Top hledané
Výsledky (0)
Iva Kubelková se svěřila, co cítila po vypadnutí ze StarDance, jak pečuje o své nitro i jak vychovává dcery.

Hvězda StarDance Iva Kubelková: S partnerem si voláme několikrát denně, a jsme spolu přes dvacet let. Mám obrovské štěstí

Veronika Poláková
17. ledna 2024
+ Přidat na Seznam.cz
7 minut

Iva Kubelková, rodačka z Písku, se ve čtrnácti letech odstěhovala s matkou do Prahy, kde dokončila střední ekonomickou školu. Obor Sociální a masová komunikace absolvovala s magisterským titulem. Ve druhém ročníku střední školy ji maminka přihlásila do soutěže Miss České republiky, kde Iva získala titul první ViceMiss roku 1996. Vedle modelingu se věnuje herectví a moderování. Jejím partnerem je umělec Georg Jirasek, s kterým má dvě dcery - Natálii a Karolínu. Iva Kubelková zazářila po boku profesionálního tanečníka Martina Prágra v poslední sérii taneční soutěže StarDance. Obsadili krásné čtvrté místo.

Iva Kubelková a Martin Prágr
Iva Kubelková
Iva Kubelková a Martin Prágr
Iva Kubelková s rodinou.

Iva Kubelková je modelka, Misska, maminka a tanečnice.

Jako tanečnice se necítím. Cítím se jen jako člověk, který prošel náročnou taneční soutěží. Nemyslím si, že to ze mě dělá tanečnici.

Otevřít v galerii (1)
Iva Kubelková v taneční soutěži.
Iva Kubelková v taneční soutěži.Zdroj: Profimedia

Když se ohlédnete za svou modelingovou kariérou. Splnila vám vaše sny? Pro mnoho dívek je to povolání snů. 

Já jsem neměla velká očekávání. Modeling nebyl můj sen. Do soutěže mě přihlásila maminka a já s tím prostě nijak nebojovala. A říkala jsem si proč vlastně ne. Tenkrát to také byly jiné podmínky, soutěží nebylo tolik, nebyly sociální sítě a pořádně ani internet. Psal se rok 1996. Miss v té době byla opravdu odrazovým můstek k modelingové kariéře. Po soutěži jsem začala pracovat jako modelka na českém trhu. Lidé mě znali jako českou ViceMiss, a to přinášelo nabídky, ale nebylo to o nějaké mé ambici být modelkou. Mě modeling nikdy vlastně moc nebavil. Bylo to fajn, postavila jsem si díky tomu na vlastní nohy, ale nenaplňovalo mě to. Netoužila jsem v zahraničí běhat po castinzích a bydlet na pokoji s dalšími osmi modelkami. Vždy jsem pokukovala po práci, při které se více mluví. Velmi brzy jsem utekla k divadlu a pro mě zajímavějším nabídkám.

Co byste říkala na to, kdyby se podobné soutěže chtěly zúčastnit vaše dcery?

Podpořila bych je, ať se vydají jakoukoli cestou. Uvědomuji si, že zkusit nějakou cestu, ještě neznamená na ní zůstat navždy. Já jsem toho příkladem. Snadno se dá různými způsoby uhnout. Pokud se nejedná o něco, co jde proti vlastnímu přesvědčení, tak je dobré zkusit vše. Já jako rodič jsem tu od toho, abych jim vydefinovala případná nebezpečí. Ale ostatní rodiče mi určitě potvrdí, že děti nejde vždy úplně ochránit. A to i z důvodu, aby se mohly v životě posouvat a pochopit svoji cestu.

Mají krásné ženy snazší život?

To si vůbec nemyslím. Tohle je vždy velmi relativní. Nikdo to nemá v životě úplně jednoduché. A tenhle předpoklad je vlastně plný předsudků. Ale chápu to, protože stereotypy patří k životu. Všichni si vytváříme předsudky a pak se jich během života složitě zbavujeme. Těžko může někdo hodnotit druhé. Soudit, zda to má někdo v životě těžké nebo lehké.

Máte pocit, že vám váš vzhled otevíral dveře?

