MUDr. Renata Říhová, lékařka z dětského pneumologického oddělení ve Fakultní nemocnici Bulovka, se s námi setkala přímo na oddělení, kde denně pečuje o malé pacienty s respiračními onemocněními. V rozhovoru popisuje, jak se mění dětská medicína, s čím se lékaři dnes nejčastěji potýkají a proč mohou moderní přístroje, jako je kašlací asistent, zásadně ovlivnit průběh léčby i kvalitu života jejích pacientů.
Asi to byla touha dělat smysluplnou práci a občas někomu pomoci. A s dětmi se mi asi komunikuje lépe než s dospělými, i když samozřejmě hodně komunikujeme i s rodiči, takže je to takové na všechny strany.
Baví mě práce s lidmi, baví mě opravdu se snažit jim pomoci. Někdy je toho ale moc — nabalují se další povinnosti, noční služby a podobně. To je samozřejmě s přibývajícím věkem čím dál víc vyčerpávající.
Máme hlášení, předávají se pacienti, včetně nově přijatých. Pak mívám většinou ambulanci, nebo děláme bronchoskopie tady na sálku. Odpoledne mám opět ambulanci, případně dělám konzilia na lůžkovém oddělení, kde leží i naši respirační pacienti.
Je to směs všeho – jsme dětská interna, takže se staráme nejen o naše pneumologické pacienty, ale také o děti se záněty ledvin, se záněty plic, o různé infekce i mnohé neurologické diagnózy a podobně.
U malých dětí jsme částečně odkázáni na rodiče, na komunikaci s nimi a na to, jak dokážou interpretovat potíže svého dítěte.
A je to často i o určité zkušenosti, o tom „šestém smyslu“ a podobně. Nemůžeme se vždy spolehnout na to, že nám děťátko všechno samo řekne.
Asi upřímnost. Malé dítě vám nesimuluje ani nedisimiluje, prostě řekne: „Mě to baví, nebaví, bolí, nebolí.“
Asi jsou to právě chvíle, kdy cítím důvěru ze strany rodiče nebo samotného pacienta a mám opravdu pocit, že jsme pomohli nebo vyléčili. Máme ale i mnoho chronických pacientů, se kterými se dlouhodobě potýkáme. O to důležitější je pro nás ta zpětná vazba od pacienta – ta je pro mě nejcennější.
Kromě odbornosti by měl být určitě empatický, trpělivý a měl by umět naslouchat, protože pacient často svým popisem potíží diagnózu v podstatě sám naznačí. A hlavně by s věkem neměl vyhořet – měl by si tyto vlastnosti udržet a mít i jakýsi „šestý smysl“.
Kromě odbornosti by měl být určitě empatický, trpělivý a měl by umět naslouchat, protože pacient často svým popisem potíží diagnózu v podstatě sám naznačí. A hlavně by s věkem neměl vyhořet – měl by si tyto vlastnosti udržet a mít i jakýsi „šestý smysl“.
Trochu ano. Myslím si hlavně, že se vytrácí předávání zkušeností z generace na generaci. Rodiny už nežijí pohromadě s babičkami, a tak lidé častěji hledají rady na internetu nebo u kamarádek. Potom nemají dostatečné základní povědomí o lidském těle a o tom, jak fungují úplně základní věci.
Myslím si, že ano. Už za dobu, co pracuji, je vidět určitý úpadek. Finančně je navíc znát rozdíl mezi nemocničními a privátními lékaři. Tato práce je velmi náročná a skutečně si zaslouží lepší ocenění, i to finanční.
To je těžká otázka na „hned“, to by byla krásná odpověď. Myslím si, že máme určitou rezervu v osvětových nebo informačních kampaních, aby se pacienti tolik neztráceli v záplavě informací z Googlu. Bylo by skvělé mít jeden spolehlivý portál, kde by našli ověřené a zaručené informace.
Ano. Tento přístroj pomáhá především s kašlem a odhleňováním dětem, které nedokážou efektivně odkašlávat. Využívá se hlavně u dětí chronicky nemocných, zejména u těch s nervosvalovými onemocněními, dětskou mozkovou obrnou nebo jinými genetickými syndromy, které jim znemožňují mít dostatečnou svalovou sílu k účinnému vykašlávání.
Tudíž v nich hlen zůstává a dochází ke komplikacím ve smyslu zánětů průdušek a zápalů plic. Tento přístroj jim dává naději, že každá obyčejná rýma už nebude končit komplikovaným zápalem plic.
Především v tomto. Přístroj bychom rádi používali na oddělení pro hospitalizované pacienty a zároveň bychom díky němu mohli vytipovat i děti, které by si následně mohly přes specializované centrum požádat o přístroj přímo domů.
Vzkázala bych jim, že i malý příspěvek může pomoci v tak základní věci, jako je schopnost odkašlat a zbavit se hlenů, což je pro některé pacienty velmi obtížné, i když je to reflex, který si běžně vůbec neuvědomujeme.
Tak já vám moc děkuji, paní doktorko, za příjemný rozhovor.
Děkuji.
Zdroj: vlastní dotazování, redakce