Jak Prague Pride přestal šokovat. Válku proti němu vedl i Klaus, dnes se stal běžným pražským festivalem
Dnes je už pro spoustu Pražanů Pride běžná srpnová skutečnost. Barevný průvod, koncerty, debaty a duhové vlajky v ulicích už nikoho nepřekvapí tak jako před patnácti lety. Když ale v roce 2011 proběhl první ročník festivalu, stal se z něj jeden z nejdiskutovanějších společenských témat roku. Jak se z akce, která vyvolávala ostré politické reakce, stala událost, kterou dnes mnoho lidí vnímá jako součást srpnového kalendáře?
Když byl Prague Pride politická bomba
I když se pražský Pride už zakořenil do našeho povědomí, nebylo tomu vždy tak. Když se Prague Pride organizoval poprvé patnáct let zpátky, vyvolal ostré reakce části politické scény. Nejvýrazněji se proti němu vymezil tehdejší prezident Václav Klaus, který kritizoval nejen samotný festival. „Pražská „Prague Pride“ není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních „ismů“ – velmi obávám,“ uvedl tehdy Klaus ve speciálním prezidentském prohlášení.
Prague Pride v jeho začátcích lidé nevnímali jako kulturní událost, ale hlavně jako symbol širší debaty o postavení LGBT lidí ve společnosti. Organizátoři mluvili o viditelnosti a rovných právech a odpůrci vnímali akci jako politický manifest. Tento střet způsobil, že první ročník přitáhl i velkou pozornost médií i veřejnosti. I když se Pride dále střetává s kritikou, už se nejedná o tak velkou kauzu.
Festival, který měl ukázat viditelnost
Navzdory kritice, kterou si vyslechli organizátoři v prvních ročnících, si drželi jasný postoj k tomu, co vlastně Prague Pride měl znamenat. Podle organizátorů měl být festival mnohem víc než demonstrace nebo oslava identity, měl být platforma pro diskusi o postavení LGBT lidí v české společnosti, vzdělávat na tyto témata veřejnost a ukázat lidem, že nejsou sami. Na stránkách Prague Pride uvádí, že jde o lidskoprávní akci, jejímž cílem je přispívat ke zlepšení postavení LGBTQ+ lidí a podporovat otevřenou a respektující společnost.
Vedle tradičního průvodu proto festival už od začátku nabízel debaty, kulturní program, filmová promítání nebo setkání s odborníky. Možnost pro účastníky se zúčastnit otevřené debaty každodenní zkušenosti LGBT lidí.
V posledních letech se setkáváme s kritikou lidí, že Pride je „už‘‘ zbytečný přežitek a tyto diskuze se vedou i bez něj. Nemůžeme ale zapomenout, že za integraci témat týkajících se rovnoprávnosti a postavení lidí s jinou orientací vděčíme festivalu, kterému se podařilo otevřít debatu, která se postupně přesunula z okraje společnosti do hlavního proudu veřejného života.
Kam se posunula debata
Nejzajímavější proměna Prague Pride není počet návštěvníků ani velikosti programu, ale o čem se dnes vlastně diskutuje. Během prvního ročníku se vedly spory, proč vůbec takový festival potřebujeme. Dnešní debata se soustředí na konkrétnější otázky. Veřejnost i politici řeší například podobu manželství pro stejnopohlavní páry, adopce dětí nebo postavení transgender lidí.
Tomu odpovídá i vývoj české legislativy. Od roku 2025 platí novela občanského zákoníku, která zavedla partnerství pro stejnopohlavní páry. To přiznává většinu práv, která mají manželé. Výjimkou zůstává například možnost společné adopce dítěte. Ještě před patnácti lety podobná témata stála na okraji veřejné debaty, dnes se o nich rozhoduje v Poslanecké sněmovně.
Ani to ale neznamená, že by kolem Prague Pride panovala úplná shoda. Festival se stále stává terčem kritiky konzervativních organizací, politiků, a i běžných lidí. Rozdíl je v tom, že už není symbolem neznámého fenoménu, který budí obavy. Dnes se už tolik nepouštějí do kritiky konceptu, ale jednotlivých aspektů festivalu, ať už zda má být festival dotovaný z veřejných zdrojů, vystavování sexuality na veřejnosti, zapojení velkých firem a mnoho dalších.
Například návrhář Osmany Laffita, který se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci, se sám minulý rok vyjádřil na svém Facebooku: "Nerozumím celé téhle věci s PRIDE. 30 let jsme bojovali o to, abychom byli přijati, integrováni do společnosti, abychom byli bráni jako sobě rovní, a pak tu máme tuhle PRIDE, která je od integrace tak daleko, jak jen to jde. Osobně nechápu, jaký užitek máme z toho, když chodíme po ulici ve spodním prádle?‘"
Z kulturní války k prostoru pro setkávání
Příběh Prague Pride je ukázkou jak se během několika let proměnila česká společnost. Když se v roce 2011 konal první Prague Pride, vyvolával silné reakce politiků i veřejnosti. Dnes už je festival součásti pražského léta a kromě známého průvodu, láká návštěvníky na debaty, kulturní program nebo prostor pro setkávání lidí s různými zkušenostmi a názory.
Prague Pride se i nadále setkává s kritikou části veřejnosti nebo některých politiků. Oproti minulosti se však spory většinou netýkají samotné existence festivalu, ale spíše konkrétních témat a podob jeho programu.
Právě v tom je vidět, jak se jeho postavení za posledních patnáct let změnilo. Zatímco dříve museli organizátoři obhajovat, proč taková akce vůbec vzniká, dnes se debata vede především o tom, jakou podobu má mít a jaká témata otevírat. Tahle událost ukazuje, že veřejný prostor patří nám všem nehledě na to, čím se od ostatních lišíme.
Zdroje: autorský článek, Facebook, Klaus.cz, PraguePride.com
