Top hledané
Výsledky (0)
Je mladý, vtipný, studuje právo a už roky se věnuje politice. Dominik Feri jistě patří mezi nejzajímavější politiky v České republice.

Rychlá zpověď – Dominik Feri: Z politiky odejdu až...

Michaela Vraná
29. srpna 2017
+ Přidat na Seznam.cz
6 minut čtení

S teplickým radním jsme se bavili o módě, politice, ženách i škole. Jak mu jde studium Právnické fakulty v Praze? A proč chce z politiky odejít? Více v rozhovoru pro Luxury Prague Life.

Dominik Feri
Dominik Feri
Dominik Feri

Jak byste se popsal?

Jako jednadvacetiletý student Právnické fakulty, který má zájem o politiku a snaží se ten zájem sdílet s lidmi, kteří se nadchli pro to stejné.

Kdy jste se rozhodnul, že vstoupíte do politiky, a proč?

To rozhodnutí nebylo v jednom momentu, ale jednalo se o postupný proces, kdy jsem se od patnácti v Teplicích věnoval kulturním a společenským aktivitám.

K tomu jste se dostal jak?

Já jsem měl vždycky rád historii a popularizoval jsem historii našeho města. Pak to tedy postupně vyplynulo v to, že jsem kandidoval. Nicméně celé se to urychlilo nástupem do Prahy a využíváním sociálních sítí jako poměrně účinného nástroje, jak něco propagovat nebo sdělovat svůj názor.

Dá se vůbec srovnat život v Praze a v Teplicích?

Teplice mají méně obyvatel než Žižkov. Úplně tam chybí jedna celá sociální skupina, a to jsou vysokoškolští studenti. Tam zkrátka není vysoká škola. Obdobné je to v sousedním Ústí nad Labem, kde sice vysoká škola je, ale Ústí rozhodně není vysokoškolské město. Taky Teplice nepůsobí tak živě jako Praha.

Takže se vám lépe žije tady, hádám.

To se nedá úplně říct. V každém městě hledám něco jiného. Tady hledám zábavu a v Teplicích klid. Tam se třeba učím během zkouškového, protože vím, že mě tam nebude nic rušit. Tam nehrozí, že by mi někdo ve středu napsal „Hele, pojď na Stalina!“, protože tam žádný Stalin není, překvapivě.

Litujete někdy, že jste vstoupil do politiky?

Já to vždycky vysvětluju tak, že teoreticky co teď zvládnu udělat, z toho pak můžu těžit celý život. Já to vidím u svých kamarádů, spolužáků, že kdo se věnuje nějaké činnosti, že má třeba diskuzní klub, má náskok před svými vrstevníky.

O politice jezdíte diskutovat na střední školy. Jak taková diskuze probíhá?

Málokdy jsem to dělal jako diskusi. Abyste mohla rozumně diskutovat, potřebujete diskusního partnera, který něco o daném tématu ví. Zjistil jsem, řeknu to natvrdo, že většina lidí se o politiku nezajímá. Na to jsou i empirická data. Proto to vlastně dělám formou asi hodiny a půl dlouhé besedy, kde se snažím dotknout různých témat. Snažím se, aby to bylo maximálně nízkoprahové. Nevysvětluju, co je daň z přidané hodnoty, ale vysvětluju, co to vůbec jsou daně, nebo třeba Parlament či politická strana. Setkávám se s úspěchem, protože studenti jsou rádi, že se ulejou z normální hodiny, a ještě to je takový stand-up, takže se pobaví. Já ale taky nemám vysoké cíle. Mně stačí, že si studenti odnesou tři, čtyři informace a jsem naprosto spokojený. Po besedě následuje neformální posezení u piva. Občas jsem zvaný na diskuze, ale to dělám míň rád.

Jste schopný se se studenty pohádat? Už došlo ke střetu?

Když tam jsem a proti mně sedí sto lidí, tak ne, ale po besedě se třeba i s někým chytnu. Většinou ale dojdeme ke kompromisu. Občas se potkám s někým, kdo je názorově hodně vyhraněný, třeba k Okamurovi nebo Konvičkovi, ale když ten člověk vidí, že nejsem úplný kretén, že jsem jen částečný kretén, tak to vezme. Vlastně je to prospěšné pro obě strany. Mnohdy jsem pro mladého člověka prvním politikem, se kterým se setkává. Mnohdy je to taky první chvíle mimo hodin občanky a domova, kdy se může reálně vyjádřit k politice. Modelová situace – mladý člověk doma u nedělního oběda řekne něco špatného o Zemanovi a otec mu řekne „Co o tom víš?!“, tam vzájemný respekt nepanuje, kdežto na studentské besedě ano.

Myslíte si, že jste vůdčí typ?

Asi ne, i když se to může zdát absurdní. Musím říct, že se chci z politiky evakuovat. Studuju práva a chtěl bych je dál dělat, tam taky asi musíte být trochu vůdčím typem, ale rozhodně ne jako v politice.

Jakého prezidenta budete volit?

Konkrétně?

Ano.

Jestli se nic nezmění a nestane se něco nepředvídatelného, tak asi Jiřího Drahoše. Podle mě kombinuje plusy jiných kandidátů, to znamená, že je lidský, skromný, vzdělaný, tolerantní, snaží se vždy najít společnou řeč a smířit dva znepřátelené břehy.

