Rychlá zpověď - generální ředitel České pošty Roman Knap: Zásilkovna si ukončení spolupráce načasovala

Během pandemie se mnohé změnilo. A to především naše nákupní myšlení, v podstatě jsme se museli přesunout do online světa. Musel to být obrovský nápor pro Českou poštu... 

Českou poštu to zasáhlo hlavně na jaře minulého roku, kdy přišla taková ta první vlna. Nikdo nevěděl, co máme před sebou a jak se na to máme připravit. Takže v podstatě jsme po krátké přestávce v lednu pokračovali v normálním provozu hned dál.  

Jaké byly první hlavní kroky, jak se z toho nezbláznit? 

Ty první hlavní kroky... Je tam vždycky výhoda takové té naivity, kdy člověk neví, co ho čeká. Nicméně v průběhu jarní vlny jsme se museli připravit, co bychom dělali, kdyby se to opakovalo. Potom přišla vlna podzimní a tam už jsme byli připravení. Takže opravdu se jednalo o ten prvotní šok, přenastavení nějakých interních procesů a potom už vše fungovalo standardně.  

Činžovní dům na prodej, Praha 1 - 1067, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Na sociálních sítích koluji vtípky o tom, že pošťáci České pošty se ani nepokoušejí doručit balíky, a rovnou je nechávají na pobočce s tím, že majitel nebyl k zastižení. Máte takové případy podchycené? Dá se to pohlídat? 

Dá se to pohlídat. My doručujeme denně tak v průměru 250 tisíc zásilek. Z toho vím, že něco kolem 7000 jsou opravdu problémové, které se nedaří doručit v takové kvalitě, jakou bychom si představovali. Všechna auta už máme vybavená GPS, každý řidič má terminál pro zaplacení kartou. Dá se to snadno dotrasovat. Samozřejmě největší problémy byly v předvánočním období, kdy balíků bylo obrovské množství. Kvalita skutečně klesala a konkurence nenavyšovala kapacity. Česká pošta nic neomezovala, jeli jsme dál.  

Zkusil jste si někdy sám práci na pobočce? Posílat balíky nebo třídit dopisy? 

Já sám na pobočce jsem. Zkusil jsem si doručovat balíky, rád si to vyzkouším. Není to o tom, že bych si šel odpočinout, chci si zažít to, jak to v provozu vypadá a kde jsou běžné starosti. Člověka pak okamžitě napadne spousta nesmyslů, které to pošťákům stěžují. Postupně musíme problémy odstraňovat a já u toho chci být.  

Podle iDnes jste během pandemie propustili 1200 zaměstnanců. O vaše služby je větší zájem, tak proč takové hromadné propuštění? 

Bylo to 2500 zrušených pozic. Je potřeba si uvědomit... že všichni se na Českou poštu dívají jako na doručovatele balíků. Ona ale dělá velké množství jiné práce, která zdaleka nebyla rostoucí. Například dopisů se posílá stále méně, na pobočky přišlo o 30 % lidí méně než rok předtím a my samozřejmě tomu musíme provoz přizpůsobit. Takže ano, na některých pozicích lidé poštu pouštěli, na druhou stranu, na některých jsme nabírali. Když se ptáte na balíky, tak jsme hledali další balíkové doručovatele a potřebovali jsme pozice obsadit.  

Vy už jste zmínil nejtěžší období na začátku pandemie. Spousta lidí si stěžovala na velké fronty a dlouhá čekání. Jak jste bojovali s negativní vlnou?  

S negativní vlnou se bojuje velmi těžko. My jsme s tím bojovali tak, že pošta zůstala otevřená, na rozdíl od jiných orgánů. Například na podzim, kdy byla vlna masivnější, bylo v jeden den zavřeno maximálně 24 poboček. 24 poboček z 3200. Takže ano, některá omezení si to vyžádalo, ale fungovali jsme nadále. To, že byly někde fronty, že lidé museli dodržovat rozestupy, to jsou negativa, které s sebou nesla opatření.  

V roce 2020 předala Zásilkovna České poště 600 tisíc zásilek. V lednu Zásilkovna ukončila spolupráci s tím, že nebyla spokojená s kvalitou služeb České pošty. Jak jste si dokázali poradit s tímhle krokem? 

Tak samozřejmě musíte počkat, až skončí Vánoce, až jim to všechno odvozíme a pomůžeme, a potom máte ideální příležitost udělat si mediální rýpnutí, čehož využili.  

Jak tohle teď ale Česká pošta zvládá?  

My máme kapacitu sítě 70 milionů balíků. Tak spočítejte, jaký je to procentuální úbytek... A takhle se k tomu i stavíme. Je to zákazník, jako každý jiný a když nechci poslat balík přes Českou poštu, tak tam balík prostě neodnesu, to je celé. Nepotřebuji nikde mediálně vypovídat spolupráci.

