Rychlá zpověď - ministryně financí Alena Schillerová: Když mě Babiš naštve, ignoruju jeho zprávy

Napadá vás někdy, že byste všeho nechala, koupila si domek na pláži a celé dny v klidu a bez starostí koukala na moře?

Nenapadá, upřímně přiznám, že ne. Velmi se těším, až bude více klidu, těším se, že si na pár dnů zajedu na dovolenou. Je mi úplně jedno kam, hlavně někam do klidu a do přírody. Teď to ale rozhodně nepřipadá v úvahu.

Trápí vás to?

Netrápí. Já jsem tady a teď a musím dělat to, co považuji za nejlepší.

Čtete někdy na Facebooku komentáře, které vám píšou podnikatelé?

Čtu, a nejen komentáře. Lidé mi hodně píšou, dostávám denně desítky zpráv na Messenger nebo do mailu a snažím se s pomocí kolegů odpovídat. Po večerech odpovídám i já. Někdy to není hezké čtení, frustrace z těch zpráv je cítit. Vždycky se ta zlost někam obrací a lidé cítí, že je potřeba to obrátit proti politikům. Občas je mi to upřímně líto.

Ale dostávám i hezké zprávy, povzbuzující. Lidé chápou, že je to krize zdravotní a že de facto tak, jak postupujeme my, postupují všechny vlády okolo nás. Nejsou velké rozdíly v opatřeních, experti, ministři zdravotnictví a epidemiologové je doporučují v každé zemi.

Nebojíte se, že řada z podnikatelů je už ve velmi složité situaci a brzy s tím „seknou“? Pak jako ministryně financí nebudete vybírat tolik daní…

Snažíme se zaměřit masivní pomoc zejména na ty nejzranitelnější živnostníky, například jsme schválili, že zvedáme kompenzační bonus na tisícovku, . Vemte si, že už ke konci ledna byla vládní pomoc kolem 302 miliard, a přímá pomoc podnikatelům se pohybuje přes 200 miliard. Snažíme se jim pomoct, aby to nějakým způsobem přežili. A ukázalo se, že to je dobrá strategie, tou cestou jde většina zemí kolem nás.

Dopad na ekonomiku za rok 2020 nebyl až tak „dramatický“, jak předpovídala řada odborníků. A jedním z významných faktorů je, že zafungovala vládní pomoc. Ale nejlepší bude, a na to já se velmi těším, že začneme postupně rozvolňovat, byť za cenu velmi přísných opatření.

Pro letošní rok jste schválili navýšení dluhu státního rozpočtu na minus 500 miliard. Nemáte z toho čísla trochu mdloby?

Někdy to lidé vnímají tak, že když se deficit zvýšil z 320 miliard na aktuálních 500 miliard, takže máme k dispozici 180 miliard. Ale to není pravda. Je potřeba se podívat, že rozpočet má příjmovou a výdajovou stranu.

Tu příjmovou jsme museli snížit o 102,7 miliard v důsledku daňového balíčku, díky kterému se zaměstnancům radikálně snížily daně. Tuto částku nevybereme, zůstane lidem – a to je dobře, protože oni nejlépe ví, jak s ní v této náročné době naložit. A pak jsme museli zvýšit výdaje na covidovou pomoc o 70 miliard, a ta míří na pomoc zdravotníkům, podnikatelům, sociálním službám. Proto té novele říkám „covidová“.

Těšíte už se na volby?

Těším, netěším… Beru to jako fakt, lidé budou mít možnost vyjádřit svou vůli a vystavit všem politikům vysvědčení.

Jak vnímáte vyjádření, která přicházela i od vašich vládních kolegů, vůči Ústavnímu soudu? Ten zrušil část volebního zákona a padala slova o uplácení, zpochybňovala se nezávislost…

Nebudu komentovat vyjádření kohokoliv, to ať si každý zodpovídá sám. Já jsem nad tím sama přemýšlela a jsem zklamaná, že se věc, která ležela na Ústavním soudě tři roky, řeší půl roku před volbami. Není to dobré a je to zvláštní. Rozhodně ale nechci zpochybňovat Ústavní soud a jeho nezávislost, to je něco, co musí zůstat v demokratické společnosti nedotknutelné.

Teď je na politicích, aby se domluvili. A musí se domluvit, jinak volby proběhnou, ale nebude možné představit voličské hlasy na mandáty. Může se stát, že nevznikne parlament a vláda bude pokračovat, a to jsou všechno nedemokratické věci. Myslím si, že by to voliči politikům spočítali.

V rychlé zpovědi jste prozradila, že se stanete dvojnásobnou babičkou!

Dá-li pánbůh a všechno dobře dopadne, měla bych být v červnu podruhé babičkou. Od dcery už mám vnuka Františka, kterému je šest let. A tentokrát to bude od syna.

