Cukrářka Iva Sarauerová: Vlastní cukrárnu bych mít nechtěla, fitness bych absolutně nezvládala

Kolik váží takový obvyklý svatební dort?

Záleží, pro kolik je lidí. To mě vždycky zajímá jako první. Čím víc hostů, tím je těžší. Svatby jsou průměrně od padesáti lidí výš, někdo má ale i malou komorní svatbu a já dělám běžně i dorty pro sto lidí. Ty pak mají i dvacet kilo! Největší dort, který jsem kdy pekla, měl nějakých dvaadvacet kilo a byl na svatbu, kde bylo přes sto hostů.

To už chce pořádné svaly! S čím jsi začala dřív, s cukrařinou nebo s fitness?

Šlo to tak nějak paralelně. Bylo to období, kdy jsem začínala hodně cvičit a zároveň dělat dorty. Moje dvě největší vášně se propojovaly v jedno, snažila jsem se je skloubit dohromady v době, kdy jsem byla na mateřské.

Zní to jako dva protichůdné světy - člověk se musí hlídat s jídelníčkem, do kterého sladké určitě nepatří, ale na druhou stranu tě výroba dortů živí. Nejde to tak trochu proti sobě?

Je to častý dotaz, jak se tyto dvě věci dají propojit, opravdu k sobě moc nejdou. Ale já říkám, že nemožné neexistuje, všechno je jen v naší hlavě. Já ještě ke všemu sladké miluju! Ale když děláte fitness pořádně a chcete ho dělat na nějaké úrovni, tak sladké opravdu jíst nemůžete, musíte dbát na stravu a být na dietě. Ale všechno jde, když se chce.

Prodej secesní vily, Praha východ - 609m, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Jak se z koníčku postupně stal byznys?

Začalo to na mateřské. Hodně holek to určitě zná, že tak jejich koníčky přerostou v byznys… Začínala jsem doma, po nocích jsem modelovala a potahovala dorty nejdřív pro svoje děti a pak pro kamarády, rodinu a známé, až jsem začínala dělat dorty i pro známé známých a lidi, které jsem neznala. S manželem jsme se začali rozvádět a nebylo to moc hezké období. Ale vlastně za to všechno vděčím jemu – i když teď to říkám opravdu s úsměvem. Začal mě udávat na soud, že dělám dorty načerno. Já jsem byla přitlačená ke zdi a musela si udělat živnost. Tomu jsem se strašně bránila, byla jsem sama se dvěma dětmi a pořád jsem to brala jen jako takový koníček, kterým jsem si dokázala vydělat hezké peníze. Beztak bych k tomu ale jednou stejně došla, protože jsem věděla, že chci dělat dorty a nepokračovat ve své původní profesi – zahradní architektuře. Pak už to bylo rychlé. Člověk zjistí, že když už má cukrářskou živnost, musí mít kvůli hygieně výrobnu, a tak jsem si začala pronajímat prostor a postupem času se z toho stal rozjetý vlak. Vůbec jsem ale nevěděla, do čeho jdu a nebylo to jednoduché.

Jaká zakázka pro tebe byla za celou dobu nejobtížnější?

Dříve jsem dělala složité potahované a modelované dorty, bylo to časově hodně náročné. Mnohdy jsem pekla až do rána. Často jsem dorty předávala po noci, kdy jsem vůbec nespala. To byly krušné začátky. Jednou jsem dělala třípatrový potahovaný svatební dort a veškeré růžičky jsem na něm modelovala. Ten byl asi nejsložitější.

Loni jsi vydražila dort za více než deset tisíc korun! Kdo si ho koupil?

