Rychlá zpověď – Pavlína Jágrová: Blogerka začala navrhovat nábytek. Zapojit se můžete i vy!

Když jsme se viděly naposledy, tak jsi mi říkala, že máš velký sen, že si chceš otevřít bistro. Stojíme sice v Concept Storu, ale já nevidím bistro, nýbrž nábytek…

To ale neznamená, že bistro pořád nechci. (smích) Tehdy tohle všechno bylo v úplným prvopočátku. Takže jsi vlastně byla u zrodu, ale nevěděla jsi o tom. S partnerem jsme se ale rozhodli, že zkusíme společný projekt, a to je tohle. Mě to totiž nesmírně baví, sjíždím nejrůznější časopisy, sleduju designéry, Instagramy všeho možného. Až se tohle rozjede, a my pevně věříme, že se to rozjede, tak se pustíme do dalšího projektu, a to bude bistro. Ne ledajaké, sami si ho vybavíme vlastním nábytkem, a to bude vlastně takový showroom, kde prostě bude krom nábytku i dobrá káva a něco na zub. Ale to je hudba budoucnosti, to se stane nejdřív tak za tři roky. Ale určitě to bude v centru. Mám i představu, co by se tam mělo vařit – jsem snídaňový člověk a miluju nejrůznější druhy snídaní. Nejspíš se inspiruju v cizině, kde je hodně super restaurací. Teď třeba frčí ty avokádové chleby.

Koukám, že s partnerem máte velké plány…

Ano, stali jsme se hlavně obchodními partnery a společně vlastně rozjíždíme byznys. On to vyrábí a já to navrhuju. Jednoduchá rovnice.

Prodej bytu 2+kk - Praha 7, 47m2, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Jak se vaše společná značka jmenuje?

Wdesign, na Instagramu máme wdesign.store. Na webu zatím pracujeme, snad bude do konce května. Všechno není hned. Tady nejsme jen my, ale i ostatní designéři, ale tohle je zatím hlavní místo, kde si mohou lidé naše věci prohlédnout. Budeme to tu i obměňovat.

Nábytek vypadá sice minimalisticky, ale draze. Budou si to moct dovolit i smrtelníci?

Jasně. Chceme, aby to bylo dostupné. Ne levné jako Ikea, ale dostupné. Aby si to mohli dovolit lidi jako jsem já nebo ty. Každý má právo na hezkou věc. Chceme naši značku taky založit na tom, že nábytek bude na míru a zákazník má vlastně možnost si ho i sám navrhnout. Může nám poslat třeba fotku, my jim dáme návrh, jak bychom to udělali my, jak bychom to předělali, oni se k tomu vyjádří a společnými silami, kdy oni si řeknou rozměry, barvu, cokoliv, to bude pak dělané skutečně pro ně na míru.

Pořád pracuješ v Ambiente? Nedokážu si představit, že bys to totiž s tím stíhala.

Ne, už ne. Byla jsem tam půl roku. Tam jsem fotila hlavně. Ale jakmile jsem skončila v Ambiente, tak jsem nastoupila jinam na full time. Dělám vlastně do teď marketingovou manažerku pro digitální agenturu. Ale tam asi taky budu končit, protože se chci naplno věnovat tomuhle.

Znamená to, že i móda jde stranou?

Ne, to určitě ne. Pořád dělám Instagram, to mě částečně živí, takže na to se nevykašlu. Mám pořád hodně dobrých spoluprací s nejrůznějšíma značkama, jako beauty a fashion, takže tomu se chci věnovat pořád.

Jak to máš teď s bulvárem, se slávou. Pořád jsi toho součástí?

Asi trošku pořád ano. Ale nedoprovází mě to zas nějak markantně, za což jsem ráda. Nechtěla bych být celebrita, jako je třeba můj strejda. Zbláznila bych se, kdybych za sebou pořád měla na každém kroku papparazzi, lidi, co by řešili každý můj krok nebo rozhodnutí.

Poznávají tě lidé na ulici?

Občas ano, ale není to moc časté nebo nijak k pozastavení. Mě znají lidi spíše z toho fashion světa. Nikdo se se mnou ale nechce fotit nebo podpis jako od mého slavného strýce. To fakt ne. 

Přijde mi, že jsi taková rozlítaná. Jednou chceš dělat to a druhý den ono. Co na to tvoje rodina. Podporují tě?

No, rodina…Oni mi moc nevěří. Vlastně mi nikdy moc nevěří v tom, do čeho se pustím.

Jak to?

