Herečka Lucie Šteflová exkluzivně promluvila: Kvůli mediálnímu lynči jsem se pokusila o sebevraždu

Nacházíme se ve Fakultní nemocnici Motol, Dětská psychiatrická klinika, jak to tady na Vás působí? 

Líbí se mi tady ten venek, ten altánek, ale je to smutné, že takhle mladí lidé musejí řešit takové to problémy a jsem ráda, že Lucka Šáleová tohle zorganizovala. Myslím, že je důležité o tom mluvit a něco s tím dělat, aby se ty děti nebály, aby jim to nepřišlo, že jsou divný nebo že vyčnívají. Duševní nemoci jsou stejné jako ty fyzické nemoci. Člověk se nestydí říct, že má chřipku a tak si myslím, že by to mělo být i s depresemi, úzkostmi a aby to přestalo být tabu. Bohužel to prostředí uvnitř je smutné, depresivní, doufám, že se na tyto prostory vyberou nějaké peníze a začne se s tím něco dělat, protože ten venek je moc hezký, ale jsou tady některé děti, které ani vyjít ven nechtějí, chtějí trávit ten čas jen vevnitř, protože se na to necítí a když jsou v prostředí, kde to není vizuálně úplně příjemné , tak o to je to pro ně horší se z toho dostat. 

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Proč si myslíte, že přibývá dětí, ale i dospělých, kteří mají deprese nebo jiné psychické problémy? 

Já myslím, že je to tou zrychlenou dobou a z velké části také sociálními sítěmi, kde se prezentuje určitá dokonalost a ty děti mají pak pocit, že ony nemají tak dokonalý život a že tam musí být něco špatně. A druhá věc je, že tomu tak mohlo být už dříve, ale jen se o tom nemluvilo. Podle mě psychiatrické oddělení byla plná pořád, jen se o tom nemluvilo, proto asi máme dnes pocit, že je toho více, protože se o tom mluví. 

Vy konkrétně chodí na nějaké terapie? Nebo spilujete si ten „zdravý rozum“?

Ted momentálně nechodím nikam na terapie, ale byla jsem v RIAPSU, což je centrum krizové intervence, kde jsem se nechala hospitalizovat, když jsem měla jeden čas mediální lynč a všechno se na mě sesypalo. Měla jsem pokus o sebevraždu, spolykala jsem prášky a potřebovala jsem únik bez telefonu, bez svoji komfortní zóny a utéct někam mimo. Sice jsem tam byla pět dní, ale dalo mi to strašně moc. Jenom těch pár dní kolikrát stačí, aby se člověk zase vyhoupnul a začal na věci koukat trochu s odstupem. 

Jste vidět, slyšet, tlak na Vás je jistě velký, jak se vyrovnáváte s kritikou na sociálních sítích? 

Dneska už to se mnou nedělá vůbec nic, já nemám ani Instagram, Facebook mám jen pro kamarády, ale Instagram jsem si před půlrokem zrušila, nechtěla jsem koukat pořád do telefonu, když někam jsem tak si to chci užít a ne všechno fotit a mít potřebu to sdílet. To bylo osvobozující a dneska už je mi jedno, co se o mě napíše. Nikdy se člověk nezavděčí všem a já nežiji život pro ostatní, ale žiji pro svoji rodinu, pro sebe a chci, abychom se my měli hezky a záleží mi na názoru mých blízkých. 

Co byste doporučila všem, jak si udržet „zdravý rozum“? 

Nezbláznit se z toho nebo s prominutím nepo…. se z toho, věřit v sama sebe a nemít potřebu všem něco dokazovat, odprostit se od očekávání, že se pořád od vás něco očekává, ale dávat si ta očekávání sám, dávat si cíle, ne jen profesní, ale říct si „teď se budu mít dobře, uděláme si prima dovolenou“ nebo cokoliv jiného.

Co konkrétně pomáhá Vám, když máte splín, smutek?

Určtiě rodina. Mám sedmiletou dceru tak jedem do přírody, na výlet, potom samozřejmě partner. A celkově ten okruh lidí, který si člověk vybírá, ať už je to čistě rodina nebo přátelé. 

Zdroj: autorský článek, vlastní dotazování