Pro mě je to strašně složitá otázka a kdybych na ni chtěla odpověděla, musela bych sama v sobě připustit, že se považuji za krásnou. A to tak úplně není. Já se vidím jinýma očima, než mě vidí ostatní lidé. Krása je opravdu velmi relativní. Jednomu se něco líbí, druhému vůbec ne. Já se vidím jako normální žena, která se někdy umí upravit nebo když ji někdo nalíčí, tak vypadat dobře. Ale po ránu nebo odlíčená nebo unavená vypadá jinak. Já nevidím krásu jen zvnějšku. Potkala jsem spoustu lidí, kteří jsou pro mě nesmírně krásní, ale přitom to nejsou obecně vzato prototypy krásy. Takže na otázku, zda mi vzhled v životě otevíral dveře, je pro mě těžké odpovědět. Vlastně si to vůbec nemyslím.

Chodila jste do tanečních?

Chodila, ale je to extrémně dlouho. Už si nepamatuju, jak mi to šlo. Pamatuji si jenom kluky. Navázala jsem během tanečních takový vážnější vztah. To je má nejvýraznější vzpomínka.

Jak jste si rozuměla se svým tanečním partnerem? A co jste si z jeho vedení odnesla?

Prodej nebytového prostoru, Praha Vršovice –
Prodej nebytového prostoru, Praha Vršovice –, Praha 10

Nám se spolu skvěle tančilo a rozuměli jsme si i po lidské stránce. Až nás to oba překvapilo. Ohromně jsme si sedli, a to se projevilo i v tanci. Tanec nelže, je to pravda přítomnosti a člověk tam nic neschová. Zvlášť při té ohromné fyzické námaze. Martin je profík a ovládá tanec perfektně. A je také skvělý učitel. I k tomu musí mít člověk vlohy, aby dokázal něco předat a netlačit na pilu. Martin vyniká v tom, že umí věci podat s pokorou a naučit mít tancování opravdu rád. Teď když si spolu vzpomeneme na jakýkoliv z tanců, vybaví se nám jen radost. Není tam nic traumatického, ani žádný pocit trápení. A to je fajn.   

Ve StarDance jste byla pro mnohé favoritkou a to, že jste vypadla před finále bylo poměrně šokující. Jak jste to vnímala vy?

Člověk celou dobu počítá s tím, že je to soutěž a že může vypadnout. Nepřemýšleli jsme o tom, kam až dojdeme. To, že to bylo takhle daleko, pro nás bylo krásné. Ale logicky a automaticky, když něčemu dáte tolik energie, tak vypadnutí zamrzí. Navíc takto ke konci, když už není soutěž tolik o učení a bylo by možné si tance více užít. Ale s nastalou situací jsem byla smířená, po vyřazení se dostavil spíš takový klid a promítla se mi celá ta krásná dlouhá cesta. 

Šla byste do toho znovu?

Jelikož to není vůbec reálné a taková nabídka už nikdy nepřijde, tak se o tom těžko přemýšlí. Šla jsem do toho s takovou roztomilou naivitou. Kdybych se vrátila na začátek, tak s tou naivitou bych do toho znovu šla.

Když srovnáte soutěž Tvoje tvář má známý hlas, kde jste byla druhá, a StarDance – co bylo náročnější?

Fyzicky náročnější je určitě StarDance. Tréninky probíhají od srpna a přenosy od října. A když v soutěži vydržíte, tak je to opravdu pět měsíců života, které tomu věnujete. Tréninky jsou čtyři hodiny denně. Ze začátku jsme měli alespoň volné víkendy, ale pak už také ne. Do toho máte svou práci. Je to rozhodně náročnější. Dostanete se i na hranu toho, kam vás pustí tělo a fyzička. Ovlivňuje to věk a kondice. Já si začátkem roku vykloubila rameno a do června jsem byla v rekonvalescenci. Před pár lety jsem si utrhla koleno a mám ho odoperované. Proto jsem se hodně bála, jestli to mé tělo zvládne. Ale klobouk dolů před ním. Všechno vydrželo a paradoxně jsem o koleni ani rameni skoro nevěděla. Na rozdíl od jiných bolestí.

