Pohled na politiku Donalda Trumpa se lidským rozumem chápe jen těžko. Vysvětlit se to dá celkem jednoduše. Pokud se díváme na chování malých dětí, tak také cítíme, že se nechovají dospěle, ale nerozhodí nás to, protože víme, že nejsou dospělí.
Donalda Trumpa a jeho tým pochlebovačů v čele současné americké politiky prostě zažitou optikou psychologie není možné považovat za vyzrálé osobnosti. Zároveň platí, že co se týče osobnostního vývoje, podstatná část populace nezvládne překonat všechny milníky, které dospělost charakterizují.
Přestože lidé zvládnou školní docházku, klidně i s nejvyššími akademickými tituly, dosáhnou na dobrou profesní kariéru, založí rodinu a vychovají děti, jejich osobnost nikdy nemusí dosáhnout plné dospělosti. V české lidové slovesnosti se tomu říká zastydlá puberta. Když postarší manažer musí plácat po zadku všechny kolegyně a po práci za každou cenu zvítězit v amatérském čutání fotbalu, neznamená to nic jiného, než že prostě jeho osobnost nedokázala překonat všechny milníky vedoucí k dospělosti.
Člověk se rozhodně nemusí zaseknout v pubertě, ale není ničím neobvyklým, že jeho osobnost se udrží na úrovni čtyřletého dítěte. V případě Donalda Trumpa se není čemu divit. Vyrůstal se stříbrnou lžičkou v puse, i když ve skutečnosti byla asi zlatá. Celý život nic nemusel, majetek jeho otce mu spadl do klína a on ho mohl vesele rozšustrovat, nehledě na to, že občas něco vydělal.
Že americká společnost, stejně jako evropská, už pár staletí není řízena podle rodových predispozic k vládnutí ze strany šlechticů, mu nikdo nevysvětlil. A tak se může vesele považovat za střed vesmíru a za stabilního génia, protože v této pozici byl už od kolébky. Batolata také nechápou to, že existují jiní lidé a mají své potřeby.
Kult Donalda Trumpa tuto sebestřednost vztáhl i na sebe, a běda tomu, kdo se podle těchto bizarních pravidel, která jinak fungují pouze u lidí vykonávajících potřebu do plenek, neřídí. Naposledy to pocítil na vlastní kůži maršálek, tedy předseda polského poslaneckého sněmu.
Dovolil si říct, že Trumpova Rada míru, kde má být americký egomaniak z Bílého domu doživotním předsedou, není vhodný nástroj pro polskou bezpečnostní politiku. Ani OSN neuchránila Ukrajinu od barbarské invaze Rusů. Těžko to může zaručit ad hoc vymyšlená organizace, jež nejspíše poslouží jen Benjaminu Netanjahuovi jako trafika, až nad ním definitivně sklapne past jeho korupčních skandálů.
Stačilo to však k tomu, aby Trumpův podkuřovač v Polsku uvalil ukončení diplomatických styků na prostořekého ústavního činitele Włodzimierze Czarzastyho. V zahraničněpolitické praxi to sice neznamená nic, ale v diplomatické rovině je to, jako poslat někoho do míst, kam slunce nesvítí.
„Možná se skutečně podivujete, co řekl Czarzasty o Trumpovi tak vážného, aby americký velvyslanec přetrhal diplomatické styky s maršálkem? Nazval Trumpa pedofilem? Podvodníkem? Nebo mu sprostě nadával? Ne,“ zaznělo aktuálně a trefně v diskuzi na síti X.
Například poukaz na Trumpa jakožto pedofila je totiž v amerických kruzích kritických k Trumpovi běžný. Naposledy ho tak neváhal označit herec Mark Ruffalo na Zlatých Glóbech.
Jenže Czarzasty řekl, že nepodpoří Trumpa v jeho urputné snaze získat Nobelovu cenu, i když ho k tomu předtím vyzval jeho americký a izraelský protějšek. Jenže Donnie Trump tu lopatičku/nobelovku hrozně chce!
V tuzemsku tuto politiku také dobře známe. I u nás máme politickou stranu, která tu lopatičku/ministerstvo hrozně chce pro své dítě v pozici ikony partaje. Poznávacím znakem tady je obliba hry s autíčky. Prezidentovi už pohrozili, že pokud hračku nedostanou, budou ho ignorovat a nebudou si s ním hrát!
Na závěr se ještě vraťme do Polska. Do země, která dává více procent HDP na obranu než USA a která si drsně poradila s migrační krizí na východní hranici. Takovou politiku by rád reprezentoval sám Trump a ukazoval prstíkem na Evropany, kteří to nedělají. Jak prosazovat svůj vlastní politický program by se trumpisté mohli v Polsku učit, ovšem to by přišli o svou jedinečnou pozici na pískovišti, a to jejich osobnostní vývoj zaseknutý ve druhém roce života nedovoluje. I tak se můžeme dívat na neobvyklý diplomatický konflikt.
Zdroje: autorský text, komentář, ČT, X, AP, Aktuálně.cz, e15.cz, YouTube