Zatímco plánování svatby u nás obvykle trvá více než půl roku, v Koreji jsou to maximálně tři měsíce. Se svatbou se tu po zásnubách dlouho neotálí. Důvodem, proč se páry po zásnubách tak rychle vezmou, je i to, že korejská společnost je založena na rychlém a efektivním fungování.
Oddací síně jsou speciální místnosti, kde se svatební obřad odehrává. Jako nastávající manželé většinou podepíšete smlouvu se „svatební“ agenturou, která vám naplánuje veškeré detaily. Zakoupíte si určitý balíček služeb, podle něhož se celá svatba bude odvíjet. V balíčku je zahrnut make-up a účes pro nevěstu, ale i pro ženicha. Ano, na korejské svatbě nosí make-up i muži, aby zakryli nedostatky obličeje jako například pihy. A proč říkám, že je korejská svatba blesková? Protože ihned po skončení obřadu přijdou pracovníci agentury, začnou všechno rychle uklízet, vyjmou z fotorámečků fotky novomanželů a nahradí je fotografiemi dalšího páru, který už čeká za dveřmi. To vše v korejském stylu „pali-pali“, neboli „rychle-rychle“.
Moje kamarádka je romantická duše. Zpočátku měla problém zvyknout si na nedostatečné projevy citů ze strany partnera. Asijští muži totiž své city k ženě nevyjadřují zcela otevřeně a přímo. Možná právě proto nejsou smíšené páry Asiat a Evropanka až tak časté. Kromě toho, že si korejští muži před svatbou zkontrolují, zda jejich budoucí žena byla už někdy vdaná, mohou si prolustrovat i její zdravotní záznamy! Říkáte si, že je to šílené? Ano. Je to prý proto, aby muž věděl, zda jeho budoucí „milovaná“ žena není náhodou smrtelně nemocná. Heslo „v nemoci i ve zdraví“ tu zřejmě příliš neplatí. Toto považuji za snad nejhorší součást korejské kultury.
Zajímavostí je, že korejské dívky se dokonce bojí navštěvovat například psychologa, jak je běžné u nás. A důvod? Pokud vyjde najevo, že dívka chodí k psychologovi, nikdo si ji prý nevezme. Stejně tak, pokud jde z nějakého důvodu na interrupci, je jasné, že není panna a nikdo ji už nechce. Smutné.
Na „tradiční svatbě“ v Koreji měla kamarádka tradiční korejský svatební kroj, který se nazývá hanbok a je ušit z hedvábí. Nevěsty nosí červený hanbok a ženichové modrý. Společně tyto barvy přestavují rovnováhu navzájem se doplňujících energií jin a jang. Kombinaci těchto barev spolu se symbolem jin-jang najdete i na jihokorejské vlajce.
Namísto tradičního obřadu se někteří Korejci rozhodnou pro svatbu v západním stylu, kdy se žena vdává v bílých svatebních šatech a muž ve smokingu. Málokterá Korejka si svatební šaty koupí, jejich zapůjčení je jednoduché, jelikož většina žen v Koreji má podobnou postavu i vkus. Ekonomičtější je si šaty zapůjčit a vystřídat třeba i patero modelů, které si žena oblékne na focení.
Tradičně se svatba koná za soumraku, který symbolizuje rovnováhu mezi světlem a tmou. Jak už bylo řečeno, nejhlavnějšími barvami na korejské svatbě jsou modrá a červená. Matka nevěsty nosí teplé tóny hanboku včetně růžové, zatímco matka ženicha nosí hanbok ve studených tónech, jako je modrá, šedá nebo zelená. Ostatní hosté by se proto měli nošení těchto barev vyvarovat. Na tváře nevěsty se namalují červené tečky na znamení ochrany před zlými duchy.
Před konáním svatby se uskuteční zásnuby. Korejské zásnubní dary přinese nevěstě domů skupinka nejbližších přátel ženicha. Dárky jsou vloženy do krabičky zvané hahm. Skupinka se zpěvem zastaví před domem nevěsty a skanduje: „Hahm na prodej!“ Rodina nevěsty nabízí skupince peníze. Prostřednictvím zábavného vyjednávání za všeobecného veselí a smíchu se smlouvá, dokud není krabička hahm prodána. Krabička je plná dárků pro nevěstu. Jsou v ní šperky, hodinky, hotovost anebo oblečení. Jedná se o velmi slavnostní a zábavnou aktivitu, během které ženich skrývá svou tvář za maskou z vysušené olihně!
