Na férovku: Ústavní soud rozhodl o nepřiznaných koalicích aneb jak poslanecké náhrady určují právní realitu
Bylo by obrovským představením, kdyby dneska náhle Ústavní soud (ÚS) zrušil kandidátku nepřiznané koalice Stačilo!, eventuelně i čtařkoalici ukrytouna kandidátní listině SPD. Argumenty soudu jsou zcela pochopitelné, nicméně šimrání za uchem, že volební zákon v pasáži o koalicích je jen zbytečně zašpiněným papírem, se definitivně potvrdilo na nejvyšší instanci, což o charakteru právního státu v Česku nehovoří zcela lichotivě.
Je zcela pochopitelné, že Ústavní soud nezrušil kandidátku Stačilo! a SPD, které jsou "nepřiznanými koalicemi". Když vznikal volební systém České republiky na začátku 90. let po desetiletích vlády jedné strany, počítalo se s možností kandidatury politických stran anebo volebních koalic těchto stran.
Právní realita však ukázala, že nově je možné kandidovat prostřednictvím "nepřiznaných koalic". Tento termín použil na tiskové konferenci k rozhodnutí Ústavního soudu použil i předseda vrcholného orgánu soudní moci Josef Baxa.
To, co dělá Stačilo!, příště udělají všichni, protože se to smí
Dále Baxa argumentoval, že politická soutěž si zvykla na využívání společné kandidátky stranami, což umožňuje obejít volební klauzule (jedna strana 5 %, dvě strany 8 %, tři a více 11 %). Strany, jejichž případ řešili i ústavní soudci, nejsou zdaleka prvními, které volební zákon obešly.
Z tohoto důvodu ÚS sdělil, že právní i faktická realita je jiná, než je smysl zákona. Proč se k soudu situace dostala až teď? Určitě v této věci hraje roli politický souboj, nicméně jak konstatoval sám Baxa, hnutí Volt je tak marginální politickou silou, že mu Stačilo ani SPD nevytváří zásadní škodu. Primární příčina je v tom, že dvojice vykutálených nepřiznaných koalic posunula fígl s kandidátkami na novou úroveň.
Zatímco doposud bylo běžné pouštět na kandidátky nestraníky nebo příslušníky jedné strany (takto pozvali na svou kandidátku Piráti politiky Strany zelených), na kandidátce SPD kandidují hned tři další strany a sami sebe propagovali jako významné politické spojenectví. Tentokrát nepoužil Tomio Okamura svůj donedávna oblíbený termín slepenec, ale jinak se prezentace nové "aliance" nijak nelišila od vzniku řádné koalice.
Pravda, jde o rozdíl v počtu a ten je relativní. Ještě dále postoupil Stačilo!, které je jen "volebním vehiklem", jak řekl Baxa, na rozdíl od čtyřkoalice SPD, ta totiž nadále vystupuje pod vlajkou SPD. Ústavní soud pak podotkl, že v koalici strany mají právo na peníze za mandáty, zatímco bez oficiální koalice zůstává vše straně, která svou kandidátku otevře. Což u Stačilo!, což ve skutečnosti není reálná strana, je celkem paradoxní. Finanční stránka je však jistě dopředu dobře domluvena.
"Výsledkem dnešního odmítavého usnesení Ústavního soudu o stížnostech Volt Česko bude, že před příštími volbami do Sněmovny dramaticky vzroste počet nepřiznaných koalic. Co dnes dělá Stačilo!, budou příště dělat všichni, protože se to smí,"
komentoval rozhodnutí Ústavního soudu advokát Tomáš Nahodil na síti X.
Jinými slovy připomíná, že zákonná úprava o volebních koalicích, o kterou se vedl ještě před minulými volbami poměrně urputný právní i politický boj, se v praxi ukázala jako takřka zbytečná. Jde vyřešit smlouvou o rozdělení peněz za mandáty. Zákon tak má menší význam, jako nejvyšší povolená rychlost na dálnici, která se zcela běžně překračuje (ač se jedná o raritu, občas je za tento přestupek někdo pokutován).
Právní realitu určují poslanecké náhrady víc, než efektivita politického systému
Nelze nijak zpochybnit, že ve volbách rozhoduje volič a náhle vyřazení Stačilo!, ale i SPD nebo Pirátů by rozhodování voliče zásadně narušilo. Jenže volební klauzule nevznikly pro srandu králíkům, protože jak napovídá název našeho státu, žijeme v republice a nikoliv ve středověké vesnici, kdy právní realitu určovalo zvykové právo.
Klauzule tedy vznikly proto, aby ve Sněmovně zasedal takový počet stran, které jsou schopny nějak efektivně zastupovat své voliče. Tedy umožňuje alespoň bazální politickou stabilitu. Dlouho zde zasedalo 5-7 stran a ostatní odfiltrovala volební klauzule. Kdyby volič každé straně přisoudil 5 % hlasů, zasedalo by ve Sněmovně 20 stran. Reálné to není, ale i tak by takováto situace byla přehlednější než to, co neobvykle výrazné využití "nepřiznaných koalic" umožní.
Pokud uspějí všechny strany podle preferencí, bude jich sice ve Sněmovně jen cca 17, ale řada menších subjektů bude mít minimum zastupitelů. Přímo Stačilo! klidně jen předsedu Daniela Sterzika, SocDem dost možná jen Lubomíra Zaorálka (předsedkyně Jana Maláčová nemá v pravicové Praze mandát vůbec jistý) a to je přesně ta situace, které měl zákon zabránit.
Zákonodárnou moc totiž řídí většina, to je základní princip. Jeden poslanec ji ve dvousetčlenné Sněmovně vytvoří jen těžko. Nicméně i tak může ve vrcholném orgánu české demokracie zasedat a požívat benefity z toho plynoucí.
Zisk nezdaněných náhrad, solidní plat nebo poslanecká imunita pro zájemce není základní princip českého politického systému, tím je snaha po efektivním fungování státu. Základními pravidly toho, jak funguje reálná politika, se však v kauze nepřiznaných koalic nikdo nezabýval, ani žalobce, ani soudce a rozhodně ne obžalovaný.
Zdroje: autorský text, komentář, X, ČT, idnes.cz, irozhlas.cz
