Na Férovku: Stávky, stotisícové platy a střelba do vlastní nohy

Stávka na univerzitách nám jedna (vlastně dvě) zrovna skončila a na "barikády protestu" se chystají i učitele na ostatních tipech škol. Akademici při tom s gustem na zaměstnance regionálního školství ukazovali, že jim závidí jejich vysoké platy. Nad paradoxem situace se podiví nejeden pozorovatel z vnějšku.

Kdo má větší nárok stávkovat z hlediska výše platu? Statistika říká, že průměrný akademický pracovník na VŠ má v ČR plat cca 63 tisíc měsíčně. Průměrný učitel na základní nebo střední škole si vydělá přibližně 47 tisíc měsíčně. Zemský ráj to není na pohled, ale v české realitě jsou to sumy, za které jsou spokojeni i kvalifikovaní pracovníci v soukromém sektoru, kde jsou mzdy obvykle vyšší.. 

Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Ďábel platu je skryt v detailu

Jako v každé statistice je ďábel skryt v detailu. Každému je jasné, že učitel na ZŠ po pár letech rozhodně svou výplatní páskou neatakuje 50 tisíc měsíčně, a s nástupním platem už vůbec ne. Průměrný český učitel má za sebou dlouhou praxi, na školách se pohybuje i řada důchodců a jejich tabulkové platy jsou výše, vedoucí zaměstnanci mají solidní příplatky. Nic, co bychom nemohli aplikovat na statistiku v jakékoliv jiné profesi.

Když se podíváme na stávkující vysokoškolské zaměstnance, tam se situace zcela vymyká obvyklé realitě. Jako odpověď špatně placeným zaměstnancům některých fakult totiž dalo dohromady Ministerstvo školství tabulku s pohyby platů na různých fakultách a pozicích. Zde si hravě všimneme rozptylu v rozmezí 30-225 tisíc na různých výplatních páskách. A to se pořád pohybujeme v průměrech.

Ministr školství má pravdu, že těmto lidem můžou závidět platy i politici a nejen politici, ale i vrcholní manažeři a vlastně takřka všichni zaměstnanci. Paradoxně jim tyto platy nezávidí kolegové, kteří berou takřka desetinu a stávkují za navýšení rozpočtu. Unikátní systém gigantických rozdílů v platech má své příčiny především v projektovém financování, kdy špičky v oboru "kumulují úvazky" na různých projektech. Na jednu stranu je skutečně dobře, že Česko dokáže špičkové odborníky skvěle zaplatit, na druhou stranu nastíněná nerovnost v platech hlodá červíkem nejistoty. Je v pořádku brát na stejné pozici násobky platu? Je užitečné, aby jeden expert řídil najednou 3 velké vědecké projekty?

Pokládat si tyto otázky je na místě. Stále se totiž bavíme o veřejných penězích. Přestože ve vědě a výzkumu figurují i soukromé peníze, ty však za zmíněnými platy akademiků nestojí. Co s touto situací udělá Ministerstvo školství? Vydalo zmíněnou tabulku, poukázalo na samosprávu univerzit a ministr Bek se ušklíbl, že taky trochu závidí. Podle dostupných údajů je na tom jako ministr podobně s platovými špičkami akademické sféry.

Co bylo včera, dnes již neplatí

Úplně apatické však vzdělávací ministerstvo není. Rozhodlo se řešit alespoň situaci na nižších stupních škol.

"Současný stav financování školství způsobuje, že souběžně řešíme dvě věci – potřebu zvyšovat platy a velmi rychlý nárůst počtu pracovních pozic, kterých za pět let přibylo 40 tisíc. Potřeby vzdělávacího systému si zaslouží střízlivou a racionální diskuzi,"

uvedl na síti X Mikuláš Bek (STAN). Originalita se tomuto názoru upřít nedá. Léta jsme slyšeli o potřebě motivovat absolventy učitelských oborů, aby nastupovali do škol, aby se nám pedagogické sbory omladily a dokonce se hovořilo o tom, že je učitelů nedostatek. Stačilo vyměnit pár ministrů a hned je problém přesně opačný!

Pedagogů ve školách skutečně přibývalo. První příčinou je vstup pedagogických asistentů do škol kvůli inkluzi. Pokud se mají sociálně, mentálně nebo fyzicky znevýhodnění žáci vzdělávat s ostatními, potřebujete pedagogické asistenty. Tečka. Ve školách také roste trend částečných úvazků, což souvisí s trendy na trhu práce a o ekonomických i společenských výhodách zkrácených úvazků hovoří i odborníci. Za procenta v nárůstu tak může i situace, kdy dva dělají práci jednoho, ale také za jeden plat. 

Na tyto otázky odpovídá ministr potřebou střízlivosti. Alkohol by mohl v celém problému hrát určitou roli, ale je otázkou jestli si více přihnul ministr školství nebo třeba sám premiér Petr Fiala (ODS), který se ve svých projevech chválí za svou prioritizaci vzdělání ve své politice. Když mu reální aktéři české vzdělávací soustavy stávkují pod okny, jen těžko jde takovýto komentář označit za korelující s realitou.

Ve výsledku však Mikuláš Bek pojmenovává situaci trefně. Vyústění problému vede skutečně jen přes určité vystřízlivění. Buď se na realitu podívají střízlivýma očima vládní představitelé sami, anebo jim prozření z omamného oparu přinesou voliči ve volbách. Stávky totiž předcházely pádu vlády v níž seděl Miroslav Kalousek stejně jako Andrej Babiš. Bek s Fialou by se možná mohli zamyslet nad tím, jestli svými komickými rohlíky opijou zrovna vysokoškolsky vzdělané učitele a akademiky, kteří jejich vládě dali ve volbách přednost před populistou Babišem.

Zdroje: msmt.cz, top.cz, aktualne.cz, primerneplaty.cz, platuuredniku.cz, autorský článek