Byla to úžasná akce, na kterou ráda vzpomínám a bude se opakovat i letos! Pořádají ji Dobré víly dětem (nezisková organizace, která pomáhá dětem z dětských domovů, pozn. red.). Jednou z dobrých víl je moje úžasná kamarádka Terezka (Tereza Schindlerová, pozn. red) já se zapojuji také, i když mě mrzí, že nemohu být aktivnější, protože na to nemám příliš času. Holky pořádají každý rok dražbu a já do ní loni dávala cheesecake. I letos tam bude spousta dalších úžasných předmětů od vín přes vouchery až po umění. Škála věcí, které se dají dražit, je velmi pestrá. Ten můj cheesecake měl vyvolávací cenu patnáct set a bála jsem se, aby se za tu cenu vůbec prodal. Ale lidi, kteří tam chodí, jsou úžasní a vědí, že to jde na dobrou věc, nebojí se toho a přidávají. A tak se nakonec vydražil za neuvěřitelných asi dvanáct tisíc! Krásné na tom bylo i to, že onen pán se mnou seděl u stolu. Já jsem ho pozorovala a byla jsem úplně červená. On mi pak říkal, že si tam pro něj vyloženě přišel. Letos se tato dražba koná v pondělí 19. září v nádherných prostorách Novoměstské radnice. Kdo můžete, přijďte, je to pro dobrou věc.

Já sama jsem se minulý rok zúčastnila tiché aukce a vydražila jsem takovou nádhernou ručně háčkovanou panenku, kterou dělala nějaká babička. Předražila jsem pana radního Prahy 2, který si myslel, že panenka už bude jeho, ale já jsem ještě v posledních deseti vteřinách přidala. Byl to adrenalin!

Letos tam budu dávat větší mrkvový dort. Vyvolávací cena bude tři tisíce, což je cena, za kterou ho prodávám běžně. Je to krásný veliký dort, zhruba pro šestnáct až dvacet lidí. Doufám, že se vydraží alespoň za takovou částku, jako ten cheesecake. Samozřejmě když to bude víc, budu ráda, protože všechno jde na děti z dětských domovů. Díky Dobrým vílám můžou jezdit na tábory, na hory, holky pro ně pořádají úžasné akce a věnují se jim. A to je přesně to, co potřebují, protože nemají nikoho, kdo by je objal a trávil s nimi čas…

Ty sama máš dvě děti. Jsou na sladké?

Jsou. Hugo - ten můj menší - dortíčky a sladké úplně miluje. Kvído má rád jenom něco, třeba Pavlovu, ale v dortíčcích si příliš nelibuje, má radši slané.

Jaký nejluxusnější dort jsi kdy jedla?

Naposledy mi moc chutnal dort od pana Maršálka, ten byl luxusní. Bylo to na premiéře muzikálu Láska je láska Lucinky Bílé. Ale jinak dorty moc nejím.

Hitem internetu jsou teď dorty, které nelze rozeznat od běžných předmětů, které používáme každý den. Pekla jsi někdy i něco takového?

Na začátků své kariéry jsem občas dorty, co vypadají jako teniska nebo kabelka, také dělala. Třeba také dům nebo kopii auta. Ale upřímně řečeno, já to nemám moc ráda. Neužívám si to, jsem z toho spíš ve stresu, protože je to velmi náročné a nebaví mě to. A tak už tyhle zakázky spíš odmítám. Abyste udělali kopii auta, musíte mít vystřižený model, dodržet přesné měřítko... Ty, kdo to dělají, obdivuju, je to precizní práce a někteří cukráři jsou v tom mistři. Ale ráda jim to přenechám.

Jsou ve světě dortů nějaké další trendy?

Myslím si, že obecně se už odchází od potahovaných dortů a těch hodně modelovaných. Dělají se spíše takzvané „naháče“, které mají potah z máslového krému a bílků. Občas trendy v dortech sleduji na Pinterestu a to, co se dělalo před deseti lety, už dnes moc nejede.

Proslavila ses účastí v pořadu MasterChef. Jak ti to změnilo život?

Hodně. Rozšířila jsem si znalosti, naučila jsem se metody, o kterých jsem nevěděla, že vůbec existují. V tom to bylo špičkové a doteď z toho čerpám, dalo mi to nezaplatitelné zkušenosti. Že mě lidé poznávají na ulici a že mi extrémně narostl Instagram, jsou další benefity, které mi to přineslo. Otevře vám to dveře někam dál. Kdo zvažuje účastnit se takové soutěže, má v sobě potenciál a vášeň k vaření nebo pečení a ví, že by se tím chtěl živit nebo se takto profesně uplatnit, tak by do toho měl stoprocentně jít, protože mu to opravdu změní život.

