Beru si Pákistánce: před obřadem rodiny smlouvají o ceně nevěsty, až pak se může oslavovat

Stručná historie pákistánských svatebních tradic

V průběhu historie Pákistánu se svatební zvyky v drobnostech měnily a v jiných zůstávaly stejné. Když se Pákistán v roce 1947 oddělil od Indie, začal si vytvářet vlastní tradice, přičemž se inspiroval indickými obřady, což vedlo ke vzniku jedinečných svatebních zvyků, které sdílejí obyvatelé obou zemí.
Pákistánské svatby jsou dlouhé oslavy nevěsty a ženicha. Oslavuje se každá osoba zvlášť. Vezměme to ale pěkně popořadě. Tradičně je to otec nevěsty, kdo platí za extravagantní svatbu. Někdy se přidají i další členové rodiny nevěsty a někdy i rodina ženicha, ale to je u netradičnějších pákistánských svateb. Existují určité tradice naplánované ženichem, za které zaplatí on nebo jeho rodina. Některé z nejdražších svateb, které se v posledních letech v zemi konaly, uspořádaly rodiny politiků a obchodních magnátů. Účast na takové svatbě je jako sledovat oživlý bollywoodský film - pestrobarevné oblečení, drahá výzdoba připomínající filmové kulisy, nevěsta přijíždí na koni nebo ozdobeném Range Roveru, zatímco na její majestát jsou házeny květiny!
První událostí, která činí svatbu oficiální, je nikkah a nakonec všechny obřadní události jako mayun, dholki, baraat a walima. 

Dholki (před oslavou)

Několik dní před začátkem legitimní pákistánské svatby se nevěsta, ženich, jejich rodiny a blízcí přátelé sejdou na dholki. Blízcí přátelé a rodina, kteří nežijí ve městě, se vydají do domů nevěsty a ženicha a zůstanou tam až do konce svatebních oslav. Během dholki se všichni shromáždí v kruhu na podlaze s krásnými koberci a polštáři a zpívají pákistánské svatební písně v rytmu bubnu dholak. Babičky žehnají nevěstě a ženichovi modlitbami a přáními. Tradice dholki jsou obvykle oddělené a nevěsta a ženich je slaví zvlášť. V tento den jsou všichni oblečeni především do oranžových a žlutých barev. To má své vysvětlení: přestože se dnes Pákistánci hlásí k islámu, žlutá barva, která je při těchto událostech preferována, je ozvěnou jiných náboženství, která v této oblasti převládaly. Například mezi hinduisty, buddhisty a sikhy je tato barva náboženským symbolem.

Mehndi Night (noc henny)

O noci mehndi jste pravděpodobně slyšeli, i když o pákistánských svatbách nevíte mnoho. Pákistánské mehndi je proslulé svou složitostí a jsou nejzábavnější. Svatebčané se také celé týdny připravují na speciální tance, ale já jsem měla na "trénink" jen pár hodin. Noc mehndi je jednou z nejstarších pákistánských svatebních tradic. K tomuto účelu jsou zváni speciální mistři a často se tohoto rituálu účastní celá rodina nevěsty. Ve stejný den přinese ženichova strana nevěstě svatební šaty.
V noci mehndi si nevěsta nechá na ruce a nohy nakreslit složité vzory hennou, které symbolizují štěstí, radost a lásku. Někdy se mezi složitými detaily skrývá i ženichovo jméno. V posledních letech se k tomuto dni připojuje i ženich, kterému jeho blízcí potírají hlavu olejem. Součástí těchto oslav je také hudba a tanec.
Nevěsty obvykle nosí žluté šaty mehndi, ale mohou si obléknout co chtějí. Líčí se jen decentně nebo vůbec. Jako šperky budou mít krásné čerstvé květiny a spoustu pomerančových květů po celém místě konání. Podávat se bude vynikající jídlo jako halwa poori paan, barbecue a další pákistánské pochoutky. Alkohol a omamné nápoje jsou zakázané. V elitních oblastech si alkohol některé rodiny mohou dopřát, ale většina rodin ho nemá, protože je to přísně proti jejich náboženským hodnotám.

