NA FÉROVKU: Rozvolňování aneb Bez rezervace nikam nelez!
Tak nám s velkým očekáváním přišel den D. To znamená další a velmi očekávané uvolňování restrikcí. Také jsem se těšila, že si s kamarádkami vyrazím někam na zahrádku na sklenku vína, už mě nebaví totiž mrznout v parku na dece a pít z kelímku. Jenže kromě toho, že je tak hnusně, že by psa člověk ven nevyhnal, tak je všude plno. A tím myslím všude. Lidi se zbláznili. Nejenže se už asi nikdy nedostanu do hospody, ale ani ke kadeřníkovi a do obchodního domu IKEA pro svíčky nepůjdu ještě hodně dlouho.
Vypadá to, jako bychom byli pod zámkem roky, a ne dva měsíce! Úplně nejvíc mě asi vyděsily ranní články o tom, jak lidé stály fronty před Ikeou už od sedmi hodin od rána. Bože proč? Vždyť fungovala celou dobu online. Chcete mi říct, že fakt všem, včetně mě, došly svíčky? Protože za dva měsíce mi doma žádný nábytek nedošel... Nedokážu si to vysvětlit.
Chápu, že kadeřnické služby se nyní vyvažují zlatem, protože tuhle službu si doma udělá sám málokdo. I já budu čekat na svého lazebníka déle, než se mi líbí. Měla jsem totiž být chytřejší a zarezervovat si ho krapet dřív. Takhle budu chodit jako malá zrůdička. Už totiž nemám homeoffice. Ale co už...
Jenže to jsem si říkala, že bych se takhle mohla najíst jako člověk u stolu a z talíře, přece jenom Greenpeace nemají teď asi radost z nikoho, když jsme všichni brali jídlo v plastových krabičkách domů, ale ani to se nestane! Moje oblíbená restaurace nemá volno na zahrádce ani na oběd, ani na večeři! Na dalších čtrnáct dní! Takže pro mě, přátelé, karanténa pokračuje i nadále...
Zdražování zboží
Co mě ale ještě vytočilo víc, je to, že se zdražuje zboží. Chtěla jsem mojí ubohé stařičké matce udělat radost ke Dni matek a koupit jí novou pračku. Jenže ouvej. Tu, po které jsem pokukovala ještě před koronavirovým uzemněním lidstva, mají teď o 1500 korun dražší. Všechno, co není vyráběné u nás, je o 10% dražší, říkala to mluvčí Alzy, tak je to asi pravda.
Jediné, co mě snad už drží při životě je, že hadry, boty a kabelky, jsou levnější. Proč? Vyprodává se jarní kolekce, která se neprodala, protože bylo zavřeno. To je snad jediná moje útěcha, že i když budu mít vlasy jako divá Bára, stravovat se budu neustále v krabičkách, tak aspoň budu mít novej vohoz.
Boj o holou existenci
Jestli jsme teď bojovali o to, abychom se nenakazili smrtelným neviditelným koronavirem, tak teď budeme bojovat o místo na slunci. Protože v Praze chce být očividně každý všude. Jestli zítra zavolám plastickýmu chirurgovi, že jsem se konečně odhodlala jít na liposukci a on mi dá termín až za půl roku, protože hej holka, nejsi jediná, kdo v karanténě žral jako čuně, tak se zabiju. To už moje ego nepřežije, to vám garantuju.
A víte, co mě vytočí úplně nejvíc? Až vláda během dvou týdnů zjistí, že tohle uvolňování restrikcí sice mohlo zachránit ekonomiku země a životy nezaměstnaných, ale že křivka nakažených brutální rychlostí roste a nemocnice začínají praskat ve švech, a zase to všechno zavřou! Zase nás mrsknou do domovů a hezky pěkně si to dáme znovu.
Takže moje rada na závěr. Rozhodně se nezbavujte roušek, i když je od 25. května nebudeme muset nosit. Ještě na ně dojde, to vám garantuju. Ale jakmile nás zase dají pod zámek, bude fajn, že budete mít všichni pěkný nový účesy a sestřihy, že okusíte tu svobodu stolování s obsluhou a že budete mít novej nábytek. Budete si toho aspoň zase o trošku víc vážit. Amen.
A na závěr se vás ptám - kdo z vás mi sebral místo na kadeřnickém křesle nebo v restauraci?
