AI není levnější než živý kaskadér. Dokud má StarDance u lidí úspěch, tak na Českou televizi patří, říká kaskadérka Hana Dvorská

Dobrý den. Natáčíme u vás doma, kam jste nás pozvala. Říkala jste, že zde bydlíte už přibližně 40 let. Je to váš byt, nebo si ho pronajímáte?

Bydlím tady v pronájmu a jsem šťastná. Zjistila jsem totiž, že platit nájem je pro mě výhodné. Nevadí mi to a nijak mě to neobtěžuje. Nejsem žádná hromaditelka bytů. Nepotřebuji vlastnit nemovitost, potřebuji střechu nad hlavou a pronájem je pro mě nejjednodušší řešení.

Prodej luxusní vily s vnitřním bazénem,

Zobrazit nemovitost

Takže hypotéku jste nikdy neměla?

Ne.

Nacházíme se na Praze 5. Co se vám tady líbí a co byste případně změnila?

Líbí se mi, že mám blízko metro, takže mohu cestovat po celé Praze a jsem všude rychle. Hodně chodím pěšky. Na Václavské náměstí i kamkoliv jinam dojdu poměrně rychle, takže nemusím jezdit autem.

Auto sice mám, ale kdybych s ním vyjela, mohla bych pak hodinu objíždět blok, než bych zaparkovala. Raději tedy chodím pěšky nebo jezdím na kole. Například na Kavčí hory se dostanu za patnáct minut. I na další místa se mi na kole cestuje pohodlně.

Líbí se mi také to, že jsem v centru a mám všechno na dosah. Přestože bydlím u křižovatky a je tu poměrně rušno, jsem spokojená.

A co vám naopak vadí?

Vlastně mi tady nic nevadí. V současnosti se například staví nové Smíchov City směrem ke Smíchovskému nádraží. S tím souvisí určitá omezení. Jezdí tu auta a nákladní vozy, někdy kvůli stavebním pracím nejde voda nebo se objeví jiné komplikace. To ale patří k rozvoji města. Já jsem zkrátka šťastný člověk.

Kdybyste čistě teoreticky zvažovala přestěhování do jiné části Prahy, kam byste se vydala a proč?

Do jiné části Prahy se mi nechce. Kdybych si ale měla vybrat, možná bych uvažovala o Letné, poblíž Stromovky, případně někde v Kunratickém lese, zkrátka blízko přírody.

Já mám ale tady svůj kopec, Mrázovku, a ten mi úplně stačí. Mám tam zahrádku v zahrádkářské kolonii. Za pět minut tam doběhnu. Je to do kopce, což mám ráda, protože člověk alespoň trochu něco dělá. Potom si sednu na zahrádku a pozoruji, jak všechno raší a roste.

Pěstuji tam broskve, švestky, ostružiny, jahody a také květiny. Vždycky se těším, až mi úroda vyroste a budu si ji moci sklidit. Dokonce bych chtěla začít chovat včely. Zatím na to nemám čas, ale kdyby mi někdo koupil k Vánocům poukaz do nějakého včelařského kroužku, ráda bych se do něj přihlásila. Připadá mi to jako smysluplná činnost.

Mohu tady také běhat. Ačkoli to vypadá, že jsem přímo v centru, za chvíli jsem na Petříně. Odtud mohu pokračovat přes Hrad směrem na Letnou, nebo na druhou stranu na Ladronku. Jsem tady zkrátka naprosto spokojená.

Prodej luxusního bytu 3+kk Košíře, Praha 5 –, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Jak často chodíte běhat?

Dokud jsem neměla umělé koleno, běhala jsem každý den. Vlastně jsem téměř celý život chodila běhat skoro denně.

Jak dlouhá bývá vaše obvyklá trasa?

Většinou mi stačí hodina, což je přibližně deset kilometrů. Nejsem žádná dálková běžkyně. Běh mě moc bavil a občas jsem si dala i nějaký rychlejší úsek.

