Anna Slováčková je zpěvačkou, moderátorkou a herečkou. Již jako dítě namluvila krtečka, o čemž se v rozhovoru rozmluvila a uvedla, jak vnímala své dětství. Prozradila také, jak prožívá vztah se svým novým přítelem a jak se jí daří po zdravotní stránce. Mimo jiné také okomentovala, jaký má pocit z influencerů, kteří konvertují na dráhu zpěváků.
Doteď jsem to nezjistila. Chodila jsem zpívat od 3 let do sboru, i sólově. Věnuji se tomu od dětství a rodiče mě v tom drželi zuby nehty.
V dospívání jsem se trochu styděla, ne za sebe, ale za ten dětský hlásek. Namlouvat krtečka je velká čest, je to naše nejznámější animovaná pohádka. Když si to pustím, derou se mi slzy do očí, jak je to dojemné a ten dětský hlásek je rozkošný. Sem tam mám útržky vzpomínek z nahrávání a bylo to opravdu krásné.
Všichni to po mě chtějí, ale už bych to nedokázala. Tehdy mi byly asi 4 roky, můj hlas od té doby zmutoval a zhrubnul, už nejsem ten malý krteček. To bylo na tom hezké, byl to čistý dětský hlas, který se nemusel žádným způsobem upravovat.
Když člověk v něčem žije, podle mě ani neví, jak to má vypadat jinak, co je správné a co ne. V tu dobu jsem to neřešila, řešila jsem to až zpětně. V tu dobu mi nepřišlo nic jinak. Občas jsem byla méně s rodiči, jezdili jsme ale třeba na koncerty atd., bylo to přirozené a normální. Rodiče kolem sebe měli skvělý tým, který mě měl rád a já měla ráda je. Pořád je mám ráda.
Najdou se tam nějaké věci, které mě ovlivnili. Každý si ale z dětství něco nese. Není to ale něco, co bych chtěla způsobem veřejně řešit. Mohlo by to také působit tak, že si stěžuji na to, jaké jsem měla rodiče a to si nezaslouží. Je to něco, co by se mělo řešit pouze v rodině.
Určitě. Člověk se tak dostává do nějakého stresu, když je to slabší povaha. Jsou také věci, které by se neměli veřejně tolik probírat. Je to ale individuální, mě například nevadí mluvit o svém těle veřejně, nevadí mi mluvit veřejně o zdraví. Někdo to může mít ale jinak.
Dalo by se říct že ano. Nejsem ale doktor, tudíž to nedokážu určit. Co určit dokážu je ale to, stres na to má vliv. Já byla ve stresu hodně.
Bránila jsem se tomu, když všichni říkali, že se vše vrátí do starých kolejí. Snažila jsem se přestat stresovat, ale když člověk v něčem žije příliš dlouho, tak je těžké ten život udělat jinak. Bohužel jsem se vrátila zpátky do šíleného stresu, který jsem měla. Už ale vím lépe, jak s tím pracovat, jsem starší a mám více zkušeností. Je to teď lépe zvládnutelné, z tolika věcí se nehroutím jako dříve.
Věnovala jsem se tomu dost i předtím, jsem člověk, který rád pomáhá. Teď je ta moje pomoc směřována více na onkologická onemocnění. Snažím se šířit osvětu a ukázat lidem jak moc je prevence důležitá a jak moc je důležité doktora navštívit, když se mu něco nezdá. Dodržovat preventivní kontroly. Také se snažím šířit osvětu o psychickém zdraví, že není slabost chodit na psychoterapie, navštěvovat lékaře, není slabost brečet a není slabost být slabý. Podle mě je nezodpovědné, když si někdo hraje na hrdinu a doma pláče do polštáře.
Určitě lepší podmínky pro všechny zdravotníky. Možná více soukromí, aby pacienti měli možnost klidu a byl by na ně vyhrazený prostor. Není to ale tak, že si stěžuju a že bych to zažila, ale je to něco, co by se dalo globálně zlepšit. Nejsem oprávněná do toho mluvit, díky bohu se v tom už nepohybuju pravidelně.
Nezkoušela. Měla jsem podpůrné medicíny, vitamíny na základě CBD. Myslím si, že marihuana je v tomto zázrak, Lidem může pomoci, mě velmi pomohla v rámci CBD olejů. Také se mi lépe jí, spí a mám lepší psychiku. To bych na zdravotnictví zlepšila, určitě legalizovat, ale všeho s mírou.
Věřím na to. Myslím si, že má generace je taková, že se snažíme se vší pokorou a láskou neopakovat chyby rodičů. Bořit tyto kletby, které na nás byly generačně uvaleny.
Nemohu to říct. Vždy, když jsem představila nového přítele v médiích, do měsíce jsme se rozešli. Nechci to veřejně řešit, bojím se, že se to stane. Hlavně chci, aby u představování byl i on sám.
Známe se dlouho, byli jsme několik let přátelé a nějak se to stalo. Byli jsme nejlepší kamarádi, rozuměli jsme si, tak jsme to zkusili a zkoušíme do teď.
Ne, žádnou velkou romantiku jsem nezažila. Navíc mi je v takových situacích trapně. Musí to jít z duše člověka, což tyto gesta nejsou. Působí to na mě jako kopírování romantiky z filmů. Všechny mé vztahy ale byly jako z nějakého filmu, buď tragikomedie, horor, nebo telenovela.
Je to téma, o kterém nechci v poslední době mluvit. Když se to ale stane, budu šťastná, když to nepůjde, budu mít doma více psů, nebo koček.
Jsou to spíše zahraniční umělci, které sleduji. Sleduji ale Kovyho, ten dělá výborné věci. Mám hlavně hodně umělce, které sleduju. Influenceři mě nebaví, spíše mě to odrazuje. Ale jsou mezi nimi i lidé, kteří to dělají dobře a předávají správné poselství.
Bez komentáře. V této zemi je někdy odborník na vše, každý je hokejista, každý je zpěvák. Myslím si, že lidé, kteří to mají vystudované a věnují se tomu celý život, tak tam je vidět kvalita. Pro mě je vždy lepší kvalita, než kvantita. Když to ale někoho baví, ať to dělá, všem držím palce. Někdy je to ale takové, že si říkám, proč to dělají. Pokud jsou šťastní, ať si každý dělá co che.
Vydáváme s kapelou druhou desku. Jmenuje se “Osudová” a vyjde 2. září. V říjnu ji budeme křtít, kam Vás všechny zvu. Je to pro mě také dítě, které je úžasné a jsem na to pyšná. Pracuje na tom spoustu skvělých lidí, jsme taková velká rodina. Mám z toho radost.
Prodejce nábytku XXXLutz představil největší kuchyňské a designové studio v Česku. V obchodním centru Galerie Butovice Praha nabídne na ploše přes 4400 metrů čtverečních více než 120 kuchyní a pět ukázkových bytů. Celková investice činí 100 miliónů korun a díky projektu vznikly také čtyři desítky nových pracovních míst. V nových prostorách i naše redaktorka LP-Life natáčela rozhovory.