Top hledané
Výsledky (0)
O koronaviru v Americe

Rychlá zpověď – umělec Maxim Havlíček z LA: Američani na karanténu úplně dlabou

Karolína Lišková
06. května 2020
+ Přidat na Seznam.cz
8 minut čtení
Speciální rubrika
Maxim je v Americe uznávaným umělcem.

MAXIM žije v Americe přes dvacet let. Přesto je to pořád Čech každým coulem a do rodné země se pravidelně každoročně vrací na několik měsíců. Nejen proto, aby prezentoval své obrazy, u čehož jsme naposledy byli, ale hlavně také kvůli své rodině. Nyní je umělec zavřený v horké Kalifornii se svou rodinou kvůli pandemii koronaviru. Vzhledem k zákazu cestování nemůže ani plánovaně přijet domů. O tom, jak probíhá karanténa na druhé straně zeměkoule a jaký bude mít koronavirus dopad na umění, se rozpovídal v rozhovoru pro LP-Life.cz.

S dcerkou tráví čas v karanténně v novém bytě v LA.
Umělec nezahálí.
Nové kousky v Maximově ateliéru.

Jsi v Los Angeles, jak to všichni prožíváte?

Asi úplně stejně jako vy, si myslím. Je to divný, nikdy jsem si nemyslel, že se tohohle dožijeme. O pandemiích, morových ranách, o tom jsme jen četli a říkali si, že je to všechno už jenom historie. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může stát v jednadvacátém století. Rozhodně ne v takovém měřítku.

Ameriku to postihlo o něco později než nás, jak vnímáte nařízení? Vám je dávají spíš jednotliví guvernéři než prezident.

My máme výhodu v tom, že guvernéři států mají v nařízeních občanům větší moc než prezident, takže co řekne guvernér, v podstatě platí, a prezident s tím nemůže zas tak moc udělat. Nejhorší je, že prezident žádná nařízení neudělal. V Americe je koronavirus podle studií už někdy od podzimu minulého roku, akorát se o tom nevědělo. Na podzim byla spousta lidí nemocných, kdo to už měl, a kdo neměl, to těžko říct. Je to celé divné. Kolikrát si představuji, že je to jen zlý sen a že se z něho probudíme.

V Kalifornii musíme být doma, máme tu nařízenou karanténu, v podstatě to samé, co vy v Čechách. Karanténu máme nařízenou už od 19. března. Kalifornie byla první stát ve Spojených Státech, který tohle nařídil. Jediný problém v Americe je, že Američani nemají disciplínu jako třeba Evropani. Evropa si historicky prošla válkami, režimy a každá změna nastolila nějakou disciplínu. Lidi to museli přijmout, ať to bylo dobré nebo špatné, lidi jsou docela zvyklí přijímat nařízení. V tomhle momentě je to dobrá věc.

Pronájem vily 10+3, 490m2, Praha
Pronájem vily 10+3, 490m2, Praha, Praha 5

Amerika si ničím takovým vnitřně neprošla, disciplína tu chybí. Samozřejmě prošla externími věcmi ve válkách a měla svou občanskou válku, ale to už je více než sto padesát let zpátky. V Čechách je plus mínus 10 milionů lidí, samotné LA má samo o sobě víc lidí, a to je jen jedno město. Ukočírovat něco takového je tu vlastně úplně nemožné. Principem, na kterém byla Amerika založená, je především svoboda. Lidi, kteří nechtěli mít disciplínu někde jinde, přišli sem, aby mohli žít svobodný život. A to se táhne celou historií Ameriky.

Už jsou tu samozřejmě protesty, že si lidi nenechají vládou nařizovat, co můžou a nemůžou, většinou to jsou navíc stejně jen doporučení, ne jako v Čechách. V Kalifornii je nařízená karanténa, ale ve většině států je to jen doporučení, a Američani na to úplně dlabou.

Máte nařízeno nosit roušky?

Ano, od Velikonoc, ale jen v LA County. Byli jsme včera na procházce, a to taky není nic moc. Je to velké město, máme zavřené pláže, parky a nikam nemůžeš. Chodíš s kočárkem po rozpáleném betonu a dýcháš do roušky, teď tu máme třicítky a není to moc příjemné. Padesát procent lidí ale ty roušky stejně nemělo.

Pokutuje se to nějak?

