Rychlá zpověď - lékař týmu HC Rytíři Kladno MUDr. Petr Fulín: Jaromír Jágr má extrémně vyvinutý cit pro vlastní tělo

Jak jste se jako lékař dostal ke kladenským hokejistům?

Říká se, že základem úspěchu je být ve správné době na správném místě, a to je i můj případ. V podstatě starší kolega, který dělal lékaře u jiného hokejového týmu, přišel s nabídkou, že kladenští Rytíři by chtěli zvýšit úroveň zdravotnických služeb a dostali jsme s kolegou tuto nabídku. Velmi brzy si nás oblíbili jak hráči, tak i vedení klubu a v podstatě na rozdíl od první sezóny, kdy jsme působili pouze jako lékaři na venkovní zápasy, jsme od další sezóny plně převzali funkci klubových lékařů.

Přibližte nám z lékařského pohledu proces dýchání a v čem je specifický pro vrcholové hokejisty?

Dýchání je základní životní funkce, která zajišťuje okysličení tkání. V podstatě vzduch, který dýcháme, se dostává dýchacími cestami do plic, kde se vstřebává kyslík do krve a pomocí cév je rozváděn k cílovým tkáním celého organismu. Tam participuje na výrobě energie, kde vzniká oxid uhličitý, který se krví transportuje zpátky do plic a potom se vydýchává jako přebytečný produkt. Co se týká specificity u hokejistů nebo u vrcholových sportovců, tak obecně sportovci mívají větší kapacitu plic, danou dlouhodobým tréninkem. V praxi jim to zvyšuje efektivní výkonnost dýchacího systému, tudíž jsou schopni podat vytrvalostní výkon lepší než normální jedinci.

Prodej funkcionalistické vily Praha - 360m, Praha 8

Zobrazit nemovitost

Funguje u hokejisty při zápase dech jinak než u ostatních vrcholových sportů?

Dýchání je pořád stejné, u hokejistů je určité specifikum v tom, že se jedná o zimní sport. V podstatě vrcholový hokejista se při maximálním fyzickém výdeji zahřeje a dýchá studený vzduch, který je na zimním stadionu. Zvyšuje se tak riziko nachlazení nebo infekčních respiračních onemocnění.

Jaká jsou celkově nejčastější poranění u vrcholového hokejisty?

Neexistují žádné oficiální statistiky, ale určitě dominují tržná poranění obličeje od kontaktu pukem nebo s hokejkou soupeře. Časté jsou kontuze měkkých tkání, zejména v oblasti stehna a zápěstí. Může dojít k natržení nebo natažení svalových skupin. Co se týká poranění kloubů, tak jednoznačně dominuje kloub ramenní a kolenní. Ze závaznějších úrazů je pak častý i otřes mozku a poranění zubů.

Lze nějak těmto zraněním preventivně předcházet?

Některým ano. Například svalovým natržením nebo distenzím lze předcházet svalovým strečinkem před zápasem a samozřejmě fyzickou připraveností v době letní přípravy. Další úrazy, kterým lze předcházet, jsou například úrazy zubů, kdy se mohou používat zubní chrániče a moderní helmy, které značně zmírňují následky poranění hlavy. Na druhou stranu jsou úrazy, které jsou jen těžko ovlivnitelné, jako jsou třeba tržné rány nebo zhmoždění měkkých tkání nebo poranění kloubů při vzájemném souboji dvou protihráčů.

S jakými poraněními plic se nejčastěji setkáváte u hokejistů a jakými způsoby se dají léčit?

Co se týká přímo poranění plic, s tím jsem se nesetkal. Ale jedním z nejčastějších poranění je tzv. vyražený dech. Jde v podstatě o křeč dýchacích svalů způsobenou nárazem do hrudníku z ventrální (přední) strany, dýchací svaly jsou v křeči a jedinec se v tu chvíli nedokáže nadechnout. Stav je provázen výraznou panickou atakou, nicméně není nebezpečný a po pár vteřinách až desítkách vteřin se dýchání samo obnoví a křeč vymizí. Co se týká dalších úrazů, můžeme jmenovat kontuzi či zhmoždění hrudníku, v krajním případě až se zlomením žeber. V zásadě se to léčí klidovým režimem, který většinou podpoříme nějakou analgetickou, antiflogistickou a rehabilitační léčbou.

Mohou hokejistovi při zápase prasknout plíce?

Přestože to tak často vypadá, když se vrací na střídačku, tak předpokládám, že ne. Je otázka definice, co to je prasknutí plíce. Může se úrazově stát, že dojde k prasknutí plicní blány a pak se může rozvinout pneumotorax, který je charakterizovaný kolapsem jedné plíce. Co se týká natržení plicní tkáně, k tomu může dojít u vysokoenergetického poranění. Ale ani jeden z těchto případů jsem v praxi nezaznamenal, ani jsem o něm neslyšel.

V posledních dvou letech, v roce 2021 jsme byli svědky tragických nehod u velmi mladých sportovců, jak fotbalistů, tak tragických nehod motorkářů. Jak toto hodnotíte? Jak je možné, že umírají stále mladší lidé? Může to souviset i s přetrénovaností?