Luxusní byt na prodej na Praha 9 - 45m, Praha 9

Zobrazit nemovitost

Mayun (rituály)

Mayun je pákistánská svatební tradice, která je v některých částech Pákistánu důležitější než v jiných, ale stojí za zmínku. Tato tradice se vyskytuje několik dní před svatbou, kdy členové rodiny a přátelé obklopí nevěstu a provádějí různé pákistánské rituály. Mezi některé rituály patří nanášení oleje na vlasy pákistánské nevěsty a následné opalování jejích rukou, nohou a obličeje. Tento rituál je hluboce zakořeněn v tradici a předává se od pákistánských předků. Obvykle obřad provádějí hlavně babičky a další starší dospělí.
Mayun představuje přípravu nevěsty na svatební den a Pákistánci věří, že pomáhá zvýraznit její přirozenou krásu. Během Mayunu nesmí nevěsta opustit svůj dům, měla by prý pak smůlu. Ne všichni už tuto část striktně dodržují, ale starší lidé jsou v tomto ohledu velmi pověrčiví.
Typická pákistánská svatba neboli šaádí se skládá ze dvou hlavních událostí - nikky a valimy.

Obřad Nikkah

Předtím, než se uskuteční neuvěřitelně zábavné recepce pákistánských svateb, musí proběhnout obřad Nikkah. Jedná se o formální rituál, při kterém si ženich a nevěsta vymění sliby a navzájem si je slíbí. Ještě předtím, než se však manželé při Nikkáh uvidí, předá ženich nevěstě mehr (symbolické předání darů nebo peněz). Během nikáhu mohou manželé vykonat Munh Dikhai. Při něm se na sebe ženich a nevěsta podívají do zrcadla, zatímco mají na hlavě vyšívaný šátek. Po Munh Dikhai pak oba ochutnají med jako symbol sladkosti jejich manželství. Po skončení obřadu a jeho tradic lze podepsat svatební smlouvu spolu se dvěma mužskými svědky. Novomanželé třikrát zopakují "qubool hai" neboli "přijímám", aby se jejich sňatek stal definitivním.
Obřad Nikkah je pro nevěstu a její rodinu velmi emotivní, protože je to oficiální přechod do nového života. Její jméno je nyní navždy podepsáno pod jménem jejího nového manžela. Této intimní události se mohou zúčastnit pouze nejbližší členové rodiny nebo blízcí přátelé páru. Oblečení Nikkah pro obřad je v pastelových barvách. Místo svatebních šatů si pákistánské nevěsty tradičně oblékají vyšívaný pestrobarevný šálvar kamíz, sárí nebo lehengu. Ženich nosí neformální černý nebo bílý shalwar qameez, sherwani či západní oblek. Jejich oděv je obvykle extravagantní a elegantní, se složitými korálky a ozdobami vetkanými do látky. Nevěsty mohou nosit červenou barvu, protože je symbolem lásky a vášně.
Dámám, které se účastní těchto svatebních událostí, se doporučuje nosit barevnou, propracovanou látku přehozenou přes tělo od ramen ke kotníkům, známou jako sárí, nebo lehengy. Jedná se o dlouhou zdobenou sukni s šátkem kolem hrudi, neboli dupattou. Muži mohou nosit šerváni, což je dlouhé sako s kalhotami.

Barat (předání nevěsty rodině jejího manžela)

Barat je den, kdy si pákistánský ženich a jeho rodina přicházejí odvést nevěstu. Někdy se k této tradici připojují i jeho přátelé. Moderní Barat se koná ve velké svatební síni s výborným jídlem a spoustou příležitostí k fotografování. Barat je obrovská událost se stovkami hostů, ale může být i menší, záleží na preferencích obou rodin.
Ženich nosí tradiční šerváni, zatímco nevěsta přebývá v šatech lehenga anarkali. Barat je zábavná událost, kterou si užijí všichni bez ohledu na to, zda jsou hosté Pákistánci nebo ne.
Po příchodu na místo obřadu se ženy a muži opět rozdělí do dvou místností a při čekání na nevěstu se rozproudí diskuse a vzájemné hodnocení oblečení. V tento den jsme měli asi 150 hostů.
Ve dveřích se objevila dlouho očekávaná nevěsta v doprovodu své rodiny. Měla na sobě krásné červené šaty, které byly bohatě vyšívané. Poté přišel ženich, kterého nevěstina rodina přivítala házením okvětních lístků. K nevěstě si však hned nesedl. Nejprve začalo smlouvání. Poté, co byla dohodnuta cena nevěsty, mohla oslava pokračovat. Poprvé se manželé posadili vedle sebe. Mimochodem, indická a pákistánská móda je typická svou barevností.