Protože jsem se věnovala kaskadérství, koleno jsem si postupně zničila. Absolvovala jsem jednu operaci, druhou, třetí. Pořád se objevovaly nějaké problémy s vazy nebo menisky. Nakonec jsem si musela nechat udělat endoprotézu kolene.

S ní už se tolik běhat nedá. Kdybych běhala každý den, koleno by otékalo, bolelo a opotřebovávalo se. Mohli by mi pak muset dělat novou endoprotézu, a to nechci. Proto běhám už jen jednou týdně. Jinak ale každý den několik hodin cvičím.

Chodíte normálně do fitness centra?

Jsem instruktorka ve fitness centru. Mám vlastní ranní projekt, který se jmenuje Bootcamp Hanky Dvorské (www. sportujme.cz). Třikrát týdně vedu lekce pro veřejnost. Konají se od 6:45 do 7:45 hodin.

Když ranní lekci odcvičím, jdu ještě do fitness centra Form Factory, kde vedu další skupinové lekce podle rozvrhu. Cvičím s lidmi jógu, pilates, shaping, spinning a další aktivity.

Kromě toho jsem také instruktorkou parašutismu. Pořádám kurzy, při kterých si lidé mohou krásně skočit z letadla.

Já jsem už skákal.

Sám?

Ne, sám ne.

To je jako mateřská škola. Člověk musí skočit sám.

Chodím také plavat. Před pěti lety jsem se začala věnovat otužování, takže pravidelně plavu. Je to skvělé.

Vaše kaskadérská kariéra je velmi bohatá a zajímavá. Jako kaskadérka jste se účastnila řady českých i zahraničních filmů. Z těch známějších můžeme zmínit například Spider-Mana, Van Helsinga nebo Letopisy Narnie. Jak se česká kaskadérka dostane k takovým hollywoodským filmům?

Já osobně jsem se k nim nedostala sama. Jsem členkou společnosti Filmka, která sdružuje filmové kaskadéry. Dříve jí šéfoval Ladislav Lahoda, nyní ji vede Robin Lahoda. Právě on zajišťuje kaskadéry pro jednotlivé filmové projekty.

Jako kaskadérka jsem začínala v roce 1978. Tehdy jsem ve Filmce začala trénovat a účastnila se natáčení českých filmů. Později čeští kaskadéři odjeli například natáčet Titanic, tuším někdy v první polovině devadesátých let.

Takže zahraniční produkce osloví kaskadérskou společnost, která následně vybere vhodné lidi?

Ano. Ladislav Lahoda měl přehled o velkém množství kaskadérů. Když přišel scénář, přečetl si ho a rozhodl, kdo by se na jednotlivé role hodil.

Pokud se ve filmu objevila ženská role, v době, kdy jsem byla mladší, jsem často dublovala mladé herečky. Dnes už pro mě tolik příležitostí není, ale když se objeví něco vhodného, zavolají mi, jestli mám čas, a já do toho jdu.

Když dostanu roli, jde většinou o jednodenní nebo několikadenní práci. Není to zpravidla angažmá na tři měsíce. Výjimkou bylo například natáčení filmu Trojská válka, kvůli kterému jsem byla dlouho pryč.

Musím tedy mít ještě další zaměstnání, kterým si vydělávám. Proto pracuji jako instruktorka a trenérka.

Jak vnímáte vliv umělé inteligence na kinematografii? Hrozí podle vás, že v budoucnu už nebude práce kaskadérů potřeba?

Tomu příliš nerozumím. Nevím přesně, jak se tyto technologie vytvářejí a jak fungují. Z toho, co jsem ale slyšela, nás zatím tolik neohrožují.

Paradoxně totiž může být skutečná kaskadérská akce jednodušší a levnější než její vytvoření pomocí umělé inteligence. Když mám například provést nějaký pád nebo automobilovou nehodu, přijde koordinátor, řidič a další lidé, kteří se na akci podílejí. Všechno máme nacvičené a musí se to podařit na první pokus.

Dříve jsem například sama absolvovala různé náročné kaskadérské akce. Dnes už takové věci nedělám, ale princip zůstává stejný: akce se připraví, všichni vědí, co mají dělat, a potom se provede.

