Rychlá zpověď - podnikatel Vladimír Michalčík: Vězení ze mě udělalo milionáře

Kým jste chtěl být jako malý kluk?

Různě, co odpovídaly dříve děti. Všechny děti jsme se inspirovaly navzájem. Námořník, taky samozřejmě popelář a tak dále.

Kam vedly vaše první kroky, do kterého zaměstnání?

Do zaměstnání?

No tak brigády?

Já neměl nikdy žádné zaměstnání. Začínal jsem, to každý ví, nelegálně. Byl jsem trochu gauner, ale co se týče podnikání, udělal jsem si živnost asi v devatenácti letech a vozil jsem auta z Evropy.

Prodej pozemku se studií na výstavbu, Praha 4

Zobrazit nemovitost

Říkáte, že každý to ví. Když se na vás ale podívám, tak bych to v životě neřekla. Jak se z toho roztomilého kloučka, co chtěl být námořník nebo popelář, stane člověk, který udělá něco nezákonného, a ví, že za to bude potrestán?

Já asi jenom vypadám roztomile, ale tehdy jsme vyrůstali ve špatném prostředí. Vyrůstali jsme v 90. letech, bydleli jsme v problematické oblasti, a tam to na nás působilo ze všech stran. To prostředí nás ovlivnilo.

Takže jste si ani neříkal, že je to něco špatného, když to dělali všichni?

Asi jo, asi to tak bylo. Naopak, nám se to líbilo. Byli jsme mladí a neklidní.

Byla to zábava, adrenalin?

Přirovnal bych to k adrenalinu, určitě. V té době také vyšla spousta amerických filmů, gangsterky a tak dále. Myslím si, že i to mělo vliv na naše aktivity.

Měl jste nějakou záklopku? Většinou to bývají rodiče…

Jediné, na co doma kladli důraz, byla škola. Museli jsme se dobře učit a chodit do školy. Jinak jsme ale měli takovou otevřenou výchovu. Když to řeknu zjednodušeně, každý si mohl dělat, co uzná za vhodné.

A co vy jste uznal za vhodné, že budete dělat?

Dělal jsem nelegální činnost. Začínal jsem postupně, nejdříve na ulici, a pak to přerostlo až do mezinárodních měřítek. Nejsem na to pyšný a taky jsem pak byl za to náležitě „odměněn“.

Kolik jste dostal?

Dostal jsem deset let.

Kde?

Já jsem seděl v několika věznicích, tam funguje takzvaná rotace. Odseděl jsem si sedm let a tři roky mi odpustili.

Seděl jste sedm let v různých věznicích. Co to udělá s mladým člověkem? Co se mu děje v hlavě, když ho najednou zavřou a nemůže nic dělat?

Nejdřív mě zavřeli na vazbu, vazba je horší než výkon trestu. Tam je člověk 23 hodin zavřený, na hodinu může ven. Co s tím časem? Nechal jsem si posílat knížky. Vždycky jsem inklinoval k duchovnu, tak jsem si nechával posílat knížky o buddhismu od Dalajlámy. Musím říct, že to byl takový ten start, který mi otevřel oči.

Začal jsem meditovat a najednou jsem si nějak po těch měsících uvědomil, hlavně potom, co mě odsoudili, že to tak prostě je. Že jsem dostal takovou pálku a řekl jsem si, že když už sedím a budu sedět dlouho, tak ať z toho něco mám. Ať z toho vytěžím to dobré a nezaměřuju se na negace. Začal jsem studovat všechno to, co mě zajímá. Byznys, ekonomie a osobní růst celkově. To bylo to, co mně tam nejvíc pomáhalo.

Už jste řekl, že ten zločin šel až do mezinárodních měřítek, to ale nemůže dělat hloupý člověk. Na to už je potřeba určitého vzdělání a inteligence. Co už jste měl za školu, než jste nastoupil do vězení, a jakého vzdělání jste dosáhl potom?

Nastoupil jsem na střední školu, management obchodu. Kvůli tomu, že mě zavřeli, jsem to nedodělal.

Ale z vězení se dá dodělat maturita…

Dá, ale bylo by to složité. Takže mám nedodělanou střední školu.

Ještě pořád? Nechcete si nějaké vzdělání dodělat?

Mám to v plánu. Nepotřebuji to, ale dodělám si to.

