Záběry z nedělní noci v Budapešti obletěly svět. Na první pohled se odlišovaly od stereotypních promluv politických lídrů po vyhraných volbách v oslavujících štábech politických stran tak, jak je známe nejen u nás, ale napříč Evropou. Česko je rovněž zralé na svěží vítr, jaký zavanul v Maďarsku, ovšem revoluční charakter dění snad u nás na stole není.
Zástupy desetitisíců lidí stály osvětleny hořícími loučemi na Batthyány tér neboli Batthyányho náměstí, pojmenovaném podle prvního předsedy vlády Uherského království, k jehož odkazu z poloviny 19. století se hlásil muž, kvůli němuž se shromáždění odehrálo.
Za zády Péteru Magyarovi zářil monumentální maďarský parlament a před ním se tyčily věže kostela sv. Anny.
„Včerejší vítězství opozice v Maďarsku je, stejně jako polské volby v roce 2023, vítězstvím demokracie, a to nejen v Evropě, ale po celém světě. Především je to však důkazem odolnosti a odhodlání maďarského lidu – a připomínkou pro nás všechny, abychom se i nadále zasazovali o spravedlnost, rovnost a dodržování právního státu,“
komentoval událost Barack Obama na síti X.
Bývalý prezident USA se s obdobným entuziasmem nevyjadřuje k volbám v každém státě s 9,5 miliony obyvatel. Maďarsko do americké politiky zatáhl Donald Trump, který ve své poslední kampani často hovořil o Viktoru Orbánovi jako o svém vzoru. Ten si však po šestnácti letech sedl na lavici poražených.
Dění připomínalo mnohem více revoluci, jakkoliv v tuzemsku dobře známém sametovém kabátě, a to nejen kvůli Obamově komentáři nebo neobvyklému vizuálu v rámci žánru oslav po vítězných volbách.
Magyar vyzval prezidenta k vlastnímu jmenování do funkce předsedy vlády a následné rezignaci. Tu by měli podat i představitelé dalších klíčových institucí, jinak s nimi zatočí. A točit koly teď může pěkně rychle. Má v rukou ústavní většinu a systém vlády pevné ruky zděděný po Viktoru Orbánovi. Bývalý hegemon maďarské politiky si svou „neliberální demokracii“, jinými nazývanou fašismus, budoval pochopitelně pro své vlastní potřeby. Nyní revoluce požírá své děti a představitelé Fideszu sedící na tisícovkách židlí státního aparátu jsou vydáni na milost a nemilost Magyarovi.
Hvězda letošního volebního klání sice hovořila před planoucími pochodněmi o budování systému „brzd a protivah“, ale to může klidně zůstat jen v rétorické rovině. Magyarovy voliče to totiž příliš nezajímá. Rozhodně se však nebude brzdit směrem k představitelům Fideszu.
Pro srovnání. Nedávno jsme byli svědky rozvláčné tahanice o právo prezidenta jmenovat ministra. Jak se ukázalo, vláda nemá na prezidenta páku. Pokud by však měla ústavní většinu, může si nechat Ústavu rychle přepsat jedním slovíčkem na „musí“ a bylo by vymalováno. Ústavní soud by pak nemohl nijak zakročit a v tomto principu by se dalo pokračovat ve všem.
V Maďarsku panuje ještě pohodlnější situace nejen kvůli tomu, že nemá Senát. O revoluční atmosféře pak vypověděli samotní Maďaři. Voleb se účastnili v rekordním množství, ale médiím o svých volebních preferencích nic neřekli, jak potvrdili i čeští reportéři na místě. Podpořili změnu, ale měli strach, jak revoluce dopadne.
Takovéto revoluční poměry v Česku rozhodně nepanují, ale hledání soft verze Petera Magyara se nabízí. I Česko má svého politického matadora. Hnutí ANO se svým šéfem je v politice už 4 volební období a třikrát sedělo ve vládě. Změnu kurzu přinesla vláda pod taktovkou ODS, strany, která jako jediná vedle ANO měla jednu osobu v křesle premiéra dvě období (šlo o Václava Klause).
Může se zdát, že politický rybníček v Česku se těší notně stojatým vodám. Fouknutí v duchu Petera Magyara by hladinu mohlo trochu rozčeřit směrem k reformám, o nichž se už oněch 16 let v tuzemsku hovoří. Ať už jde o neudržitelné penze, demografické otázky, bydlení, vysoké i regionální školství, vyčerpávající se ekonomický model, nebo třeba krizi v českém fotbale.
Peter Magyar však není náhodným kolemjdoucím ani disidentem v duchu Václava Havla, i když během nedělní noci po jeho vzoru hovořil o vítězství pravdy a lásky. Dlouhá léta žil v nepotistickém systému protekce vlastní manželky, která byla považována za Orbánovu nástupnici až do chvíle kruciálního skandálu s vydáváním milostí.
Dokud se Magyar staral o své děti v roli pečujícího otce, tak mu to nejspíše vyhovovalo, ale pak otočil a ze strany odešel, aby ji zbořil. Skrývá se dnes někdo v hnutí ANO, popř. v jiné straně, v kom se skrývá mimořádný politický talent, aby mohl vyrazit s vlastní plachetnici opřenou o svěží politický vítr?
Ten však spočívá v něčem jiném než v obsazování funkcí. Peter Magyar navštívil 6 okresních měst a městeček denně a zmobilizoval 50 000 dobrovolníků, za jejichž obětavou agitaci jim před osvětleným parlamentem děkoval. Na svou stranu také získal místní ředitele zoo, těmi jsou symbolizováni zástupci lokálních elit, kteří za Tiszu kandidovali.
Kdo dokáže něco podobného, může si rozjet menší revoluci v jakékoliv zemi Evropy, u nás tomuto vývoji kromě demonstrace na Letné nic nenasvědčuje.
Zdroje: autorský text, komentář, AP, Batthyany.at, Novinky.cz, Facebook, X