Podle toho, co jsem slyšela, se na vytvoření takové scény musí podílet mnoho lidí. Aby akce vypadala věrohodně, tráví na ní třeba celý týden, zatímco skutečný kaskadérský výkon může být hotový za krátkou dobu. Výsledná práce navíc nemusí působit tak realisticky.

Možná už dnes technologie dokáže vytvořit velmi přesvědčivé záběry, ale zatím mi nepřipadá, že by to bylo finančně výhodnější. Když my kaskadéři žijeme, umíme to a máme s tím zkušenosti, proč bychom svou práci neměli dělat dál?

Pojďme ke StarDance. Když přišla nabídka účinkování, potřebovala jste nějaký čas na rozmyšlenou, nebo jste nabídku přijala okamžitě?

Šla jsem do toho hned. Dozvěděla jsem se o nabídce asi dva dny před termínem, kdy jsem se měla vyjádřit. Byla to poměrně rychlá záležitost, takže jsem řekla ano.

Mám ráda výzvy, tanec i sport. Ráda se učím nové sportovní disciplíny, a tak jsem si řekla, že do toho půjdu.

Co má podle vás společného tanec a kaskadérská práce?

Je to dřina. I na kaskadérskou práci jsem musela celý život trénovat. Věnovala jsem se různým sportům a musela jsem být stále fyzicky připravená a odolná.

StarDance byla také pořádná dřina. Tréninky i samotné tancování pro mě byly náročné, protože šlo o úplně nové pohyby. Celý život cvičím a jsem zvyklá na sportovní pohyb, ale najednou jsem do těla potřebovala dostat také ladnost.

Bylo pro vás obtížné se to naučit?

Ano. Na přípravu bylo poměrně málo času. Profesionální tanečníci se tanci věnují od dětství, třeba třicet let, a mají všechno dokonale zažité. My jsme se to museli naučit během krátké doby.

Bylo pro mě náročné se do toho dostat. Některé účastnice například studují na DAMU nebo FAMU a mají k pohybu a tanci blízko i díky škole. Já jsem chodila do tanečních v roce 1975, a to pouze půl roku. Navíc jsme se tam tehdy příliš mnoho nenaučili. Byla to pro mě tedy velká výzva.

Co pro vás bylo na StarDance úplně nejtěžší?

Nejtěžší pro mě bylo zapamatovat si choreografie. Mám pocit, že už mi paměť tolik neslouží. Mladým tanečnicím někdo ukázal sestavu a ony si ji okamžitě zapamatovaly. Já jsem s tím měla velký problém.

Ať jsem dělala, co jsem mohla, obtížně se mi ukládalo do paměti, jak jdou jednotlivé kroky za sebou. To pro mě bylo náročnější než samotná fyzická stránka tancování.

Dá se porovnat náročnost tréninků v rámci kaskadérské práce a přípravy na StarDance?

To se podle mě vůbec nedá srovnávat. Je to úplně něco jiného.

Kaskadér musí být všestranně fyzicky zdatný. Potřebuje vytrvalost, flexibilitu, orientaci v prostoru, sílu a pevné tělo. Nejde o jednostranný trénink. Musí být připravený na různé situace a role.

Musím například umět plavat, jezdit na kajaku, lyžovat, jezdit na kole, mít periferní vidění a rychle reagovat. Je to takový všestranný sport, vlastně všechno dohromady. Právě to mě na kaskadérství bavilo.

StarDance mě také bavila, ale nepřipadala mi fyzicky náročnější v tom smyslu, že bych trpěla únavou. Spíše mě bolely svaly z toho, že jsem dělala něco, co jsem neuměla. Bylo náročné učit se nové pohyby, podobně jako když se člověk učí jezdit na snowboardu. Jednoduše se to musí naučit.

A co tréma? Když jste byla zvyklá na velké filmové kamery, měla jste před vystoupením obavy?

