Rychlá zpověď - Leona Machálková: Ráda bych se zamilovala
Leona Machálková působí v českém showbyznysu už řadu let. Kromě vlastních písní a koncertů se divákům zapsala do paměti i účinkováním v mnoha muzikálech, jako jsou West Side Story, Jesus Christ Superstar, Drakula a jiné. Kromě toho byla ale také partnerkou geniálního umělce Bořka Šípka, který před třemi lety podlehl rakovině slinivky. Leona na svého bývalého partnera dodnes vzpomíná s láskou a úctou. Se synem Arturem mu dokonce uspořádali výstavu. V rozhovoru pro LP-Life.cz se zpěvačka rozpovídala nejen o minulosti, ale také budoucnosti, kterou si pro sebe představuje...
Leono, popište výstavu, která se nyní koná v Tančícím domě? Kde se všechna ta krásná díla vzala?
Na výstavě lze vidět exponáty ze soukromých sbírek, něco poskytnul pan Skala, majitel Tančícího domu a velký Bořkův obdivovatel a vůbec milovník umění, dále sklárna Anežka v Novém Boru a další mnozí Bořkovi sběratelé a milovníci umění.
Proč se uskutečnila po třech letech od smrti Bořka? Bylo to jeho přání?
Proč tři roky od zesnutí Bořka úplně nevím, ale nabízí se ta skutečnost, že letos by Bořek 14. 6. oslavil 70 let. Je to nejen milé, ale symbolické.
Co by měla divákům dát?
Diváka nadchne, jak velký umělecký záběr Bořek měl. Mohou obdivovat jeho sklo, nábytky, porcelán a mnohé další. Kdybych to chtěla vyjádřit v té emotivní rovině, řekla bych, že uhrane návštěvníka tím, jak je jeho umění emotivní, precizní, moderní a nadčasové.
Co dal Bořek do života vám, když opomenu syna. Jak vy nyní nahlížíte na architekturu, krásno?
Bořek mi dal odvahu. Tím, jaký byl on sám, co jsme si povídali… Řekl mi třeba, že je podstatné to, jaký život vedu a ne to, co se píše v novinách...
Jak s odstupem času na bývalého partnera vzpomínáte?
Ani zpátky se nedívám přes růžové brýle, ale jednoznačně ho vidím jako úžasného geniálního umělce, člověka, který žil život naplno, tvořil, rozdával, skromně přijímal… Byl ochotný, velkorysý, vzdělaný a slušný člověk.
Říká se, že život s umělcem je... náročnější než s někým, kdo pracuje od - do v kanceláři. Vy sama umělkyní jste... Jak vypadalo soužití dvou uměleckých duší?
Nebylo jednoduché, to nepopírám, ale bylo to dynamické a nevšední spojení. Pořád se něco dělo, byl to zkrátka mazec. Zasvěcení ví, o čem hovořím. Stíhat se muselo všechno… Práce, rodina, zážitky, cestování, prostě všechno. Bylo to skvělé.
Jak jste na tom vy nyní se soukromým, partnerským životem? V médiích vystupujete stále singl, ale podle mě by byla škoda, aby takováhle „šťabajzna“ byla sama...
Já moc děkuji za to, jak mě vidíte. Stále jsem singl, i když to opravdu není má představa naplněného osobního života. Jediné, co mohu ovlivnit, je růst jako člověk, pracovat na sobě...
Váš syn roste doslova do Bořka. Jak on se pere se životem, nejen svým pubertálním, ale i tím, že je synem slavných lidí? Jak on vnímal odchod otce? Není nyní dospělejší, než by měl být?
Moc se s tím nepere. Řekla bych, že si užívá každou etapu svého života. Je to pohodovej kluk, který má rád adrenalin na snowboardu, miluje tenis, zajímá se o muziku, je trpělivej… Jestli je dospělejší, než by měl být, nevím, přijde mi tak akorát dětskodospělej a naopak. Já jsem ho nikdy nezatěžovala nějakými obavami či starostmi, alespoň jsem se o to snažila a odezírám, že je z něj šťastnej kluk. To mi úplně stačí.
Kam se profiluje? Půjde ve stopách otce, nebo vašich...
Sám ještě neví, studuje na jazykovém gymnáziu a nechává zatím věci plynout.
Co ho baví, zajímá, je pro vás parťák? Už vám představuje budoucí snachu?
Já jsem už od jeho útlého dětství říkala, že jsem si porodila “starou duši”. Faktem je, že je velice empatický a citlivý. V dnešní době to nebude mít rozhodně lehké, ale tak nějak sám vidí, že život není peříčko. Sleduje i na mém případě, jaké lži se okolo mé osoby kolikrát vedou a je na mě pyšný, že ty “boje” zvládám jako dáma. Ženy se mu líbí, jak říkám, “vnoučata budou”… tak jsem sama ráda, že mám budoucnost i jako babička.
Dlouho jsem vás neviděla na veřejnosti, takové ty bulvární akce. Kde všude se pohybujete, v jakých divadlech, koncertech, kde vás mohou fanoušci navštívit nebo i spatřit, kam ráda chodíte?