Rukhsati (manželé opouštějící svatbu)

Když skončí Barat, nastává Rukhsati. Přestože se jedná o významnou tradici v pákistánské kultuře, je Rukhsati pro nevěstu smutným dnem navzdory vzrušení a štěstí, které jí nový sňatek přináší. Je to obřad, při kterém opouští dům svých rodičů a zanechává za sebou vzpomínky na dětství. Nevěsta a ženich opouštějí místo konání ve stejnou dobu za přítomnosti svých starších. Je to něco jako poslání a v podstatě je to svolení rodiny nevěsty začít novou kapitolu jejího života.
Pákistánskou nevěstu představují rodiče se svatým Koránem nad hlavou jako symbolem toho, že svou dceru posílají pod Alláhovo požehnání a ochranu. Ženichova rodina je naopak velmi nadšená, že může přivítat nového člena rodiny.

Walima (hostina)

Walima je poslední událostí každé pákistánské svatby, kterou západní kultury nazývají recepcí. Následuje po obřadu niká. Tuto večeři obvykle pořádá rodina ženicha, když se sňatek stane oficiálním, a oslavuje spojení obou novomanželů a jejich rodin. Svatební oděv ženicha může zahrnovat slavnostní oblek nebo smoking a nevěsta bude mít na sobě oslnivé šaty se zlatými šperky, které jí poskytne její nový manžel. Této hostiny, velkolepé oslavy plné hudby, tance a jídla, se účastní mnoho hostů a blízkých příbuzných. Velkou roli v tomto velkém dni hraje místo konání recepce, které často zahrnuje extravagantní výzdobu, osvětlení a květiny.
Obvykle se koná den po baratu, ale záleží, co je pro obě rodiny výhodnější. Ženichové nosí dvou nebo třídílný oblek a nevěsta šáru v pastelových barvách. Stejně jako u většiny tradic pákistánských svateb se jedná o velmi dlouhou hostinu, která symbolizuje štěstí, jež by mělo novomanželům přinést nové manželství.

Ubtan

Obřad Ubtan neboli Haldi je tradiční obřad podobný indickému lázeňskému dni. Je nezbytnou součástí svatby, která umožňuje nevěstě a ženichovi, aby se ve svatební den cítili a vypadali co nejlépe. Obřad Ubtan se obvykle koná den před svatbou, ale může se to lišit.

Tradice tohoto předsvatebního obřadu pochází z doby, kdy ještě neexistovaly moderní lázně. Lidé nevěstu hýčkají tím, že jí na obličej a tělo nanesou kurkumu nebo haldi. Nevěsta sedí na dřevěné židli, zatímco její blízcí připravují kurkumovou pastu z mandlového oleje, santalového prášku, gramové mouky, mléka a růžové vody. Rodina ženicha pak pošle kurkumovou pastu rodině nevěsty.

Pákistánská tradiční svatební jídla, nápoje a dezerty

Ale co by to bylo za událost bez dobrého jídla, že? V rámci pákistánských svatebních tradic se podává halal maso neboli maso připravené podle islámského práva. Pákistánská kuchyně je bohatá na své chutě a můžete očekávat vynikající tradiční pokrmy, jako je tikka, kebab nebo pouliční pulty. Mezi další možnosti může patřit kuře yakhni biryani, nihari gosht nebo haleem podávané s chlebem naan nebo rýží ghee. Mezi typické pákistánské dezerty patří gajar ka halwa, kheer a zarda.
Nechybí ani mehndi ki rasam, kdy je nevěsta představena rodinou a sedí se zahalenou tváří. Její blízcí příbuzní jí pak nanesou mehndi na ruce a nakrmí ji sladkostmi, jako jsou mithai nebo M&M's.

Proč se pákistánské nevěsty dívají dolů?

Pohled dolů zřejmě ukazuje, že nevěsta je stydlivá a skromná. Na pákistánské svatbě se říká, že svatební den je pro nevěstu smutný, i když se chystá začít novou životní kapitolu se svým manželem, ale zároveň za sebou nechává svůj domov, rodiče, vzpomínky na dětství a sourozence.

