Rychlá zpověď - Albert Černý: Možná jsem trochu z jiného světa
Díky Albertovi Černému se po loňském úspěchu Mikolase Josefa na Česko ve světě nezapomnělo. Byť jeho skupina Lake Malawi nepokořila 6. místo, ale byla jedenáctá, prokázala ve změti divnozpěváků na Eurovision Song Contest 2019 českým zpěvákům obrovskou službu. Přestože tenhle sympaťák z Třince působí v hudební branži od roku 2006, do povědomí národa se zapsal až nyní díky soutěži. LP Life se rozhodlo ho pár týdnů po velkém úspěchu vyzpovídat a ukázalo se, že mladík rozhodně do kategorie zpěváků svým profilem nezapadá. Nejenže nevyužívá přízně fanynek, protože je zamilovaný do jedné z nejúspěšnějších současných českých modelek, ale navíc je abstinent.
Albert, to je hrozně pěkné jméno. Po kom ho máš?
Nevím, měl jsem se jmenovat buď Adam, nebo Albert. Trochu s tím mám někdy problém, když se mám představit, nejde mi to přes pusu.
Jak ti lidé říkají?
Mě doma oslovují spíš Bertík, což je podle některých lidí zase jako pro psa.
Co v showbyznysu, není to naopak výhoda?
To je mezinárodní jméno, je v pohodě.
Jak se tvůj život změnil od Eurovize?
Otevřely se nám s kapelou dveře do světa. Chystáme se do Polska na festival Sopot, do Dánska, v září do Švédska. Je samozřejmě trochu brzy zhodnotit, jak se můj život změnil. Uvidím až tak za rok, až se to ustálí.
To znamená, že v Česku nebudeš zpívat?
Určitě budu zpívat v Česku, i tady se nám otevírají dveře. Čeká nás pár větších koncertů, 8. září v Praze na Burgerfestu, 11. září v Brně v klubu Metro a podobně. V rámci léta už máme hlavní sezónu za sebou. Chystáme velký koncert v Praze, ale ještě nevíme kdy.
Co znamená velký?
Pro dva, tři tisíce lidí.
Takže O2 aréna ještě ne.
To ještě ne.
Musím přiznat, že se mně většina vystoupení z Eurovize nelíbila. Vaše kapela mi přišla jako jedna z mála normální a fajn, která neurazí, když už třeba přímo nenadchne. Jak jste se tam cítili mezi ostatními?
Děkuji za kompliment. Myslím si, že jsme tam byli ti normálnější.
Jak je možné, že země vyšle na takto sledovanou soutěž kolikrát velmi prapodivné umělce?
Chtějí za každou cenu zaujmout, proto vymýšlejí různé šílenosti na stagei. Nebo i tím, že hodně zpěváků se snaží zpívat co nejvýš. Spřátelili jsme se tam s běloruskou zpěvačkou Zenou a té, myslím, by zrovna prospělo, kdyby svoji písničku zpívala níž.
A řekl jsi jí to?
Ne, ale sám jsem to udělal s písničkou Friend of a Friend. První akord je d-moll, na Eurovizi jsem to zpíval myslím v c-moll.
Někde jsem četla, že jsi chodil na lekce zpěvu.
K Haničce Peckové, ještě jí musím přinést kytku. Dlužím jí hodně.
Jak to chodí mezi zpěváky a jaká je mezi vámi konkurence?
Žádná konkurence tam nebyla. Až nás to překvapovalo, bylo to úplně v pohodě. Bylo samozřejmě cítit to, když se někdo nedostal do finále, ostatním to bylo hodně líto. Ale pořád je to soutěž.
S některými jsme se skamarádili víc, třeba se Španělem Mikim Núñezem, s některými míň. S Holanďanem, který to vyhrál, jsem neměl možnost pokecat víc do hloubky. Ale konkurence v nepříjemným slova smyslu na Eurovizi opravdu není. Možná je to i tím, že je to hodně LGBT friendly. Celkově je ta atmosféra přívětivá, vřelá.
