Film o Karlu Gottovi: Předpremiéra byla jen pro zvané

Podle očitých svědků nečekejte až tak velkou zábavu. Ti, co Karla milovali a jsou jen trošku slabší povahy, ze sálu buď utíkali v slzách, nebo vydrželi do konce, ale přes vodopád slz neviděli na titulky.

Dokument totiž velmi živě zachycuje Karlovy poslední dny života, jeho léčbu, vystoupení, na která neměl už sílu, ale bylo to kromě jeho rodiny to jediné, co ho hnalo kupředu. Mistr totiž miloval lidi, fanoušky, zpěv, zábavu. Takový Karel byl a i přes bolestné chvíle vyobrazující odchod velké legendy, to člověk ze snímku mohl pocítit.

Luxusní byt na pronájem Smetanovo nábřeží 235m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Ivana nedorazila

Film by měl mít oficiální premiéru na den Mistrova úmrtí, tedy 1. října a tam má také v plánu poprvé na veřejnosti vystoupit vdova Ivana, která se z tohoto promítání omluvila.

„Paní Ivana Gottová se rozhodla poprvé oficiáně vystoupit na veřejnosti až 1.10., symbolicky v den výročí úmrtí Karla Gotta, a tedy v den slavnostní premiéry filmu Karel. Panu Kamilu Spáčilovi, řediteli Febiofestu, se z páteční neúčasti osobně omluvila a ten její rozhodnutí plně respektuje a chápe,“

řekla oficiálně mluvčí vdovy Aneta Stolzová.

Obrovský zájem diváků

Předpremiéru nevydržela psychicky herečka Iva Janžurová, která si na festivalu převzala už asi miliontou sošku a kvůli čemuž tam vlastně původně přišla. Zpěváka si nesmírně vážila a vidět takhle trpět životního kamaráda na ni bylo moc.

Herečka Dana Morávková byla dle všeho připravena na nejhorší a kapesníčky měla v kabelce připravené.

Dle všeho se dokument vydařil a jednomyslně se všichni shodli, že je dobře, že Karel nechal Olgu natočit jeho život, je to odkaz všem jeho fanouškům, kterých není málo a kteří se už premiéry pro normální smrtelníky nemohou dočkat. Dokument bude v kinech od 15. října.

„Chci na Karla jít okamžitě ten první den. Nechci čekat, až bude chodit méně lidí. Milovala jsem ho a cítím potřebu film vidět mezi prvními,“

svěřila se LP-life.cz padesátiletá žena z Prahy a její matka přitakává:

„Já jdu samozřejmě také, byl to můj vrstevník a jeho písně si pouštím pořád, celý život.“