Často je větší výzvou domluvit se s rodičem než s dětským pacientem, říká pediatr Václav Koucký
Lékař Václav Koucký se ve Fakultní nemocnici Bulovka specializuje na plicní onemocnění. V rozhovoru prozradil, v čem je léčba dětí specifická a proč se rozhodl stát pediatrem. Jak dlouho může trvat, než dozrají plíce u extrémně předčasně narozených dětí? V čem je léčba miminek nejnáročnější? A zachránil už někomu život? O tom všem jsme si povídali, když jsme byli u natáčení výzvy pro Nadační fond Naše plíce.
V čem je léčba miminek nejnáročnější? A proč je pro ně potřeba kyslíkové podpory často nejvýraznější právě během spánku anebo při krmení?
Pro děti je náročné, kdy vyžadují větší podporu z toho důvodu, že přirozeně je dýchání během spánku utlumené. Takže tam se může projevit nezralost dýchacího traktu a potřeba podpory pomocí kyslíku.
A jak lékaři vůbec poznají, že dítě už zvládá dýchat s menší podporou? A co musí před propuštěním z nemocnice zvládnout?
Když jsou děti hospitalizované, často to bývá na jednotce intenzivní péče, pak na jednotce intermediální péče, kde jsou intenzivně monitorované.
Tam jim je saturace kyslíkem měřena kontinuálně a my pravidelně zkoumáme, jestli můžeme podporu snižovat. To znamená, že se jim snažíme dát stále méně kyslíku a třeba ho i na nějakou dobu vysadit a vidíme, jak to dítě zvládá. Jestli je dušné, jestli tedy udrží ty saturace.
To se dělá v pravidelných intervalech a před propuštěním bychom si měli být jistí, že rodiče jsou schopní rozpoznat situace, kdy dítě potřebuje podporu kyslíkem. A právě k tomu slouží i ten domácí oxymetr, který rodičům objektivizuje jejich stav. Dají ho na nožičku nebo na prstík, změří a mají informace o tom, kolik saturace má být.
Obvykle je to na 93 % a podle toho pak můžou řídit oxygenoterapii. Je to velmi důležité i v tom, že jsme si na začátku říkali, že ten kyslík sice je lék, ale zároveň má i určité toxické účinky, pokud by byl podáván zbytečně nebo ve vysokých dávkách. A proto se snažíme právě najít optimální intenzitu léčby – tak, aby to vyhovovalo konkrétnímu dítěti.
A dále k tomu vstupuje ještě to, že dítě tím, jak roste, se jeho funkční rezervy samozřejmě mohou zvyšovat. Takže očekáváme, že potřeba kyslíku bude i klesat. Proto, když mají rodiče doma oxymetr, mohou na to reagovat pružně a nastavovat si terapii tak, jak to dítě aktuálně vyžaduje. Například, když pak chytne infekt (infekci, pozn. red.), tak zase můžou podporu zvýšit. Když se zlepšuje tím přirozeným vývojem, tak zase snižují.
A jak dlouho může u extrémně předčasně narozených dětí trvat, než plíce postupně dozrají a potřeba kyslíkové podpory se sníží?
Obecně data říkají, že většina dětí se zbaví kyslíku do dvou let. A zase bych tady podotknul tu závislost na tíži nezralosti. Čím nezralejší dítě, čím více jsou poškozené plíce, tím je delší období, kdy potřebují kyslík.
A je to velmi individuální, a proto k tomu provádíme pravidelná vyšetření a monitorování stavu.
Teď bych se vás rád zeptal, proč jste se vůbec rozhodl stát se lékařem?
Mě vždy zajímaly biologické vědy a medicína určitě do tohoto oboru patří. Je to spojené s tím, že můžete pomáhat lidem. A proč jsem si vybral pediatrii, respektive dětskou pneumologii? Kombinuje se zde jednak interní obor – to znamená, že léčíme pomocí léků a rozmyšlíme diagnózy – ale zároveň jsou tady i určité výkony, které jsme schopni provádět rukama – bronchoskopické intervence – takže je to taková pěkná kombinace interního a, nechci říct chirurgické, ale aspoň nějaké manuální práce.
Je podle vás práce lékařů v České republice dostatečně finančně ohodnocená?
Tak to závisí asi do značné míry nemocnice od nemocnice. Ta práce určitě je náročná, ale odměna by samozřejmě mohla být lepší. Ale není to ani nějaká tragédie, tak bych to asi řekl.
Věříte jako lékař na alternativní způsoby léčby?
Tak věřím, nevěřím – spíš si myslím, že v některých situacích to může lidem pomoct.
Já jako lékař bych se měl řídit tím, co je prokázané, vědecky doložené a můžeme to lidem zodpovědně doporučovat. V případě alternativní medicíny to tak není, ale nemyslím si, že by to znamenalo, že nemůže fungovat. Určitě některým lidem může pomoct, setkal jsem se s tím mnohokrát, že třeba naše medicínské možnosti na to byly krátké a těm lidem pomohlo něco alternativního.
Vždy by to ale mělo být tak, aby o tom lékaře informovali. Abychom si to řekli na rovinu a aby alternativní medicína nenarušovala standardní léčbu. Takže pokud je to po domluvě s lékařem a nenarušuje standardní léčbu, o které si myslíme, že je nějakým způsobem dokladovaná, že je efektivní, tak oproti tomu nic u svých pacientů nemám. Ale není dobré, když léčba narušuje standardní postup.
Zachránil jste někdy i někomu život? A pokud ano, tak jaký je to pocit?
Tak to je zajímavá otázka. Asi vám nebudu schopný říct nějaký takový akční příběh, kde bych někde vytáhl někoho z auta nebo něco takového. To jsem naštěstí tu příležitost neměl.
A jsem za to rád, že jsem se do takové situace nedostal. Ale myslím si, že v rámci svého povolání z dlouhodobého hlediska těm lidem pomáháme. A možná bychom mohli říct i to, že je to zachránění života.
Ale není to něco takového, že jsem vytáhl tonoucího z vody nebo z hořícího auta. To určitě ne.
A co je pro vás jako pro lékaře největší výzvou?
Specifikum pediatrie, péče o děti je to, že v řadě případů musíme vždy mluvit s rodiči a vysvětlit problém rodičům tak, abychom zajistili jejich spolupráci.
A mnohokrát je větší výzvou domluvit se s rodičem. Přesvědčit rodiče, aby dělal to, co si myslíme, že je pro to dítě dobré a může mu pomoci. Často je tedy snazší domluvit se s dětským pacientem než s tím rodičem. Tak to může být taková velká výzva pro nás.
A na závěr se chci zeptat, jak vnímáte činnost nadačního fondu Naše plíce?
Jsem velmi rád, že můžeme spolupracovat, respektive, že podporuje naše pacienty, kteří mají v řadě případů velmi složité diagnózy, závažný zdravotní stav a s tím jde ruku v ruce i sociální situace v rodině. Takže je to velice prospěšná činnost a moc za to děkujeme.
Zdroj: vlastní dotazování, Naše plíce