Věnuji se koncertování se svou kapelou, aktuálně koncertuji s programem Muzikál - moje láska, fanoušci také chodí na moje popové koncerty a v adventním čase také na ty vánoční. Skvělé také je, že spolupracuji s některými bigbandy a já si s nimi mohu zazpívat také swing, který mě velmi baví a naplňuje. V současné době stále ještě zpívám v muzikálu Dracula v HDK a rozhoduji se mezi dvěma nabídkami na muzikál v nadcházející sezóně.
Když jsme u zpěvu - máte vystudovaný dějepis a češtinu - připomeňte, jak se z vás stala zpěvačka?
Zpěvačka se ze mě stala přirozeně. Od dětství jsem zpívala, chodila jsem do dětského pěveckého sboru, LŠU, na střední i vysoké škole jsem zpívala v amatérských kapelách. S jednou z nich - se Znamením dechu - jsem také odešla do Prahy na volnou nohu po promoci v roce 1990. Následně jsem také měla kliku, že jsem do roka získala nabídku do divadla Semafor, moderovat na Evropě 2, pracovat ve studiu Ondřeje Soukupa. A pak už to jelo.
Nedávno zemřel pan Karel Gott, řekněte, co pro vás znamenal, pomohl vám v kariéře? Nějaká veselá historka ze života s ním?
Karel Gott pro mě znamenal velmi mnoho. Objevil mě v muzikálu Dracula a ihned mi s panem Františkem Janečkem nabídli hostování na Karlově vánočním turné v roce 1996. Užívala jsem si jeho přízně spoustu let a zpívala jsem na desítkách jeho koncertů. Byl to jedinečný zpěvák, zářivá hvězda, inteligentní a citlivý muž, milý člověk...
Padesátku jste oslavila už před nějakou dobou, nicméně vypadáte pořád stejně na třicet. Co pro krásu a zdraví děláte a kolik z toho jsou geny po mamince?
Těším se dobré genové výbavě, oba moji rodiče mají sedmdesát + a vypadají opravdu velmi mladě. Já osobně se o sebe starám, aktivně sportuji, ráda chodím ke kadeřníkovi, na kosmetiku, liftingové masáže a dávám do kupy tělo se skvělým fyzioterapeutem.
Cestování - kapitola sama pro sebe - kde jste naposledy byla, co vás tam okouzlilo, nějaký zážitek?
Patřím k těm, kteří cestování mají v krvi a často se na něj těším. Pravdou je, že při své profesi se nacestuji požehnaně, ale to neznamená, že ve volném čase preferuji “stabilizovaný klídek”. Ten je sice fajn, ale i tak mě to táhne poznat něco nového, ať již krajinu či kultury.
Zážitků z cest mám spousty, ale pravdou je, že zejména těch příjemných. Zažila jsem při cestování tísnivé situace. Vzpomínám například na tsunami v Thajsku v roce 2004. Byli jsme tehdy sice v Thajsku, ale na ostrově Koh Samui, kde jsme tu tragédii sledovali z médií. Bylo to opravdu strašné a o nějakém relaxu nemohla být ani řeč. Záhy jsme se přesunuli do Bangkoku, kde jsme byli v kontaktu také s naším panem velvyslancem a konzuly ze zastupitelství. Od těch jsme měli bolestivé informace o osudech mnoha českých rodin, které tsunami poznamenala a hodně jsme si tehdy poplakali. Té “náladě” opravdu nešlo utéct. Bylo to velmi dojemné a lidsky nás to velmi ovlivnilo. Jsem osudu, jak se říká, dodnes vděčná, že nás tohoto neštěstí ušetřil.
Všimla jsem si, že podporujete dost charitativních projektů.
Pochopila jsem, že pomáhat druhým je zároveň to nejlepší, co můžete udělat i pro sebe. Pomoc druhému se nám vrací nejen díky dobrému pocitu, ale vidíte ten smysl, když si vážíte vřelých slov od druhých, není pochyb, že jdete po správné cestě. Vidím okolo sebe spoustu inspirace a těší mě, že takhle vidí ostatní i mě a neváhají se na mě obrátit s prosbou o spolupráci. V současné době jsem ambasadorkou organizace Smiling Crocodile, spolupracuji s Nadací Vize ’97, Kapkou naděje, Adrou, Unicefem, s Dobrým andělem, Mamma Help a mnoha dalšími.
Jsou pro vás sociální sítě tzv. pain in the ass nebo to naopak hodnotíte kladně?
Dlouho jsem sociálním sítím odolávala a patřila jsem ke konzervativnějším, kteří se do tohoto dění nezapojují. Nicméně zejména kvůli svým fanouškům, mezi které také řadím většinu pořadatelů, se kterými koncertně spolupracujeme, je třeba se profilovat na sociálních sítích jako umělec, ale také jako člověk. Myslím, že sociálními sítěmi pluji tak akorát, zajímám se, ale neřekla bych, že jsem jejich otrokem.
Co si myslíte o naší politické situaci? Znala jste se i s Havlem.
Naše politická situace není zrovna veselá a já bych naší společnosti přála svěží změnu, abychom vypluli řečeno po “Havlovsku” z té “blbé nálady”…
Jak moc jste v životě šťastná, je něco, co vám ke štěstí chybí?
Momentálně se cítím velice fajn, je mi dobře, zažívám krásné okamžiky štěstí. K tomu absolutnímu mi zatím chybí nový parťák, kterého bych si přála objevit, poznat, prostě s někým být...
Co byste si chtěla splnit v příštím roce?
Budu se tedy opakovat, ráda bych se zamilovala.