To byl problém. Sama tomu úplně nerozumím, protože běžně vystupuji před lidmi v tělocvičně a jsem tam naprosto v pohodě. Natáčela jsem filmy, kaskadérské akce se mi dařily a nikdy jsem se při nich nezabila.

Před lidmi jsem sebevědomá, když dělám něco, co umím. Nechci se vůbec vychloubat, ale v těchto věcech si věřím. Kdybych se ale ocitla na matematické olympiádě, byla bych úplně ztracená.

Tancování jsem hodně trénovala, ale sama jsem věděla, že to ještě není ono. Když jsem viděla profesionální tanečníky, jak krásně tančí, a potom jsem porovnávala jejich výkony se svými, sebevědomí mi postupně klesalo. Strach je polovina neúspěchu. A to platí i u kaskadérů.

Pomohly vám při StarDance zkušenosti z kaskadérské kariéry?

Určitě mi pomohlo, že mám zpevněné tělo a rovné držení těla. Po trénincích jsem nebyla unavená. Já bych klidně trénovala od rána do večera a pořád bych tančila, ale můj taneční partner už tolik nechtěl.

Kaskadérská kariéra se s tím ale nedá srovnávat. Výhodou bylo, že jsem necítila únavu a vůbec mi nevadilo pořád trénovat. Problém byl spíše v tom, že jsem si nedokázala zapamatovat choreografie.

Vaším tanečním partnerem byl Michal Kurtiš. Čím vás překvapil a jak se vám s ním spolupracovalo?

Překvapilo mě, jak dobře to umí. Profesionální tanečníci jsou úplně z jiného vesmíru. Dokážou své tělo dokonale ovládat v tanečním rytmu. Na druhou stranu by třeba zase nemuseli uběhnout maraton. Každý umí něco jiného, ale Michal tančil opravdu perfektně.

Myslel si, že když jsem sportovkyně, půjde mi to snadno. Nakonec ale zjistil, že jsem poměrně tuhá a že ve mně taneční ladnost příliš není. Byl z toho možná trochu zklamaný, protože očekával, že mi to půjde lépe.

Nedávno se ve veřejném prostoru objevila debata o tom, zda StarDance patří na Českou televizi. Jaký na to máte názor? Patří podle vás takový zábavný pořad na veřejnoprávní televizi?

Dokud se na něj dívá milion a půl diváků, myslím, že tam patří. Těmto věcem příliš nerozumím, ale slyšela jsem, že má pořad vysokou sledovanost. Dokud bude mít u lidí úspěch, ať ho tam nechají.

Komu nyní ve StarDance držíte palce?

Všem. Byla tam opravdu skvělá parta a výborní tanečníci. Někteří jsou samozřejmě méně zkušení. Například Tomáš Polák je zpěvák, nikoli profesionální tanečník, takže mu to nejde tak dobře jako třeba účastnicím z DAMU a FAMU. O to více se ale snaží a všichni mu fandí.

Všichni se navzájem podporujeme, navíc jsme kamarádi. Vůbec tedy nevím, komu bych měla fandit. Držím palce úplně všem. Je to pro mě napínavé a jsem zvědavá, jak to dopadne, protože šanci má každý.

Záleží totiž také na hlasování diváků. Nikdo nám neřekl, kolik lidí hlasovalo ani jak přesně výsledky vypadají. Jednoduše se potom dozvíme, kdo vyhrál a kdo vypadl. Ve výsledku tak může zvítězit kdokoliv.

Je mezi soutěžícími někdo, kdo vás obzvlášť zaujal?

Výjimečný je pro mě náš Vojta, tedy Vojtěch Dyk. Je to skvělý člověk. Myslím, že má spoustu fanynek i fanoušků. I kdyby netančil dobře, lidé by ho měli rádi. Jenže on navíc tančí dobře, protože podle mě dělá všechno dobře.

Je neuvěřitelně férový, vtipný, chytrý a krásný. Každá žena ho miluje. Myslím, že má velkou šanci, ale uvidíme. Nikdy to totiž není tak jednoznačné. Já každopádně fandím všem.

Moc děkujeme za rozhovor.