Rychlá zpověď - zpěvačka Natálie Grossová: Za svého tátu se nestydím

Naposledy jsem tě viděla jako malou holku, to jsi ještě nebyla ani na konzervatoři. Teď už jsi dospělá.

Je to šílené, ale už jsem dospělá. Ten čas tak strašně letí.

Už jsi udělala maturitu?

Udělala.

Jak to dopadlo?

Dobře, jednička. Mám dvě jedničky, z dějin teorie divadla a dějin muzikálového divadla. V didaktických testech bylo hodnocení prošel a neprošel, takže jsem prošla.

Luxusní vila 5+kk na pronájem, Praha západ, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Měla jsi nervy?

Strašné.

Podepsal se na tvém studiu uplynulý covidový rok?

Pro mě docela ano. Bylo to těžké, protože někdy online hodiny nefungovaly tak, jak měly. Vypadl internet a podobně, problémy, jaké měla každá škola. Maturita je podle mě ale na člověku, jak se na ni připraví on sám. Snažila jsem se na to opravdu naučit, abych to nějak dala, ale stres byl velký.

Co budeš dělat dál?

Půjdu na školu Glossa, což je anglická škola, kde na konci dostanu certifikát na úroveň C2, takže budu možná moct i překládat.

To je jednom angličtina?

Jenom angličtina. Každý den tři hodiny angličtiny.

To je taková ta škola, kam se chodí po střední škole, když se ti ještě nechce na vysokou?

Ano, je to jenom na rok. Potom bych chtěla na nějakou vysokou školu, ale ještě nevím na jakou.

Asi něco v tomhle oboru?

Nevím, jestli bych chtěla na uměleckou školu. Ale buď bych chtěla jazyky, nebo mě ještě napadla nějaká kosmetická škola. Make-up se hodí do divadla, že bych toho nějak využila.

To bych do tebe neřekla.

Mě líčení strašně baví.

Myslela jsem si, že budeš pokračovat v divadle.

Budu pokračovat dál ve zpívání a všechno, ale nevím, jestli na to chci studovat školu. Teď jsem byla na konzervatoři. Ještě nevím, možná že někam takhle půjdu, ještě jsem se ale nerozhodla.

Je v plánu, že budeš celý život divadelní zpěvačka?

Nevím, jestli divadelní, ale chtěla bych do toho zapojit i popové zpívání. Chtěla bych dělat divadlo i celkově zpívání, od toho bych se vůbec nechtěla odtrhnout, protože to miluju. Chtěla bych přidat i pop, aby mě lidi neznali jenom jako muzikálovou zpěvačku, ale i jako někoho, kdo dělá i svojí vlastní tvorbu.

Když jsi tenkrát jako malá začínala, věřilas, že se tím budeš jednou živit?

Upřímně jako malá jsem měla mnohem větší sebevědomí, než mám teď.

Jak to?

Nevím. Člověk pak v pubertě začne přemýšlet nad tím, jestli je opravdu dobrý. Snažím se na sobě pracovat, ale moje sebevědomí, když jsem byla malá, bylo úplně skvělé. Chtěla bych teď z toho mít alespoň půlku.

Řekl ti někdo, že bys měla na něčem víc zapracovat? U malých dětí je to spíš takové roztomilé zpívání.

Určitě, já jsem byla ale ráda vždycky za připomínky, nikdy jsem to nebrala jako kritiku. Tedy podle toho, co to bylo za člověka. Když to byl nějaký hejtr, který mě chtěl shodit, tak jsem si to tolik nebrala. Když to byl člověk, který mi chtěl s něčím pomoct, tak jsem byla ráda za každou připomínku.

Byt k pronámu Staré město 192m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Máš hejtry?

Hodně.

Jak to?

Myslím si, že já s mým jménem to budu mít asi pořád.

Dokud se nevdáš.

To ještě nevím (směje se). Je hodně hejtrů, snažím se to nevnímat, ale je to samozřejmě těžké. Člověk to pořád tak nějak vnímá.

Tenkrát jsi z toho byla hodně smutná, to si pamatuji. Jsi z toho pořád smutná?

