Prvorepublikové vily jsou jako limitovaná série Ferrari
Skříně vestavěné až ke stropu, nábytkové předěly, výklopná lůžka, sklopné stolky a sedadla, odkládací stěny a věšáky s klobouky. A nábytek z kovu. Vítejte ve vile se zdobnou secesní fasádou. Dominující ulici lemované košatými stromy. Ne, nejsme v Paříži, ale na pražských Vinohradech, v jedné z nejvýznamnějších pražských čtvrtí, jejichž historie sahá až do poloviny 19. století.
Proč vila a proč Ferrari? To je přece jasné! Každý model Ferrari je naprosto speciální. Ferrari je jedním z nejexkluzivnějších světových výrobců aut. Všechno, co vyrobí, je špička, a může být považováno za jedinečné. Ferrari je prostě limitovaná edice sama o sobě - a co teprve když se vám opravdu povede vlastnit LIMITOVANOU EDICI! Existují totiž taková auta Ferrari, která jsou vyrobena dokonce jen ve velmi malém množství a jeden model Ferrari, jež je super extra exclusive - tedy byl vyroben jen jeden jediný kus. Ano, slyšíte dobře!
Pokud Ferrari už vlastníte, nebo se jej teprve chystáte koupit, pak jste jednoznačně vykročili dobrou cestou. Spousta lidí totiž hledá možnost vhodného investování na celý život. A limitované edice čehokoli - aut, knih, známek, šperků či nemovitostí - jsou určitě výborně zhodnocené peníze. Tato investice zraje jako víno, a s lety se mnohonásobně vrátí.
Podobně je to i s "limitovanou edicí" prvorepublikových vil. Každá je jedinečná, má svůj punc originality a neopakovatelnosti. Prvorepublikovou vilu patrně nevlastníte, ale určitě byste mohli. Byla by to skvělá položka v "to do" nebo "to have" listu.
Bohužel u nás stále platí, že nejprve si pořídíme luxusní auto a až potom luxusní vilu. Nebo spíš - nejprve si koupíme auto a až potom byt :) Zkrátka, do prvorepublikové vily, stejně jako do Ferrari, musíme teprve dorůst.
Růst můžeme i inspirací, proto se pojďme vydat na procházku pražskými Vinohrady, kde najdeme limitované edice vil jako na parkovišti před továrnou Ferrari.
Veselé a společenské Vinohrady
Původně Vinohrady byly zeleným návrším, po kterém korzovala smetánka a kochala se pohledem na historické centrum. Dnes jsou živou čtvrtí se spoustou krásných domů, obchodů, restaurací a kaváren, v níž se dobře žije.
Vinohrady jsou veselé a společenské, ale také skryté a tiché. Plné stěsnaných uliček i prostorných bulvárů. Ale také ulic s temnou minulostí. Jedna z nejlukrativnějších pražských čtvrtí má velmi silného genia loci. Tak silného, že tomu, kdo tu žije déle než deset let, se zaryje hluboko pod kůži. Zná všechny domy i stromy. Ví, kam bude v kterou hodinu svítit slunce. I vy to budete vědět, respektive tomu tak může být.
Elegantní Vinohrady
Vinohrady vždy měly co nabídnout. Architekturu s pěknými fasádami, rozlehlé byty s vysokými stropy a skvostné secesní domy s typickou železobetonovou konstrukcí s volným půdorysem. Spousta těchto domů je navíc spjata s bohatou historií a silnými příběhy. Na jižním okraji vinohradské zástavby jsou na řadě míst situovány secesní letohrádky, jak znělo tehdejší označení pro vily. Jejich výstavba z doby před první světovou válkou zaujímá především pás dvou ulic - Dykovu (svého času Letohradská) a Hradešínskou.