Roušky se nepokutují, porušení zákazů do uzavřených oblastí ano a pokuty jsou obrovské. Celé se to ale nedá uhlídat, to město je obrovské. Není to tu jako v Čechách, kriminalita je tu pořád vysoká a kontrolování nošení roušek není ani sekundární priorita, to je někde úplně vespod.

Určitě jsi sledoval, co se děje v Evropě, konkrétně v Čechách. Věděl jsi, že to přijde? Měl jsi strach?

Strach určitě ne. Když se to celé provalilo v Číně, věděl jsem, že to přijde i sem, ale nevěděl jsem, že to bude takhle dramatické. Byl tu SARS a MERS, tak jsem si říkal, že to bude něco podobného. Podobný virus. Pár týdnů se to bude řešit, lidi si nebudou podávat ruce a tím to skončí. Netušil jsem, že to dojde do tak obrovských rozměrů a globálně se to dotkne všech lidí na Zemi.

Jak to ovlivnilo tebe po ekonomické stránce?

To je šílené. Odebírám materiály jako například len od lidí, kteří to dělají jako velkoobchod, a to je teď všechno zavřené. Je pro mě obtížné sehnat speciální materiály, které používám, a nemám na to ani náladu. Dny plynou, ani nevím, co je za den, a ani mě to moc nezajímá. Už se řídím jen tím, jestli je venku světlo nebo tma.

Začal jsem doma na nové karanténové papírové sérii, když teď nechodím do ateliéru. Mám to rozdělané, ale doma to prostě není ono. Potřebuji prostor, kde to můžu celý zaneřádit a pak se v tom ztratit. Potřebuji tu volnost a na nic nebrat ohledy. A tak teď více času trávím na facetimu s rodinou. Měli jsme letět do Prahy v květnu, budeme se snažit přijet v červnu, jestli to vyjde.

I kdyby už se létalo, stejně bys musel do karantény na čtrnáct dní.

Buď, anebo se nechat testovat. My bychom stejně přijeli na tři, čtyři měsíce. Rodiče ještě neviděli malou. Přestěhovali jsme se v únoru v rámci LA do většího bydlení, když teď máme miminko, aby nás mohlo navštěvovat víc lidí, rodina a kamarádi. Ale teď sem nikdo nepřijede. Je to otrava.

Naposledy jsi tu byl v létě, měl jsi tu obrovskou výstavu. Máš tady ještě nějaké obrazy?

Mám. Všechny obrazy, které se neprodaly, jsou v depozitáři.

Udělal bys další výstavu, kdybys do Česka přiletěl?

Neplánoval jsem to, ale u mě nikdy nevíš. Po tom, co nikdo nic nemůže, budeme všichni hladoví. Říkal jsem si, že bych chtěl letošní rok využít jenom na tvorbu a úplně novou sérii. Měl jsem to skvěle našlápnuté, než se tohle všechno stalo. Mám už v ateliéru hotových asi dvanáct nových velkoformátových obrazů a další rozdělané.

Uvidím, jak to bude dál, jak se budu cítit, až se k tomu vrátím, a jakým způsobem se to napojení na ty nové obrazy změnilo. Je to všechno hrozně o tom momentu. A ten je teď už někde jinde. Strašně se těším na to nové a neznámé, na to znovuobjevování v tom novém okamžiku.

Minule jsi říkal, že tě při tvorbě ovlivňuje, jak se momentálně cítíš. Teď mají všichni depku…

Pro mě to není depka. Je to něco, na co jsme akorát nebyli připravení. Spíš mě to frustruje, než že bych měl deprese. Musel jsem všechno odložit a nemám věci pod kontrolou. Snažím se to ale vnímat, jako kdybych si dal na dva měsíce volno. Je to těžké, ale člověk se přizpůsobí.

Vila na prodej - Klánovice - 465m
Vila na prodej - Klánovice - 465m, Praha 9

Aspoň si ale užíváš malou.

Přesně tak. Volám si každý den s rodiči a bráchou, užívám si malou, hraju kraviny na Playstationu, koukám na seriály, pijeme víno. Dělám věci, na které jindy nemám tolik času. Nemůžeme to nijak ovlivnit.