Jsem, snažím se to víc nevnímat nebo to nečíst. Jenomže člověku to někdy nedá, řekne si, že se podívá, co tam je. Většinou to není nic hezkého. Snažím se ale soustředit víc na lidi, kteří mě podporují a mají mě rádi, třeba lidi, které mám na Instagramu a podobně. Na ty se soustředím víc než na ty, kteří se snaží lidi potápět.

Jak je to dlouho, co už taťka není?

Šest let.

Myslím si, že tvoje generace vůbec neví, že tady byl takový nějaký politik.

Taky si myslím. Právě proto se chci i zaměřovat víc na tuhle věkovou kategorii, kolem 18 až 25 let, kteří se nemusí o politiku zajímat tolik jako ti starší, že třeba neví, jak to bylo a podobně. Ale není to tak, že bych se za mého tátu styděla, myslím si, že byl skvělý.

Nedávno médii proběhl příběh tatínka dvou dětí, který byl diagnostikován ALS. Průběh nemoci byl velmi rychlý a on se rozhodl pro asistovanou sebevraždu. To je obrovské rozhodnutí. Co si o tom myslíš?

Upřímně vůbec nevím, co bych v této situaci dělala. Myslím si ale, že to můj táta zvládal skvěle, pořád strašně věřil a myslel pozitivně až do poslední chvíle. Já bych se to asi snažila taky dělat, ale věřím, že je to strašně těžké, když člověk ví, že to nebude dobré. Je to každého volba, opravdu vůbec nevím, co bych dělala.

Zajímáš se ještě o tu nemoc? Tehdy jsi byla malá.

Ne. Snažím se to nevnímat a vůbec se tím nezabývat. Věřím, že když se tím člověk hodně zabývá, může si to přivolat.

Táta na tebe byl strašně pyšný a dokud mohl, chodil na všechna tvoje vystoupení. Co myslíš, že by na tebe řekl dnes?

Byl by jenom rád. Vždycky mě nejvíc podporoval. Zpívala jsem mu i doma, vždycky mu kapaly slzičky, měl to opravdu moc rád. Vždycky jsem mu musela ukazovat videa z divadla, když už tam třeba nemohl chodit. Měl to rád a vždycky mě strašně podporoval.

Jsme na soustředění mezi zdravotníky, kde se vybírá Anděl mezi zdravotníky. Věřím tomu, že mladí lidé jsou zdraví a z tohoto hlediska třeba covid tolik nevnímají. Jak ty jsi vnímala celou covidovou situaci, kvůli které jsi nemohla zpívat?

Já si myslím, že to byl šok pro každého. Myslím si, že je to těžké pro nás všechny, a že se všichni snažili dělat maximum. Je to opravdu těžké, nikdo podle mě úplně nevěděl, co s tím. Zdravotníky hrozně moc obdivuji, že tady byli i v této těžké době, pomáhali nám a celkově obdivuji jejich práci, protože je to strašně náročné. Jsem ráda, že tu můžu dnes být.

Co jsi dělala za poslední rok, když jsi nemohla vystupovat?

Já jsem byla i docela ráda, že jsem měla čas učit se na maturitu. Vím, že je to blbé to takhle říct. Byla jsem ale opravdu doma, učila jsem se. Zároveň mi to dalo i spoustu dobrých věcí, nemůžeme to brát jen negativně. Začala jsem pracovat na mých písničkách, začali jsme dělat songy, které bych teď chtěla pomalu dodělávat a postupně třeba i vydat.

Tvůj přítel taky zpívá.

Ano, je operní zpěvák.

To je úplný opak.

To tedy ano, mně se to ale strašně líbí. Díky němu jsem se teď dozvěděla mnohem víc o klasické hudbě, která je podle mě základem zpívání celkově. Jsem strašně ráda a hrozně mu přeju úspěch, je šikovný.

Jak jste spolu dlouho?

Rok. Je to hezké, je strašně milý. Hráli jsme spolu Lišku Bystroušku, kdy mně bylo dvanáct let a jemu nějakých šestnáct, to bylo vtipné. Tam jsme se poprvé seznámili, potom jsme spolu hráli právě Fantoma Opery v Goja Music Hall.

Co na něj říká mamka?