Pákistánské posvatební tradice

Stejně jako ve většině kultur i v Pákistánu po svatbě následují líbánky. Ta se zde nazývá Shab-i-Zifaf a označuje první společnou noc páru. Ve svatební den je ložnice páru vyzdobena květinami, jako jsou růže nebo okvětní lístky růží na posteli a girlandy nebo šňůry růží jako závěsy na posteli. Rodina odvede nevěstu do ložnice, kde si nasadí závoj nebo pokrývku hlavy (dupattu) a čeká na ženicha, který zůstává u svých příbuzných. Když jejich rodiny odejdou, vstoupí ženich, aby nevěstě sundal závoj a odhalil její tvář. Své nové ženě může také nabídnout malý projev náklonnosti, například prsten nebo památku.

Čtvrtý den po svatbě je tradicí, že rodiče nevěsty pořádají večeři zvanou chauthi. Ta je určena pro nejbližší rodinu ženicha a může zahrnovat bohatou večeři a zábavné tradice, jako je joota chupai, hra na "kradení" a schovávání ženichových bot.

Vzít si Pákistánce, nebo si nevzít Pákistánce?

Je třeba mít na paměti, že matka je pro Pákistánce velmi důležitá. Starala se o něj, když byl malý, a pravděpodobně ho rozmazlovala. Matka je pro něj jako bohyně. Vždy bude na prvním místě. V západní kultuře je to považováno za něco "dětinského", ale v Pákistánu to tak je. Pokud si vezmete muže, který se nestará o svou matku, víte, že ani on není dobrý člověk. Pákistánské dívky říkají:

Byt na pronájem Praha 1 - 128m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

"'Chci si vzít muže, který se chová dobře ke své matce'".

Pokud si vezmete nejstaršího syna, očekává se, že budete žít s jeho rodiči v jejich domě. V pákistánské tradici je nejstarší syn za své rodiče nejvíce zodpovědný. Zůstane tedy v domě svých rodičů.
V Pákistánu stále existuje mnohoženství. Ujistěte se, že s ním máte dohodu, že se nesmí oženit s jinými ženami (muslimský muž si může vzít 4 ženy). Je povinen, aby mu první žena dala svolení k sňatku s jinou ženou.
Pokud se s ním setkáte v západní zemi, nezapomeňte zjistit, zda již není ženatý s ženou, která stále žije v Pákistánu se svou rodinou.
A vztah k dětem? Myslím, že nenajdete pákistánského muže, který by nechtěl mít děti. Za jejich výchovu však budete zodpovědná vy. Jedinou odpovědností muže je vydělávat peníze. Nečekejte, že se bude dětem příliš věnovat.

Domluvené sňatky

Prvním krokem tradičních pákistánských sňatků je nalezení potenciálního ženicha nebo nevěsty. Za potenciální ženichy a nevěsty jsou považováni muži i ženy starší 20 let. Většina sňatků v Pákistánu jsou dopředu domluvené. 
Když se muž nebo žena či oba rozhodnou, jeden nebo více zástupců rodiny potenciálního ženicha navštíví rodinu potenciální nevěsty. U dohodnutých sňatků slouží první návštěva čistě k vzájemnému seznámení stran a nezahrnuje formální žádost o ruku. Po první návštěvě se muž i žena mohou vyjádřit, zda si přejí na tuto návštěvu navázat. Pokud obě strany souhlasí, rodiče ženicha a starší rodiny formálně požádají rodiče nevěsty o ruku. U částečně domluvených sňatků může první nebo druhá návštěva zahrnovat formální žádost o ruku, protože muž i žena již předem souhlasili se sňatkem - žádost o ruku je víceméně formalitou. 
Zásnuby jsou formálním obřadem na znamení zasnoubení páru. Obvykle se jedná o malý obřad, který se koná za přítomnosti několika blízkých rodinných příslušníků ženicha a nevěsty. Prsteny a další šperky si vyměňují bohaté rodiny nevěsty a ženicha. Při tradičních zásnubních obřadech nesedí nevěsta a ženich spolu a prsten nevěstě navléká matka nebo sestra ženicha a naopak. Oddělené zásnubní obřady se však u novějších generací staly vzácností a prsteny si obvykle vyměňují manželé mezi sebou. Poté se odříká modlitba (dua) a požehnání pro snoubence a určí se datum svatby.