Podle tradice daruje ženich matce své nastávající divokou husu (tradičně se používala živá husa, dnes je to často dřevěná husa známá jako won-ang seteu). Divoké husy totiž mají po celý život jediného partnera, dar je proto příslibem, že se muž bude o matčinu dceru celý život starat. Před předáním husy se ženich musí matce nevěsty dvakrát poklonit, protože jde o doživotní slib a závazek. Husa je pak vystavena v domě novomanželů.
Pokud se i vy někdy dostanete na korejskou svatbu, připravte si jako dárek obálku s penězi. A kolik peněz máte dát? Suma záleží na tom, v jakém jste s ženichem nebo nevěstou vztahu. Pokud si nejste jisti, kolik bankovek máte do obálky vložit, můžete si částku porovnat s přáteli, kteří jsou na svatbu pozváni. Podle korejské tradice se rodina ženicha musí postarat o dům nebo byt novomanželů, rodina nevěsty jej musí zařídit a také poskytnout relativně vysoký finanční dar rodině ženicha. Naštěstí se tyto tradice pomalu vytrácejí, protože celý proces je pro obě strany velmi finančně náročný, i s ohledem na to, že rodiče mají obvykle více dětí, které je potřeba takto zaopatřit.
U nás je zvykem, že ženich nesmí vidět nevěstu dříve než před oltářem, neboť to přináší neštěstí. V Koreji takový zvyk neexistuje. Oba jdou do oddací místnosti spolu. Na začátku svatebního obřadu hraje tradiční korejská hudba. Matka nevěsty nese červenou svíčku, matka ženicha vchází zase s modrou svíčkou. Společně zapálená svíčka zahajuje svatební obřad. Zajímavostí pro našince je možná i to, že nevěsta a ženich přicházejí po velkém pódiu a při obřadu zpívají. Před obřadem se rozdělí. Muž se setká se svými rodiči a pozdraví hosty, žena se přesune do jiné místnosti, kde vítá hosty a fotí se s nimi. Během obřadu nejsou přítomny žádné družičky a nikdo neopatruje prsteny. Jídlo se servíruje hned po obřadu, na nic se nečeká. Prostě blesková akce!
Úředník během obřadu představuje věci, které leží na stole. Měděná mísa je určena k mytí rukou páru a symbolizuje jejich vzájemnou čistotu. Šišky a bambus symbolizují celoživotní věrnost, zatímco datle a kaštany zase plodnost. Představení nevěsty a ženicha přetrvalo dodnes. Tváří v tvář se nevěsta a ženich ukloní jeden druhému. Nevěsta se ukloní dvakrát, ženich se ukloní jednou, nevěsta se pokloní ještě dvakrát a ženich jednou. Následně pokleknou a později stojí naproti sobě. Tradice se jmenuje gyobaerye.
Po vzájemné pokloně a před poklonou rodičům zpečeťují novomanželé svůj svazek přípitkem vína z vydlabané dýně, kterou vypěstovala nevěstina matka. Tradice se jmenuje hangeunrye. Jedná se o vrchol obřadu, kdy se pár společně podělí o korejské víno. Dvojice pije z polovin dýně, které symbolizují, že se pár stává jedním celkem. První doušek představuje vzájemný vztah páru, při druhém doušku si dvojice poloviny dýně vymění a víno oba dopijí. Nakonec se ženich a nevěsta společně ukloní, aby projevili úctu.
Následuje jedna z nejdůležitějších součástí obřadu, zvaná paebaek. K této fázi jsou pozváni rodiče páru. Ženich při ní představuje rodičům svou milou, z toho důvodu to kdysi byla oslava jen s rodiči ženicha. Akt vyjadřuje důležitost rodiny pro Korejce a svatebčané si jej velmi užívají. Dříve to byl soukromý obřad pro nejužší rodinu, ale mnoho moderních párů pořádá paebaek během svatební recepce, na které jsou přítomni všichni pozvaní hosté. A hodně se tam fotí. Oba páry rodičů sedí za nízkým stolkem plným jídla. V současnosti se rodiny snaží umístit na stůl co nejvíce jídla, aby vypadal co nejokázaleji. Tradiční jsou jen tři talíře s pokrmy: věž z kaštanů a datlí, hovězí trhané maso a osm předkrmů nazývaných anju. Potraviny pro paebaek jsou však dnes plastové, určené pouze pro účely fotografování. Pár vstoupí a ukloní se. Od rodičů dostává požehnání a peněžní dary. Nevěsta a ženich udělají hlubokou poklonu, následně ještě poloviční poklonu a posadí se. Následně rodičům podávají čaj nebo saké. Novomanželé společně roztáhnou bílou látku s květinovou výšivkou, do níž pak chytají datle a kaštany, které hází obě dvojice rodičů. Počet datlí a kaštanů, které pár do látky chytí, pak představuje počet dětí, které budou mít. Datle ukazují na počet synů, kaštany počet dcer. Následuje focení a ženich může, ale nemusí nést svou nevěstu na zádech kolem stolu. Pokud má ovšem ženich dobrá záda, může kolem stolu nosit i svou matku a tchyni. Symbolicky to znamená slib ženicha, že dokáže podpořit svoji ženu do slova a do písmene.
