Dárky na Vánoce nevybírejte podle sebe. Nejtěžší je to s lidmi, kteří nic nechtějí
Nemáte pořád nakoupené všechny dárky, i když víte, že Ježíšek už je doslova za dveřmi. Štve vás to, stresuje vás to, chcete klid, ale nejde to. Za všechno mohou ty zpropadené dárky. Nebo možná spíš vaše očekávání.
Očekávání bolí a ničí sváteční klid
I když by obstarávání vánočních dárků mělo být především o radosti z obdarovávání, stává se pro řadu lidí spíš tichým zabijákem radosti ze života i z Vánoc. Každoročně touhle dobou je to totiž stejné: Blíží se Štědrý den, „musím“ sehnat dárky. Ale…
Nemáte čas, postrádáte inspiraci, nebaví vás to, nechcete zbytečně utrácet – těch důvodů je spoustu, největším problémem ale je, že nákup dárků (a samozřejmě i jejich zabalení, další náročná činnost) je vlastně povinnost.
„Některé typy lidí mají silný smysl pro zodpovědnost a harmonii. Ti mají tendenci brát péči o ostatní jako povinnost. Jenže dárky by měly být projevem upřímného zájmu, ne výkonu,“
vysvětluje pro LP-Life.cz psycholožka Šárka Miková.
Ano, pokud se řadíte mezi typy lidí, kteří potřebují naplnit očekávání druhých – v tomto případě jde o očekávání, že dárky, nejlépe fantastické, zařídíte – stáváte se nechtěně obětí té odvrácené strany svátků. Ale jak zdůrazňuje odbornice, všechno se dá změnit, i tento dárkový nešvar.
Prvním krokem k tomu, aby vás dárkový fenomén neničil, je snížit očekávání. Právě ta jsou totiž jedním z hlavních zdrojů veškerého vánočního stresu. Mozek vám při vysokých očekáváních generuje dopamin, ale pokud pak realita nesedí s představou, kterou jste si dopředu vytvořili, dopamin prudce klesá a přichází pocit frustrace. A jak v praxi ona očekávání zkrotit? Řekněte to nahlas!
Nesnáším nakupování dárků
Nemusíte se proměnit v Grinche a zavrhnout celé Vánoce, ale jednoduše si zkuste s blízkými hodit otevřenou řeč na téma dárky.
„Pomáhá mluvit o tom, co kdo od Vánoc doopravdy potřebuje. Děti často chtějí zážitky, přítomnost rodičů a pozornost, dospělí zase klid a trochu prostoru,“ doporučuje Miková.
Když si v rodině i mezi kamarády nastavíte určité rituály, všechno půjde snáz. Například se dá domluvit, že dospělí si dárky dávat vůbec nebudou, nebo si vymění jen něco symbolického.
„My už hromadu let máme v rodině takové pravidlo, že každý přinese pod stromeček jeden dárek. Uvnitř nesmí být jen to, co se vejde do budgetu pět set korun. Všechny balíčky pak očíslujeme a po večeři uděláme tombolu. Je to vždycky ohromná legrace, a hlavně se nikdo nenervuje, že toho má pro ostatní moc nebo málo. V deseti lidech je to podle mě ideální řešení,“ říká pro LP-Life.cz sedmadvacetiletá Alice.
I u dětí lze dárkový proces zjednodušit, třeba již zmíněným zážitkovým darem, během jehož plnění budou všichni pohromadě. To posílí rodinnou sounáležitost, zároveň se tak také zredukuje počet zbytečností, které byste museli aranžovat pod stromeček. Kromě toho děti něco naučíte, a sice umění najít radost v jednoduchosti, nikoliv v permanentní stimulaci.
Je na vás, jak pravidla nastavíte, ale když si už předem řeknete, že každý z rodiny dostane jeden hmotný dárek, jeden zážitkový a k tomu si bude moci vybrat nějaký vánoční zvyk či rituál, který pak společně zrealizujete, budete pozitivně formovat dětskou psychiku i vztah těch nejmenších k penězům.
Nevybírejte dárek podle sebe
Jenže i s pravidlem jednoho dárku můžete být pořád v úzkých. Co jenom vybrat, aby to potěšilo? Jak vysvětluje Miková, právě zde vám pomůže umět rozpoznat jednotlivé typy osobnosti. Každý je jiný a pokud chcete vybrat ideální dar, nemůžete ho primárně vybírat podle sebe, skrz vlastní potřeby, ale vhledem do duše toho druhého.
Například typ s potřebou stability a spolehlivosti potěší tradiční dárek, klidně i ten, co si sám vybral. Nevyžaduje totiž překvapení. Pak jsou ale typy s potřebou hlubšího smyslu a jedinečností a ty překvapení touží druhým chystat, protože po něm přirozeně také prahnou. Ty by vyloženě potěšilo, kdyby se dárce sám dovtípil, čím je nadchne. V partnerských vztazích to potom berou jako důkaz lásky, že tomu druhému na nich záleží. Ale znáte to, pro takové osoby může končit rozbalování dárků v slzách.
„Proč mi dal mixér, když já mu koupila lyžařský pobyt, o kterém tak dlouho snil? Vždyť já skoro nevařím!“ ptá se třiatřicetiletá Karla, která dodnes nemůže odpustit příteli, že loni pod stromečkem „selhal“. Bohužel měla jistá očekávání…
Hlavně mi nic nekupujte
Ovšem ještě komplikovanější je obdarovat ty, kteří mají svou mantru: Žádné dárky nechci!
„Tohle je přesně případ mé babičky. Já to chápu, je jí skoro devadesát, kromě zdraví opravdu nic nepotřebuje, ale nedovedu si představit, že bych jí pod stromek naservírovala to NIC,“ svěřila se LP-Life.cz pětačtyřicetiletá Dana. A tak obvykle přinese něco praktického do kuchyně, dobrou kávu, dražší olej nebo svíčku, prostě něco, co babička snad využije.
Ale výše uvedené je vlastně zcela „normální“, jsou typy lidí, kteří nechtějí být na obtíž nebo neumí přijímat dárky. Je to pak pro ně jen stres, cítí, že musí také vyrukovat s něčím skvělým, byť po nich nikdo nic takového nechce.
Možná právě o tom chtění a nechtění je ta pravá vánoční idylka – nic neočekávat a místo toho si užívat jiný typ hojnosti. Třeba ten, že jsou lidé spolu, sejdou se, vytvoří si nějaké rituály, které je budou bavit. „Právě to vytváří emoční pohodu a bohatství, které přetrvává,“ uzavírá Miková.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování
