Beru si Inda: v zemi dochází k nejbrutálnější formě zabíjení novorozenců a stále přetrvává ženská obřízka

Svatební den je v Indii velkou událostí. Obvykle jde na účet nevěsty. Rodiče se často i zadluží jen proto, aby se o jejich veselici ještě dlouho mluvilo. Obvykle trvá v některém z hotelů, případně pod širým nebem, i dva nebo tři dny. Pozváni jsou všichni - rodinní příbuzní, sousedé, kamarádi, kolegové. Zkrátka, svatba pod čtyři sta hostů se ani nepočítá. V Indii platí, že sňatkem se neberou jen novomanželé, ale jde o celoživotní svazek obou rodin, jak ze strany muže, tak ženy.

Když jsem se ptala Rahula, co pro něj znamená oženit se, řekl mi, že je to ten pravý hinduistický obřad v tradičním oblečení s chozením kolem ohně a dalšími rituály. Dohodnutá manželství jsou v Indii na denním pořádku.

Astrologie určí, s kým půjdete na svatbu

V hinduismu hraje astrologie docela důležitou roli. Není to však taková astrologie, jakou známe my. Ta se zabývá spíše karmou a dharmou. Astrologové v Indii pomáhají lidem dělat důležitá rozhodnutí, jako například to, s kým půjdete na svatbu. Hinduisté věří, že pokud si z nevěstina a ženichova horoskopu vypočítáte partnera, váš vztah bude dlouhý a šťastný.

Prodej pozemku se studií na výstavbu, Praha 4

Zobrazit nemovitost

Nevěsta si nemůže obléct bílé šaty

Podle zvyku si indická nevěsta ve svůj svatební den oblékne celkem 16 věcí. Nejvýrazněji vyniká Mangtikka, drahokam umístěný ve středu čela.

Indická nevěsta dostane v praxi před svatbou obyčejně šest kusů sárí (tradiční ženské oblečení), přičemž každé z nich je určeno pro jinou příležitost. V prvním sárí se nevěsta předvede během rituálu, kdy ji její rodiče předávají do nové rodiny a ta jí na znak toho, že ji přijímá za svou, daruje dalších pět kusů sárí. Na rozdíl od jiných zemí, v Indii si nevěsta nesmí obléknout bílé šaty, protože je považují za smuteční. Samotná nevěsta a ženich se obvykle vyhýbají bílému a černému oblečení, protože někteří věří, že tyto dvě barvy přinášejí smůlu. Pro hosty je pro jistotu typické vyhýbat se i černobílým outfitům.

Místo toho si oblékne syté barvy – preferují červenou. Červené sárí je tkanina zahalená specifickým způsobem a ozdobená nití ze skutečného 24karátového zlata. Indické nevěsty obvykle míchají červenou nebo růžovou se zlatou. Jejich svatební oděv se nazývá Lehenga, což je dlouhá sukně s odpovídajícím topem a šátkem. Po obřadu se i oni převlečou do jiného Lehenga.

Ženich má na sobě Kafni, dlouhou košili sahající po kolena, s legínami Pijamo. Ženich může nosit také turban.

Předsvatební rituály

Barni Band-hwana

Svatební rituály obvykle začínají patnáct dní před svatebním dnem. Během tohoto rituálu se nevěstě a ženichovi nebo ženichovi a jeho rodičům kolem rukou uváže kousek nitě známé jako Mauli. Účelem tohoto obřadu je požádat Bohy o bezpečný svatební den a dlouhé a šťastné manželství.

V některých komunitách mají tradici, že když přijde ženich do domu nevěsty, tchyně mu umyje nohy v mléce a medu. To se nazývá Madhuparka. Je to starověký způsob vítání hostů.

Sangeet a Mehendi

Sangeet je předsvatební oslava, kde se rodiny nevěsty a ženicha setkávají, aby slavily hudbou, tancem a jídlem. Rodina nevěsty pořádá Sangeet, kde si nevěsta, její členové rodiny a hosté nanášejí hennu na ruce (obřad mehendi). Malování složitých motivů spolu s jejich schnutím trvá někdy i celý den a příští nevěstě během něj dělají společnost družičky. Všichni věří, že henna podporuje plodnost a ochraňuje pár před špatnými silami.