Co myslíš tím LGBT friendly?
Všichni jsou tam vítaní, je jedno, jestli jsi homosexuál, nebo sadista. Každý je originál a každý má právo tam být.
Vy jste se jako kapela stali známější v Česku i zahraničí. Skončili jste jedenáctí, Mikolas Josef byl šestý. Jak vnímáš druhý nejlepší úspěch za Českou republiku?
Mám radost, samozřejmě jsme ale chtěli porazit Mikolase. (smích) Jsme rádi, že o nás teď ví víc lidí.
Projevilo se to i na Instagramu, Facebooku?
Zvedla se nám sledovanost, přes čtyřicet tisíc na Instagramu, což nám udělalo radost. Je tam hodně lidí ze zahraničí, na Spotify nás poslouchá hodně Skandinávie, Španělsko.
A Češi nic?
Češi taky. Nedávno na festivalu u Blanska, kde byla spousta lidí, jsem se po koncertě asi hodinu a půl fotil. Během toho si člověk dělá takovou anketu, proč kdo přišel na koncert. Někteří odpovídali, že nás viděli v Eurovizi, tak přišli. Část našich nových fanoušků přišla díky Eurovizi.
V Rychlé zpovědi jsem se tě ptala, jaký je tvůj nejoblíbenější drink. Někde jsem se dočetla, že alkohol vůbec nepiješ. To mně přijde k bouřlivějšímu životu hudebníka jako trochu z jiného světa.
Možná jsem trochu z jiného světa, proto nepiju. Ani se nepřidávám moc k politickým hnutím. Myslím si, že jsem tu od toho, abych dělal hudbu, a tyhle věci si nechávám pro sebe.
Takže jsi nikdy nepil alkohol?
Jednou jsem se trochu opil. Takhle, já si někdy od někoho loknu piva, takže mám třeba půlku malého piva, ale vlastně vůbec nepiju. Na Kubě jsem si dával Cuba Libre, tam ten rum s colou dává smysl. Taky to ale nebylo tak, že bych se někde válel.
Působíš slušně, opravdu jako z jiného světa…
Nevím, jestli je to myšleno jako kompliment, nebo jako nuda… (smích)
Je to kompliment!
Asi jsem k tomu dospěl díky mým rodičům a jejich výchově. Oni taky nepijí.
Věříš v Boha?
Jo, ale nejsme křesťanská rodina. Maminka je pragmatická zubařka v Třinci a taťka prodává počítače. On je zase lehce buddhista, čte alternativní knížky.
Máš nějaké sourozence?
Mám ségru, jmenuje se Karolína a ušila mi tu žlutou mikinu, kterou jsem měl na Eurovizi. Je z bio-udržitelné fair trade bavlny, což vyjadřuje i můj vztah k ekologii. K tomu, co nosíme, a jak se chováme. Mám hodně rád značku Patagonia, nejen kvůli image, ale kvůli jejich ekologické a udržitelné filosofii.
Četl jsem o nich knihu, měli jednou kampaň, aby lidé nekupovali nové oblečení Patagonia, ale aby přinesli svoje staré oblečení. A oni to hezky vyspraví barevnými záplatami a podobně. Je v tom ten příběh, když máš nějaké oblečení přes dvacet let nebo třeba nosíš mámin svetr, je v tom život, to se mi líbí.
Dlouho jsme řešili, co mám mít na Eurovizi na sobě, nakonec jsme s klukama z České televize došli k závěru, že bych měl mít ségřinu žlutou mikinu, která mě nejvíc vystihuje.
To už je oslí můstek k tvé přítelkyni, která je ve světě módy. Kecá ti do toho?
Trochu do toho kecá, ale co se dá dělat, ona má vesměs pravdu, má dobrý vkus. Spíš mi říká, že se mi kalhoty nehodí k triku, a mně se to nechce převlékat. Máme poměrně málo věcí, vlastníme relativně málo kousků oblečení, protože máme rádi metodu úklidu KonMari.