Jsou jinak orientovaní. Cokoliv, co vymyslím – a já jsem taková, že mám těch nápadů fakt hodně, je přesně, jak jsi říkala – každý den bych dělala něco jiného, takže oni si kvůli tomu myslí, že to prostě nebude fungovat tak, jak já si představuju. Proto je to pro mě o to větší výzva. Musím to dát a dotáhnout do konce, abych jim vytřela zrak. (smích)

To je zajímavé, většinou rodiče ještě děti finančně podpoří v jejich byznys plánu. To tys měla asi smůlu, ne?

No jasně… ale jsem ráda, člověk by si to měl vyzkoušet sám, našetřit si na rozjezd. Pak si toho o to víc vážíš. Musím ale přiznat, že mamka mi trošku přispěla v prvopočátku. Ale jinak já to nemám tak, že bych chodila za rodinou, že něco chci, aby mi to koupili. To vůbec.

Už si tvůj strýc něco koupil?

Musím říct, že zrovna strejda je z rodiny jediný, kdo mě fakt podporuje. Když jsem mu to říkala, tak byl nadšený, řekl mi, abych do toho rozhodně šla. Zatím si nic nekoupil, i když se mu to moc líbí. Viděl úplně první kousky. To byly kousky pokusů a omylů, zkoušeli jsme si to. Chtěla jsem ho na tuhle otevíračku pozvat, ale on moc tyhle společenské akce nemusí, řekl mi, že nepůjde. Tak doufám, že až ho uvidím, že si něco vybere.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Napálíš mu cenu nebo mu naopak dáš slevu?

Nee. Tomu to udělám jenom za náklady, samozřejmě. Nebo mu to můžu dát jako dárek k něčemu.

Je zvláštní, že ty máš dneska takový důležitý večer a stepuješ tu a koukáš na hodinky, děje se něco?

No… za chvíli mi letí letadlo, letím do Budapešti na fashion week. Na pár dní. Tak se na mě nezlob, že jsem si na tebe tentokráte neudělala tolik času.

Jak kloubíš tyhle cesty s prací?

Právě že těžko, fakt nemám teď na nic čas, jako na nic. Den má prostě málo hodin. Bohužel jsem na tom fakt tak, že nemám čas ani na kafe s kamarády … Tím zaměstnáním na full time už mi fakt nezbývá čas na soukromý život. Ale až tam skončím, tak se to zlepší, to už budu v pohodě.

Aby se živnostník uživil, musí se otáčet a horko těžko naplánuje i krátkou dovolenou. Jak to máš ty, plánuješ dovču?

Ne, vůbec. Cesty, které uskutečním, jsou vždycky spontánní. I ta Budapešť, pozvali mě minulý týden, tak jsem si to zařídila a jedu. Nerada plánuju dopředu. Žiju okamžikem.

Všimla jsem si, že na tobě přibyla nová tetování…

Mám pořád nová tetování. Mám to ráda. Některé, které mám, jsou hodně spontánní, asi tak jako vlastně všechno, co dělám, je spontánní. Většina se ale k něčemu pojí a mají mezi sebou souvislost. Nechávám se tetovat, když se mi v životě něco zásadního přihodí. Nějaký ten životní moment, který si chci zapamatovat. Ten pak prostřednictvím znaku, obrázku skončí na mně.

Můžeš jmenovat jeden zásadní moment?

Třeba jedno z nejzásadnějších tetování jsou tyhle dvě tečky (na ruce). Měla jsem kočku. Když umírala, tak mě kousla, a já si nechala vytetovat ty její zoubky. Tady jsem to měla od ní prokousnuté. Takovéhle věci. Je to minimalistické stejně jako můj nábytek. Mám také kérku společnou s bývalým přítelem, co jsme si nechali společně udělat.

Když je to s bývalým, tak nelituješ toho?

Rozhodně ne, ani na minutu. Nelituju ničeho. Nenechala bych si ale vytetovat jméno, to by bylo blbý. Navíc já mám se všemi bývalými docela dobré vztahy.

Pavlíno, ty seš rozjetá jako mašina – předpokládám, že všechny tvé plány na založení rodiny a usazení se, jsou odsunuty na vedlejší kolej.

Máš pravdu. Nad tímhle vůbec nepřemýšlím. Nemám ani mateřské pudy, děti se mnou nic nedělají. Nevím, co s nimi dělat. Několik mých kamarádů má dítě. Nikdy nevím, jak se k nim chovat. Nehrotím to, že je mi 28 let a měla bych mít nejpozději do dvou let rodinu. Jsem spíš na zvířátka. (smích)

Soustředím se na sebe, rozjíždím projekty, plním si sny. Chci cestovat, když máš dítě, tak tě to přece jen krapet sváže.

Moc děkuji za rozhovor, ať se tvé značce daří a ať ti to neuletí.