Putin jako ruský James Bond. Financování filmu o ruském prezidentovi vyšetřovala i ukrajinská investigativní novinářka
Nový film The Wizard of the Kremlin (Čaroděj z Kremlu) vyvolal v Lotyšsku silné emoce ještě dříve, než se vůbec dostal do kin. Nejde totiž jen o další politický thriller, ale o snímek, který se soustředí na nástup Vladimira Putina k moci, a velká část jeho záběrů vznikla právě na lotyšském území. Diváky zaujal také výrazný herecký casting.
Film The Wizard of the Kremlin vypráví příběh o tom, jak se v chaosu postsovětského Ruska rodila nová podoba moci. Děj se soustředí na fiktivní postavu Vadima Baranova, kterého na plátně ztvárnil Paul Dano.
Jde o bývalého umělce a producenta reality show, který se v 90. letech nečekaně ocitne v centru politického dění a postupně se vypracuje na klíčového mediálního stratéga budoucího prezidenta.
Diváci i kritici ocenili zejména herecké výkony. Jude Law v roli Putina je téměř k nerozeznání od své předlohy a Paul Dano jako Baranov potvrzuje pověst herce, který dokáže přesvědčivě hrát rozporuplné a temné charaktery. V jádru jde o příběh o tom, jak se rodí moc v moderním světě, ne na bojišti, ale v televizních studiích, v zákulisních rozhovorech a při manipulaci veřejného mínění. Film se ptá, kde končí politika a kde začíná divadlo, a zda je možné oddělit realitu od obrazu, který o ní vytvářejí ti, kdo drží opratě v rukou.
Law uvedl, že do projektu nevstoupil naivně a že se ani nebojí následků své interpretace ruského prezidenta, píše 10news.
„Cítil jsem se v rukou Oliviera bezpečně,“
řekl herec.
„Tento příběh měl být vyprávěn inteligentně, s jemnými nuancemi a ohledem na detaily. Nešlo nám o kontroverzi jen kvůli kontroverzi.“
Herec, který při proměně používal protézy, doplnil, že jeho Putin je „postava v mnohem širším příběhu“.
Politický thriller bez laciných efektů
Film The Wizard of the Kremlin se odlišuje od tradičních politických thrillerů tím, že se vyhýbá laciným dramatickým efektům a přímým akčním scénám. Zajímavým kontrastem k mužskému světu moci je postava Xenie, kterou ztvárnila Alicia Vikander. Tato žena představuje pro Baranova nepředvídatelnou sílu, něco, co nelze ovládat ani zmanipulovat. Je symbolem alternativního života, který se odlišuje od cynismu a manipulace panující v Kremli, a připomíná, že existuje také morální a emocionální dimenze, kterou mocenské hry často ignorují.
Svetová média film hodnotila jako „alarmující obraz období, které ještě nekončí“ a zároveň jako „znepokojivý návod na fungování současného autoritarismu“. Kritici upozorňují, že západoevropský pohled na postsovětský prostor bývá často rozpolcený mezi přesvědčením, že mu rozumí, a realitou, že mu vskutku unikají klíčové historické a politické souvislosti. Podle lotyšských filmových publicistů se to odráží i ve filmu, nejenže zjednodušuje vývoj Ruska po pádu Sovětského svazu, ale místy přebírá rétoriku, která přesouvá odpovědnost za dnešní situaci na Západ, zejména na Spojené státy, píše web LSM.lv.
Natáčení probíhalo v Lotyšsku, protože film nemohli natáčet v Rusku
Do diskuse vstoupila také ukrajinská investigativní novinářka, která se podrobně věnovala financování filmu. Ve své práci se zaměřila na pozadí vzniku předlohy i samotného snímku a na vlastnické vztahy v lotyšském studiu, které se dlouhodobě specializuje na „maskování“ Lotyšska za Rusko. Právě tato produkce narazila na odmítnutí ze strany Lotyšské agentury pro investice a rozvoj, která neposkytla státní podporu. Rozhodnutí vyvolalo napětí i na mezinárodní úrovni. Francouzská strana argumentovala, že jde o umělecké dílo bez politických ambicí a že odmítnutí podpory ohrožuje svobodu tvorby. Téma se objevilo i na stránkách deníku Le Monde.