Haldi

Obřad Haldi se koná brzy v den svatby. Během tohoto rituálu jsou budoucí novomanželé potřeni pastou z kurkumy a rodinní příslušníci pak z nich tuto pastu rukama nebo palmovými listy stírají. Tento, pro nás zvláštní, rituál má však důležitou funkci, neboť se jedná o očistu těla, protože pasta z kurkumy má antiseptické účinky a navíc po koupeli zanechává rozzářenou pokožku.

Oslava příchodu ženicha (baraat)

Ve většině indických svatebních oslav začíná den doprovodem ženicha, kdy ho celá jeho rodina a přátelé vedou ke svatebnímu oltáři. Toto se nazývá Baraat. Ženicha provází dlouhou řadu jeho rodiny a přátel, kteří všichni zpívají, tančí.

Nevěsta a její rodina pak pozdraví ženicha a pár si vymění květinové girlandy, které si dají na krk. Ty symbolizují jejich vzájemné akceptování. Potom nastává obřad.

Ceremoniál pod mandapem

Tradiční indická svatba se odehrává venku pod baldachýnem, známým jako mandap. Každý ze čtyř sloupů svatebního baldachýnu představuje jednoho ze čtyř rodičů.

Účastníci obřadu sedí pod přístřeškem na kobercích, rohožích nebo židlích. V přední části baldachýnu bývá posvátný oheň. Ženich přijíždí na místo konání svatby až na koni v doprovodu své družiny. Nevěsta má během obřadu oblečené červené sárí.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Všichni, kteří mají během obřadu vstoupit pod baldachýn, by měli mít obuté sandály, aby se mohli při obřadu zout. K nejznámějším ozdobám indické nevěsty patří henna nebo také mehndi, které zdobí ruce a chodidla nevěsty.

Ženich a jeho družina se několik minut před svatebním obřadem shromáždí před mandapem. S sebou nese květinový věnec pro nevěstu a kokosový ořech.

Matka nevěsty ženichovi na znak přijetí do rodiny udělá v čele červenou značku sindurem. Ženich se jí pokloní a předá kokosový ořech. Rodiče nevěsty doprovázejí prvního družbu a ženicha pod mandapem. Potom přichází nevěsta s květinovým věncem pro ženicha, doprovázená strýcem z matčiny strany. Před nimi může kráčet družička. Ženich a nevěsta se posadí pod mandap naproti sobě.

Nastává vzývání Ganéšovi. Po těchto písních se nevěsta a ženich vzájemně ozdobí květinovými věnci. Ženichův otec umyje ruce a nohy ženichovi, totéž se týká nevěsty a její matky. Oba dostanou na čelo červenou značku sindoourem a květiny. Následuje veřejný manželský slib ženicha a výměna svatebních prstenů. Kněz pak ženichovi a nevěstě zavěsí na krk posvátné lano zvané varmala (jarmala). Mladomanželský pár, který dříve seděl naproti sobě, se nyní posadí vedle sebe. Otec nevěsty vloží ruku do spojených dlaní ženicha.

Následuje hudební předěl, případně chvíle, kdy se recituje zvláštní báseň mangalashtak, složená speciálně pro tuto příležitost. Nevěsta pak vloží své dlaně do ženichových. Bratr nevěsty jí nasype do dlaně rýži, kterou následně novomanželé společně vhodí do posvátného ohně v přední části mandanu. V rámci indických svatebních tradic se obřad začíná Kanyadaanem, rituálem, při kterém rodiče nevěsty předávají svou dceru ženichovi.

Mangalphera

Nevěsta a ženich se pak spojí za ruce a krouží kolem ohrazeného ohně v rituálu zvaném Mangalphera (procházka kolem ohně). Čtyřikrát obcházejí oheň, přičemž každé otočení představuje hlavní životní cíl: dharmu, morálku: Artha, prosperitu: Kama, osobní uspokojení;  Moksha, spiritualita.

Kněz je doprovází modlitbou. Ženich a nevěsta se posadí, (ten z dvojice, který si v tuto chvíli sedne jako první, bude podle tradice „šéfem v domácnosti“). Ženich předá dar bratrovi nevěsty.

