Někdy sám život kreslí scény tak bizardní, že pokud by nám je nabídl scénárista skrze filmové plátno, klepali bychom si na čelo, že něco tak neuvěřitelného nesneseme ani v televizi. Amerika Donalda Trumpa dává tušit, že se nepojede v zajetých kolejích. Ovšem je opravdu neobvyklé sledovat v přímém přenosu jednání, kde se řeší zabíjení civilistů a dětí v dikci nekonečného seriálu pro pobavení díváků
Donald Trump příští rok oslaví 80. narozeniny a tak v situaci, kdy nepozná své hosty na státní návštěvě ve Washingtonu působí velmi autenticky. Finský prezident Alexandr Stubb se však vzorně přihlásil, a tak ho Trump pochválil, že vypadá "velmi dobře, lépe než minule," a tak ho asi proto nepoznal.
Novinář hodnotí oblek ukrajinského prezidenta, který mu sluší a jak se odlišuje od jeho oděvu z minula. Záhy se pak řeší posílání ukrajinských vojáků na smrt a zabití rok a půl starého dítěte ruskými ozbrojenými silami.
Německý kancléř Friedrich Merz vysvětluje Trumpovi, že odstoupení ukrajinského území, je jako, kdyby se USA měly zbavit Floridy. Na podobné příměry Trump uznale kýve hlavou a pochvaluje si jak je setkání opět "velmi dobré". A taky pochvaluje Merzovi jeho opálení.
I Zelenskyj už pochopil Trumpův specifický diplomatický jazyk, kdy je potřeba amerického prezidenta pochválit v každé druhé větě a tak to jede jako kolovrátek. Trumpovi se to podle záběrů očividně líbí.
Všemu předcházel úsměv na tváři Vladimira Putina během jednání na Aljašce, kde jeho přední ministr vesele přijel v tričku s nápisem SSSR (v azbuce vypadá jako CCCP). Takovým způsobem dnes probíhají jednání vrcholných politiků ohledně nejvážnější bezpečnostní krize v Evropě od dob 2. světové války. Jak s oblibou omílají čeští rusofilové, která hrozí přejít v 3. světovou válku.
"Spojené státy nemají žádné karty, protože je vyhodily z ruky. Pokud s nimi budeme chtít ještě někdy hrát, budeme je muset získat zpět: Vyzbrojit Ukrajinu, rozšířit sankce, zastavit smrtící roje dronů, zlomit ruskou ekonomiku a vyhrát válku. Pak bude mír,"
neřekl Winston Churchill, ale komentátorka The Atlantic Anne Apllebaum.
Tak nějak by se věci dělaly za starých, ovšem ne moc dobrých časů. Dnes se politika dělá jinak a ani Trumpův ještě starší předchůdce, který byl opravdu z jiného ranku než současný prezident, nebyl ochoten podobně rázně bouchnout do stolu.
Kouzlo všeho je, že je před námi dadaistický obraz, kterému nikdo nerozumí a nedá se vyloučit, že povede k zastavení zabíjení na Ukrajině. Jenže Vladimir Putin nerozpoutal krvavou válku proto, aby se dobře zasmál novému diplomatickému formátu, který jsme v průběhu pondělka sledovali.
Putin je taky člověk žijícím ve vyjetých kolejích. Tyto kolejnice vedou přes ruské sféry vlivu a tu by si Putin představoval tak, jak vedla v dobách železné opony. Neplánuje invazi do USA, ani do Francie, tam ruská noha nikdy nevkročila, ale v Praze v roce 1968 mohli Rusové demonstrativně předvést svou sílu.
Donald Trump sice dost možná kandidoval do úřadu prezidenta, aby mohl provokovat a humorně-dadaistické výjevy v jeho pojetí diplomacie jsou mu nejspíše vlastní. Zároveň nelze pochybovat o tom, že si přeje opravdový mír a konec zabíjení na Ukrajině. Jen nemá ponětí, jak k tomuto cíli dojit a proto někdy netají zmatení ze situace.
Podle předpokladů to nevyřešily ani dvě ostře sledované schůzky, ale ve světě dadaistických obrazů, kde nepanuje řád, se věci vyvíjí mnohdy nahodile. Doba se mění, řád a pořádek je na mezinárodním poli dávno pryč. Vše se může vyřešit zdárně mimoběžnou náhodou, jen tomu nic nenasvědčuje a ze zdlouhavých jednání ni konkrétního nevzešlo.
Sledovanost měly však poslední dvě epizody naplněné absurdními situacemi vysokou a tak se nabízí pokračovat ve vysílání nekonečného seriálu bez obsahu dál.
Zdroje: autorský text, komentář, The Atlantic, X, The Daily Beast, Fox News, Aktuálně.cz