Tuto otázku bych rozdělil do dvou odpovědí. U mladých fotbalistů nebo sportovců, tam to samozřejmě s tím maximálním fyzickým výkonem souviset může. Většinou je to na podkladě nějakých neodhalených vrozených vad, přičemž sportovní federace dělá všechno proto, aby byli profesionální sportovci řádně vyšetřeni. Mají předem psané zátěžové EKG, případně echokardiografii v případě nějakého nálezu, nicméně může se to stát. V případě motorkářů nebo tragických úrazů mladých lidí, máte pravdu, ty počty ohromně stoupají. Myslím si, že je to dáno dobou, protože existují výkonnější a rychlejší stroje a na sportovní výkony jsou samotnými lidmi kladeny mnohem větší nároky a dochází k závažnějším vysokoenergetickým úrazům, které můžou mít jednak trvalé následky a jednak můžou vyústit ve fatální poškození zdraví ve formě úmrtí.

Liší se přístup ortopeda k vrcholovému sportovci a „běžnému“ pacientovi a když, v čem konkrétně?

Tady se musím přiznat, že ano. Dejme si příklad, že hokejista hraje play off nebo finále mistrovství světa a v tu chvíli mu jde o všechno. Jde mu o kariéru, o budoucnost, o zajištění sebe a rodiny, o nabídku na lukrativní práci. V tomto případě se samozřejmě vzhledem k závažnosti onemocnění můžeme s realizačním týmem a hráčem domluvit na nějakém řešení. Například mu dáme analgetika, obstřik nebo mu malou zlomeninu dočasně zafixujeme dlahou a řešíme finální ošetření až po samotném výkonu. Jsou však stavy, když sportovce můžeme léčit tak, jak léčíme v uvozovkách "normální lidi", a preferujeme zdraví hráče. Musíme si uvědomit, že hráč je mladý a zdraví mu musí vydržet do konce života. Čili pokud není takto vyhrocená situace, tak preferujeme rozhodně postup „lege artis“ čili tou nejlepší cestou ne k výkonu, ale ku zdraví.

Je po zdravotní stránce něčím specifický Jaromír Jágr?

Jarda je specifický po více stránkách. Ze zdravotního hlediska je jednoznačně výjimečný v tom, že má extrémně vyvinutý cit pro vlastní tělo. Naprosto dokonale pozná, co musí trénovat třikrát více, nebo co může trénovat méně, nebo vůbec. V případě drobných zranění ví, kdy si může dovolit hrát přes bolest, kdy to ještě nevadí a také, kdy už je ta hranice, že by se to mohlo zhoršit a zranění by ho mohlo vyřadit na delší dobu. Nutno říct, že nemá moc rád doktory, důvěřuje vlastnímu tělu a přirozenému procesu hojení, s čímž souhlasíme. Nicméně u něj hraje obrovskou roli psychika. Je po psychické stránce naprosto jedinečný a projevuje se to v jeho vůli, píli a v motivaci, a to i v jeho věku. Je až neskutečné, co dokáže obětovat hokeji, a nejenom po fyzické stránce čili té extrémní dřině, ale i vzhledem k psychické zátěži. A týká se to i finančních prostředků, domnívám se, že bez něj už by v současné době extraligový hokej na Kladně neexistoval.

Zažil jste osobně nějaké dramatické situace během hokejového utkání?

Bohužel ano. Když to vezmeme z té zdravotní stánky, protože dramatických situací v hokeji je celá řada. Musím říct, že obdivuji trenéry a jejich psychickou výdrž. Dvakrát jsem resuscitoval fanouška na kladenském stadionu, naštěstí vždy se nám jej podařilo předat ve stabilizovaném stavu záchranné službě. Co se týká přímo hokejistů, tak mě napadají dvě situace. První je zástava dýchání způsobena zapadlým jazykem a bezvědomí při nárazu hráče do mantinelu, to byla velmi dramatická okolnost, kterou se nám podařilo úspěšně vyřešit. Druhá věc je úder pukem po střele do obličeje, kdy puk způsobil roztříštěnou zlomeninu nosu a v podstatě odtržení téměř dvou třetin obvodu nosu. Podařilo se nám to, sice po delší době, ale krásně zrekonstruovat. Musím říct, že Martin Kehar vypadá možná teď i lépe než předtím...

Čím se zabýváte mimo hokej?

Mojí hlavní profesní náplní je práce zde na I. ortopedické klinice 1. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole, kde je mým denním programem operativa náhrad velkých kloubů. Mimo jiné se podílím na výuce mediků a postgraduálních studentů na 1. lékařské fakultě UK a nutno říct, že se věnuji i vědecké činnosti, kde jsme posbírali řadu cen za naší práci. Spolu s profesorem Pokorným se zabýváme zvýšením životnosti kloubních náhrad ve spolupráci s katedrou biomechaniky člověka na ČVUT a Ústavem makromolekulární chemie AV ČR. Mimo práci, která je mým hlavním koníčkem, je mojí největší náplní rodina a ve volném čase rád hraji golf.

Jaký je podle vás recept na úspěch ve vrcholovém sportu?

Vždycky se musí sejít řada okolností. Určitě by měl sportovec dodržovat zásady správné životosprávy. Měla by to být psychicky stabilní osobnost s dobrým rodinným zázemím. Zejména je nutné, aby sportovce sport bavil, aby mu byl ochoten v podstatě věnovat všechno. Ale základními prvky úspěchu je tvrdá dřina a motivace, bez kterých se neobejde úspěch v jakékoliv lidské činnosti.

Děkuji vám za rozhovor.

Také děkuji.