V jiném rituálu kněz vezme šátky, které mají ženich a nevěsta na sobě, a sváže je k sobě a pak je obejde kolem ohně. Všichni dostanou směs květin, rýže a bylin, aby je obětovali svatému ohni, který je ve středu mandapu k dokončení modliteb. Toto se nazývá Havan.

Saptapadi

Posledním rituálem je slavnostní uzavření manželství s názvem Sapta-padi, což znamená sedm kroků. Tyto kroky symbolizují začátek nové společné cesty, po které budou novomanželé kráčet společně celý život a probíhá tak, že dvojice udělá sedm kroků kolem posvátného ohně. Po provedení sedmého kroku se manželství páru považuje za nezrušitelné. Na každém kroku nebo obvodu mohou snoubenci složit i různé sliby, jejichž obsah se v jednotlivých regionech liší. Tímto způsobem jsou svatební sliby mladého páru zpečetěny ohněm, takže si budou věrni až do smrti.

Mangalsutra

Namísto výměny svatebních obrouček mají hinduistické nevěsty a ženichové kolem krku uvázané sútry mangal. Mangalsutra je zlatý náhrdelník s dvojitým přívěskem. Náhrdelník váže ženich na tři uzly, což představuje silný závazek, který přetrvá století.

Do středu čela její manžel nanese i červený pudr. Následuje svatební fotografování a pohoštění.

Červený prášek ve vlasech nevěsty

Sindoor, červeno-oranžový prášek, se aplikuje na část ženských vlasů, což symbolizuje její nový status vdané ženy po dokončení obřadu. Tradičně to uplatňuje její manžel v den svatby. Všechny vdané ženy kromě nevěsty mohou nosit prášek na znak svého rodinného stavu. Zatímco někteří se rozhodnou pro stínování v celé části vlasové linie, jiní ho budou nosit jen jako tečku v čele v závislosti na osobním vkusu nebo regionálních zvyklostí.

Slavnostní odeslání Vidaai

Vidaai je emotivní událost, která označuje dokončení svatby. Je neodmyslitelnou součástí svatby, kde nevěsta se zaslzenýma očima vystoupí ze dveří a přehodí přes hlavu pět hrstí rýže odrážející bohatství a blahobyt. Tento rituál jistým způsobem znamená, že nevěsta splatila vše, co její rodiče za ta léta dali.

Obřad vidaai je symbolickým ukončením svatebních slavností a je charakteristický tím, že rodiče nevěsty se naposledy rozloučí se svou dcerou.

Jídlo ve formě bufetu

Na mnoha indických svatbách se bude podávat večeře formou bufetu, protože seznam hostů je obecně dost velký. Typické menu může obsahovat sedm až deset předkrmů, po kterých následují čtyři nebo pět hlavních jídel, plus rýže, jogurt, salát a naan, druh chleba. Na konci jídla se podává široká škála indických sušenek a sladkostí, jako jsou kešu oříšky balené ve stříbře nabo kaju, což je sušenka plněná fíky či chalva.

Většina indických jídel je pikantní a velmi málo je veganských nebo bezlepkových.

Peníze jsou jedním z nejtypičtějších darů, které se dávají na indické svatbě. Dávají se v přizpůsobené papírové obálce označované jako Paiso Ka Lifafa. Stříbrné dárky jsou skvělou volbou, protože se o nich říká, že přinášejí štěstí. Vhodné by bylo například sušené ovoce ve stříbrné krabičce, neboť sušené ovoce je symbolem dobrého zdraví.

Požehnání: Aashirwad

Následující den po svatbě se koná rituál Bou Bhat. Během této události je nevěsta formálně vítaná do rodiny. Ženich se zavazuje zajistit jí jídlo a oblečení. Aby splnil slib, podává jí jídlo a dává jí nové sárí.

Nějaký čas po svatbě rodiny uspořádají obřad Aashirwad, kde si vymění dárky. Rodiče nevěsty, blízcí příbuzní a rodinní přátelé jdou do domu ženicha a dávají mu své požehnání, spolu se symbolickým dárkem. Podobně i rodina ženicha jde do domu nevěsty a nabízí své požehnání. Obvykle nevěstě při této příležitosti darují rodiče zlato nebo diamanty.

