Rod Bartoňů z Dobenína: Od prostých kořenů k šlechtickému titulu
Pětapadesátiletý Josef Michael Bartoň Dobenín je dnes český šlechtic, který se ke svému titulu dostal skrze poctivou práci svých předků a mecenášské službě společnosti. Některé šlechtické rody vznikaly postupně bez velké rodové historie, zato se silnou historií ve své současnosti.
Dnes nejmladší ze současných rodů poctivě pokračující ve šlépějích svých předků. Opět mají v rukou svůj zámek a pokračují v tradičním průmyslu.
Od prostých kořenů po rytířský titul
V 19. století byli obyčejní, ale měli podnikavého ducha. Rod Bartoňů. Josef Bartoň (1803 – 1849) položil základy celého brzy slavného rodu. Ve Žďárkách u Hronova začínal s prvním textilním průmyslem, zaměstnával ruční tkalce a budoval první kapitál. S ním potom založil ve Vysoké Srbské u Hronova barvírnu a bělidlo.
V roce 1904 koupili na Starém Městě hospodářskou usedlost a založili tu během několika let moderní přádelnu bavlny, ve které nakonec pracovalo na 1 000 dělníků. Josef Bartoň se v dalších letech stal v textilním průmyslu velmi známým a například dosáhl založení Svazu českých textilních průmyslníků.
Rok 1912 a rytířský stav
Josef Bartoň byl v tomto roce povýšen do rytířského stavu císařem Františkem Josefem I. a přijal tak šlechtický titul „z Dobenína“.
Rod patřil mezi nejvlivnější průmyslníky a nevyhýbal se ani mecenášské činnosti. V Náchodě a Novém Městě nad Metují založili nadaci pro zchudlé řemeslníky a studenty. Pro děti svých zaměstnanců dal vybudovat ozdravovnu v Dlouhých Rzech. Nové Město mělo díky němu v roce 1930 starobinec. Podíleli se také na financování sokolovny, živnostenské školy a podobně.
Josef Bartoň byl díky své velkorysosti k milovanému kraji velmi oblíbený. Ostatně tento trend trvá dodnes.
Znárodnění se nevyhnulo ani jim
V roce 1945 však jeho továrna vzhledem k vysokému počtu zaměstnanců byla znárodněna. V únoru o tři roky později už rodina neměla žádný majetek, byl zestátněn.
Rodina emigrovala do Kanady, s výjimkou nejstarších členů rodiny, ti mohli i za komunistického režimu dožít na zámku v Novém Městě nad Metují.
Návrat syna a majetku
Z Kanady se nakonec vrátil po revoluci syn Josef. Znovu jim byl navrácen v rámci restitucí zámek, polesí a majetky. Ty předal svému synovi. Zároveň obnovují textilní průmysl.
Josef Michael Bartoň Dobenín? Aktuální hlava rodu
Narodil se v Kanadě, do Čech přijel poprvé pomoci řešit svému otci restituce po revoluci. Vůbec se mu tady nelíbilo, ani v nejmenším tu nechtěl zůstávat. Česká republika mu přišla jako země svou vyspělostí o desítky let zpět. Zdaleka netušil, že brzy změní svůj názor.
Dnes je to jednatřicet let, kdy je v České republice natrvalo. Jedním z faktorů nakonec byl jeho vlastní rodinný život, který považuje v Evropě za přívětivější a přátelštější pro výchovou dětí.
Dále investují do rodinného průmyslu a rozvoje města a okolí.
Nakonec žije ve srubu, ne v Kanadě, ale v Čechách
Vždy snil o životě ve srubu. Byť se Kanada zdá jako ideální místo, nakonec si sen splnil až v Čechách, v době po rozvodu. Kousek mezi Novým Městem a Náchodem. Tak, aby mohl řídit rodinný byznys. Zámek se již stal kulturní a turistickou atrakcí, jeho provozu se věnuje společně se svou ženou. Nabízí na zámku ubytování, opravili tamní terasy. Zámek stále žije svým životem.
Stejně jako okolí Náchoda a Nového Města, které má tu čest být s tímto šlechtickým rodem spojeno.
Jestli je skvělé být pokračovatelem tak zajímavého rodu?
To je vskutku otázka na tělo. Na to pro Idnes J. M. Bartoň Dobenín řekl:
Ano, jsem. Je to čest. Doufám, že budeme pokračovat, bude se nám dařit a jednou budu mít možnost předat to dál svému dítěti tak, jak mi to daroval táta.
Ukáže čas, historie i budoucnost bude k Bartoňům z Dobenína přívětivá.
Zdroj: autorský text,Youtube, idnes.cz