Korejské svatební hostiny mohou být velice jednoduché. Jediným požadovaným jídlem jsou nudle ramyun. Svatební hostina se nazývá kook soo sang, což znamená „nudlová hostina“. Dlouhé nudle symbolizují dlouhý a šťastný život a vaří se v hovězím vývaru s vajíčkem natvrdo a zeleninou jako ozdobou. Součástí jídel je také lepkavý rýžový koláč dok.
Korea je v mnoha směrech extrémně tradiční a jednou z těch nejsilnějších tradic je právě sex až po manželství. Sex před svatbou není povolen za žádných okolností. Dívkami, které nejsou „čisté“, se opovrhuje. Protože nemůžete mít před svatbou sex, nemůžete spolu ale ani bydlet. Korejci jsou toho názoru, že západní kultura je až příliš volná. Západní lidé mají sex, kdy a s kým chtějí a dělají si, co se jim zachce. Korejci proto mají pocit, že pokud se dá dívka dohromady s někým ze západu, bude na ni mít špatný vliv - ať už se jedná o alkohol, drogy nebo sex.
Předsudky jsou v Koreji stále velkým problémem, a to zejména u starších lidí. Mladí to nemají jednoduché, a to hlavně z důvodu, že musí striktně respektovat názory svých rodičů. V Koreji je většina lidí (hlavně starší generace, mladí s tím samozřejmě nesouhlasí) přesvědčena, že jakmile s někým bydlíte, musíte mít spolu sex. A sex před svatbou je špatný. Věděli jste, že v Koreji existují takzvané hodinové hotely, ve kterých si pronajmete pokoj na 1-2 hodiny, abyste mohli být se svým partnerem o samotě? Smrtelně vážně, na pokoji vás dokonce čeká i kondom. Tlak, jaký je vyvíjen na mladé lidi v Koreji je neúnosný a z našeho západního pohledu jednoznačně přehnaný. Mladí Korejci to vidí úplně stejně, ale jaksi nemají na výběr. Dovedete si představit, že pokaždé, když byste chtěli být s vaším partnerem sami, byste si museli zaplatit pokoj v hotelu? Tomu říkám romantika.
V Koreji stále existuje mnoho rodin, kde do práce chodí pouze muž a vydělává na celou rodinu, zatímco žena je doma a stará se o chod domácnosti. Velký důraz je tedy kladen na rodinu a vztahy. Při konverzaci převládá zejména neverbální komunikace, lidé přemýšlejí o pocitech druhého, ale nedávají je najevo. Korejci neříkají „ne“ a kritika je pro ně nezdvořilým chováním. Při rozhovoru se vyhýbají choulostivým a nepříjemným tématům, nikdy nezvedají hlas a snaží se zachovat neutrální výraz obličeje. Tento výraz se zároveň považuje za ctnost. A abychom nezapomněli, při pozdravu se Korejci vždy ukloní. V Koreji si žena nechává své příjmení i po svatbě. Pracovní doba je v Koreji dlouhá, takže není žádným překvapením, že pokud manžel pracuje, nemusí být doma dříve než ve 23:00 nebo později a druhý den ráno jde opět do práce. Očekávání korejských podnikatelů zahrnují nejen dokončení práce během běžné pracovní doby, ale také práci po pracovní době a následné pití se šéfem, dokud šéf nebude připraven jít domů. Nemůžu říct, že tento stereotyp je naprosto falešný, ale myslím si, že to není úplně dobrovolné. Chcete-li se v Koreji posunout výše, musíte se tam přepít, což znamená, že se po hodinách setkáváte s nejvyšším managementem nebo s kýmkoli, na koho se snažíte zapůsobit
Že by to mělo co do činění se sexem až po svatbě? Pokud se pár rozvede, ženu už nikdo nebude chtít. Bohužel, jakkoli smutně to zní, je to tak. V Koreji je dokonce legálně povoleno si před svatbou prověřit, zda už byla nastávající v minulosti vdaná. A věřte, že Korejci toho často využívají. Řekla bych, že domácí násilí je v Koreji hlavním problémem. V Koreji je trend, že se ženy rozcházejí se svými přáteli na bezpečném a otevřeném veřejném místě kvůli možnosti násilí, když muži slyší, že je konec.