Na Františka a ani na druhé vnoučátko si ale zřejmě v dohledné době moc času nenajdete…

Vnoučátka jsou štěstí a radost, ale velmi mě mrzí, že Františka vidím méně, než bych si přála. Oni žijí v Brně, já jsem teď v Praze a pravidelně tam nejezdím. Takže si aspoň každý den voláme přes Skype. A s dalším miminkem to bude stejné. Ale i tak se těším a věřím, že jednou přijde doba většího klidu, kdy na ně budu mít více času.

A co váš manžel, ten má více času na vnouče?

On žije v Brně, takže se vidí více a kdykoliv si ho může vzít. Sice pracuje, ale má více času, jednou týdně si ho vezme na noc a stráví spolu takový mužský večer.

Nezávidíte mu, že se může věnovat dědečkovským povinnostem, zatímco vy v Praze řešíte politiku a finance?

Někdy jo a mrzí mě, když mi volají a říkají: „Babičko, teď se díváme na pohádky.“ Ale přeji mu to.

Jste rozmazlující babička?

Naprosto! (smích) Já jsem byla přísná matka, dodnes mi to dcera občas vyčítá. Byla jsem mladá a myslela jsem si, že je to správně, mě tak rodiče také vychovávali… Ale vnuka absolutně rozmazluji. Vždycky říkám, že na výchovu je ona, a já jsem na rozmazlování. František říká: „K babičce Alence chodím rád, tam si můžu dělat, co chci.“ (smích)

Kancelář k pronájmu, Praha 1 - 263m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Čeho se teď nejvíce bojíte?

Nechci, aby to znělo nepokorně, ale já se moc nebojím. Mám takovou životní filozofii, že všechno se děje tak, jak má být. A to mi pomáhá překonávat všechny obtíže.

Jaké drobné radosti si v životě dokážete najít?

Když to bylo možné – a teď bohužel není – tak si ráda zajdu na kosmetiku, pedikúru, manikúru, ke kadeřníkovi. Je to vždycky půlden, který strávím v nějakém salóně, můj manžel tomu říká „šňůra“. Nebo si ráda zajdu na masáž a na procházku s vnukem. To jsou takové drobné radosti.

Nedávno jste se dostala do módní policie. A víte, co tam napsali? Že váš outfit při kontrolách supermarketů je vhodný na motorkářský sraz, ale ne pro političku…

To byl můj křivák! (smích) Já jsem si tu bundu koupila na internetu, protože se mi hodně líbila. Do kanceláře nebo do parlamentu bych si ji nevzala, ale když jsem šla na kontrolu po supermarketech, vzala jsem si džíny, rolák, abych měla pohodlí… A že napsali, že jsem motorkářka? To mě netrápí, je to docela milosrdné hodnocení.

Já sama sebe neberu moc vážně. Docela dlouho jsem v kanceláři měla své karikatury, které jsem dostala (ukazuje na stěnu za sebou, pozn. red.), a novináři se tomu občas divili. Když je to laskavý humor, ráda se zasměji a někdy ho i sama sdílím. Ať si do mě lidé zaryjí, já nejsem žádná modelka. (smích)

Jak vnímáte skutečnost, že u žen političek se vždycky řeší, co nosí? Není to dost ponižující?

Kdysi se mě jeden novinář zeptal, jestli jako žena v politice zažívám více útoků a jestli se cítím diskriminovaná. Byl to trochu podobný dotaz, jako se ptáte vy. A já se zamyslela a řekla, že skoro celý svůj profesní život se pohybuji v manažerských pozicích a ve vyšších patrech politiky, a nic takového jako diskriminaci necítím.

Ale pak jsem to asi přivolala, protože jsem se začala zamýšlet nad tím, že chlapovi asi nenapíšou, že je tlustý, něco mu nesedí nebo že má vlasy tak, nebo onak… U mužů se to neřeší tolik, jako u žen. Možná je to tím, že je nás ve vysoké politice málo, a je na nás více vidět.

Takže jsem si musela začít na spoustu věcí dávat pozor a vše sledovat. Je vyhodnoceno naprosto všechno, včetně mého laku na nehty. Nedávno mi někdo vyčetl, že jsem měla stříbrné hodinky a zlaté šperky, což k sobě nesedí, a že jsem se leskla.

To fakt píší?

Jo, to píší! (smích) Nebo že bych měla zhubnout. Všechno!

To je děs…

Já si to k srdci neberu. Když jste v politice delší dobu, trošku otupíte. A musíte to brát s nadhledem, jinak by se tato práce nedala dělat.

Luxusní kancelář na prodej, Praha 1 - 209m2, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jste mocná žena, můžete třeba odpustit daně nebo někomu hodně znepříjemnit život. Bojí se vás muži?