Dvougenerační vila na prodej Praha
Dvougenerační vila na prodej Praha, Okolí Prahy

Co si myslíte o našem současném prezidentovi?

Mně je Miloše Zemana líto. Každý z nás vidí, že chřadne. Ctností všech politiků by mělo být, že dokážou usoudit, kdy je čas odejít, kdy složit účty a říct si, že už toho bylo dost. Neříkám, aby teď abdikoval, to ne. Ale učinit rozhodnutí, že bude znova kandidovat… To není jen tak. Mně je Miloše Zemana vážně úpřímně líto. Těžce chodí, ztrácí pozornost. Teď to tedy ale znamená, že bude muset přežít, ve smyslu zvládnout, dalších několik měsíců volební kampaně. Když se to povede, pro něj, ne pro nás, bude muset přežít dalších pět let a teď myslím přežít jako přežít.

Vy byste chtěl být někdy prezident?

Já bych se rád věnoval právu. Nemám ambice být prezident.

Studujete Právnickou fakultu. Jaký jste student?

Líný, vždycky jsem byl líný student.

V červenci jste měl narozeniny. Dodatečně vše nejlepší!

Děkuju!

Jak jste je oslavil?

Upřímně nesnáším narozeninový den. Nebaví mě ta ceremoniálnost. Oslavil jsem to se svými kamarády, klasicky jsme se opili na Malé Straně. V den svých narozenin jsem musel pracovat na věcech ke kampani pro TOP 09. Já miluju vlaky, takže jsem si koupil celodenní jízdenku na Pendolino a jezdil jsem po republice. Mít mobilní kancelář je fakt super.

Co jste dostal?

Ponožky a další oblečení, knížky. Od rodičů už nic nechci, jen jsme si došli společně na oběd.

Jak vnímáte, když si z vás dělají lidi srandu, třeba na Facebooku?

Setkávám se s tím od začátku, co jsem vstoupil do mediálního prostoru. Beru to jako normální věc, kdy mě neurazí ani nejhorší komentáře v diskuzích na internetu typu, že jsem křovák, orangutan, opice, … Mnohem zajímavější pak pro mě je, kdy daného jedince potkám v reálném životě a ukáže se, že rozdíly mezi projevy ve skutečném životě a ve virtuální realitě jsou zcela zásadní. Potvrzuje se mi, že mínění lidí je hodně ovlivněné mediálním obrazem a hoaxy. V reálu si o tom s daným člověkem klidně můžeme pohovořit.

Máte přítelkyni?

Ano.

Prozradíte nám o ní něco?

Studuje politologii, ale pracuje pro jinou stranu, než ve které jsem já.

To vám nevadí?

Ne (smích). Naštěstí je to demokratická strana.

Dokázal byste být s ženou, která se o politiku vůbec nezajímá?

Obávám se, že ne. S ohledem na to, na jaké akce chodím, je skvělé, když vás partner doprovází a nenudí se tam.

Jak vnímáte módní styl Čechů?

Nemyslím si, že bychom se oblékali extrémně špatně. Ale neoblékáme se tak stylově jako Francouzi, protože nám to není nabízeno v rámci konfekce.

Potrpíte si na značkové oblečení?

Vůbec.

Existuje něco, co byste si na sebe nikdy nevzal?

Asi legíny, na ty nemám postavu a správné pohlaví (smích).

Máte nějaké přání, které se vám dosud nesplnilo?

Jedno ano. Když mi bylo šest, rodiče mě dali do hudebky a řekli mi, ať si vyberu, na co chci hrát. Mně se hrozně líbila tahací harmonika. Hrál jsem na ni, ale přestal jsem, a teď bych se k ní hrozně rád vrátil, to je mé přání. Na hudbu teď nemám moc času, což mě moc mrzí. Hraju ještě na piano, jazz… Tak snad ještě bude kdy.

Rychlá zpověď:

Za co byste vyměnil politiku?

V tomhle počasí za orosené pivo.

Komunisti, nebo ČSSD?

ČSSD.

Facebook, nebo Twitter?

Facebook.

Dokázal byste žít bez sociálních sítí?

Rozhodně dokázal a občas to dělám velmi rád.

Oblek, nebo tepláky?

Oblek, ale na doma rozhodně tepláky.

Kdo by se měl stát příštím prezidentem?

Jiří Drahoš.

Jaké tři věci byste si vzal na pustý ostrov?

Rybářský prut, čutoru a sbírku knih Václava Klause.

Práce, nebo zábava?

Práce.

Dovolená pod stanem, nebo v luxusním hotelu?

Pod stanem.

Mladší, nebo starší partnerka?

Mladší.

Čeho se nejvíc bojíte?

Nezájmu mladých lidí.

Jaké slovo vás nejvíc vystihuje?

Student.

Na čem jste byl naposledy v kině?

Na Dunkirku.

Jmenujte jednu věc, kterou na sobě nesnášíte.

Lenost.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Jak se vám studuje vysoká škola v Praze?

Výborně.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - Michal Horáček: Proč bych se měl stát prezidentem
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Matěj Stropnický proti šedi: Nejsem žádný Mr. Grey