Za komunismu jsme to měli lehčí. Modlím se za světový mír, říká legendární herečka Lenka Termerová
Držitelka Českého lva dorazila na červený koberec v doprovodu svého manžela. Co si myslí o současné kinematografii? Dívá se na Netflix? A jak vnímá současnou geopolitickou situaci? Nejenom o tom jsme si povídali před zahájením slavnostního večera.
Pochází z Hradce Králové a umělecký gen zdědila po otci, který byl výtvarníkem. Její matka pracovala jako účetní. Zatímco mnozí její vrstevníci na střední škole tápali, co budou v životě vlastně dělat, ona o svém budoucím kariérním směřování měla jasno už na gymnáziu. A tak pokračovala na pražské DAMU. Během studia hostovala v pražském Divadle Zdeňka Nejedlého a v Činoherním klubu.
Televizní role
Má za sebou pozoruhodně pestrou paletu divadelních rolí. Ve spolupráci s režisérem Janem Kačerem odehrála v rámci působení v Divadle Petra Bezruče řadu velkých rolí v různorodém repertoáru – např. Hamlet, Racek, Bratři Karamazovi, Milenci z Kiosku a další. Proslavila se však díky rolím v televizi. Přes 20 let působila v hereckém souboru ikonické Ypsilonky.
Poprvé se před kamerou objevila v roce 1968 v adaptaci Kunderova románu Žert. Do diváckého podvědomí se dostala díky roli češtinářky Novákové v seriálu Život na zámku (1995). Skutečnou popularitu jí ale přinesla až postava Jiřiny Rubešové v úspěšných televizních seriálech Rodinná pouta (2004-2006) a Velmi křehké vztahy (2007-2008).
Za svou kariéru byla pouze jednou nominována na Českého lva. Tato nominace jí ovšem v roce 2008 přinesla vítězství. Sošku získala za vedlejší ženský herecký výkon v dramatu režisérky Michaely Pavlátové Děti noci, kde si zahráli také Jiří Mádl, Marta Issová, Igor Chmela nebo Jan Dolanský.
V současnosti ji bude možné vidět v novém filmu Zdeňka Svěráka s názvem Pět švestek, který natáčel v utajení.
Dobrý večer, jak se dnes máte a na co se nejvíc těšíte?
Děkuji, mám se dobře a těším se na všechny filmy a hlavně na to, jestli zvítězí moji favorité.
A kdo je váš favorit?
To vám nemůžu říct, řeknu vám to až potom, jestli zvítězí.
Vy se v oblasti filmu pohybujete velmi dlouho. Jak vnímáte vývoj kinematografie?
Myslíte jaké kinematografie, světové nebo české?
České i světové.
Myslím si, že světová kinematografie je velice zajímavá. Aspoň já jsem viděla krásné filmy, viděla jsem Milost a cítila jsem hodnotu. A to jsem byla zase na nějakou dobu uspokojená.
A z českých filmů některé jsou hezké, některé ne, ale myslím si, že by se možná mohlo točit méně a víc se nad tím někdy zamýšlet.
Na to jsem se vás právě chtěl zeptat, protože tvůrci jsou občas kritizováni za to, že příliš točí komedie. Neměli bychom z tohoto žánru ubrat a točit více hororů nebo sci-fi?
Těžko říct, komedie jsou potřeba také. Podívejte se, Někdo to rád horké je komedie a přetrvala sto let a je pořád nádherná. Když je dobrá komedie, je to skvělé. A když je dobrý horor, je to také skvělé. To jsou takové barvy.
A co vy a moderní platformy jako Netflix a další streamovací služby? Díváte se na to?
Dívám se. Musím říct, že se na to dívám. Na televizi, ale dívám se na ty filmy.
A co vás tam v poslední době zaujalo?
To si teď nemůžu vzpomenout, jak se to jmenuje. Dívali jsme se na něco strašně zajímavého. Spoustu věcí. Tak vám to řeknu příště.
Teď se říká, že je velmi silná mladá generace herců, jako je například Oskar Hes, Petr Uhlík a další. Co na to říkáte?
Myslím si, že jsou výjimeční. A že jsou skvělí nejen jako herci, ale i jako lidé.
Myslíte si, že to mají dnešní herci s rozvojem platforem, jako je Netflix, jednodušší, nebo naopak těžší kvůli větší konkurenci?
Já nevím. Upřímně řečeno opravdu nevím, jestli to mají těžší než my. My jsme to měli rozhodně lehčí, protože za komunismu byla televize, kde byly dva programy, a bylo daleko méně lidí, byl Barrandov.
Dnes je ta šíře tak obrovská, že na jednu stranu je těch možností víc a na druhou stranu je těžší prorazit. Takže těžko říct.
A ještě poslední otázka – co říkáte na současnou geopolitickou situaci, kdy se válčí na Ukrajině a na Blízkém východě?
Vůbec mi o tom nemluvte, opravdu nemluvte. Já se modlím. Nedávno jsme se bavili s jednou výtvarnicí a já jí říkám, že se modlím za světový mír. Opravdu jsem k tomu došla, čemu jsme se vždycky smály.
Je to smutné, že stačí pár lidí, kteří nejsou v pořádku, a přivedou celý svět k hrozným věcem. Dnes a denně jsme toho svědky. Je to smutek.
Tak moc děkujeme za rozhovor a užijte si dnešní večer.
Děkuji také, mějte se hezky.
