Na férovku: Německo i Francie se chystají na válku s Ruskem. Nová vláda ČR se spojence chystá trumfnout
Možný útok Ruska na některý ze sousedních států NATO se skloňuje čím dál častěji. Německo rozjelo nákladné investice do armády, což v případě státu, který rozpoutal dvě světové války, bylo ještě nedávno úplné tabu. Francie představila nový plán na zapojení dobrovolníků do vojenské služby. Rodící se nová česká vláda se v programovém prohlášení schovala za fráze, které by mohly mít ještě větší ambice. Autor chystá obří překvapení anebo neví, o čem mluví.
„Od letošního léta bude postupně zavedena nová národní služba. V tomto nejistém světě, kde moc převládá nad právem a válka je všudypřítomnou realitou, nemá náš národ právo na strach, paniku, nepřipravenost nebo rozdělení," prohlásil francouzský prezident Emmanuel Macron podle agentury AP.
Komentoval tak nový program francouzské armády o náboru dobrovolníků, kteří by sloužili 10 měsíců v armádě a pak by se přesunuli k rezervistům, francouzské obdobě českých aktivních záloh. Macron zcela přesně popsal aktuálně převládající pohled na mezinárodní vztahy. Podobné plány nedávno představilo i Německo a míří k největší armádě v Evropě.
Kdo má, a kdo bude mít největší armádu v NATO
Donald Trump se minimálně v rétorické rovině přidal k pojetí mezinárodní poltiky, kde je klíčovým parametrem síla, ať už politická, vojenska nebo ekonomická a ve svém projevu to potvrdil i Macron. Zásady mezinárodního práva, jak se v Evropě budovaly po druhé světové válce a obzvláště po konci studené války, šly opět pro jednou stranou.
Právo nějakou reálnou aplikaci, musí být vymahatelné, nebo se z něj stane jen cár papíru. Pokud nebudou v každé sebemenší vesnicče kamery na měření rychlosti, nikdy nebude překračování povolené rychlosti 50 km/h zcela vymahatelné. Čím více policistů a kamer to bude hlídat, tím vzácnější tento přestupek bude.
V mezinárodní politice je to podobné. Faktorů do hry může vstupovat více. Nejvíce v celé Severoatlantické alianci investuje do armády Polsko, které na svou bezpečnost obětuje přes 4 % HDP a není pochyb o tom, že dojde až na 5 % vytýčených pro členy NATO Donaldem Trumpem. Metrika je to poněkud vágní, ale klíčová, pro jakékolic zobecnění a tím pádem i pochopení věci.
Na přesně opačném pólu v této statistice je Španělsko. Shodou okolností jsou oba státy na opačném konci Evropy. Řeč čísel mluví jasně. Každý si umí spočítat, kde se v Evropě nachází největší bezpečnostní hrozba. Polsko má přímé hranice s ruským Kaliningradem. Exklávou, proměněnou ruským vojensko-průmyslovým komplexem v základnu napěchovanou smrtonosou technikou. Optikou výběru destinace pro letní dovolenou se pro Čechy Polsko a Španělsko může zdát skoro stejně blízko, tedy podle četnosti návštěv, geograficky je Polsko podstatně blíže.
"Česko stojí na prahu největší bezpečnostní transformace od roku 1989. Máme obrovskou ambici, ale institucionálně i společensky jsme stále v půli cesty. Pokud chceme být skutečně respektovaným spojencem, musíme sladit ambici s realitou, a přestat věřit, že procenta HDP jsou synonymem bezpečnosti. A to bude hlavní úkol příští vlády. Převzít zemi s ambicemi, ale bez kapacit; s modernizačními projekty, ale slabou infrastrukturou; s technikou, ale bez lidí,"
upozornil bezpečnostní expert Miroslav Plundrich na webu CZDefence.
Budoucí ministr neví, o čem mluví anebo chystá cestu zpátky v čase?
Investice do bezpečnosti se staly pro českou vládu prioritou číslo jedna. Nárust rozpočtu rezortu obrany byl nejvyšší ze všech spravovaných vládou Petra Fialy (ODS). K veslu se však chystá nová garnitura, která byla k této politice z opozičních lavic velmi kritická. Zdálo se, že by peníze směrem k nákupu nové vojenské techniky raději přesměrovala jinam.
Její nové programové prohlášní by však mohlo vzbudit zcela opačný dojem. "Cílem je armáda, která má důvěru občanů, jasné poslání a reálné schopnosti zajistit obranu České republiky v každé situaci...Armádu budeme rozvíjet jako technologicky vyspělou sílu schopnou zajistit obranu teritoria a vzdušného prostoru České republiky," vyzdvihuje národní zájem připravené programové prohlášení rodící se vlády.
Pomiňme, že porod je aktuálně poněkud komplikovaný. Česká armáda má aktuálně necelých 28 000 vojáků, přes 23 000 profesionálů a přes 4 tisíce záložníků. Ruská invazní armáda na Ukrajině má asi kolem 600 000 mužů. Celá Ukrajina, která je skoro čtyřikrát větší než ČR má aktuálně ve zbrani 880 000 vojáků. Jistě, obě země jsou rozlehlejší a může se zde rozvinout delší fronta. Aby česká armáda měla reálné schopnosti zajistit obranu České republiky musela by mít minimálně 200 000 mužů (počet Ukrajinské armády děleno čtyřmi a zakrouhleno dolů).
Programové prohlášení se sice zmiňuje o závazcích k NATO, ale jen napůl úst, zatíco dominují slova o národní suverenitě. Současná česká armáda je směrem ke schopnosti zajistit obranu teritoria, zcela závislá na spolupráci v NATO. Podle plánu nové vlády, by tak ČR mohla lehce strčit do kapsy francouzské plány na posilování záloh, německé zbrojení i Polských chystaných 5 % HDP na armádu.
Vrátil by se totiž sen českých penzistů, kteří prošli povinnou vojenskou službou a která z nich "udělala chlapy". Stálo to tehdejší režim 6 % HDP a tak první místo v NATO by to lehce zajistilo. I Němci se nyní hlásí ke zkušenosti tamějších důchodců a zároveň celoživotních záložáků.
Na důvěru penzistů jakožto voličů spoléhá i hnutí ANO. Do programového prohlášení tak ukrylo holt svým podporovatelům, ale kdesi v zátylku zůstává matný pocit, že fráze z progamového prohlášení jsou opravdu jen frázemi. Co je trochu horší, autor textu neměl ponětí, o čem píše, nehledě na to, že mohlo jít o budoucího ministra obrany. Anebo ČR čeká obří překvapení a cesta zpátky v čase.
Zdroje: autorský text, komentář, ČTK, AP, Hospodářské noviny, tn.cz, czdefence.cz, euro.cz
