Gigantické Rusko? Zdání klame. Mapy některé státy zkreslují

Mapa budoucího uspořádání napadené země otištěná v ruském deníku ukazuje několik loutkových států a dva protektoráty. Obsazené území chce Putin přičlenit k Rusku, nebo ho rozdrobit na několik menších celků. Nová mapa byla zveřejněna 5. března v nejčtenějším ruském listu Komsomolskaja pravda.

Otevřít v galerii (5)

Kartografická cenzura přišla se vznikem prvních map

Cenzura se na první pohled jeví jako poměrně mladá záležitost. V případě map si ji spojujeme se zašedlými místy. Právě v nich se nacházejí objekty strategického významu – průmyslové podniky, rafinerie, jaderné elektrárny, či ranveje letišť. Jenže cenzura map tu byla mnohem dřív, cíleně se zkreslovaly nebo zamlčovaly pozice celých kontinentů.

„Jeden z prvních doložených příkladů se váže k éře zámořských objevů portugalských mořeplavců. Už v té době měly informace větší váhu, když o nich nevěděla konkurence. Proto se Azorské ostrovy nebo Madeira  zjevuje v mapách 15. až 17. století jen velmi zřídka,"

řekl LP-Life kartograf František Veselý.  

Luxusní byt 4+kk na prodej se zahrádkou, Praha, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Kódové mapy pro zahraniční cesty

Už v 15. století nastavili Portugalci dva trendy kartografické bezpečnosti. Tím prvním bylo vytvářením kódovaných map pro zámořské cesty, bez vysvětlivek. Konkrétní informace bylo nutné dohledat mimo mapu v archivu. Každý mořeplavec se musel před cestou prokousat lejstry v archivu a informace si zapsat do svého lodního deníku.

Díky tomuto postupu byla zachovaná bezpečnost informací. Portugalský král byl ale mnohem prozíravější. Do zahraničí vypustil „speciální edici map“. Ty se sice těšily oblibě na evropských královských dvorech, ale do Orientu byste podle nich jen stěží dopluli. Dobře to dokládá mapa světa z roku 1489 vytvořená německým kartografem Heinrichem Hammerem. Protože mistr vycházel z portugalských veřejných zdrojů, má na něm africký jih podobu rozpláclé brambory a cesta podél Mysu Dobré naděje se na ní jeví mnohanásobně delší, než ve skutečnosti je. Snaha o kartografickou cenzuru se však neomezovala jen na Portugalsko. Stranou nezůstali ani Nizozemci a Britové. Často bývá zmiňován příklad kapitána Jamese Cooka a podivností v jeho australských mapách. Dnešní kartografové soudí, že chyby, které obsahují, jsou cílené.

„Mise kapitána Cooka byla tajná a on sám se snažil o to, aby strategické objevy, které učinil, zůstaly v utajení. Chyby jsou v jeho mapách schválně, jejich opravy si zaznamenával do svého osobního deníku, který pak předal admiralitě,“

shrnuje ve své knize Margaret Cameron – Ashová.

Otevřít v galerii (5)

Sibiř protažená do dálek

Cenzura map k lepšímu poznání světa rozhodně nepřispívala. V roce 1765 proto osočil švýcarský geograf Samuel Engel vládu v carském Rusku, že na zveřejňovaných mapách schválně protahuje sibiřskou pevninu o dobrých 30 stupňů zeměpisné délky směrem na východ. Podle něho chtěli zvýšit náročnost takzvané Severovýchodní cesty, a tím odradit evropské obchodníky od pokusů doplout do Číny a Tichomoří. Pro své potřeby měli Rusové samozřejmě mapy v pořádku.

Mapa jako nástroj propagandy

Začali s tím už Benátčané, kteří na svých mapách mnohonásobně zvětšovali rozlohu vlastních zámořských dominií. Podobně pak narostla proporce španělských kolonií v Americe na mapě Diega Gutiérreze z roku 1562. Podle tehdejší mapy nebylo pochyb, že španělský král je skutečně nejmocnějším mužem světa.

Grafická podoba na prvním místě

Jiné mapy zase kladly větší důraz na grafickou podobu a nejrůznější poměrně slušně výmluvnou symboliku. Tyto mapy sloužily k ospravedlnění koloniálních nároků a válek. Velmi typická je japonská mapa z doby rusko-japonské války v letech 1904–1905. Ta ukazuje Rusko jako nenasytnou chobotnici s chapadly ve Finsku, Polsku, na Balkáně, v Persii, v Mandžusku i v Tibetu.

„Také mapy Třetí říše byly velmi výmluvné. Začleněná území pohraničí Sudet a Protektorátu Čechy a Morava v celoněmecké mapě vypadala, že tomu tak vlastně bylo od pradávna,"

řekl LP-Life kartograf František Veselý. Rokem 1951 je zase datována mapa vytištěná francouzskou komunistickou stranou, která ukazuje SSSR a Čínu jako země ohrožené americkým imperialismem.

