Top hledané
Výsledky (0)
O luxusních hodinkách, krabičkové dietě i začátcích v gastronomii.

Rychlá zpověď - Zdeněk Pohlreich o luxusu: Jednodušší je mě živit než šatit!

Tereza Janatová
21. června 2018
+ Přidat na Seznam.cz
5 minut

V gastronomii se pohybuje už pěknou řádku let. Budí respekt. Počítám, že nejen v kuchyni. Jeho cesta na vrchol byla dlouhá, ale vyplatila se. Zdeněk Pohlreich podle svých slov neuměl nic moc. Spíš nic než moc. A tak to po třicítce zabalil, a to doslova. Vycestoval do světa. Poznával. A nakonec se vrátil, protože doma je prostě doma.

Dnes jsme se ocitli mezi drahými hodinkami. Potrpíte si na drahé hodinky? Na drahé věci obecně?

Mám to rád. Chlapi většinou nenosí moc šperků a myslím si, že dobrý hodinky jsou taková nejdůstojnější pánská ozdoba. Chlap by měl mít pořádný boty a pořádný hodinky. No a luxusní věci nejsou luxusní pro nic za nic. Ta cena roste, vyjadřuje nějak tu odbornost a schopnosti těch lidí, kteří danou věc vyrábí. Luxus je relativní pojem. Pro každýho to znamená něco jinýho. Nicméně lhal bych, pokud bych tvrdil, že nemám rád lepší věci.

Ceny hodinek jsou dnes různé. Na trhu najdeme kousky za statisíce korun. Nemáte tak trochu strach, mít na ruce „tolik peněz“?

Já si myslím, že pokud má člověk strach, tak si nemá tyhle věci kupovat. Samozřejmě to neznamená, že bychom si neměli drahých věcí vážit. Nicméně pokud byste pokaždé, když si dáváte hodinky na ruku, přemýšlela nad tím, že se s nimi může něco stát, tak pak nejste tou správnou majitelkou.

Jste materialista?

Myslím si, že celkem jo. Ale teda úplně nevím, co to znamená. Asi spíš jo. Spíš jsem materialista, než duchovní.

Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní
Prodej luxusního mezonetu 3+kk se střešní, Praha 5

Říká se, že je někdy lepší člověka šatit, než živit. Jak je to u vás?

Asi je jednodušší mě živit. To nevyjde tak draze.

To mě překvapuje. Kolik investujete měsíčně do jídla?

Já myslím, že to bude lehce nad průměrem. Samozřejmě, že jdeme s manželkou jednou za čas do nějaké dobré restaurace. Ale to je třeba tak pětkrát za rok.

V jakém případě jste schopen vrátit jídlo?

Musím mít pocit, že by mě to mohlo poškodit zdravotně. Když je to jenom blbě uvařený, ale nezdá se mi, že by mě to mohlo ohrozit, tak jsem schopen to sníst. Pokud bych viděl, že je to opravdu všechno špatně, tak bych to vrátil.

V posledních letech se u nás několikrát řešilo, že se do Česka dostávají méně kvalitní potraviny. Vnímáte to taky tak?

Já si myslím, že se to těžce přehání. Já si myslím, že se sem dováží to, co jsou lidé ochotni si koupit. Jednoduchá věc. Samozřejmě tady ty zákony kolem těch potravin jsou o něco volnější, tak se sem vozí to, co lidi chtějí. A ten tlak na tu cenu s sebou nese nějaký následky. A pokud si to lidi nechají líbit, tak prostě budou mít horší věci. Na druhou stranu nemůžu úplně souhlasit, že všechno, co sem přijde z Polska, je špatný. Každý má svobodu se rozhodnout. Těch alternativ je dneska spousta.

Vaří u vás doma i manželka? Pustíte ji občas k tomu?

Minimálně. Pokud nejsem doma, tak jo, ale jinak vařím já. Je to rychlejší.

V čem podle vás dělají Češi nejčastější chybu, pokud jde o vaření?

Hromada lidí honí čas, na úkor toho, co si k tomu jídlu vyrobí. A to je škoda, protože čas bohužel teda zapříčiní to, že si lidi kupujou předpřipravená jídla. To si myslím, že není ideální.

Takže nejste zastáncem „krabičkových“ jídel?

Otázka je, co v té krabičce najdeme. To, že se to vozí v krabičce, je jen jiná forma toho, jak se to k lidem dostane. Úplně si nemyslím, že jsou v tom super věci. Krabičková dieta je podle mě jen další marketing. Jídlo do krabice nepatří. Patří na talíř.

Je možné naučit se vařit i po padesátce?