Korejci milují svá národní jídla a z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsou jednou ze zemí, která by bez svého jídla nepřežila možná ani měsíc. I při cestách do ciziny vyhledávají korejské restaurace a malé obchůdky, kde si mohou koupit své kimči a samgyupsal. Kimči je jejich tradiční národní jídlo připravované z fermentovaného čínského zelí a další zeleniny. Tajemstvím této pochutiny je fermentace, díky které se v použité zelenině nachází mnohem více vitamínů a prospěšných látek než v zelenině v syrovém stavu. Obsahuje velké množství probiotik, zejména laktobacilů, které pomáhají udržovat náš trávicí systém v dobré kondici. Díky fermentaci obsahuje kvašené kimči i velké množství prospěšných antioxidantů. Teda Kimchi je jídlo z červeného fermentovaného zelí vyrobené ze směsi soli, octa, česneku, chilli paprik a jiných koření. Tyto ingredience se fermentují v těsně uzavřené nádobě a následně se podávají s rýží, nudlemi nebo polévkami v každé korejské domácnosti.
Samgyupsal je grilovaný vepřový bůček (nebo prostě lempo) nakrájený na kostky. Korejci na své jídlo nedají dopustit. Milují ho, opěvují a nejraději ho jedí. Tomu všemu však předcházejí pravidla, která byste měli znát, pokud do Koreje zavítáte.
Pozvali vás v Koreji na večeři? Pokud jste na návštěvě, nezapomeňte se zout, vhodně se obléct a přinést dárek na uvítanou. Před samotným jídlem byste nejprve měli poděkovat tomu, kdo platí nebo tomu, kdo navařil. Hierarchie platí i při stolování – jíst začíná vždy nejstarší a nejmladší by měl dojíst jako první. Při nalévání nápoje se sklenice drží oběma rukama a při přípitku je třeba se uklonit. Během stolování je zvykem nabídnout ostatním ze svého talíře. Během jídla se nesmí odcházet od stolu, jíst se zdviženým talířem a už vůbec ne rukama. Na závěr je vhodné pochválit jídlo. Co se týče placení, jak jinak, i při něm se v Koreji dodržují pravidla. Platí starší za mladšího a muž za ženu.
Korejci milují jídlo. Je tak silně zakomponováno do jejich kultury, že dokonce i mladí lidé se nesetkávají v barech, ale v restauracích, kde se společně najedí, napijí a teprve pak jdou do klubu. Mnoho restaurací v Koreji má otevřeno nonstop. Korejci proto nemají problém najíst se kdykoliv, třeba po půlnoci nebo nad ránem. Korejci také nemají problém utratit na jídlo spoustu peněz. Kupují většinou vepřové maso, které potom grilují.
Korejská popová hudba, neboli K-pop, jak ji mnozí nazývají, je v Koreji obrovským byznysem. Přestože čerpá značnou část inspirace z americké popové hudby, je výrazně odlišná. Máte-li přítelkyni z Koreje, budete si muset na K-pop zvyknout. Dívky si pouštějí písničky na Youtube, zpívají si je nebo tančí choreografie z klipů. A ne, nemluvím zdaleka jen o teenagerkách. Gigantické hudební společnosti často budoucí popové hvězdy trénují léta předtím, než je vypustí do světa showbyznysu. Je to doslova a do písmene průmysl, kde se hudba a hudební talenty doslova vyrábějí.
„Americký vzhled“ je v Koreji velmi populární a zejména korejské dívky to často přehánějí s plastickými operacemi, aby se co nejvíce podobaly západním děvčatům. Nejčastěji si nechávají upravit nos, oči a lícní kosti. Některé dívky touží svůj vzhled změnit tak moc, že jsou kvůli omezeným prostředkům ochotny riskovat zákrok u pochybných levných doktorů. Výsledek takové operace však často není takový, jaký dívka očekávala, a musí se podrobit další, dražší operaci u kvalitnějšího plastického chirurga.
Korejské dívky jsou velmi stydlivé. V Koreji je naprosto normální vidět na pláži dívky, které jdou do moře v džínových šortkách a krátkém tričku. Bikiny sice stále více nabývají na popularitě, většinou je ale nosí dívky, které žily v zahraničí. Domácí děvčata se prostě příliš stydí.
A ještě pár zajímavostí na závěr. Muži a ženy se na veřejnosti nedotýkají. Bydlet s přítelkyní nebo přítelem ve společné domácnosti je tabu. Korejci nedávají žádné spropitné a nemusíte se tam bát, že vás okradou.
Zdroje: Runaway Juno, The New York Times, Weddingram, Sam sebe pan, brides.com, theknot.com