání ruky. Pokud se přesto takový pár spolu na veřejnosti objeví, policie je může vyzvat k objasnění jejich vztahu. Nestává se to však často a většinou takto kontrolují pouze mladší muže. V poutních místech jako je Mašhad s velmi silným náboženským cítěním jsou takové kontroly častější než v jiných íránských městech. Samozřejmě najdou se lidé, kteří třeba při procházkách v parku tyto zákazy projevů náklonnosti vůči svým polovičkám nedodržují.

Cenzura ženských časopisů

Tohle je národní pravidlo, se kterým byste mohli skutečně souhlasit. V Íránu je nezákonné, aby si kdokoli kupoval ženské módní časopisy jako je Vogue nebo Cosmopolitan. Úřady tím bojují proti „zobrazování žen v provokativním oblečení“ a „nemorálnímu obsahu sexuální povahy“.

Nejvyšší množství rhinoplastik na planetě

Navzdory zákazům módních časopisů se v zemi provádí nejvíce rhinoplastik na světě. Provádí se zde sedmkrát více plastických operací nosu než v Americe. Není neobvyklé vidět muže a ženy chodit po ulicích s obvazy na nose. Jen v Teheránu je více než tři tisíce plastických chirurgů! Plastické operace jsou zároveň i jakýmsi protestem proti předpisům a tlakům všedního dne. Po ulicích prý stále jezdí mravnostní policie (já jsem ji nepotkala), za Chomejního v letech 1979 – 1989 stírali dívkám nápadnou rtěnku břitvou a za make-up na tváři hrozilo bičování. Momentálně to není až tak přísné, vždycky to ale závisí na tom, kdo se dostane k moci. Velké portréty Chomejního visí dodnes po celé zemi. Tváří se na nich dost nevraživě.

Stačí říci ne a potom ano

Pokud vám v Íránu někdo něco nabízí, podle pravidel etikety je třeba alespoň jednou nebo dvakrát zdvořile odmítnout a až poté zdráhavě přijmout jeho pohostinnost nebo štědrost. Podobné společenské rituály se objevují i v jiných kulturách, perská zdvořilost je však dotažena do extrému. Tento zvyk nazývaný ta'arof je důležitou součástí kulturní praxe respektu a pohostinnosti. Dokonce i majitelé obchodů nebo taxikáři mohou hrát hru: „och, ne, prosím, nemusíte mi platit“, ale samozřejmě potichu očekávají, že na tom budete trvat a nakonec zaplatíte. Ze západní perspektivy to může vypadat jako pokrytectví, ale záměrem Íránců je být laskaví, přívětiví a zdvořilí.

Co v Íránu neříkat?

Íránci jsou velmi pohostinní a přátelští k turistům. Jsou však i velmi hrdí na svou národnost a pokud je někdo nazve Araby, tak se urazí. Nejhorší, co může člověk udělat, je přijít do Íránu a říci: „je to tady hezké, já miluji arabské země“. Nastane významné ticho. Íránci jsou Peršané. Hláška: „ty jsi Arab“, je pro ně nadávka.

Chtějí, abyste to tady milovali

Západní cestovatel, který se pohybuje po Íránu, může očekávat, že zvláště jednu otázku uslyší pořád a pořád dokola: „Co si myslíš o Íránu teď a co sis o něm myslel předtím, než jsi sem přijel?“ Íránci jsou si dobře vědomi toho, jak jsou vykreslováni na globální úrovni a – možná nikoli překvapivě – touží změnit předsudky cizinců, kdykoli je to možné.

Zmatek nad túmánem a rijálem

Také měna v Íránu vám může zamotat hlavu. Oficiální měnou země je rijál, ale některé ceny nebo účty jsou často uváděny v túmánech Je to ale celkem jednoduchá konverze. V podstatě deset rijálů dává dohromady jeden túmán. Takže pokud průměrný účet za večeři může přesáhnout dvě stě nebo tři sta tisíc rijálů, je jednodušší ho vyčíslit odstraněním nuly.

Perské lázně

Lázně byly obvykle stavěny v těsném sousedství mešit. Lázeňská budova s kupolí a úzkými okny sloužily jako centrum společenského života. Přestože některé lázeňské domy jsou v provozu dodnes, většina z nich byla předělána na muzea nebo čajovny. Íránci nazývali lázně hammam nebo garm-abeh. V těchto lázních se prováděly činnosti jako očista a péče o tělo, masáže, odstraňování tělesného ochlupení, baňkování, péče o vlasy bylinnými zábaly, apod. Kromě toho však perské veřejné lázně sloužily i jako místo, kde se lidé potkávali, povídali si, kouřili vodní dýmku, pili čaj a dokonce jedli. Starověká náboženství Íránu, jako byl mitraismus a zoroastrismus, považovala vodu za symbol čistoty. Proto byla voda považována za božský prvek. I nyní najdete v Íránu mnoho hammamů.

Pravidlo ohledně stříhání vlasů

Otevřít v galerii (8)

Každý Íránec zná slovenského fotbalistu Mareka Hamšíka. Dnes je situace trochu uvolněnější, ale ještě před pár lety by ho tu na hřiště nepustili. Každá extravagance byla zakázána. Íránské ministerstvo kultury v minulosti zveřejnilo seznam schválených účesů za účelem potlačení „dekadentních“ západních účesů, jako jsou culíky, mullety a ostnaté „dos“. Íránští mladíci mohou zapomenout na nagelované „bodliny“ na hlavě. Podle tamních náboženských autorit je takový účes projevem uctívání ďábla a kadeřníci tak musí tento sestřih vyškrtnout z nabídky, jinak riskují zabavení licence.