Otevřít v galerii (5)

Mapa bez zkreslení? Neexistuje!

Dvourozměrné mapy Země pokřivují realitu. Z učebnic a atlasů je známé Mercatorovo zobrazení, které pochází už ze šestnáctého století. Vzniklo nasunutím válce na globus tak, aby se válec dotýkal na rovníku. Poté byl protažen u pólů. Měřítkem  tedy „sedí“ jen na rovníku, a jak se blížíte k pólům, velikosti se zkreslují. Pevniny, které jsou blíž k pólům, mohou vypadat až desetkrát větší než ty na rovníku. Grónsko je na tomto zobrazení například téměř tak rozlehlé jako Afrika, byť je ve skutečnosti čtrnáctkrát menší.

„Žádná dvourozměrná mapa nemůže popsat tvar Země bez zkreslení,“

říká astrofyzik Richard Gott.

Otevřít v galerii (5)

Do Afriky se vejdou USA

Protože v Mercatorově zobrazení nedochází pouze k ‚roztahování‘ směrem k pólům, ale obráceně též ke ‚smršťování‘ směrem k rovníku, do Afriky se naprosto v pohodě vejdou celé Spojené státy, Evropa, Čína, Indie a Japonsko. Také na první pohled docela masivní Austrálie zabírá ve skutečnosti pouze cca dvě třetiny Severní Afriky.

A co Česká republika a střední Evropa?

Kdyby ležela Česká republika na rovníku, byla by opticky o 56 % menší. Kde vlastně leží střední Evropa? Které státy do ní skutečně patří a které by si to pouze přály? Je součástí Západu, Východu nebo leží někde mezi? To jsou otázky, na které se neustále hledá odpověď. 

Za střed Evropy je označováno hned několik míst. A to nejen u nás. Jen v ČR je to dvanáct míst, v Německu tři. Za střed Evropy je také považováno město Rachov v Zakarpatské části Ukrajiny, Suchowol v severním Polsku či obec Purmuškés v Litvě. Otázkou zůstává už samotná definice středu Evropy. Každé z míst, které se považuje za střed Evropy může vycházet z jiné definice. Může to být bod, který má nejblíž ke všem mořím, které omývají břehy Evropy. Záleží však na tom, zda k Evropě přičteme i její ostrovy. Některé definice zase za Evropu nepovažují Rusko. 

Jak získalo Rusko větší image

Nikdo nikdy neudělal pro image Ruska víc než právě autor mapy Gerardus Mercator. Už tak velké Rusko totiž tahle mapa udělala ještě větší.  Ti z vás, kteří ještě zažili školní atlasy s Mercatorovým zobrazením, si to určitě pamatují. Kdyby leželo Rusko blíž u rovníku, zdaleka by tak velké na mapě nebylo.

Otevřít v galerii (5)

Hra čísel

Ruská federace je svou rozlohou přes 17 milionů km² skutečně největším státem světa. HDP 678 miliard dolarů je ovšem jen na úrovni 10 procent ekonomiky USA. Rusové jsou od dob Stalina také přesvědčení, že jich je „mnogo“. Je jich 146,1 milionů. To opravdu není málo. Není to ale zdaleka tolik, kolik jich bylo před rozpadem Sovětského svazu. Tehdy v SSSR bydlelo téměř 300 milionů lidí. A pokud srovnáme Rusko s ostatními zeměmi, tak třeba v USA žilo před druhou světovou válkou 132 milionů lidí a nyní je to 333 milionů. Tedy více než dvě Ruska. Podle nominálního HDP 20, 94 bilionů dolarů jsou Spojené státy také největší světovou ekonomikou. Nejenže je tedy Rusko ekonomicky „malé“, ono je i prázdnější, protože Rusů ubylo. Sovětský svaz byl třetí nejlidnatější zemí na světě, dnešní Rusko je devátou. Takže ta obrovská plocha v pravé horní části mapy je ve skutečnosti o hodně menší, než na mapě vypadá a navíc i mnohem prázdnější.

Terrible maps

Mapy mají po mnohé dodnes své kouzlo. Existuje řada lidí, kteří v nich nachází i určité tajemno. Facebooková skupina Terrible maps je toho důkazem. Lidé si tu vyměňují své názory a samozřejmě také vtipkují. 

„I když se rádi učíme, rádi se také smějeme. Je tu spousta prostoru pro představivost,"

píše jeden z uživatelů a doplňuje, že mapy poskytují nejen geografická měření, ale také informace o populaci. Věděli jste například, že lidé v Irsku utrácejí nejvíce peněz za alkohol a pediatři mají nejlépe placenou práci v Mississippi? Ano, z map se můžeme hodně dozvědět, ale můžeme jim opravdu věřit? Podle poslední mapy tak, jak si ji představuje ofenzivní Rusko, bychom asi daleko nedošli.

Zdroje: idnes.cz, patria.cz,rozhlas.cz, wikipedie.cz, g.cz, finmag.penize.cz