Kostýmní výtvarník Roman Šolc ze StarDance: nejlépe se oblékala Iva Kubelková. Soutěžící se někdy přou o barvu kostýmu

Vystudoval jste pražskou Taneční konzervatoř. Jaká byla vaše cesta ke kostýmnímu výtvarnictví?

Vystudoval jsem taneční konzervatoř, ale jako tanečník člověk nemůže pracovat donekonečna. Takže jsem po ukončení taneční kariéry hledal další uplatnění. Divadlo, v kterém jsem tancoval, mě uchvátilo natolik, že jsem v něm chtěl zůstat. A objevily se i první pracovní nabídky na zajištění kostýmů. Od dětství jsem se totiž zajímal o výtvarno, keramiku… Díky divadlu jsem se dostal ke kostýmům a začalo mě to bavit.

V kolika letech jste ukončil taneční kariéru?

Prodej secesní vily, Praha východ - 609m, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Moje poslední angažmá bylo v Národním divadle. To už jsem seděl jedním zadkem na dvou židlích. Bylo to v roce 2003, 2004 a pracoval jsem na velkých muzikálech jako třeba Tři mušketýři. Tehdy skončila moje kariéra tanečníka a já se začal věnovat naplno výtvarnictví.

Nechybí vám tanec?

Rád se na něj jdu podívat, ale nechybí.

Jak vypadá běžný pracovní den kostýmního výtvarníka?

Každý den je jiný. Odvíjí se to od projektu, na kterém zrovna pracuji. Pracovní zakázky se mohou velmi lišit. Jsou divadelní projekty, které mají své dílny, švadleny, dodavatele látek… A pak jsou projekty, kde zařizuji všechno sám. Hledám švadleny, nakupuji látky. Den si vždy organizuji tak, abych všechno stihl. Ale každý den je opravdu úplně jiný.

Oblékáte baletní inscenace a muzikály většiny českých divadel. Jak se to dá zvládat a podle čeho si vybíráte projekty?

Odmítám nabídky, protože se nechci zbláznit. Není dobré dělat více projektů najednou. Dříve jsem míval i dvanáct premiér najednou. Od Opavy, Ostravy až po Plzeň a Prahu a lítal jsem jak hadr na koštěti. Ale to už nechci zažít. Nyní si více vybírám, pracuji hlavně se stálými režiséry. A myslím si, že takto to funguje a je to fajn.

Je vaše povolání otázkou talentu nebo spíše tvrdé práce?

Myslím, že talent nebo cit tam být musí. Moje výhoda je, že jsem byl tanečník a vím, co má kostým splňovat, aby se v něm dobře tančilo. Díky výtvarnému cítění mu zase dokážu dodat šmrnc. Ale mé kostýmy jsou vždy i účelné. Ať dělám operu nebo činohru, herci musí být v kostýmu vždy pohodlně.

Pojďme ke StarDance. Jak velký tým se podílí na přípravě kostýmů?

StarDance byla jedna velká radost. Na výrobě kostýmů pracuje obrovský tým složený ze švadlen, střihačů, střihaček, krejčových, garderobiérek, maskérů a kadeřníků. Ti ladí celkový vizuál, bez nich by nevypadali tanečníci, tak jak je nakonec vidí diváci. Kostým vzniká tak, že já připravím návrh na základě informací, které mám od tanečníků - jaký je to tanec, co by měl kostým vyjadřovat, jak by se měl chovat, jakou by měl mít barvu, aby ladila s choreografií. To vše řeším s tanečníky a jejich choreografem. Poté nakreslím obrázek, návrh kostýmu a ten jde na schválení tanečníkům, choreografovi a kreativnímu producentovi. Pak vyberu materiál a obrázek putuje ke krejčovým a střihačům. Ti ho připraví ke zkoušce. Tanečníci si kostým vyzkouší, odšpendlíkuje se, udělají se poslední korekce a následuje finální zdobení kameny. Vytvořili jsme pro StarDance 280 až 300 kostýmů. Pracovali jsme na tom od května až do poloviny prosince.

S kým ze soutěžících se vám nejlépe pracovalo?

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Se všemi to byla báječná spolupráce, s nikým nenastal žádný zásadní problém. Ale úplně nejlépe se oblékala Iva Kubelková.

Mluvili si soutěžící do výsledné podoby kostýmů?

Někdy měli taneční páry představu, jak by měl kostým vypadat a já jsem se ji snažil zhmotnit do podoby obrázku. V tom se samozřejmě vždy projeví moje invence a má práce, ale tanečníci jsou ti, kteří pak budou stát v hotovém kostýmu na parketě. Proto jim v něm musí být dobře a musí ladit s choreografií, hudbou a představou choreografa. Takže tanečníci jsou ti, kteří přinesou impuls a já jsem ten, kdo ho zhmotní. Samozřejmě se může stát, že v jednom dílu přijdou čtyři páry s požadavkem na červený kostým a to je pak problém. Řeší se to s dramaturgem a vybere se ten pár, u kterého dává barva nejvíce smysl.

Jak relaxujete?

V Poděbradech u maminky. Tam se nechám opečovávat. A nebo na chatu na Sázavu.

Čekají vás v novém roce nějaké zajímavé projekty? Kam byste nás pozval do divadla?

Rád bych vás pozval na premiéru 1. února do divadla Broadway na historický muzikál Trója, v režii Libora Vaculíka, s kterým spolupracuji už dlouho dobu. Bude to velký výpravný kus. Na konci sezóny mě pak čeká pohádka S čerty nejsou žerty v pardubickém divadle. Na to se moc těším, hraje se na Kunětické hoře, takže nás čeká kouzlo open air. A co přijde dál, uvidíme.

Zdroje: vlastní dotazování, romansolc.cz