Na vlastní pěst: jak se ze mě stal kvůli strachu z důchodu investor. Netušil jsem, jak špatně je na tom penzijní systém

Když jsem v padesáti zjistil, že mi do důchodu zbývá ještě zhruba 15 let, zpozorněl jsem. Každodenně jsem si kladl otázky, jak tuto dobu překlepu a jaký mě vlastně čeká pak důchod. Na internetu při zadání klíčového slova "důchod" vyskakovaly titulky, že česká populace stárne a výdaje na důchodové dávky dosahují závratných stovek miliard korun. Kvůli tomu se prý jejich podíl na celkových nákladech státního rozpočtu začíná blížit až třetině celkové sumy. Ještě lépe o tom vypovídá, jak jsem si přečetl, následující skutečnost: zatímco nyní je třeba, abychom státu ve formě odvodů na pojištění peníze posílali minimálně 30 let, v roce 2009 stačilo jen 25 let.

O tom, že je současný penzijní systém v problémech, jsem sice již něco tušil předtím, nevěděl jsem ale, v jak špatné kondici může být. Politici, kteří se v posledním desetiletí střídali ve vládě, nechávali tento horký brambor být.  Výsledkem je naštvání lidí, že budou muset později do důchodu a s penězi od státu si k tomu navíc nevystačí.

Luxusní byt na prodej na Praha 9 - 45m, Praha 9

Zobrazit nemovitost

Odejít dřív je drahé

Prví možností, jak situaci vyřešit, byl předčasný důchod. Podle aktuálního návrhu se však tato varianta týká pouze těch, kteří pracují v prostorech, kde je „velká fyzická zátěž, vibrace či zátěž teplem a chladem". Tedy především lidí pracujících ve zdravotnictví, hasičů, kovářů, skláře, horníků, zedníků, slévačů, svářečů či seřizovačů a obsluhy obráběcích strojů. Světe div se, nic z toho nejsem a nejspíše už ani nikdy nebudu.

Další možnost se nabízí v podobě "předdůchodu". Že jste o něm nikdy neslyšeli?  Přináší výhodu odejít ze zaměstnání až o 5 let dříve, než je tomu v případě, kdy vám vzniká nárok na starobní důchod. Nic ale není tak skvělé, jak se může na první pohled zdát. Během předdůchodu můžete prostředky čerpat pouze ze svých peněz, které jste si do té doby u jedné z domácích penzijních společností naspořili. V praxi to znamená, že žijete hlavně ze svých úspor.

Otevřít v galerii (2)

Spoření

To ve mně posílilo přesvědčení, že vhodnou formou, jak se na penzi připravit, je začít s rozmyslem uvažovat a pustit se do opravdového spoření. Nikoliv však pouze s tisícikorunou, kterou jsem doposud jednou za měsíc posílal na penzijní připojištění.

Zjistil jsem si, že od července budou pro spoření na penzi platit nové podmínky, kvůli nimž bude smysluplnější ukládat si vyšší částky. Zatímco nyní je u tisícikoruny státní příspěvek ve výši 230 korun, od léta to bude pouze 200 korun. Roli hraje navíc i výhoda daňové úlevy. Ta bude při měsíčním vkladu ve výši až 3 tisíce korun činit 2 340 korun. Na spoření může přispívat i zaměstnavatel. Z příspěvků do 50 tisíc korun neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Výsledná naspořená částka tak může sloužit jako vhodné přilepšení ke starobnímu důchodu. Dilema, z čeho potom budete vlastně žít, ale zcela nevyřeší. Teprve to mě posunulo k investování.

Otevřít v galerii (2)

Investování přináší často vyšší výnos, zároveň ale i riziko

Nově lze investovat do oblastí, u nichž to nebylo v rámci penzijního spoření možné. Ať už se to týká nemovitostí, kryptoměn, komoditních derivátů a jiných aktiv, která mohou přinést vyšší výnosy. To vše se děje prostřednictvím jednotlivých penzijních společností, které si kvůli tomu zřizují své tzv. alternativní fondy.

Ještě lákavější je z mého pohledu Dlouhodobý investiční produkt. Jedná se o šanci, jak investovat do akcií, dluhopisů či podílových fondů a využít přitom výhod daňových odpočtů, a to až do 48 tisíc korun ročně. Nejvýhodnější je každý měsíc investovat okolo 4 tisíc korun. V tom případě dosáhnu na daňovou úlevu  600 korun měsíčně, tedy 7 200 korun ročně. K tomu lze od  zaměstnavatele dostat na další investice až 50 tisíc korun.

„Penzijní připojištění i životní pojištění nabízejí minimální výnosy, které i v dobách nízké inflace tuto inflaci stěží pokryly. Naopak dlouhodobá data ukazují, že investice do finančních produktů mohou nést v průměru sedm procent ročně. Kdo tedy začne investovat ve 25 letech a měsíčně by investoval čtyři tisíce, aby dosáhl na maximální daňový odpočet, v 65 letech bude mít více než deset milionů korun,“

řekl v té souvislosti LP-Life Business Development Director J&T Pavel Němec.

DIP, jak se uvedenému produktu ve zkratce říká, nabízí především banky, investiční společnosti a různí obchodníci s cennými papíry. Ti všichni však zároveň shodně uvádějí, že každé investování s sebou nese i jistou míru rizika. Čím delší investiční horizont si ale zvolíme, tím nižší pravděpodobnost, že končíme ve ztrátě, je s tím prý spojena, jak alespoň tvrdí experti.

Kromě důchodu bychom si měli  vytvořit dostateční finanční polštář, který nám v seniorním věku pomůže. Čím dříve o tom budeme uvažovat, tím lépe se nám pak bude s vytvořenými rezervami nakládat. Na druhou stranu ne každý si to může dovolit.

„I když se zdá, že jsou Češi spořivý národ, celkové úspory poloviny z nich nepřekročí hranici 100 tisíc korun. To platí dokonce i ve skupině lidí v předdůchodovém věku,“

uvedla pro ČTK už na konci loňského roku členka představenstva banky Creditas Ivana Pícková.

Zdroje: ČNB, ČTK, vlastní dotazování, komentář, vlastní příběh