Ale Aashirwad je skutečně o požehnání. Novému páru přicházejí požehnat tety a strýcové z obou stran. V kultuře, která si vysoce cení přínosu starších členů rodiny, je to možná nejvhodnější způsob, jak začít manželský život.

Více hospodyň v jednom domě

Novomanželé jsou poprvé o samotě až po třech dnech od skončení sňatku. Nevěsta přichází do svého nového domu - k manželově rodině. Byla jsem v šoku ze všeho, co se kolem mě dělo.

Nebyla jsem zvyklá na to, že najednou je nás pod jednou střechou patnáct. Navíc jsem nikoho neznala. Všichni byli pro mě cizí. Neměla jsem však čas dlouho se rozhlížet. S dalšími ženami jsem se musela podílet na chodu domácnosti. Rozdělily jsme si služby, která z nás chystala snídani, vařila oběd, připravovala večeři. Kromě toho jsme si dělily nákupy, úklid a podobně.

Dnes už nežijeme všichni pod jednou střechou. Ne proto, že bychom se neshodli. Jelikož manžel pracuje nakonec v jiném státě, než z jakého pochází, firma mu platí služební byt, ve kterém bydlíme.

Kamenná Kámasútra

Nezáleží na tom, zda se jedná o velká města nebo zapomenuté vesnice, projevy náklonnosti si Indové na ulici přísně hlídají. Jen těžko uvidíte páry, které by se držely za ruce nebo se políbily. Na straně druhé indický filozof Mallanága Vátsjájana pustil svou fantazii na špacír, přibližně v pátém století, při psaní knihy Kámasútra. V indických rodinách ji svým dospělým ratolestem představují jako příručku zdraví, štěstí a sexuality každé ženy.

Kámasútru v Indii nenajdete jen v knižní podobě, ale také v kamenné.

Asi před tisícovkou let ve státě Madhjapradéš ve městě Khajuraho postavili osmdesát pět hinduistických chrámů z pískovce, z nichž se dodnes zachovalo dvaadvacet. Jsou zdobeny figurami, které znázorňují běžný život, vztahy mezi lidmi, ale také erotické výjevy či sex lidí se zvířaty.

Bohatí versus chudí

Inu ano, v Indii jsou i bohatí i maharádžové s paláci, takový Lakšmí Mittal - šéf a majoritní akcionář firmy ArcelorMittal, největší ocelářské skupiny na světě. Pokud však někdo nepatří do bohaté rodiny, tak je vysoce znevýhodněn. Bohatí se k nim chovají s velkou neúctou. Musím ale podotknout, že Indové v zahraničí se chovají už mnohem civilizovaněji, než ti, kteří žijí celý život na jednom místě.  

Extrémní chudoba s neschopností dovolit si výchovu dítěte je jedním z důvodů uváděných na zabíjení novorozenců v Indii

Život na indické vesnici je naprostá hrůza, zaostalost staré tradice a rituály. Indie představuje 45,8 milionu ze 142,6 milionu „pohřešovaných žen“ na světě za posledních 50 let, uvedla zpráva OSN. Zpráva s odvoláním na data odborníků uvádí, že Čína a Indie společně tvoří asi 90–95 % z odhadovaných 1,5 milionu pohřešovaných žen ročně po celém světě.

Ženy jsou v Indii velmi podceňovány, dokonce až tak, že je hned po narození zabíjejí, hodí do škvařící masti v kotlíku, udusí, shodí z okna. Zcela neuvěřitelné. To jen proto, že žena musí přinést věno, když se vdává, a tak je přítěž pro rodinu. Postavení ženy v hindu společnosti je velmi špatné. Systém věna v Indii je dalším důvodem, který se uvádí na vraždu novorozenců. Přestože Indie podnikla kroky ke zrušení systému věna, tato praxe přetrvává. Vražda novorozenců a rodově selektivní potraty se stále připisují strachu z neschopnosti získat vhodné věno a následné sociální ostrakizaci. Zatímco synové nabízejí svým rodinám jistotu ve stáří a mohou vykonávat obřady za duše zesnulých rodičů a předků, dcery jsou vnímány jako sociální a ekonomická zátěž.

