Rychlá zpověď - paralympijský hokejista Patrik Sedláček: Život jde dál, ať už s nohou, nebo bez ní

Můžete nám prozradit, co se vám stalo? Věděl jste, že máte nějaké zdravotní problémy nebo všechno přišlo tak nějak zničehonic?

Já jsem prodělal dvojitou plicní embolii a trombózu. A celé to přišlo nějak náhle. Věděl jsem, že tam nějaké onemocnění je, ale nebyl jsem si jistý, co to je, a co to je mi bohužel nikde nikdo neřekl. Takže to bylo náhlé. 

Jak dlouho trvala rekonvalescence? Přece jenom to muselo být hodně těžké vzhledem k tomu, že jste byl ještě student střední školy…

Trvalo to asi tři čtvrtě roku, než jsem se dostal zpátky do normálního života. Bylo to těžké, ale bral jsem to tak, že to je život. 

Pronájem Luxusního mezonetu 2+kk, Praha, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Co bylo na tom návratu do běžného života nejtěžší?

Asi to, jak se na mě bude koukat okolí.

Kdo pro vás byl v tomhle období největší oporou?

Celá moje rodina.

Přemýšlel jste po úraze o tom, že se ještě vrátíte ke sportu? Napadlo vás to hned, nebo to chvíli trvalo, než jste k tomu dospěl? A byl vlastně para hokej tou první volbou? Protože vy jste hrál hokej i před tím, než se vám stal tenhle úraz… 

Úplně ze začátku jsem nad takovými věcmi vůbec nepřemýšlel. Spíš jsem přemýšlel nad tím, jak se zpátky dostat do života. Pak jsem si nějaké sporty hledal, dostal jsem možnost, přišlo za mnou plno lidí, jestli bych si nechtěl vyzkoušet ten a ten sport. Pak za mnou přišel v nemocnici táta, a říká: „Hele, je tady něco jako para hokej.“ A jestli bych si ho nechtěl zkusit zahrát. Tak jsem mu řekl: „Dej mi ještě chvíli, chci se z toho co nejvíc zotavit a pak bychom se na to mohli podívat.“

Vy jste se nedávno zúčastnil paralympiády, a to jste členem národního týmu teprve něco kolem roku a půl. Jaké to pro vás bylo, když jste se poprvé dozvěděl, že pojedete na paralympiádu? Je to takový vrchol sportovní kariéry asi každého sportovce, zúčastnit se olympiády…

Nečekal jsem to po tak krátké době. Čekal jsem, že zůstanu doma a že budu kluky podporovat z domova. Ale pak se ta šance naskytla a já jsem ji vzal tak, jak je a řekl jsem si, že pro to udělám maximum.

Máte pocit, že se o paralympiádě nebo obecně o para sportu u nás v Česku mluví dostatečně? Protože přece jenom oproti olympiádě je paralympiáda stále ještě hodně upozaděná…

Neřekl bych, že se o para sportech mluví celkově dost. Sám vím, že když jsme měli nějaké přenosy, ať už z mistrovství, nebo jiné, tak nebyly moc viditelné. A to přitom český národ žije hokejem. Nevím, proč to televize víc nezviditelňuje. Je to škoda.

Dneska předáváme v kladenské nemocnici plicní ultrazvuk. Myslíte si, že prevence Čechů proti plicním onemocněním je dostatečná?

Není, sám jsem to bohužel zažil. Můj stav a mé onemocnění se zanedbalo, právě také na plicním oddělení. Takže myslím, že by se to mohlo řešit trošku víc a líp. 

Pronájem luxusního bytu 3+kk, Praha 1, Josefov, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jaké máte tedy kromě hokeje další zájmy? Dívala jsem se, že vás baví auta a motorky… 

Jo, auta a motorky. Trávení času s kamarády. Je toho hodně, ale když si šel dřív zahrát člověk fotbal, to už se odložilo stranou. Teď se musí hledat jiné alternativy jako třeba posilovna, prostě to, co se dá s handicapem dělat.  

Co byste vzkázal všem, kteří začínají od znova? Ať už jsou to třeba lidé, kteří momentálně utíkají před válkou nebo právě lidé, kterým se stalo něco podobného jako třeba vám…

Já jsem to prostě nevzdával. Život jde dál, ať už s nohou, bez nohy, je to úplně jedno. Život jde dál a člověk si ho může užívat i bez nohou. Já to vidím u nás v týmu. Všichni se tam máme dobře, nikomu nic nechybí, kromě nohou, ale to nějak neřešíme. Je to normální a nikdo se na toho člověka nebude koukat jinak.

Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.