Taxikář nakažený koronavirem: Nevěřil, že přežije, teď jde domů. Do práce se už nevrátí

„Prosil jsem Boha o život a trochu jsem měl naději, že to dobře dopadne, ale nevěřil jsem tomu moc,“

vzpomíná se slzami v očích muž, jehož osud sledovala celá země. Kvůli koronaviru si muž uvědomil mnoho věcí. Na lůžku měl čas přemítat o tom, co je v životě důležité. Uvědomil si, že není důvod se hnát za materiálními věcmi. Díky tomu se rozhodl, že po návratu z nemocnice do normálního života, už se do taxíku nevrátí.

Byt Smetanovo nábřeží 191m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jako taxikář skončil

„Pracoval jsem hodně v noci, kolikrát mi šlo i o život. Ale tohle jsem nečekal, že se můžu něčím nakazit, něčím tak hrozným, a že mě to může připravit i o život, takže tuto práci už nikdy nechci dělat. Budu dělat něco jiného, něco si najdu. Peníze nejsou všechno,“

říká s uvědoměním a jen nerad vzpomíná na dny, kdy mu bylo nejhůř. Kdy chtěl svůj boj o život vzdát. Ještě v nemocnici v Krči se prý dusil, což ho přivedlo do takové agónie, že prý v jednu chvíli lékaře prosil, aby ho odpojili od přístrojů a jeho život ukončili. Když se pak probudil z umělého spánku, uvědomil si, že je na ventilátoru, je zacévkovaný a má velké bolesti. Vedle něj dokonce umíral člověk, jehož děti ho prosily, aby bojoval.

„To mě psychicky úplně zničilo.“

Zlom díky mluvení

Robert věděl, že mu mnoho lidí drží palce. Že na to není sám, proto začal pomalu věřit, že se uzdraví a získal naději.

„Měl jsem trubičku zavedenou v krku na odhleňování. Když mi ji vytáhli, tak jsem mluvil trochu jako kačer, ale za to jsem byl nesmírně štastnej. To byl takový první moment, kdy jsem si říkal, že to asi bude dobrý,“

usmívá se.

Není to obyčejná chřipka

Pacient si prošel tou nejhorší formou koronaviru. Proto vzkazuje všem, kdo si stále myslí, že je covid-19 obyčejná chřipka, že tomu tak není.

„Chřipka, paralen, coldrex, teplý čaj a je vám dobře za tři čtyři dny, ale tohle. Tohle vás zlomí. Tenhle virus vás zničí. Může vám napadnout ledviny, játra a nevím co všechno, ale první, co si vezme do parády, jsou plíce. Je to něco hrozného.“

Na závěr Robert všem vzkazuje, že by si měli přečíst Bibli, i když jsou ateisti. Je v ní psáno, jak by lidé měli žít a jak se k sobě chovat.

„Bylo by hezký, kdyby se lidé měli navzájem rádi a kdyby si neubližovali. A hlavně, aby si hlídali zdraví, aby si vážili každého východu slunce a každého dne, každé minuty života, protože život, to je boží dar.“