Česká pošta loni kvůli koronaviru prohloubila svoji ztrátu. O kolik? 

Pošta se do ztráty nedostala kvůli koronaviru. My jsme s tou ztrátou počítali, protože procházíme určitou restrukturizací, která s sebou nese náklady. Samozřejmě v počtu 27 000 zaměstnanců ve chvíli, kdy potřebujete pomůcky, respirátory, dezinfekce... to jsou náklady v řádu stamilionů korun. Tím, že byly zavřené úřady, neposílaly se doporučené dopisy, že nelétaly letadla. Propad byl na trhu všude. Na druhou stranu, tím, že se posílalo více balíků, tak to nám naopak trošku pomohlo. Procházeli jsme proměnou. Bylo zrušeno 2500 pozic, všem jsme museli vyplatit odstupné. Máme odborové organizace, takže muselo dojít k nějaké shodě a nastavení podmínek tak, aby byl zachován sociální smír, a to stojí velké peníze. To znamená, že ztráta opravdu byla plánovaná. Věděli jsme, že Česká pošta v minulém roce dosáhne ztráty 1,7 miliardy korun, a nakonec jsme dosáhli ztráty 1,3 miliardy korun, což je lepší, než bylo plánováno.  

Je jedním z kroků k opětovnému zisku zdražení vašich služeb? Například doručené psaní se zvýšilo o pět korun, stejně tak cenné psaní... 

Ve chvíli, kdy se vám zdražují mzdy, zdražuje se minimální mzda, pohonné hmoty, tak to má dopad i na to, že musíme zdražit tyto služby.  

„Z České pošty bude vyňata pobočková síť, včetně sítě zaměstnanců, a stane se samostatným státním podnikem,“ tohle oznámil vicepremiér Jan Hamáček v květnu na tiskové konferenci. Co si pod tím představit?

Je to vcelku prosté. Zaprvé, když oddělíme státní služby od těch komerčních, tak to už je zhruba 2 roky stará záležitost, na tom pracujeme interně. Nastavili jsme vnitřní strukturu, celou ekonomiku pošty tak, aby vše fungovalo, ale musí to být opravdu transparentní a jasné, které služby jsou konkurence schopné, které jsou komerční a které působí na otevřeném trhu a co je to, co stát garantuje občanům, jakou infrastrukturu, která je dostupná. Možná i to, kolik to stojí. A to je pobočková síť. To znamená, že je to struktura, kterou stát garantuje občanům, a samozřejmě řeší, jaké služby tam dostanete. Potom tu máte části byznysu, které jsou na otevřeném trhu a musíte konkurovat těm, co takto zatížení nejsou. Já vždycky uvádím příklad: České dráhy nemohou konkurovat soukromým dopravcům, když mají zátěž zastávek v každé vesnici. Tudíž se oddělila infrastruktura a nádraží jsou součástí infrastruktury garantované státem. Takže pro občany to znamená, že se zkvalitní komerční služby a zároveň bude stát garantovat infrastrukturu v podobě dostupnosti poboček.  

Zmiňujete občany. Kdybyste měl vypíchnout jednu věc, která se pro nás nejvíc změní, tak co by to bylo? 

Pokračujeme v tom, že Českou poštu překlápíme od tradičního doručovatele listovních zásilek do balíkových, a právě ten příští rok bude zlomový. Od roku 2023 podle všech predikcí poprvé objem balíkových zásilek z pohledu výnosů překročí hranici listovní. Lidé zkrátka méně a méně posílají papírové dopisy, digitalizace je všude. Zřejmě dojde k povinnosti rozšíření používání datových schránek, takže opravdu Česká pošta musí být na tento trend připravená.  

Teď, když se odtrhneme od pracovní sféry, co pandemie změnila konkrétně ve vašem životě? 

Já jsem si ten covid prodělal dvakrát, takže se vždycky člověk tváří zdravě až do té doby, než zjistí, že není. Takže k tomu samozřejmě vzniknul dostatečný respekt. Určitě bych kolem toho nic nepodceňoval. Nepotřebuji mluvit o přenastavování životních hodnot a podobně. Stačí, že si člověk najednou začne vážit běžných věcí, které před tím považoval za normální. Najednou když sedíte v restauraci a někdo před vás postaví půllitr s pivem, tak si uvědomíte, jaká je to drobnost, ale jak vám obrovsky chyběla. Já jsem společenský člověk, neustále potřebuji být v kontaktu. A i v té firmě je vidět, že když se lidi přestávají setkávat, tak to najednou chybí a celková nálada ve společnosti poklesla. Takže mě pandemie ukázala, jak málo stačí k tomu, aby se nálada a úsměvy ve společnosti vytratily.  

Říkal jste, že jste společenský člověk. Takže kam jste poprvé vyrazil na pivo?  

Na zahrádku, kterou jsem měl hnedka za prací. Což je na Václavském náměstí.  

Romane, děkuji Vám za rozhovor.