Mamka dobrý, má ho ráda. Maminka musí samozřejmě všechno schvalovat, takže jsem ráda.

Pamatuju si, že když tvoje sestra začala chodit s jejím partnerem, maminka mi tenkrát říkala, že je těžké vidět dcery dospívat a odcházet z hnízda.

To je jasný, to si ale myslím, že tak má každá maminka. Já až budu mít děti a pomalu mi takhle začnou odcházet, taky nebudu úplně nadšená. Ale mamka měla ráda i Robina, vždycky nás podporovala. Ne že by byla „tchýně“, která by dělala problémy.

Ty si s rodiči partnera rozumíš?

Ano, jsou strašně milí. Bála jsem se toho, aby mě nějak přijmuli, ale jsou strašně fajn.

Teď máte jet všichni společně na dovolenou.

Ano, pojedeme, ještě s kamarády, bude to skvělé.

Co máte v plánu? Jak vypadá taková dovolená, kde jsou i rodiče společně s mladými, kteří se chtějí bavit?

To vůbec nevadí. Já jsem ráda, že moje mamka se taky umí bavit, takže je fajn, že se můžeme takhle spojit. Budeme cestovat, budeme v Bibione, na pláži. Chtěli bychom udělat výlet do Benátek nebo na Lago di Garta.

Měli jste Covid?

Já jsem ho měla, přítel taky, mamka ho neměla. Samozřejmě se snažím dodržovat opatření, jak můžu. Nosím všude respirátory, chtěla bych jít na očkování.

Ty jsi měla problém s astma, proto jste jezdili na Floridu.

Pořád mám.

Slyším, jak si odkašláváš.

To je ještě spojené s alergií, mám teď až někdy do října alergické období. Astma je lepší, v pubertě se to zlepšilo. Občas musím ale použít nějaké „foukátko“. Říkám tomu „dám si jedny plíce, fouknu si a je to“.

Když jsem já byla v tvém věku, chtěli jsme hlavně pařit. To se tebe podle mě vůbec netýká.

Já jsem úplně mimo, jsem strašně trapná. Jsem úplně mimo partu a sortu lidí v mém věku. S přítelem jsme na tom stejně, taky to tak má. Já to prostě nemusím, abych šla pařit někam do klubu. Radši si zajdu do divadla nebo si doma pustím Netflix, dám si popcorn a podívám se na film.

Na základní škole jsi měla problémy se závistí. To předpokládám že se na konzervatoři úplně smylo.

Tam je fajn, že lidi dělají stejný obor, takže si navzájem nezávidí. I když závist si myslím vždycky bude, s některými lidmi si budu rozumět víc, s některými méně. Ale tady na konzervatoři to bylo o hodně lepší, měli jsme i dobrou partu ve třídě.

Není tam boj o role?

Samozřejmě že je, ale vím, že jsem s tím neměla problém. Ve třídě jsme měli opravdu fajn lidi, dobře se to sešlo.

Teď budou divadelní prázdniny, kde tě budeme moct vidět v září?

3. září začínáme hrát Čarodějku, takže určitě tam. To je zatím asi všechno, co mám naplánované. Možná budu ještě natáčet film, ale nechci to prozradit, abych to nezakřikla. Potom bych chtěla makat na písničkách.

Hrála jsi i v seriálech, v Přístavu.

Ano, hrála jsem v Přístavu. Teď točíme Slunečnou, která ale bude asi končit. Nevím, jestli to můžu říkat, a nevím ani kdy přesně mám poslední natáčecí den. Pomalu to spěje ke konci.

Když takhle od dětství vyděláváš peníze, máš už určené, za co je utratíš? Šetříš si je?

Teď jsem to začala dávat všechno do studia, které si dělám doma, takové domácí studio. Počítač, mikrofon, bedýnky, abych si mohla nahrávat doma. Jinak jsem hodně dárečkový typ, takže většinou nakoupím spíš pro ostatní než sama pro sebe.

Takže si nespoříš na horší časy?

Moc ne, bohužel. Vím, že bych měla, zlepším se. Teď to bohužel moc neřeším.

Natálko, děkuji za rozhovor, užij si dovolenou.