Miroslav Etzler: Herci jsou příliš hysteričtí, takový horník ví, co je to opravdová práce

Na internetu koluje informace, ze už chcete pověsit kariéru na hřebík. Je to pravda?

Chtěl jsem několikrát. Ten důvod byl banální, když se herec dostane do fáze, že už toho má hodně za sebou, tak si položí otázku, zda je to vůbec to co za sebou chce nechat. Říkal jsem si, zda by nebylo lepší, kdyby za mnou stál vlastnoručně postavený barák, nebo jezero. Za svou kariéru jsem zažil pár velice kvalitních představení a dnes už o nich nikdo neví, ani o těch hercích. V Národním divadle jsem potkával ty nejlepší herce a dnes se to podle mého názoru mění k horšímu, ale nevím, zda je můj názor pravdivý. Začínám se v dnešní době ztrácet, ale dělám to dál, protože nic jiného neumím. Respektive ani nevím, zda to umím, ale živí mě to. Kdybych si řekl, že chci postavit stůl, tak si uřežu všechny ruce. 

V daném rozhovoru jste také mluvil o tom, že za herectví se schovávají lidé, kteří nic neumí. Není ale herectví také řemeslo? Jak jste to myslel?

Ano, herectví je řemeslo, ale ukažte mi na někoho, kdo to řemeslo dnes opravdu ovládá tak, jako staří mistři. Ti byli vynikající v rádiu, v dabingu, v divadle, uměli zpívat a tančit a vždy věděli, kde použít tu pravou sílu, aby to bylo výborné. Když si dnes pustím něco, co dabovali současní tvůrci, tak ani nepoznám, kdo to je. Dříve když promluvil např. Filipovský, hned jsem ho poznal, byly to specifické osobnosti. Myslím si, že řemeslo je to, co je důležité a k tomu je důležitá i absence studu a nějaká míra improvizace.

Říká se, že nápaditější a inteligentnější lidi jdou cestou právě často antidepresiv, a to velice často. Vysoce postavení manažeři, je to u nich velmi běžné. Myslíte, že to tak opravdu je? 

Já vždy říkám, že herci nemají žádnou zodpovědnost. Samozřejmě je důležité představení odehrát tak, aby lidé nelitovali koupě vstupenky.

Když něco herec pokazí, nic se nestane, ale když zdravotní sestra špatně napíchne žílu, je to velký problém, to samé doktor. Tyto profese mají zodpovědnost, včetně kuchaře, ten musí jídlo uvařit dobře, aby mu ho nevrátili. Já když se během představení spletu, tak se nic nestane, když se spletu vtipným způsobem, lidé se dokonce zasmějí. Zodpovědnost je u herectví nulová, ale je pravda, že kreativní lidé bývají smutnější.

Druhá věc je také to, že herci jsou hysteričtí, říkají, že už nemohou dál, ale já nechápu z čeho. Dříve jsem dělal horníka, dělal jsem v železárnách, a to je opravdu tvrdá práce. Herectví je fajn práce v příjemném prostředí s fajn lidmi, takže herci jsou dle mého spíše hysteričtí. Svět kolem se také změnil a někdo má třeba problémy s tím, že už nastupuje nová generace a není o něj zájem, to pro něj může být důvodem ke smutku.

Co vy a antidepresiva? Zkusil jste je někdy? 

Zkusil. Kromě drog jsem zkusil skoro vše, ještě jsem tedy nerodil. Do jisté doby si člověk říká, že existují preparáty, které dokáží něco změnit. Není to ale pravda. Pokud si serotonin nevytvoříte sami a nebudete se na život dívat pozitivně, tak Vám žádné prášky nepomohou.

Možná je člověk více apatický, ale problémy nezmizí. Když si v životě poskládáte správně hodnoty a uvědomíte si, kam patříte. Čím více se člověk smíří s tím, kdo je, tím dříve pochopí, že antidepresiva nepotřebuje a v životě to nic nezmění. Zůstanete tím kdo jste, nezneužíval bych léků v domnění, že se tím něco změní.

Dostal jste nějaké životní varování?

Ano, hodně krát a je to dobře. Teď jsem zrovna objížděl místa v rámci charity, povídat si s lidmi. Byl jsem ve stacionáři, kde jsou lidé s psychickými poruchami a na místě, kde lidé leží po těžkých haváriích. Také jsme byli u slepců. Tito lidé jsou vděční za to, že tam někdo přijde a povídá si s nimi a mě to velmi baví. Díky svému osudu a samozřejmě i díky mému přičinění jsem dostal spoustu příležitostí a teď to chci vracet. Když vidíte, jak ti lidé žijí, kolik je v nich radosti a pozitivních věcí, tak se až stydíte za to, že jste si někdy stěžoval.

Ležet dvacet let v kuse a nevzdat to, je velmi odvážné. Nevzdávají to a mají můj velký obdiv. Každá havárie je dobrá věc pro to, aby si člověk uvědomil že je člověk a že není nesmrtelný. Zažil jsem toho hodně a všechno mě posunulo, alespoň mentálně. 

Jaké bylo Vaše alkoholické období?

Vždy je to únik od reality. Já jsem ale nebyl alkoholikem, pil jsem hodně a neuměl jsem to zastavit, nikdy jsem ale neudělal žádnou škodu. Také mě zajímalo, jaké to je v léčebně. Poprvé jsem byl v léčebně týden, pak dva měsíce a už tam nikdy nepůjdu, nemám už potřebu pít. Jsem ale rád, že jsem si tím prošel a mám štěstí, že můj organismus to vydržel a neskončil jsem bez práce. 

Co byste vzkázal svému mladšímu já?

Nevzkázal bych si nic. Někdo říká, kéž by mi bylo o dvacet let méně, to já bych určitě nechtěl. Jsem šťastný ve svým věku a na svém životě bych neměnil nic, kromě dvou velmi intimních věcí. 

Co plánujete do budoucna? 

Plánuji se zítra hlavně probudit. Nabídky pracovní mám a mám je jak z divadla, tak z oblasti natáčení. Nemohu je ale všechny brát, neměl bych to kdy zkoušet a neměl bych to kdy hrát. Neplánuji pracovně nic. Když jsem plánoval, tak mě skolil Covid tak, že mi dávali necelá čtyři procenta na přežití. Byl zázrak, že jsem přežil a vrátil se do života. Když se zítra ráno probudím, můj syn se na mě usměje a dáme si spolu snídani, tak budu nejšťastnější. 

zdroj: vlastní dotazování

Prodej bytu 2+kk - Praha 7, 47m2, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní, Praha 5

Zobrazit nemovitost