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Už jenom pro ten pocit. Nevím, jestli už máte děti…

Nemám.

Tak až je budete mít, tak abyste jim šel příkladem.

Přesně. Asi ano, dodělám si to. (smích)

Zajímá mě kriminální prostředí jako takové. Funguje tam nějaká hierarchie? Měl jste nějaký post, když jste dělal mezinárodní zločin?

Funguje tam hierarchie, a docela i složitá. Člověk nemůže být jenom silný, ale musí být i chytrý. Na každém oddíle ve výkonu trestu jsou vždycky dva vedoucí, tomu se říká „kápéčko“ a „barákovej“. A já většinou jeden z těch postů měl, kamkoliv jsem přišel.

To znamená, že jste měl určité výhody? Dělal jste výhody i jiným, za úplatu nebo za cigarety?

To ne, já nikdy od nikoho nic nebral. Všichni to dělali, ale já ne, nepotřeboval jsem to.

Kouřil jste tam?

Ne, já nekouřím.

To jste téměř úkaz, Rom, který nekouří!

Celá naše rodina je asi úkaz, protože u nás nikdo nekouří, jsme nekuřáci. Je tam jedna výjimka, moje sestra, ale jinak všichni – děda, babička, strejdové, tety, brácha – nikdo nekouří. Asi to máme nějak geneticky dané.

Zůstal vám z té doby nějaký kamarád?

Určitě. Hodně málo, asi dva z těch desítek lidí. Ale zůstali.

Jsou také úspěšní jako vy?

Jsou v pohodě. Už nedělají žádné nelegální činnosti, taky podnikají a jsou z nich klidní lidé.

Jaké jsou vaše zkušenosti s podnikáním v Česku? Co si o tom myslíte?

Je to vždycky o tom člověku. Musí mít ten drajv, musí chtít, dát do toho všechno a vůbec nepřipouštět žádný neúspěch. Každý člověk bude dělat chyby, ale nesmí dělat ty samé. Musí si jít za svým, a když se stane nějaký neúspěch, tak se z toho poučit, udělat to příště jinak a jít dopředu za svým. Dokud nedosáhne cíle. V podnikání musí být člověk pitbul, zakousnout se a nepustit se, dokud toho nedosáhne.

Budíte hrůzu při jednání s klienty a dodavateli, když jednáte o ceně?

Vůbec ne, jsem v pohodě. Jednám seriózně, v klidu a myslím si, že všichni jsou spokojení.

Nebojíte se, že když teď vyšla najevo vaše minulost, že budete mít v podnikání nějaké problémy?

Nemyslím si. Kdo se mnou chce podnikat, ať podniká, kdo nechce, tak nemusí. Já jsem nerad na někom závislý.

Vím, že když jste byl z vězení propuštěn, spolupracoval jste s firmou, která vyrábí takové ty levnější typy parfémů. Jak jste pak dokázal vybudovat z vlastní firmy Gitano Cosmetics tak úspěšný podnik?

Už v kriminále jsem se přetransformoval, tam ten „mindset“ vznikl. Věděl jsem, ještě předtím, než mě pustili, že to budu dělat všechno úplně jinak. Věděl jsem, že toho dosáhnu. Nevěřil jsem tomu, já jsem to věděl!

Co bylo prvním krokem k tomu, abyste udělal byznys? Musíte mít nějaký základní kapitál…

Začínal jsem se sedmdesáti tisíci. Začal jsem opravdu úplně z mála, skoro z ničeho.

Jaký byl obrat za minulý rok?

Přes 60 milionů.

Jak toho dosáhnout, ještě za tak krátkou dobu?

Je to o té píli, drajvu a houževnatosti.

Nikdo vám neradil? To jste všechno načetl z knížek?

Nikdo mi neradil, ale člověk se učí pořád. Udělal jsem spousty chyb, za těch pět let, co jsem venku a podnikám.

Například?

Různé smlouvy, které jsem uzavřel s nějakými dodavateli, pořádně jsem si to nepročetl a najednou byl závazek dva roky, i když to pro mě bylo nevýhodné. To jsou takové věci, kvůli kterým jsem pak pykal, musel jsem za to platit, i když jsem to nepotřeboval. To byla zátěž pro podnikání. Příště jsem byl obezřetnější.