Paštunové, největší místní etnická skupina, mají image nejpohostinnějších lidí v Pákistánu

Žijí na obou stranách pákistánsko-afghánské hranice, vyznávají islám a jsou nesmírně zbožní. Modlí se pětkrát denně, většinou výhradně v mešitách, kterých je v každé vesnici dostatek, takže věřící nemusí chodit daleko. Corona-nekorona, nikdo Paštunům nezakazuje chodit do mešity. Rádi diskutují o islámu do té míry, že prakticky každá diskuse končí u toho, zda se o něm zmiňuje Korán. Někdy to vypadá, jako by Paštunové v životě ani žádnou jinou knihu nečetli. A zřejmě toto tvrzení není daleko od pravdy. Příslušníci tohoto etnika žijí převážně na venkově, takže dobré vzdělání pro ně není vůbec samozřejmostí.

Postavení ženy

Zvláštní kapitolou je postavení žen. Na první pohled se zdá, jako by něžné pohlaví v paštunské společnosti vůbec neexistovalo. Zatímco muž pracuje a finančně zajišťuje rodinu, žena se stará o domácnost a děti. Na ulici může vyjít pouze v doprovodu manžela, dětí nebo jiné ženy. A nosí burku - závoj zakrývající celé tělo a obličej. Nesmí se stýkat s cizími muži. Dokonce i domluvené sňatky jsou běžné a sňatky z lásky jsou vzácností.
Ano, Paštunové jsou extrémně konzervativní společnost. Ale i zde se situace mění k lepšímu. Oproti starší generaci stále více žen studuje a pracuje, více mladých párů se seznamuje na vysoké škole a uzavírá sňatek z lásky. I když je rozvod doslova skvrnou na rodinném jménu, je legální a dochází k němu sporadicky.
Paštunové jsou pověstní svou pohostinností či melmastií mezi cizinci, stejně jako bojovností mezi sebou. O obsah svých vodních dýmek se dělí s každým. V každé vesnici nebo čtvrti je "hujra" (penzion), kde se baví s náhodnými hosty. Zvláštní hosté dostanou nejlepší postel v domě a při odchodu dostanou dárek. Pohostinnost má přednost před pomstou.
Složitá etiketa obklopuje obsluhu hostů, kdy hostitel, nebo jeho synové, odmítají sedět s těmi, které hostí na znamení zdvořilosti. Jeden cestovatel jednou novináři řekl, že se spřátelil s paštunským náčelníkem, když mu koupil šálek čaje. Náčelník mu gesto oplatil tím, že mu poskytl ozbrojený doprovod z Afghánistánu do Indie. Doprovod se mu hodil, když se někteří lidé pokusili zmocnit vlaku. Paštunové vytáhli pistole a měli jen malý problém přimět lidi, aby se pohnuli.
S melmasthy úzce souvisí požadavek poskytnout úkryt komukoli, dokonce i nepříteli, pokud se člověk nachází na území svého domova. 
Říká se, že paštunským oblastem se cestovatelé raději vyhýbají, pokud náhodou nejsou na útěku před policií nebo úřady. Dalším důležitým prvkem paštunského kodexu je, že kmeny poskytnou azyl každému, kdo uniká před zákonem. Jeden pákistánský politik řekl deníku Washington Post:

"Je to zakořeněné. Host je velmi vážené zboží, musíme se o ně postarat. I když vím, že tento člověk spáchal přes cestu dvacet vražd, pokud požádá o ochranu, je mi líto, musím mu ji poskytnout - dokud si pro něj někdo nepřijde a nesedneme si a nepromluvíme si."

Pákistánská svatební kultura je pestrá, barevná a tajemná způsobem, který si zaslouží, aby byl prozkoumán pro svou estetiku a zábavnost. Typická pákistánská svatba je na rozdíl od svatby v západním stylu obrovskou událostí a je zpravidla dražší. Pákistánci však rádi sdílejí nejlepší okamžiky svého života se svými přáteli a rodinou, proto jim tyto extravagantní svatební náklady nevadí, pokud jsou všichni s přípravami spokojeni a svatbu si užijí. Pokud se vám někdy naskytne příležitost jít na pákistánskou svatbu, věřte, že vás čeká vzrušení, jaké jste ještě nezažili.

Zdroj: The Knot.com, Ling-app.com, Galasvadba.ru, Mazaacatering.co.uk, Asiancustoms.eu, autorské dílo