Hodně přemýšlím, jaké to bude, až to celé skončí. Prodávat obrazy je vždy náročné, pro naprostou většinu populace je výtvarné – a vůbec umění – věc absolutně zbytná, no a o to víc to bude obtížnější v postcovidovém světě. Na druhou stranu si ale říkám, že ti, co umění kupují a sbírají, jsou většinou lidé, co se mají v pohodě, a ti budou mít peníze a touhu kupovat umění i po tomhle. Možná to naopak bude i lepší, protože si třeba uvědomí, jak pro nás umělce byla ta situace náročná a budeme teď potřebovat větší podporu než kdy předtím.

Mám rozjednané dvě velké výstavy na příští rok, i když nevím, jak to dopadne. Mohly by se udělat virtuální výstavy, ale stejně tak se můžou lidi podívat na Instagram. Virtuální výstavy jsou super na prezentování fotografií, ale na obrazy už tak moc ne. V malování velkou roli hrají techniky a materiály, které potřebuješ vidět v detailu, obraz musíš vidět a cítit. To z onlinové prezentace nezažiješ.

Už se nějak rýsuje, kdy se začnou uvolňovat opatření?

Vím, že v Kalifornii velké kulturní a sportovní akce v roce 2020 vůbec nebudou. Nevím, jak to bude s menšími akcemi, kam by spadaly výstavy, ale zatím ještě žádné náznaky, jak to bude dál, nejsou. Ještě než začala karanténa, oslovil mě kamarád z Prahy, že by mi chtěl pomoci zorganizovat výstavu v Mexico City na jaro 2021. Stará se o to, jedná s lidmi z českého konzulátu v Mexico City, ale bohužel se to teď všechno pozastavilo, protože v těchto dnech nikdo nic jiného než covid neřeší.

Dále mě z kraje roku oslovila galerie ze Sydney, že by mi tam chtěli udělat výstavu na podzim 2021. Tak doufám, že alespoň něco z toho se uskuteční. Teď také pracuji na jedné fashion kolaboraci s módní návrhářkou v Melbourne. Navrhli jsme spolu řadu, která ponese mé designy, tak jen čekáme, až se situace zlepší a my budeme moci tu kolekci vyprodukovat.

Jsi v Kalifornii v kontaktu s nějakými Čechy?

Vůbec. V LA je konzulát, ale s nikým nejsem v kontaktu. Mám tu kamarádku Slovenku, se kterou jsem si občas napsal, ale jinak ne.

Co tě nejvíc na této situaci omezuje?

Je to určitě to omezení ve svobodném pohybu. Všechny ty zákazy, kam člověk nesmí, a k tomu patří i ta cesta do Prahy. Vím, že by to bylo technicky možné, ale ne úplně jednoduché. A o to více, že teď budeme cestovat s miminkem. Vyrostl jsem za komunismu, dva měsíce zaracha mi nic neudělá, naopak pro Američany, jak už jsem říkal, je to nepředstavitelné.

Na podzim tu máme volby, tak uvidíme, jak to dopadne, jestli to bude mít nějaký vliv. Doufám, že ano. Tady ve Státech je ten rozdíl oproti Čechám v tom, že co tady náš prezident řekne nebo udělá, má globální vliv. A jak všichni ví, je to opravdu ostuda. Celá politická situace a leadership tady je naprosto absurdní. Rozum nad tím zůstává stát. Jak to mohlo dojít takhle daleko? Stydím se za spoluobčany, kteří ho obhajují. Naštěstí nikoho takového osobně neznám. Los Angeles je celkem inteligentní liberální bublina. 

Myslím si, že jakmile to odpadne, lidi zase začnou normálně chodit do práce, toho se nebojím. Spíš si myslím, že ještě nejsme z nejhoršího venku. Přijdou další vlny jako při poslední pandemii sto let zpět. Ten vir tu s námi zůstane, o tom jsem přesvědčen. Vůbec si nedokážu představit, co prožívají zdravotníci v prvních liniích. A doufám, že až přijde další vlna, budou mít k dispozici vše, co potřebují, aby se mohli lépe chránit, a že to pro ně nebude už tak náročné.

Já se snažím udělat vše pro to, abychom já i moje rodina zůstali zdraví. Je potřeba to vydržet a hlavně zůstat spolu.

Maxime, děkuji za rozhovor.

Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - cestoval časem Maxim Havlíček:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - lékař Jan Vojáček:
Zobrazit článek