Zároveň se věnuješ sportu, který se jmenuje bikini fitness. V čem spočívá? Můžeš ho představit?

Když závodíte, jsou v rámci fitness různé kategorie. Já jsem kdysi závodila v kategorii bikini fitness. Jsou to tři roky - ještě před MasterChefem v roce 2018, kdy jsem byla na posledních závodech. Bikini je v rámci fitness taková nejjemnější, nejženštější kategorie. Pak jsou body fitnessky, ty mají větší svaly, jsou více nařezané, vyrýsované a pak ještě women´s physic, to jsou už skoro kulturistky. Bikini fitness se mi líbí proto, že je tam vidět ženská krása. Krásné plavky, make-up, tělo  - všechno to musí hrát. Ty další kategorie jsou už pro mě moc, ale také je obdivuji, je za tím tvrdá dřina.

Teď už tedy cvičíš jen pro radost nebo se chystáš zase závodit?

Cvičím pořád a stále, i když to teď možná tak nevypadá. Byly prázdniny, léto a měla jsem hodně zakázek. Pak je prioritou samozřejmě práce a cvičení jde na druhou kolej. Cvičím ráda, i když teď jen pro sebe, ale uvnitř mám pořád touhu, že bych se ještě jednou chtěla postavit na závody. Je to ale velký žrout času a skloubit přípravu s prací a běžným životem není vůbec jednoduché. Držet stravu a makat je v pohodě, ale ten čas... Když už jdete do přípravy, je to 24/7 a neexistuje říct si, že dneska nechci, nemůžu nebo nejdu. Musíte, protože máte plán, který plníte a jedete den za dnem. A to je s prací mazec. Moc si to ale ještě jednou přeju splnit.

Činžovní dům na prodej, Praha 1 - 1067, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Dorty teď vyrábíš na zakázku. Lákalo by tě mít i svůj vlastní podnik?

Lákalo i nelákalo…  Když u známých vidím, co všechno to obnáší a co za tím je, a že je to další činnost 24/7, tak si myslím, že už bych fitness absolutně nezvládala. Přála bych si ale něco jiného: svou výrobnu mám teď dole v suterénu a nejsem vidět, dorty musím předávat před domem. Přála bych si mít ji v jiném prostoru, někde, kde by mě lidi viděli už z ulice. Když by si přišli pro dorty, mohli by se tam posadit a mezitím, co by čekali, si dát kávu nebo se ve vitríně podívat na další moje dortíky a vzít si je s sebou. Vyloženě kavárnu nebo cukrárnu bych ale provozovat nechtěla, takový cíl nemám.

Pekla jsi dort pro někoho slavného?

Je pravda, že už i tací se mi ozývají. Začala bych Lucinkou Bílou a Radkem Filipi (fitness trenér, pozn. red.). Lucince jsem dělala dort několikrát a Radek je můj výborný kamarád a milovník sladkého. Dělám mu dortíčky často, i když teď zrovna drží stravu a maká. Teď jsem dělala dort na svatbu třeba Sharlotce (rapperka Šarlota Frantinová, pozn. red.). Měla takovou nádhernou, tradiční, bílou svatbu a dort byl také takový – jednoduchý, bílý, s růžemi a stříbrem. Dělala jsem dort i tenistovi Tomáši Berdychovi nebo Karlosu Vémolovi.  Pro mě je ale každý zákazník stejný a každý dort, který dělám, je pro mě výjimečný. A je jedno, jestli je pro papeže nebo pro paní Novákovou. Snažím se každý udělat stejně krásně a dobře. Je pro mě nejdůležitější, aby se lidem líbil a aby jim chutnal, ať je, pro koho je. Ale samozřejmě mě moc těší, když můžu dělat dort pro někoho slavného a moc si toho vážím.