Vražda novorozenců v Indii má historii trvající staletí. Mezi hlavní důvody zabití novorozenců, žen i mužů patří nechtěné děti, jako například děti počaté po znásilnění, zdeformované děti narozené v chudých rodinách a ty, které se narodily matkám, které nemají spolehlivou, bezpečnou a cenově dostupnou antikoncepci. Obtíže ve vztazích, nízký příjem, nedostatečná podpora spojená s duševními chorobami, jako je poporodní deprese, byly také uváděny jako důvody zabíjení novorozenců v Indii.

Navzdory zákonům, které zakazují rodičům testy na stanovení pohlaví dítěte, potraty z důvodu ženského rodu nenarozeného jedince zůstávají v částech Indie běžnou praxí. Jejím důsledkem je nižší počet narozených dívek ve srovnání s chlapci.

V lůně (matky) zahyne každý den dva tisíce dívek. Některé se narodí, ale na tvář dostanou polštář, který je zadusí,

uvedla ministryně pro televizní stanici NDTV.

Mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM)

Představte si, že jste přitlačeni na podlahu. Představte si, že se vám svléká spodní prádlo. Představte si, že vidíte nůž, který se zahřívá na plynovém sporáku. Představte si, že tentýž horký nůž krájí váš klitoris. Představte si mladé dívky křičící bolestí. Krutá praxe řezání ženských pohlavních orgánů nebo mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM) se neděje jen v daleké Africe. Nepraktikuje se to jen v kmenových společnostech. Mladé dívky ve věku šesti a sedmi let pravidelně stříhají právě tady, v Indii. Bombaj je plný neškolených porodních asistentek, které nadále zraňují mladé dívky z komunity Bohra, šíitské podsekty.

Tento zákrok, známý jako khatna, khafz a khafd praktikují v Indii některé islámské skupiny. Zákrok se obvykle provádí, když má dívku sedm let a zahrnuje úplné nebo částečné odstranění klitorisu. Následky FGM se mohou pohybovat od nepohodlí až po sepsi. A důvody?

Důvody pro praktikování FGM spadají obecně do pěti kategorií: provádí se jako způsob kontroly ženské sexuality, o které se někdy říká, že je nenasytná, pokud se neodstraní části pohlavních orgánů, zejména klitoris. V některých komunitách jsou vnější ženské genitálie považovány za špinavé a ošklivé a jsou odstraněny, zdánlivě pro podporu hygieny a estetického vzhledu. V mnoha komunitách je FGM předpokladem manželství. Tam, kde jsou ženy ve velké míře závislé na mužích, může být ekonomická nezbytnost hlavní hnací silou postupu. FGM je někdy předpokladem pro právo dědit. Může to být i hlavní zdroj příjmu pro praktikující.

Indie udělala ze svých tradic perspektivní byznys - svatební turismus

Dá se říci, že v Indii startuje svatební turistika, která může zvýšit cestovní ruch v zemi. Stojí za tím startup, který nabízí rezervace pro tradiční indické obřady. Australští cestovatelé a blogeři, Carly Stevens a její partner Tim Gower zaplatili kolem 200 dolarů za pozvánku na dvoudenní indickou svatbu prostřednictvím startupu Join My Wedding. Ind pravděpodobně mine pětinu svého celkového celoživotního bohatství na svatbu.

Indické páry zveřejňují podrobnosti o svých svatbách na internetu a turisté z jiných zemí si mohou koupit vstupenku na jejich svatby. Většina z těchto peněz jde na účet páru, ale něco si stáhne také startup za zprostředkování a prvotní byznys myšlenku.

Tak co myslíte? Chtěli byste si vzít Inda za manžela a mít indickou svatbu? Nakonec se vší vícedenní nádherou a velkolepostí jsou indické svatby zdánlivě jednoduché. Prolínají se rituály a tradice a poskytují lekce plné nenáročné moudrosti pro novomanželský pár. To je v podstatě jedinečný duch indické svatby.

PS: Co je opravdu problém, je řízení. Dosud jsem nepochopila proč všichni najednou troubí a na koho a jezdí na opačné straně než my. 

Zdroj: Nevěsta.cz, Brides.com, Brighside.com, Svatba.cz, The Knot.com, Manhattanbride.com, Minted.com, autorské dílo