Nenajal jste si nějaké zkušené lidi, kteří by vám stáli za zády?

První věc, co člověk musí udělat, je jít k daňovému poradci, aby zjistil, jak jeho obor musí danit a jaké jsou povinnosti. Pak jsem sehnal účetní, a to byl takový ten základ, aby člověk neměl problémy s úřady. Jinak jsem žádné extra rádce neměl.

Kolik máte zaměstnanců? Vy zaměstnáváte téměř celou rodinu, ne?

Celou rodinu ne. Mám tam sestru, neteř a teď mě začal pracovat i otec. Jinak celkově máme přes sto lidí. Dále ještě máme navíc pobočku v Chorvatsku v Zadaru, kde máme třicet lidí.

A tady ji máte v Mostě?

Centrální sídlo máme na Dubí, kde máme výrobnu a sklady. Kanceláře máme v Mostě.

Nechcete se přemístit do Prahy?

Plánuji v Praze otevřít pobočku, která bude mít na starost čistě jenom marketing.

To budete mít rozlítané.

Po dálnici z Teplic do Prahy je to jen 40 minut.

Na co jste ve firmě nejvíc pyšný?

Nejvíc jsem pyšný na zaměstnance. Jsou to lidé, kteří se nedokázali uplatnit na trhu práce, my jsme jim dali tu šanci a teď jsou velice úspěšní. Vydělávají dost peněz, mají se dobře. Odešli z pracovního úřadu, zbavili se dluhů a žijí lepší život. To je to hlavní. Potom ještě na to, že jsme vybudovali svou vlastní značku, svůj vlastní parfém.

Co je to za parfém?

Máme například dámské citrusové vůně, které obsahují bergamot, což je taková vzácná plodina, která roste na jihu Itálie, na Sicílii. Má citrusové tóny a je takový svěží lehčí.

V rychlé zpovědi jste řekl, že první milion jste neutratil, ale investoval. Nicméně vzhledem k tomu, že jste zřejmě bohatý člověk, máte něco, na něčem rád ujíždíte.

Můj bratr Roman také podniká, a to právě v módě. Má svou vlastní značku God Loves You, takže díky němu mám pořád co nosit. A určitě miluju auta, ty mám hodně rád. Miluju nové technologie a Tesla byla jasná volba. Je to úplně jiné auto než všechny ostatní.

Proč?

Protože šetří životní prostředí, je to na elektřinu, má minimální náklady. A co se týče technologií, tak nemá obdoby.

Většina milionářů se věnuje charitě. Co vy a charita?

Spolupracujeme s nadací Správný start, kterou vede Jonáš Motyčka. Je to nadace, která pomáhá dětem, respektive začínajícím dospělým, osmnáctiletým, kteří vyjdou z dětských domovů. Podle statistik to většinou bývá tak, že ty děti končí špatně, tak jim Jonáš Motyčka pomáhá uplatnit se na trhu práce. Říká jim, jaké jsou jejich povinnosti, co dělat, mluví s nimi o krizové lince, když se dostanou do úzkých. Myslím si, že to má smysl, proto ho finančně podporuji.

Co rád děláte kromě práce? Jak to, že nemáte v sedmatřiceti rodinu?

Protože je to logické. Měl jsem dlouholetou přítelkyni, zavřeli mě v šestadvaceti, pustili mě ve třiatřiceti. Pak nějaké vztahy proběhly, ale teď jsem sám. Ale rodinu určitě chci. Jinak co dělám rád… Každopádně rád sportuji, chodím pravidelně do fitnessu a boxuju.

Pro zábavu, nebo že se vám to jednou bude hodit jako sebeobrana?

Ne, kondičně.

Kde se vidíte za pět let? Řekl jste, že ještě pořád hledáte svůj domov.

Já jsem řekl, že ještě hledám svůj domov z toho důvodu, že rád cestuji, miluju cestování. Řekl jsem si, že až poznám zemi nebo místo, kde se budu cítit nejlíp, tak se tam usadím.

Tam si najdete partnerku a budete mít děti?

To je taky možné, ale nemusí to tak vůbec být.

A firma?

Firma za pět let… Předpokládám, že budeme v dalších minimálně dvaceti zemích a chci, aby byl parfém Gitano celosvětový.

Moc děkuji za rozhovor, přeji hodně štěstí.