Muži i ženy podléhají velmi přísným pravidlům osobní vizáže. Mít jakýkoli zvláštní nebo neortodoxní účes je přísně zakázáno, zákaz platí i pro tetování, make-up je zcela zapovězen mužům a jeho přílišné užívání může dostat do problémů i ženy.

Jak Írán zachází se ženami

Zmiňme i něco opravdu temného. Přestože drtivou většinu obyvatel země tvoří milí a obětaví lidé, dějí se v Íránu i hrozné věci. Je-li zde žena sexuálně napadena, leží na ní samé důkazní břemeno, aby prokázala, že byla skutečně znásilněna. Pokud vdaná žena nemůže své tvrzení o znásilnění dostatečně prokázat, může být obviněna z cizoložství, které je v Íránu dodnes hrdelním zločinem.

Moje kamarádka Agáta už bohužel ve šťastném manželství nežije. Odešla z Íránu do Ameriky. Odtud podala žádost o rozvod, její manžel Mehran jí však rozvod nedovolí. Agáta si našla v Íránu mnoho přátel, které kvůli Mehranovi nemůže navštívit. Její íránský právník ji varoval, že by mohla být při návratu zadržena, neboť odcestovala, aniž by nejprve proběhl rozvod s jejím íránským manželem. Pokud se žena v Íránu vdá podle islámského práva, nemůže se bez souhlasu manžela rozvést, pokud neexistují důkazy o zneužívání nebo cizoložství. Je-li žena například sportovkyně a soutěží v zahraničí, musí mít od manžela povolení k vycestování, jinak nedostane pas a nemůže nastoupit. Dovedete si představit, jaký je to pro ni pocit?

Otevřít v galerii (8)

Tyto zákazy rozvodů považuji za absurdní. Bezvýchodná situace někdy skončí zavražděním manžela. Nedávno v Íránu během jediného dne popravili tři ženy odsouzené za zabití svých manželů. K popravám došlo 27. července 2022 v různých íránských věznicích. Od začátku roku 2022 už v Íránu takto popravili nejméně deset žen. Mnohé z nich byly odsouzeny za zabití manželů, kteří se dopouštěli domácího násilí nebo se za ně musely vdát ještě v dětském věku. Nezřídka přitom šlo o jejich vlastní příbuzné. Íránské islámské zákony neumožňují samotným ženám požádat o rozvod, a to ani v případě domácího násilí a zneužívání. V letech 2010 - 2021 bylo v Íránu popraveno nejméně 164 žen. Organizace na ochranu lidských práv poukazují na to, že od začátku letošního roku se v Íránu zvýšil celkový počet provedených poprav, jen v roce 2022 jich proběhlo minimálně 306.

Agáta podala v Íránu žádost o rozvod, ta ale byla zamítnuta – stejně jako pozdější odvolání – protože soud rozhodl, že její návrh nesplňuje tamní zákonné požadavky. Zákon tu ostatně vždy stál a bude stát na straně mužů. Agáta svou snahu proto vzdala.

V Íránu již několik měsíců probíhají masové protesty

V současnosti je komunikace v zemi omezená, do Íránu se často nedá dovolat. Hovory jsou přerušovány nebo hlásí obsazenou linku, přestože druhá strana často netuší, že se ji někdo snaží kontaktovat. Mnoho lidí bylo zatčeno, některým hrozí poprava za účast na protestech. Je mezi nimi i fotbalista Amír Nasr Azádání. Toho zadržela policie dva dny po jeho údajné účasti na nepokojích ve městě Isfahán 16. listopadu.

Podobně je to uvnitř země, kde lidé každý večer v šest hodin masově vycházejí do ulic, aby protestovali proti režimu, který si usurpuje právo na výklad islámu a svými zákazy vstupuje do životů lidí, zejména žen, které se bez manželova svolení nemohou nechat zaměstnat, získat pas či vycestovat ze země.

Na sociální sítě, které vláda blokuje, se lidé připojují přes VPN, aby se mohli v davu najít a synchronizovat a dokázali obejít bezpečnostní složky a riziko, že je ozbrojenci seberou a naloží do antonů, ze kterých už nemusí živí a zdraví vyjít, podobně jako se to stalo Mahse Aminiové, ženě, jejíž násilná smrt tyto masové protesty po celé zemi spustila.

Otevřít v galerii (8)

Tři dny před smrtí ji zatkla mravnostní policie za údajné porušení přísných pravidel oblékání pro ženy. Nejnověji odsoudil Írán k smrti tři další lidi za účast na protestech po úmrtí Aminiové. Celkový počet lidí odsouzených k smrti v souvislosti s více než tříměsíčními protivládními protesty stoupl na 17. Popravy vyvolaly celosvětové odsouzení a nové západní sankce proti Teheránu.

Co dodat na závěr? Co bych poradila dívkám, které jsou zasnoubené s Íráncem?

Naučte se mluvit persky, váš život bude jednodušší. Odolejte všem íránským společenským tlakům, které vyžadují, abyste nosily černou při všech zvláštních příležitostech nebo aby se z vašich dětí stali lékaři nebo inženýři. A smlouvejte s prodavači o co nejnižší cenu (váš budoucí manžel to dokáže!).

Zdroje: CK BUBO, JSME, Brainee, Middle East Institute, Kayhan Life, Live Journal, CNN, Brides, The Knot, TASR