Vypadá to, že jste nalezla recept na věčné mládí. Nejen, že vypadáte báječně, ale jak jste dokázala právě ve StarDance, jste i ve skvělé formě. Prozradíte nám, jak toho dosáhnout? 

Výborně problémy maskuju. A beru jako dar shůry, že se během soutěže žádné fyzické problémy neobjevily. Ale je pravda, že Martin bral na mé koleno a rameno při sestavování choreografií ohled. Věděl čemu se vyhnout a neriskovaly jsme nebezpečné pohyby, které by mohly něco způsobit.

Jak prožívala soutěž vaše rodina? A nestrádali vaší nepřítomností? 

Rodina je zvyklá, že se má práce pohybuje ve vlnách. Když děláte nějaký projekt, tak jste doma málo a pak zase přijde období, kdy je práce méně. Snažím se, aby to bylo vyvážené, alespoň v rámci roku. Rodina je pro mě ale vždy prioritou. A mám obrovské štěstí, že mě v práci podporují. Vracím jim to potom v době, kdy je více času. A i když mám pracovně náročnější fázi, jsem s rodinou v myšlenkách. S partnerem si voláme i několikrát denně, a to jsme spolu přes dvacet let. Každý vztah je živá rostlina a musí se o něj pečovat. Nesmíte se nechat pohltit věcmi zvenčí natolik, abyste vztahu přestali věnovat pozornost na dlouhou dobu. I když máte děti a hodně práce, pořád je vztah s partnerem nesmírně důležitý. A když děti odejdou, partner je to, co vám zůstane.

Vyzařujete krásnou energii, pracujete i se svým vnitřním já?

To je otázka na hodinu. Snažím se věnovat józe. Cvičím s energií. Je to pro mě taková práce s vnitřním vývojem. Určitá sebereflexe je v životě nesmírně důležitá, aby ho člověk bral tak, jak přichází a pracoval na sobě. Myslím, že jsme tady proto, abychom na sobě pracovali a vyvíjeli se. Pro někoho to možná bude moc, ale pro mě je smysl života v objevení boží podstaty v každém z nás. Věci, které se nám dějí, pak dávají všechny do jediné smysl. Nedávno jsem s dcerami mluvila o tom, že si v cestě často stojí člověk sám. Musí překonat vlastní pohodlnost, předsudky nebo očekávání. To bývá příčinou utrpení, něco si představujeme a ono je to nakonec jinak. Najít rovnováhu je podstatné. A pozoruji i u mých dcer, že si prostě musí v životě něčím projít. Něčím, co je jim dané. Nevyhnou se tomu, a ani já jako rodič tomu nezabráním. A i když je to bude třeba bolet, je to pro ně nesmírně důležité.

 

 

Zdroje: vlastní dotazování, wikipedia.cz

 

Prodej bytu s balkónem, Karolíny Světlé Praha
Prodej bytu s balkónem, Karolíny Světlé Praha, Praha 1
 

Rychlá zpověď:

Váš oblíbený tanec?

Rumba a Cha-Cha.

Favorit ve StarDance?

Neměla jsem favorita. Věděla jsem, že to mají všichni vydřené. Fandili jsme si navzájem.

Femme fatale nebo hospodyňka?

Ani jedno. Cítím se být někde uprostřed.

Herectví nebo moderace?

Moderace. Každopádně.

Co pro vás znamená úspěch?

Úspěch je pro mě relativní a velmi vrtkavý. Může to být i taková past.

Máte nějaký zlozvyk?

Vlastně netuším. A protože si myslím, že všechno v životě má smysl, tak tím způsobem nahlížím i na zlozvyky. A pak už to vlastně ani zlozvyk není.

Jaká osoba vás v životě nejvíce ovlivnila?

Můj partner.

Co na sobě máte nejraději?

Schopnost zabrat, když je potřeba.

Kdo je Iva jedním slovem?

Jedním slovem - není.

Jakou knihu jste naposledy četla?

Knihu mého partnera.

Vaše předsevzetí pro nový rok?

Nedávám si předsevzetí.

Na co byste se zeptala vy mě?

Kde jste koupila ty krásné brýle?
Už je mám dlouho a bohužel už nevím.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze