Čeští architekti: mistrovská díla Pavla Janáka
Rané období tvorby
Pavel Janák měl to štěstí, že se za dob studia dostal do ateliéru osobností, jako byl např. Josef Schulz a Josef Zítek (společný návrh Rudolfina a Národního dovadla v Praze). Měl možnost v rámci studijní cesty načerpat inspiraci v Itálii. Českým zemím zůstal vlastenecky věrný, vrátil se a v roce 1909 získal místo mostního architekta.
Pro umělce je důležité rozvinutá fantazie, schopnost přesného zaznamenání vnitřní představy. Janákova díla z předválečných let nesou stopy kubistického vidění světa. V malířství a užitém umění se ostré hrany a mnohapohledovost ztvárňují snáze. Architektura se kubisticky projevovala inspirací v krystalických luxusních přírodních tvarech. První kubistickou stavbou Pavla Janáka byl Jakubcův dům v Jičíně či Fárův dům v Pelhřimově. Pokud se ostré hrany zaoblí, vznikne rondokubismu, jak dokazuje Janákův luxusní pražský Palác Adria.
Meziválečné období
Se změnami ve společnosti přicházejí i změny umělecké. V meziválečném období se stává členem regulační komise. Podílí se na urbanistickém řešení Pankráce, kde upřednostňuje řádkovou zástavbu. Svou urbanistickou koncepci vytvořil i pro jiné části Prahy, např. Letnou a nově vzniklou kolonii na Babě. Za funkcionalistickou špičku a luxusní stavbu v jednom se však považuje hotel Juliš na Václavském náměstí a Husův sbor na Vinohradech (farní dům).
Umělcova druhá tvář
Janák choval velkou úctu k památkám, kterým se věnoval nejen teoreticky, ale i prakticky. Podílel se na řadě restaurátorských pracích – úprava Černinského paláce, rekonstruoval Staroměstskou radnici a také jízdarnu Pražského hradu. Mezi jeho poslední práce patří obnova letohrádku v Královské oboře a budova Hlavní politické správy čs. armády, na níž jsou znatelné prvky přicházejícího socialistického realismu.
Pavel Janák umění nejen tvořil, ale i citlivě zachraňoval. Luxusní umělecký gentleman.