A víte, že si myslím, že určitě jo? Je mnoho lidí, které potkávám na kurzech vaření a řeší to i v tomto věku. Po padesátce se dá stihnout hodně věcí. Já jsem toho taky stihnul hodně. Padesátka není žádný věk.

Kdy přišel ten první moment, to rozhodnutí, naplno se věnovat gastronomii?

Musím říct, že pro mě bylo zlomový období po třicítce, kdy jsem odjel do ciziny. Uvědomil jsem si, že vlastně nic neumím a musím se toho hodně naučit. Relativně rychle jsem se to naučil. Poznal jsem gastronomii na světové úrovni, což do tý doby bylo pro mě zapovězený. Zjistil jsem, že je to náročná, ale i zábavná disciplína. No a skutečně vážně jsem to začal brát, když mi bylo 34.

Když porovnáte kuchyni naši a kuchyni zahraniční, ten způsob a přístup ke všemu, jaký je mezi tím rozdíl?

U nás se hrozně klade důraz na to, kolik toho na talíři je. U nás se klade důraz na maso, ale naopak čeští kuchaři neumí pracovat se zeleninou a s rybami. Celkově na to nahlížím tak, že česká kuchyně je relativně v dobré kondici. Rozhodně to není taková tragédie, jako před deseti lety.

Vy jste procestoval mnoho míst. Kde se vám líbilo? Existuje místo, kde byste dokázal žít?

Mně se hrozně líbilo v Austrálii. Pak se mi teda moc líbila jižní Afrika. To je třeba místo, kde bych si dokázal představit, že tam budu žít. Za předpokladu, že by tam bylo trochu bezpečněji. To je ráj na zemi, ideální teploty a skvělý jídlo. A pokud bych si měl vybrat v Evropě, tak jednoznačně Španělsko. Když tak přemýšlím, líbilo se mi i v Peru, ale tam bych teda žít nechtěl. Mám rád teplo, takže přímořský život by mi vyhovoval.

Jste vybíravý? Je nějaké jídlo, které byste si nedal?

Tak v takový Americe, když si nedáte pozor, tak se vám můžou stát zajímavý věci. Tím nechci říct, že tamní gastronomie je špatná. Ale viděl jsem tam dost zajímavé výtvory. My když vybíráme, kam pojedeme, tak v prvé řadě doufáme, že tam bude dobrý jídlo. Byli jsme asi před dvěma lety na Sardínii, a to teda byla totální katastrofa.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem
Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Letos navštívíte jaké místo?

Určitě Španělsko. A pak uvidíme, co nás napadne.

Máte někoho, kým se rád inspirujete?

Mně se hrozně líbí, co dělá Gordon Ramsay. Strašně mě baví na to koukat v televizi. Ale samozřejmě Gordon Ramsay v určitý fázi své kariéry pracoval pro Joëla Robuchona. A to je podle mě ten kuchař, který je pro mě obrovskou inspirací. Jeho opravdu obdivuju.  

 

 

Rychlá zpověď:

Kdy jste si pořídil své první hodinky a jaké to byly?

První hodinky jsem si pořídil, nějaký slušnější, tak to dnes bude nějakých 30 let. A jestli si to dobře vybavuju, tak to byly nějaký Seika.

Jakým dárkem vám udělala manželka největší radost?

Hodinkama.

Kolik hodin denně spíte?

Já spím relativně málo, takže mezi šesti, sedmi.

Dokážete prominout pozdní příchod?

Nenávidím to.

Jaký typ hodinek preferujete?

No, co nejlepší bych řekl.

Kolik času denně trávíte v kuchyni?

V kuchyni trávím denně v řádu hodin. Myslím si tak tři.

Co u vás znamená „za chvilku jsem doma?“

Za chvilku jsem doma, je něco od třiceti minut a méně.

Za jak dlouho uvaříte poctivou svíčkovou?

Jako všichni no, za tři hodiny.

Rozbité hodinky necháte opravit nebo koupíte nové?

Pokud jsou opravitelný, tak je nechám opravit.

Kde jste byl včera touto dobou?

Touhle dobou jsem byl včera ve Zlíně.

Jak dlouho dopředu plánujete dovolenou?

Tři měsíce.

Chtěl byste nahlédnout do své budoucnosti?

Nechtěl.

Co jsou pro vás vyhozené peníze?

Vyhozený peníze jsou za všechno, co se koupí zbytečně. Jinak řečeno věci, který je potřeba koupit znovu, protože ty předcházející se ztratily z nedbalosti nebo zničily z nedbalosti.

Jaký nejdražší dárek jste koupil manželce?

Traktor.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - Ornella Koktová: Bez obalu
Zobrazit rouzhovor
Soutěž: Vyhraj MINI
Soutěžit