Na férovku: Trumpova akce v Grónsku je střelbou do vlastní nohy. Na Grónsku se nedá vydělat tolik, jak se zdá
S vojenskou operací USA ve Venezuele se opět dostalo do popředí jedno z oblíbených a neméně provokativních Trumpových témat. Tím je strategická nutnost USA obsadit Grónsko. Největší ostrov světa sice skrývá nerostné bohatství, ale jeho lokalizace za polárním kruhem z něho nedělá profitabilní kořist.
Donald Trump opět pustil mráz do světové geopolitiky náznakem, že USA by k zisku Grónska mohlo využít své vojenské síly. Trumpovy fantasmagorie mají značně ambivalentní charakter. Na jednu stranu Trump každý den tvrdí něco jiného, a tak se jeho prohlášení neberou příliš vážně, na druhou stranu je prezidentem USA a je lecčehos schopný, jak ukázalo dění ve Venezuele.
Už během svého prvního prezidentství pouštěl balónky o nákupu Grónska, které v roce 2019 budily jen salvy smíchu, aby dnes chladily více, než současné teploty hluboko pod nulou.
USA v Grónsku mají vše, co chtějí, anexe nedává smysl
Doba je pohnutá a Trump směrem ke Grónsku hovoří o jeho strategické poloze pro bezpečnost USA.
V minulosti se už bezpečnostní otázka kolem Grónska jednou opravdu vyhrotila. V rámci 2. světové války USA Grónsko obsadilo kvůli hrozbě ze strany nacistického Německa, jelikož Dánsko spadlo pod vládu hákového kříže. Tehdy bylo zásadní být na pozoru kvůli možné invazi nacistů do USA, jakkoliv šíleně to zní.
Jenže doba se změnila a jaderný arzenál USA invazi zcela znemožňuje, protože jakýkoliv zájemce o takovouto invazi kdekoliv na zeměkouli může být zcela vyhlazen v podstatě v řádu minut, bez nadsázky.
„Spojené státy nezískají žádnou výhodu, pokud bude v Nuuku (hlavním městě Grónska) vlát jejich vlajka namísto grónské vlajky. Pokud existuje nějaká konkrétní bezpečnostní záležitost, který by mohla zlepšit bezpečnost Spojených států, bude jim samozřejmě poskytnuto, co budou chtít, protože jsou důvěryhodným spojencem. Nemá to tedy nic společného se zlepšením národní bezpečnosti Spojených států. Nemají z toho žádný prospěch, protože již požívají všech výhod, které chtějí“
řekl agentuře Associated Press odborník na vojenské operace Thomas Crosbie z Royal Danish Defense College.
Po-té, co Dánsko po 2. světové válce odmítlo Američanům ostrov prodat za 100 milionů dolarů, získali smlouvu, která jim umožňuje v Grónsku stavět základny, jak chtějí. Minulý prezident Joe Biden navíc podepsal další smlouvu, která umožňuje přístup Američanům do Dánských vojenských základen.
Těžit zkoušeli v Grónsku Britové i Číňani, neuspěl ani jeden
Ve hře by však mohl být byznys s nerostným bohatstvím Grónska. Že by si ho doteď nikdo nevšiml, jen geniální Donald Trump přišel na to, jak anexí Grónska skvěle vydělat? O nerostném bohatství všichni ví a v prvé řadě samotní Gróňané. Z ekonomického hlediska by tady sami rádi přivítali zahraniční těžaře, kteří by zaplatili za rozvoj místní infrastruktury a země by se mohla stát nezávislou ekonomicky a následně i politicky. V současnosti je totiž závislé na subvencích z dánského rozpočtu.
Takto se zde např. pokoušela těžit britská společnost London Mining v roce 2013 železnou rudu, a to hned nedaleko hlavního města Nuuk. Projekt skončil úplným bankrotem firmy.
Velkou otázkou jsou v Grónsku čínské ambice. S nimi má zkušenost i Miloš Zeman. Dnes už si málokdo vzpomene na jeho vzletné sliby o miliardových investicích Číny v Česku, jelikož z nich nic nezbylo. Podobně Číňané slibovali stavby letišť a další infrastruktury v Grónsku. V centru zájmu byl především důl Kvanefjeld, kde se kromě vzácných minerálů, o nichž se v kontextu Grónska často mluví, měla těžit uranová ruda.
Jenže těžba byla nebezpečná a mohla by podstatnou část ostrova zavalit radiací. To jaksi neprošlo u grónských voličů, kteří odstavili od moci tamější socialisty, kteří chtěli s Čínou kooperovat. Číňané sice stále drží podíl ve zmíněném dole, kde se však nejspíš nikdy těžit nebude. Problém byznysových neúspěchů je jednoduchý: Grónsko je na konci světa a přikryté ledem, tudíž se na těžbě dá vydělat jen těžko.
Dánové těžili, ale také musí platit
Grónsko sice v časech klimatické změny taje, ale je naivní si představovat, že pod ledovým příkrovem roztaje nerostný poklad, pod zemí se začne vesele válet a lehce sbírat. V Grónsku taje permafrost, což vytváří zásadní problém pro jakoukoliv stavbu, jejíž základy se ve změklé půdě rozpadnou. Nejen budovy, ale i silnice a další infrastruktura tak může během pár let úplně zničit, a takové investice se nevyplatí nikomu. Vše přitom zde logicky chybí.
Přesto v zemi existuje několik malých dolů na zlato a drahokamy. Ty mají jen okrajový význam pro hospodářství ostrova, natož pro globální ekonomiku. Větší rozruch nedávno vzbudil v Dánsku dokumentární snímek Grónské bílé zlato. Poukázal na to, jakým způsobem na tamějším vzácném kryolitu Dánsko historicky vydělávalo miliardy. Dokonce byl film v zemi zakázán, což dokumentuje nepříliš vřelý vztah Gróňanů k Dánsku.
Na druhou stranu Dánsko na fungování autonomní oblasti přispívá z vlastního rozpočtu. Nedávno také investovalo do bezpečnostních systémů 2,3 miliardy dolarů.
Trump se však svojí nabubřelou grónskou rétorikou především střílí do vlastní nohy. Rozvíjet byznys zde mohou Američané jak budou chtít, a řada amerických miliardářů zde i investuje, ovšem jen s malým profitem. Díky mezinárodním smlouvám, zde mohou posilovat i vojenskou přítomnost. V minulosti zde měli přes 10 základen, nyní mají jednu. Trump však tímto směrem nečiní nic.
Výsledkem celé eskapády pak je jen oslabení NATO, které nejlépe poslouží Rusku a Číně. Nechtěl Trump náhodou právě režimy v těchto zemí usadit do patřičných mezí?
Zdroje: autorský text, komentář, AP, Ekolist, Brookings