Film se poprvé ve Francii představil na festivalu Arras Film Festival. V chladný listopadový večer roku 2025 se v severofrancouzském městě Arras vytvořila dlouhá fronta diváků, kteří se chtěli dostat mezi prvních 900 návštěvníků projekce. Organizátoři ho označili za „strhující geopolitický thriller, ve kterém se fikce nebezpečně přibližuje realitě“.
V centru děje stojí stratég pro komunikaci a image, který má Putina přivést co nejblíže k moci. Na plátně jej ztvárnil Paul Dano, v realitě jde o postavu inspirovanou Vladislavem Surkovem.
Z vizuálního hlediska film láká na atraktivní lokace. V traileru lze poznat historické sídlo Ungurmuiža u města Cēsis či části rychlostních komunikací v Rize, které po úpravách značek a detailů připomínají moskevské ulice. Lotyšsko se tak opět ukazuje jako země, která dokáže zahrát jakoukoliv roli, od severských měst až po postsovětskou metropoli.
Filmoví publicisté zároveň upozorňují na paradox celé produkce: západní tvůrci natáčeli příběh o ruské politice v zemi, která byla kdysi okupována Sovětským svazem, a to v době, kdy Rusko vede válku proti Ukrajině. Tento kontext podle nich nelze ignorovat, protože dodává celému projektu silný etický rozměr. Film se sice snaží naznačit, proč Rusko přistoupilo k agresi, ale činí tak způsobem, který působí spíše jako zjednodušený přehled událostí než jako hluboká analýza.
Putin jako ruský James Bond
Ve snímku The Wizard of the Kremlin ztvárňuje Jude Law Vladimira Putina jako chladného, strategického lídra, jehož cesta k moci je vykreslena téměř jako politická špionážní opera. Postava je vytvořena jako stratég, který získal svou pozici díky mládí, atletické postavě a zkušenostem s tajnými službami, což je obraz značně vzdálený realitě. Tento přístup filmu rezonuje s mýty, které propagují ruská média, a domácí publikum jej často vnímá spíše jako lichocení než kritiku.
Film nenaznačuje, že jde o dokument, ale odhaluje způsob, jak politické zlo a mocenské mechanismy fungují. Některé postavy nesou skutečná jména, včetně Putina, oligarchů Berezovského a Gusinského. Jiné jsou fiktivní, ale modelované podle reálných politických operátorů, jako je Baranov podle Vladislava Surkova. Snímek poukazuje na to, že skutečný Putin byl v devadesátých letech vybrán nejen pro schopnosti, ale hlavně jako loajální a ovladatelný kandidát, který měl zajistit zájmy vlivných oligarchů a tzv. The Family.
Moc v obrazu a mýtu
Assayasův film ukazuje, že Putin není jen aktivním hráčem, ale především symptomem politického mechanismu. Prostřednictvím Baranova a mediálního aparátu snímek analyzuje, jak se formují obrazy moci, jak se manipuluje veřejné mínění a jak se politika mění v teatrální výkon. Tento pohled zároveň ilustruje paradox: západní tvůrci vyprávějí příběh o ruské politice v zemi, která byla kdysi okupována, a v kontextu současné války Ruska proti Ukrajině nabírá film silný etický a politický rozměr.
Výsledek tak mnozí vnímají jako uhlazený politický thriller v tradičním stylu: Francouz režíruje britský příběh o ruských elitách pro globální publikum. Vizuálně atraktivní, herecky obsazený hvězdami, ale obsahově balansující na hraně mezi snahou o kritiku a nebezpečným zlehčováním reality. Film tak vyvolává nejen otázky o Rusku a jeho politice, ale i o roli Lotyšska jako filmového kulis a o tom, kde končí umění a začíná odpovědnost.
Zdroj: autorský text, lemonde.fr, eng.lsm.lv, wsls.com
