Na férovku: Benzin, diesel a pumpařské marže. Cenu globální komodity neurčuje strejda u stojanu

Svět je kulatý a v kruhu se točí i problém s cenami pohonných hmot. Zablokovaný Hormuzský průliv snížil množství ropy na světových trzích přibližně o pětinu. Když se podíváme na kulatou mapu světa, uvidíme, že celá Evropa takové množství plochy nezabírá a např. Česko je na takové mapě sotva pozorovatelné.

Ropa přitom stojí cca za jednou třetinou celosvětově vyprodukované primární energie. Pro srovnání, jaderná energie se celosvětově pohybuje kolem 4 %. Dlouhodobým trendem na trhu s ropou je prohlubující se propad poptávky. Dneska to sice neplatí, ale narůstající množství elektromobilů a stoupající účinnost aut (čti: klesající spotřeba litrů na sto) se spalovacími motory pochopitelně poptávku utlumuje.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Snížení daní na benzin zaplatíme z druhé kapsy

Jak může tyto záležitosti změnit samotné Česko? V podstatě nijak. Nicméně samotné ceny na totemech stát může ovlivnit skutečně podstatným způsobem. Pohonné hmoty totiž daní. Spotřební daň je stálá a tvoří 12,84 Kč na litr benzinu a 9,95 Kč na litr nafty. Už jen cca pětikorunový rozdíl v ceně mezi oběma komoditami na pumpách dává tušit, že spotřební daň za růstem cen nestojí. Navíc ještě stát vybírá 21 % DPH a s rostoucí cenou pohonných hmot tak vybere více peněz.

Odhadem tak zhruba polovinu ceny pohonných hmot tvoří daně. Vláda tyto daně může lehce snížit. Příliš se k tomu nemá, a to z dobrého důvodu. Pokud vybere méně na daních, bude muset ušetřit na něčem jiném. Ušetřené peníze tak bude muset vytáhnout z jiné kapsy daňového poplatníka. Vzhledem k tomu, že motorismus přináší řadu negativních externalit (od zabírání veřejného prostranství parkováním po astma a rakovinu plic ze znečištění ovzduší, které stojí miliardy české zdravotnictví), dotovat tuto činnost se příliš nevyplatí. I proto existuje ona spotřební daň.

Na paškál se tak dostaly pumpařské marže, z nichž se stal velký mýtus. Není až tak velkým tajemstvím, že marže pumpařů se pohybují v nižších jednotkách korun a jsou nejmenší částí cenotvorby. Jenže není pumpař jako pumpař.

Už si nemůžete vzpomenout, jaká značka pumpy to byla během víkendu na Vysočině, ale víte, že jste tankovali levně? Tak to byl pumpař, který je samostatným podnikatelem, benzín kupuje u rafinérie za tržní ceny a jelikož může konkurovat jen cenou, má levný benzín a nízkou marži. Buď 2 nebo 3 koruny.

Velcí hráči mají velké marže, nedá se s tím nic dělat

Když se řekne benzínka, tak se člověku častěji vybaví červená barva Orlenu (dříve Benzina), žlutá Shell nebo zelená Mol. To je jiná písnička než strejda pumpař uprostřed Vysočiny. Tyto obří firmy nejenže vlastní stovky čerpacích stanic a rafinérie, ale Mol také třeba ropné vrty na Blízkém východě. Pro tyto giganty je otázka marže u pumpy zcela relativní.

Zároveň právě tyto firmy provozují stanice s nejdražším benzínem a naftou. Jednak prodávají kvalitnější, aditivovaná paliva a také stojí na dražších pozemcích, zejména u dálnic. Nájmy stanic u D1 stojí v řádech desetimilionů ročně a to už se do ceny za litr promítne. Prosté srovnání „Shellky“ u dálnice a v okresním městě dává tušit, že tady z jednoho litru kápne podstatně více než 3 koruny.

Tady by se marže dala zmenšit a zákazník by to pocítil. V praxi však firma ovládající celou vertikálu může změnit cenotvorbu a na pumpu dodá dražší benzín.

Přes marže se ze strany státu dá však cena snížit jen opticky. Zákon globálního trhu je silnější než krátkodobý populismus politiků té či oné vlády malých zemí v Evropě. Zatímco trh benzín prodražil, dlouhodobě stojí za jeho reálně klesající cenou.

Jak známo, na pohonných hmotách se totiž dlouhodobě neodráží inflace. Cena práce (např. marže pumpařů) je totiž jen zlomek výsledného produktu. Jinak se jedná o komoditu světového trhu, jejíž producenti by snižováním prodeje sice zvýšili cenu, ale ztratili by prodeje, jelikož trh by použil náhradní zdroj energie.

V současnosti to můžeme vidět na takřka okamžitém poklesu prodejů vozů s dieselovými motory. Ještě v roce 2016 se slavilo, že je možné za průměrnou mzdu koupit 1000 litrů benzínu, i pro prudkém zdražení je to dnes podstatně více. Mávnutím kouzelného proutku se zkrátka cena snížit nedá a je iluze se domnívat, že za ní stojí nenasytný strejda za pokladnou zapadlé pumpy.

Zdroje: autorský text, komentář, Seznamzprávy.cz, dostupnyadvokat.cz, relisticka.cz, Facebook