KVIFF 2025: Po Bartoškovi bych pojmenoval komín, šokoval Marek Eben během slavnostního zahájení festivalu ve Varech a přiznal nám nervozitu
První ročník karlovarského filmového festivalu bez zesnulého Jiřího Bartošky se neobešel bez notné dávky nostalgie. Z plátna se na diváky nepřestával valit cigaretový dým a atmosféra by se při slavnostním zahájení chvílemi dala krájet. To, z čeho jsem měl největší obavy, se ale nakonec naštěstí nestalo.
Moderace zahájení se tradičně ujal Marek Eben, kterého se nám dokonce i podařilo na chvíli odchytit na červeném koberci. Řekl nám však pouze pár slov, protože spěchal připravovat se na moderování – možná vůbec nejdůležitější v tomto roce. A pokud ne nejdůležitější, tak pravděpodobně nebudu přehánět, když řeknu nejemotivnější. O tom jsem se nicméně pak sám přesvědčil na vlastní kůži i uši.
I tak si jeho vstřícného gesta velmi ceníme, protože není zase tak běžné, aby moderátoři před svým výkonem, navíc na tak majestátní události, poskytovali médiím rozhovory. K samotné moderaci nechtěl nic moc prozradit a ponechal nás v očekávání – prostě ostřílený profík, jak se sluší a patří.
"Cítím se nervózně, jako vždy. Je to složitá situace, ve které jsme nějak všichni, tak doufám, že se to podaří zvládnout,"
řekl LP-life.cz na kameru Marek Eben.
Slavnostní večer zahájilo působivé taneční vystoupení se skvělými vizuálními efekty i podmanivou hudbou. A pak už na pódium sebejistým krokem vykročil jeden z našich nejlepších konferenciérů.
Každý člověk je jedinečný
Přesně těmito slovy odstartoval Marek Eben svůj úvodní vstup, který byl protkán myšlenkami k zamyšlení – jak už je ostatně u Marka Ebena zvykem – a rozhodně nešlo o strohé „Vítejte na festivalu“.
Pokračoval dalším hloubavým sdělením – že nic nikdy nezůstane stejné. V tomto okamžiku už bylo všem přítomným divákům – osobnostem českého šoubyznysu a novinářům ze všech předních českých médiích – jasné, kam jeho slova budou dál směřovat. Pochopitelně to bylo zřejmé od samého začátku. Slova o bývalém prezidentovi Filmového festivalu v Karlových Varech Jiřím Bartoškovi, díky kterému se sem podařila dostat řada zvučných hollywoodských jmen a s jehož pomocí festival získal mezinárodní prestiž, na sebe nenechala dlouho čekat.
Marek Eben zmínil, že všichni za sebou necháváme stopy. A podle nich poznáme, kam daný člověk směřuje – jak krásně poetické, přitom nanejvýš logické a pravdivé. Následně zcela přirozeně přešel ke komentování odkazu právě Jiřího Bartošky.
V ten moment jako by se čas v sále na chvíli zastavil – pokud existuje nebe, tak tam pan Bartoška musel několik minut v kuse škytat. Snad do nebe ještě nepřišel zákaz kouření v interiéru.
Nostalgie, ale bez pachuti žalu
Měl jsem ze slavnostního večera jednu silnou obavu. A troufám si tvrdit, že jsem ji sdílel s velkou částí hostů. Možná měl stejný strach i sám Marek Eben.
Že večer upadne do atmosféry jakéhosi druhého pohřbu Jiřího Bartošky – bude plný smutku, žalostných vzpomínek a truchlení.
Bylo jasné, že bez určité nostalgické linky se večer neobejde. A když přišlo na řeč možné pojmenování ulice ve Varech po Jiřím Bartoškovi, moje obavy se rázem rozplynuly.
„Mně by se líbilo, kdyby se po něm (po Jiřím Bartoškovi, pozn. red.) pojmenoval komín,“
pronesl Marek Eben.
A všichni přítomní se dali do smíchu. V ten moment bylo jasné, že truchlit se dneska nebude. A že se namísto toho bude nostalgie využívat jako prostředku pro to, aby se Jiřímu Bartoškovi vzdal hold, který mu právem náleží.
Marek Eben doplnil, že má na mysli ne jen tak ledajaký komín – ale nejvyšší komín v Karlových Varech! Což všechny přítomné pobavilo ještě více.
V tento moment jsem si ještě nebyl úplně jistý, zda to pan Eben myslí vážně a snad jsem nebyl jediný. Když pak dodal, že by si na zmíněném komínu dokázal představit namalované cigáro jako odkaz na celoživotní Bartoškovu vášeň, která ho nakonec pak i připravila o život – došlo mi, že jde skutečně jen o vtip.
Následovaly upoutávky z předchozích ročníků se známými herci, což znovu ještě více uvolnilo atmosféru.
Cenu si letos převzali herečka Vicky Krieps a herec Peter Sarsgaar, kteří na pódi přednesli své inspirativní děkovné řeči.
Emoce však byly znatelné v průběhu celého večera. Když měl Marek Eben například přečíst seznam letošních sponzorů, bylo znát dojetí. Zvládl to ovšem opět jako naprostý profesionál a s vtipem pronesl: „Ještě nikdy jsem nebyl ze sponzorů tak dojatý“.
Slova se ujali také umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och a výkonný ředitel Kryštof Mucha. Jak oni, tak i Marek Eben se pak pokusili říct onu pověstnou větu, kterou Jiří Bartoška říkal při každém slavnostním zahájení: „Festival můžeme považovat za zahájený“. Emoce to však nedovolily ani jednomu z nich.
Musíme to zarámovat
Jako každý rok se následně pustil zahajovací snímek. A ten se opět týkal Jiřího Bartošky. Nemohlo tomu být jinak a nikoho to nepřekvapilo.
Šlo o dokument s názvem Musíme to zarámovat.
Nicméně slovo dokument je možná trochu nadsazený výraz. Šlo totiž o takové milé a místy vtipné povídání Jiřího Bartošky, který před kamerou vzpomínal na nejrůznější okamžiky svého pestrého života. Ve snímku také jmenuje řadu svých kolegů a kamarádů, například Bolka Polívku, který ho připravoval na talentové zkoušky při výběrovém řízení na JAMU. Zmínil se také o okamžiku, kdy mu lékaři diagnostikovali rakovinu.
Pan Bartoška totiž podle úvodního slova řečeného Markem Eben při uvedení snímku čelil návrhu, aby o svém životě napsal knihu. To ale opakovaně odmítnul. A tak vzniklo Musíme to zarámovat, ve kterém kouří jednu za druhou.
Snímek, který skvěle podtrhnul celou nostalgii večera a přirozeně vyzvidhl odkaz Jiřího Bartošky, který bude už navždy součástí Filmového festivalu ve Varech.
Jiří, děkujeme!
Zdroj: autorský text
