Na férovku: Plyšákový Okamura probublal k vysoké ústavní funkci. Podle Hayata byl doma labilní, v politice je stabilní
Hayato Okamura kritizoval svého bratra na zasedání Sněmovny. V poslaneckým lavicích oba bratři pode abecedního pořádku sedí vedle sebe, ale při jiných příležitostech se v podstatě nestýkají. Přesto byl Tomio Okamura zvolen předsedou Poslanecké Sněmovny, tedy třetím nejvyšším ústavním činitelem. Což hezky zní, nese to i patřičnou výši odměny a zajímavé benefity, ale v politické realitě to je jen figura v pozadí.
Hayato Okamura ve svém proslovu o bratrovi potvrdil to, co všichni ví. Že politický rozkol založený na stranické příslušnosti není jen příčinou nesouhlasné diskuze u svátečního oběda široké rodiny Okamurů, ale že bratři jsou v podstatě opravdovými protivníky.
Bratr nově zvoleného předsedu Sněmovny označil za "labilního" na základě jeho psychologického profilu, jak ho zná z minulého rodinného soužití. Asi k tomu má pádné důvody, ale Okamurův politický vrchol je výsledkem jeho specifické politické kariéry.
Okamura nechtěl do vlády zabrušovat, aby z ní nemusel vybrušovat
Ta je lemována řadou výroků, které by neurazily ani Adolfa Hitlera, nebo vtípky o horečce během vymlouvání před novináři. Prosazení nějakého zákona, či jiného politického aktu, kromě 11 hodin dlouhého projevu bez použití toalety, za ním ani za jeho dlouhou kariéru ve vrcholných zastupitelských sněmech, nezůstalo.
Důvod je jednoduchý. Tomio Okamura nikdy nebyl v politice proto, aby něco prosadil. Přestože se už v roce 2012 stal senátorem, nikdy mu o reálnou politiku nešlo. Chtěl jen slávu, úctu, váženou pozici a že k tomu taky dostane trochu těch peněz? To je výsledek podnikatelského úspěchu.
Zároveň platí, že Okamura je sice takovýmto politickým podnikatelem, nikoliv politikem, který by chtěl něco skutečně prosadit, ale rozhodně jeho 13 let trvající kariéra vrcholného politika není žádnou náhodou.
Už jako podnikatel uměl přijít s neotřelými nápady. Nejznámější je jeho cestovní kancelář pro plyšáky. Jakkoliv je směšná, ukazuje nám, jak Okamura dokáže originálně přemýšlet. Ve světě racionálního mainstreamu je platit plyšákovi cestovku postavené na hlavu, jenže Okamura dobře ví, že v naší společnosti existují lidé, kteří vidí svět vzhůru nohama.
Zosobněním takového člověka může být slavný poslanec za SPD Míla Rozner, který obohatil český slovník o zabrušování a vybrušování v diskuzi. U takových lidí umí najít Okamurapolitickou podporu, zatímco jiní se o to ani nepokouší. Nejdříve se distancuje od výkonu politické moci, protože ho k ní nikdo nepustí. Když se stane součástí vládní koalice, nechá Andreje Babiše vybrat si za jeho stranu vlastní ministry. To tady ještě nebylo.
Zkrátka politika, kdy se do vlády nechtěl zabrušovat, aby se z ní nemusel vybrušovat. Divadlo na prknech, která jsou postavená vzhůru nohama, ale musí pokračovat. Poslední dění se odehrálo při volbě předsedy Sněmovny. Tentokrát však sklidil potlesk i u jinak racionálně přemýšlejícího publika.
Stabilní plyšová politika labilního nebo stabilního Okamury?
Od znalých politických komentátorů se tak může dočíst, že si "koupil Sněmovnu" nebo o jeho "politickém vzestupu". Vše je pravda, ale vznosná slova poněkud zakrývají "plyšovou" pozici Okamurovy politiky. Alena Schillerová také v minulosti hovořila o tom, jak v ANO probublává, že s Okamurou sedět ve vládě nebudou. Jenže ani nemusí, plyšová politika do vlády nikdy neaspirovala.
Mezi skutečnými politiky totiž šlo v případě předsedy Sněmovny o blahobytnou, ale mocensky odpadní funkci. Co si snesla kritiky Markéta Pekarová Adamová za to, že nevzala žádné ministerstvo. Miloslav Vlček (ČSSD) byl svého času jenom zástupným předsedou, jelikož se strany na této pozici neuměly domluvit, až se stal trvalým, jelikož to vlastně bylo jedno. Často funkce zůstala největší vládnoucí straně (od ODS, přes ČSSD až po ANO), protože její vyjednávací (lépe vyděračský) potenciál z mocenského hlediska byl zpravidla tak malý, že funkce nakonec jenom někomu zbyla.
Jestli je Tomio Okamura v osobním životě labilní je pro veřejnost tajemstvím, v politice je však už od časů cestovní agentury pro plyšáky stabilní. Dává jasně najevo, že mu jde o formu, nikoliv o obsah. Teplé křeslo šéfa Sněmovny je pro jeho plyšovou politiku zkrátka bližší než kabát ušitý z imaginárního referenda o NATO.
Zdroje: autorský text, komentář, Aktuálně.cz, SeznamZprávy.cz, X.com
