Derniéra nadějných sportovců: Sportovní svět ztrácí mladé talenty

Další mladý život přišel nazmar

Devatenáctiletý švýcarský motocyklový jezdec Jason Dupasquier podlehl zraněním, která utrpěl po pádu v sobotní kvalifikaci na Velkou cenu Itálie. O jeho úmrtí informovalo vedení světového šampionátu krátce po nedělním závodu třídy Moto3, ve které Dupasquier nastupoval. Navzdory tragédii pokračovala Grand Prix podle programu.

"Vážné poranění mozku přetrvává. Zůstává na jednotce intenzivní péče ve velmi vážném stavu,"

uvedli dopoledne zástupci florentské nemocnice Careggi v oficiálním prohlášení. Dupasquier nakonec boj o život prohrál.

"Navzdory maximálnímu úsilí lékařů na okruhu a všech, kteří se pak o švýcarského jezdce starali, nám nemocnice oznámila, že Dupasquier bohužel svým zraněním podlehl. Za celou rodinu MotoGP posíláme lásku jeho týmu, jeho rodině a blízkým. Budeš nám moc chybět, Jasone,"

uvedli představitelé mistrovství světa.

Dupasquier, jehož otec Phillipe závodil v motokrosu, startoval v Moto3 druhou sezonu. Jeho nejlepším výsledkem bylo sedmé místo v nedávném závodu v Jerezu. V šampionátu figuruje na 12. místě za českým jezdcem Filipem Salačem.

Dupasquier však není prvním závodníkem, který přišel o život během  kvalifikace. Před 11 lety přišel o život velmi úspěšný a nadějný závodník Moto GP, Marco Simoncelli.

Měl pověst dravce, co se nebojí. Vysmátého rabiáta s rozčepýřenou kšticí. Skvělý kamarád a tak trochu bratr Valentina Rossiho. Jeho život vyhasl přesně ve chvíli, kdy jeho hvězdná kariéra prudce stoupala. Stal se součástí nešťastné nehody během GP Malajsie, kdy skončil pod koly svého kamaráda. Pro svět GP je to dodnes obrovská ztráta.

Tehdy k tomu italský doktor, Claudio Macchiagodena, řekl:

„Marco byl navíc po svém pádu dále zasažen jinými jezdci a utrpěl vážné zranění hlavy, krku a hrudníku, která se mu následně stala osudnými.“

Ne vždy jde o nešťastnou náhodu

Fakt, že mnoho mladých a nadějných sportovců ukončilo svůj život svépomocí, je doslova srdcervoucí. Ale i oni mají problémy jako každý jiný. Někteří trpí depresemi nebo užívají návykové látky. A tak se stane, že i ti, jejichž život považujeme za bezproblémový či možná dokonalý, si na něj nakonec sami sáhnou.

Fotbalová star Aaron Hernandez byl usvědčen z vraždy a odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění. Jen několik dní poté, co byl osvobozen v jiném procesu s vraždou, se Hernandez oběsil na prostěradle ve své vězeňské cele.

Hráč NBA Dražen Petrović zemřel 7. června 1993 ve věku 28 let poté, co byl účastníkem autonehody. Cestoval jako spolujezdec v autě, které bylo zasaženo nákladním vozem.

Brankář NHL Pelle Lindbergh zemřel ve věku 26 let poté, co se stal účastníkem automobilové nehody v roce 1985, při níž ztratil kontrolu nad svým Porsche 930 Turbo. Philadelphia Flyers každoročně - na uctění památky svého hráče - uděluje titul “Pelle Lindbergh Trophy” hráči s nejvýraznějším zlepšením.

Nadhazovač MLB Darryl Kile zemřel na infarkt 22. června 2002 ve věku 33 let. Později bylo zjištěno, že utrpěl 90% ucpání dvou koronárních tepen poblíž srdce.

Hráč NFL Pat Tillman byl zabit při své misi v Afghánistánu v roce 2004. Okolnosti jeho smrti jsou stále nejasné, ale Tillman byl za svou hrdinskou službu poctěn medailemi Purpurové srdce a Stříbrná hvězda. Armáda původně uvedla, že Tillman byl zabit v nepřátelské linii, ale později se zjistilo, že si ho členové jeho vlastní čety pravděpodobně spletli s nepřítelem. Tillman byl třikrát střelen do hlavy.

25letý hráč NHL Dan Snyder upadl do bezvědomí poté, co se stal účastníkem automobilové nehody v roce 2003. Jeho kamarád a týmový kolega Dany Heatley, který auto řídil, byl odsouzen ke třem letům podmíněně a za incident dostal pokutu 3 000 dolarů.

Ani 24letý hráč NFL Darrent Williams neměl štěstí. Byl zabit při přestřelce 1. ledna 2007. Střelec byl za vraždu mladého sportovce odsouzen k doživotnímu vězení.

Rick Rypien po většinu svého života bojoval s klinickou depresí. Svůj život se nakonec rozhodl sám ukončit, což se mu15. srpna 2011 také povedlo. Kanadský profesionální hokejový útočník strávil šest sezón v National Hockey League (NHL) s Vancouver Canucks.

I sportovci jsou pouze lidé z masa a kostí. Ani jim se nevyhýbá nemoc, špatné návyky či zásah osudu. I přesto je však důležité, aby právě oni dodržovali správnou životosprávu a vhodně zvolený trénink, neboť to jim zajistí zdravé a výkonné tělo.

Přetrénování znamená vyhořet nejen v mysli

Syndrom vyhoření nebo syndrom přetrénování je stav, kdy sportovec pociťuje únavu a snižuje tím svou výkonnost v daném sportu. Přetrénování ale také souvisí s častou změnou nálad, sníženou motivací, vyšším rizikem zranění nebo dokonce onemocněním. Syndrom vyhoření je považován za důsledek fyzického a emočního stresu při tréninku.

Syndrom přetrénování nastává, když se sportovec nedokáže adekvátně vzpamatovat z tréninku a soutěže. Příznaky jsou způsobeny kombinací změn hormonů, potlačení imunitního systému (což snižuje schopnost sportovce bojovat s infekcí), fyzické únavy a psychických změn. Mezi rizikové faktory patří specializace na jeden sport, náhlý nárůst intenzity tréninku, účast na vytrvalostních sportech, nízká sebeúcta nebo také tlak ze strany rodičů.

"Riziko přetrénování může ohrozit každého, netýká se tak pouze profesionálních sportovců. Problém je hlavně v tom, že jakmile jste přetrénovaní, vaše tělo se stává snadným terčem zranění i případných nemocí,”

říká Michael Schaefer, MD, ředitel kliniky fyzikální medicíny a rehabilitace na klinice v Clevelandu.

"Čím dříve zasáhneme, tím kratší bude zotavení,"

dodává.

Vždy jde tedy především o to najít rovnováhu mezi tréninkovým stresem a následnou regenerací, tj. řádným odpočinkem. I zde totiž platí pravidlo, že “méně je více.”

Když zasáhne život sám…

Bohužel ne vždy, jak jsme si již uvedli výše, je však přetrénování hlavním důvodem, který sportovce nakonec vyřadí ze hry. Někdy zasáhne život sám a nabídne nám zcela jiný - mnohdy velice bolestivý - pohled na věc.

Bylo by dobré se z každé takové tragédie poučit. Možná si aspoň vážit toho, že pokud máme to štěstí, obě ruce i nohy, měli bychom si života zkrátka vážit a ne si ho vlastní vůlí ničit nebo dokonce nechat proklouznout mezi prsty.