Jde o to, abys měla doma jenom věci, které ti dělají radost, a ne věci, které ti někdo dal, a ty je máš jen ze slušnosti. Všechny věci, co máš, hodíš na jednu hromadu, začneš třeba oblečením, bereš jeden kus po druhém do ruky a ptáš se, jestli ti to dělá radost, nebo ne. Když si odpovíš ne, tak proč to vlastně máš? Snažíme se podle tohohle fungovat.
Co o tobě nikdo neví?
Možná to někdo ví, ale skoro každý den si dávám studenou sprchu.
Bez sauny?
Bez sauny. Nejdřív si dám teplou, pak studenou. Co ještě o mně nikdo neví… Nikdy jsem nechtěl bydlet v Praze, ale teď tady bydlím.
A kde jsi chtěl bydlet? V Třinci?
Říkal jsem si, že když už velké město, tak Londýn, New York. Anebo někde v přírodě. Praha, jsem si říkal, to je trapný. Jak teď ale jsem na Vinohradech, tak se mi tu líbí, a překvapuje mě, jaký je tu klid.
S přítelkyní bydlíte spolu?
Jo.
Oba dva děláte kariéru. Máte společnou takovou tu klasickou vizi – děti, rodina, dům?
Máme, ale myslím, že ještě máme čas. Teď máme před sebou ty nejlepší roky, zvlášť Bára, které bude v září dvacet.
Ta má ještě hodně času, ale tobě už bylo třicet…
Teoreticky bych děti mohl mít, ale myslím si, že vzhledem k tomu, co dělám, nechám ostatní členy v našem týmu, aby s tím přišli jako první. (smích)
Tvým rozhodnutím se rozpadla skupina Charlie Straight. Jsi s nimi pořád v kontaktu?
Teď jsem šel na pivo s jedním z nich.
Skončili jste v dobrém. Přejí ti úspěch?
Jo, myslím, že čas všechno zahojil. Už nám to moc nefungovalo. Trvalo to šest, sedm let, a za rok myslím bude Lake Malawi trvat stejně dlouho jako Charlie Straight.
Už jste dospělácká skupina, oni byli taková dětská. Chápu to dobře?
Dá se to tak říct. Od osmnácti do čtyřiadvaceti jsem byl v kapele Charlie Straight.
V Rychlé zpovědi jsi říkal, že kdybys nezpíval, prováděl bys lidi, protože máš rád jazyky. Kolik jich umíš?
Čtyři.
Které?
Německy, polsky, česky a anglicky.
Který využiješ nejvíc?
Angličtinu.
Bavilo by tě to? Co máš vlastně vystudované?
Překladatelství a tlumočení v Olomouci.
Chystáš se někam s přítelkyní na dovolenou?
Máme rádi surfování. Je to náročné, voda bývá tady u nás v Evropě studená, ale máme neopreny.
Máte v plánu teď někam jet?
Máme v plánu jet do Portugalska.
Co Srí Lanka?
Ta byla super, byli jsme na východním pobřeží v Arugam Bay. Doporučuju všem!
Nebojíš se žraloků?
Nebojím, existuje pár tipů, jak se jim vyhnout. Když máte pocit, že by tam mohli být, nesurfujte za východu a západu slunce, když prší, nebo když má holka menstruaci.
Máš nějakou vysněnou destinaci, kam bys chtěl jet?
Asi Havaj. Nebo Austrálie.
Kde bys chtěl zpívat?
Glastonbury, Roskilde a Royal Albert Hall, vyprodaný koncert Lake Malawi.
Jsi dobrý kuchař? Umíš něco uvařit?
Vařit moc neumím, ale umím míchaná vajíčka na ghíčku s parmazánem. A takový vegetariánský recept s jasmínovou rýží z vaječných bílků, jmenuje se šmakoun.
Moc děkuji za rozhovor, Alberte.
Děkuju za pozvání a zdravím vás, čtenáře LP Life!
