Česko a jeho kubismus. Na Kampě odhalují, proč se u nás uchytily krychle a koule

Muzeum Kampa připravilo výstavu vycházející ze sbírky Západočeského muzea v Plzni, kde se podřilo vytvořit ojedinělý soubor desítek kubistických děl předních českých tvůrců. Aktuálně tak prezentuje tyto díla v srdci Prahy, kde jsou více na očích nejen domácím, ale také zahraničním návštěvníkům.

Sbírka vznikla ze zájmu Oldřicha Kuby, který se zaměřil na dílo Bohumila Kubišty a začal ho systematicky vykupovat na přelomu 50. a 60. let 20. století. Záhy se galerijnímu sběrateli nabídlo zaměřit na další kubistické umělce. Ve sbírce, stejně jako na výstavě Muzea Kampa tak najdeme díla zejména Emila Filly, Otto Gutfreunda, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, nebo Antonína Procházky.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Kubismus přišel z Francie, aby se v Praze změnil na rondokubismus

Speciální pozornost je věnována Emilu Fillovi. Ten byl jakýmsi uměleckým pokračovatel Kubišty, a kterého minimálně úspěchem svých děl překonal. Na výstavě nechybí jeho kubistický autoportrét. Tento žánr, zde najdeme ve více podobách, což dosvědčuje vliv otce kubismu Pabla Picassa na české autory.

Domácí kubisty přivedly ke hře s geometrickýmitvary a liniemi zejména jejich pobyty ve Francii a v Paříži. S orientací české politiky na Francii, jakožto hlavního vítěze 1. světové války je i česká společnost 1. republiky fascinována tamější kulturou.

Jedním z těchto projevů byl i nebývale silný zájem o kubismus. Je zcela logický, protože byl odmítnutím dominantní secese a historismu, tudíž se stal lákavým poslem nových časů. Ještě výrazněji se pak odrazil v architektuře, aby se v Československu proměnil v unikátní domácí rondokubismus. Četná architektura v tomto stylu patři k trochu opomíjeným unikátům pražského kulturního dědictví.

Návštěvníci se zvýšeným zájmem dojdou určitě k sekci s kubistickými obrazy Josefa Čapka, malíře a spisovatele a také bratra slavnějšího Karla Čapka. I jeho nakonec potkal tragický osud v nacistickém koncentráku aniž by bylo nalezeno jeho tělo. Jeho kubistická díla inspirovala právě cesta do Paříže, byť ještě v předválečném období a dokumentují ji i vystavená díla Nevěstka a Námořník. 

Co v obrazech neuvidíme

Pro ty, kteří si nevystačí jen s pohledem na obrazy, jakkoliv je jejich vizuál fascinující, ocení ukázky z korespondence Oldřicha Kuby. První ředitel Západočeské galerie v Plzni (v letech 1954-1985) v nich často vyjednává s vlastníky děl o jejich odkupu. Dokazují také, že Oldrich Kuba požíval dobrého renomé.

Jde většinou o pozůstalé po umělcích, kteří jsou někdy více, někdy méně ochotni díla prodat, alespoň takový obraz nabízí vystavené ukázky. Návštěvníci se také dozví, za kolik se tak kubistické obrazy nakupovaly v časech socialistického Československa. Podle kurátorů celou výstavu propojuje právě motiv sběratelství uměleckých děl.

Autoři výstavy tak nechtěli zůstat jen u děl samotných s přihlédnutím k jejich tvůrcům. V tomto případě však doplňují výstavu četné životopisné medailonky umělců, tudíž v tomto ohledu rozhodně divák nezůstane ošizen.

Co se týče pozadí tvorby, nabídne výstava např. i skicáře. Zajímavý pohled pod pokličku je v rámci architektonického rozmístění výstavy trochu ukrytý za speciálními zdmi, což je trošku škoda, protože řada návštěvníků ho pak může přehlédnout.

Doplnění výstavy o detaily z práce dobového sběratele Oldřicha Kuby a snaha seznámit návštěvníka s pozadím vzniku děl a také s kontextem vzniku umělecké sbírky je velice příjemným faktografickým zpestřením návštěvy galerie.

Zdroje: autorský text, redakce, Aktuálně.cz, kudyznudy.cz