Dykova
V Dykově ulici vystavila firma F. Buldry v roce 1901 také několik neobarokních činžovních domů s předzahrádkami podle projektu architekta Richarda Klenky. Mezi lety 1898 a 1899 tu také stavitel F. Šafařík vybudoval pozdně historizující vilu s grafity v ohmannovském duchu, kterou projektoval architekt Alois Dryák. V Dykově ulici ovšem také stojí vila se zlatozelenou věžičkou architekta Antonína Turka. I vila vedle je z jeho pera, jen byste to do ní neřekli. Ve dvacátých letech ji totiž architekt Ladislav Machoň zbavil ozdobných prvků. Na další skvost narazíte na konci ulice, kde se tyčí klasicizující vila ze 30. let 20. století, ve které se na konci listopadu roku 1966 konala zakládající schůze Divadla Járy Cimrmana.
Hradešínská
Vstup do Hradešínské ulice od Bezručových sadů lemují dva letohrádky s věžemi. Na levé straně je to Kolbenova vila z roku 1897, kterou dni dnešní podob v roce 1914 upravil architekt Max Spielmann. Jejím protějškem je vlastní vila architekta Josefa Bertla z roku 1910 s dřevěnými fasádními prvky.
Pravděpodobně tentýž architekt byl autorem dalšího rodinného domu v této ulici - č. 14 z roku 1900 - 1901. Mezi oběma těmito historizujícími objekty vyrostla v roce 1908 - 1909 vlastní vila Jana Kotěry komponovaná z elementárních hranolů, s plochou střechou věže, terasou a bezozdobnou fasádou, jako velmi kultivovaný příklad stylu moderny.
Východní část Hradešínské byla zastavena až v pozdějším období. Nicméně vzdálenější vila č. 50, jejíž plány podepsal městský stavitel V. Sedláček, byla vystavena v roce 1907 ve stylu florální a antropomorfní secese.
Dvouvila Bratří Čapků
Když jsme na Vinohradech, nesmíme nezmínit i slavnou dvouvilu Bratří Čapků. Levá část byla Karlova, pravá Josefova. Výstavba byla zahájena za první republiky a Karlu Čapkovi se tu moc nelíbilo. V Obrázcích z domova píše, že se jel podívat někam, kde se bude stavět. Ale odmítal se na místo vrátit. Je pravda, že Vinohrady v té době byly jedním velkým staveništěm. Na kterém si ovšem mohl postavit dům i spisovatel. Tehdy se stavělo za výhodných státních podpor, díky kterým si byt či dům mohla dovolit i střední vrstva. Vedle slavných architektů žili spisovatelé, novináři i podnikatelé. Stačilo složit zálohu a zbytek postupně splácet. Tak vznikla i vilová kolonie Svoboda rozkládající se v okolí ulic Hradešínská, Na Šafránech a Říčanská.
Jak to vypadalo v secesní vile?
U bohatých továrníků sloužily služebné. Z tohoto důvodu jsou součástí prvorepublikových vil také malé pokoje a komůrky, v nichž přespávaly. Součástí honosných vil byly také velké knihovny a pánské pracovny. Dámy pak vedly rozhovory nad šálkem čaje či kávy v budoáru. V ložnicích své místo měla velká postel s výrazným čelem, toaletní stolek a prádelník. Na stěnách secesních vil visely cenné obrazy a jiné designové kousky.
Další významné secesní vily
Funkcionalistické vily první republiky samozřejmě nenajdeme jen na Vinohradech, ale i v Praze 6 na Ořechovce (Müllerova vila), na Praze 7 (pražský Veletržní palác) a nezmínit nelze ani slavnou Vilu Tugendhat. Významná ovšem je i brněnská kolonie rodinných domů Nový dům, jimiž čeští architekti demonstrovali názor na standard bytového prostředí.
Tak co nám chybí teď? Teď nám už jen chybí doplnit rovnici. Nebo začít počítat? Jak moc speciální je vlastnit něco tak výjimečného?
Ferrari + prvorepubliková vila = status + investice do budoucna
Ať se nacházíme v jakékoli části rovnice, úměrně pracujeme na tom dosáhnout i zbytku. Nejideálnější je projíždět Vinohrady ve svém Ferrari limitované edice, otevřít vrata své vily (limitované edice), zaparkovat - a dát si skleničku na balkóně nebo zahradě v té nejlepší společnosti. Vy jste unikátní. Každý z nás je limitovaná edice. Tak zavřete oči...