Já doufám, že ne, snad se mě nebojí! Nikdy jsem o tom nepřemýšlela a mrzelo by mě to. Vždycky jsem měla více přátel mezi muži, od malička jsem se s nimi kamarádila a rozumíme si. Mám muže ráda a líbí se mi jejich smysl pro humor.

Ani při pracovních jednáních nevnímáte jiný přístup?

Naopak, myslím si, že mám trochu výhodu. Muži v politice – ne že by mi něco odpustili – přece jenom trochu při svém vystupování váží fakt, že jsem žena. V tomto směru je chování vůči ženám trošku zdvořilejší, pokud se to vůbec dá o parlamentu říct.

Křičel na vás někdy pan premiér Babiš? Občas se o něm traduje, že je impulsivní a rád řve na své kolegy…

O něm je známo, a sám to říká, že se ženami dělá rád. Někdy má styl vášnivějšího chování, ale já si to rozhodně nenechám líbit. My spolu děláme už pět let, dva roky jsem byla náměstkyně (když byl Andrej Babiš ministrem financí, pozn. red.) a tři roky jsem ministryně. A nikdy jsem nezažila, že by na mě byl sprostý. Někdy se začne se mnou hádat, ale já s ním taky. Rozhodně se umím vymezit a stát si za svým názorem.

U Andreje Babiše je velmi důležité, aby vás bral. A když mu něco řeknu, tak se stává, že to uzná. Není pravda, že nám jen nařizuje, jak se píše. On by si mě nevážil, kdybych neměla svůj názor, a nechtěl by se mnou dělat.

A už jste mu někdy „třískla“ s telefonem?

To úplně ne. Ale už jsem mu párkrát neodpověděla na zprávu, když mě naštval. Nechala jsem ho chvilku bez odpovědi, a on tomu rozumí. (smích)

Zažila jste někdy v politice podpásovku?

V politice bohužel ano. Když se s tím setkáte poprvé nebo podruhé, berete si to více k srdci. Ale pak si lidi rozsortýrujete, uděláte si představu o tom, pro koho podání ruky něco znamená, a pro koho ne, a naučíte se s tím žít. K politice nefér fauly patří, ale já se je snažím nedělat.

Jste někdy stresař a chaotik?

Úplně ne, jsem klidný člověk a říkám, že to je dar od Boha. Ale jsem náročná na sebe a nakládám i svému okolí. Někdy na lidech kolem sebe vidím, že jsou hodně unavení a někteří to nedají. Mám čtvrtého šéfa kabinetu! Nikdy jsem se nerozešla s nikým ve zlém, ale ten stres nebyli někteří ochotni podstupovat. Což není špatně, jen mají o svém životě jinou představu.

Já svou práci miluji, jsem na sebe tvrdá a náročná a stejně jsem i na své okolí. Ale snažím se být spravedlivá, nemám oblíbence a neoblíbence.

Jak dbáte o své zdraví?

Teď to bylo nic moc. Ale pokud to jde, chodím na dlouhé procházky. Když zrovna neskončím v práci o půlnoci, mám v kufru boty a snažím se jít domů pěšky. Snažím se také přemýšlet o jídelníčku, protože jsem měla problémy se žaludkem. Když to stihnu, dám si každý den teplé jídlo, a jím hodně ovoce a zeleniny.

A vůbec nepiji alkohol. Dříve ano, jsem z jižní Moravy, takže jsem si občas dala skleničku nebo dvě. Mám to spojené s rodinou, popovídáním, ale teď jsem kvůli pandemii v Praze sama, a to alkohol nepiji. A jednou za pět měsíců chodím na krev a další vyšetření.

Luxusní kancelář na pronájem - Praha 1, 143, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Myslíte si, že dříve, nebo později, bude v Česku systém, že lidé s očkováním proti koronaviru budou mít více volnosti? A naopak ti bez očkování nebudou moci chodit do kina či restaurace?

Určitě to nebude nařízeno zákonem, jsou to osobní lidská práva a svobody a já bych pro to ruku nezvedla. Ale nemůžeme regulovat soukromé společnosti. Může být třeba letecká společnost, která řekne, že do přepravy zařadí jen toho, kdo je očkovaný, to se může stát. Takže trh se pravděpodobně zreguluje sám a vyloučit to nemůžeme.

Kdy se Česko vrátí do normálu a kdy budeme moci volně cestovat?

Vůbec netuším. Je důležité vracet ekonomiku a život do normálu, což musíme citlivě, takže každé navracení aktivit bude spojeno s rozestupy a respirátory. Ale kdy se nám začne obnovovat například cestování, to si netroufám říct. Teď ta doba rozhodně nenastala.

Stal se vám v této netypické době nějaký zvláštní trapas?

Já si na to dávám velký pozor a třeba videokonference dělám z kanceláře, nebývám doma. Ale zrovna nedávno jsem viděla kolegu, který během jednání vysílal z domova, že vstal a měl na sobě trenky. (smích)

Děkuji moc za rozhovor.