Šárka Krausová ze Zlaté labutě exkluzivně: díky roli Tony Adamové si odnáším mnoho do soukromého života

Diváci vás dlouhou dobu mohli potkávat v seriálu Ulice, kde jste hrála Adrianu Peškovou. Odjela jste do Austrálie a vaše role se tam objevuje pouze po telefonu nebo z vyprávění vašeho seriálového tatínka. Jak na tu roli vzpomínáte, případně, vrátila byste se zpět i s tou vaší seriálovou dcerou? 

Adriana pro mě byla opravdu takový televizní start, vděčím jí za mnohé a jsem hrozně ráda, jak nápaditou dějovou linku ona měla, co všechno jsem si mohla vyzkoušet, zahrát, moc mě to bavilo. Bylo to opravdu krásné období, ale zároveň cítím, že jsem za ní vděčná, měla jsem jí moc ráda, ale cítím, že už to skončilo. A zatím nemám pocit, že bych se k ní ráda vrátila.

Ale asi byste se případně této nabídce nebránila, nebo bylo by to už to období, kdy váháte a nejste si jistá?

Váhala bych.

Činžovní dům na prodej, Praha 1 - 1067, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Teď přejdeme na Zlatou labuť. Objevila jste se tam jako ředitelka obchodního domu, co to pro vás znamená, je to přeci jen dobový film. A k tomu jsou mezi diváky rozporuplné reakce? 

Zlatá labuť je má nová etapa. To je přesně to, co mě teď v poslední době ohromně bavilo a byla jsem moc šťastná, že jsem se mohla stát součástí. Tony Adamová pro mě byla úplně nová chuť v hereckých postavách, kterou jsem mohla ochutnat. Ale opravdu nerada jsem se s ní teď rozloučila. Je to asi dva týdny, co jsme měli poslední natáčecí den a doteď po ní teskním. Takže já bych Zlatou labuť točila znova a s velikou chutí.

Včetně krásných kostýmu a jiné doby. Bylo to pro vás dobré si vyzkoušet něco nového a vystoupit z komfortu.

Ty kostýmy jsou krásné. Líčení, účes a kostýmy udělají padesát procent herecké práce za vás. Já jsem se následně jen snažila tomu vyrovnat a zařadit se do postavy, do které mě kostýmní a maskérská výtvarnice zařadila. Zároveň mě na Tony Adamové opravdu bavil ten její vnitřní život, že je to rozporuplná postava, člověk neví, co od ní má čekat, ale zároveň je šarmantní, elegantní, zralá a charismatická žena. Díky ní si odnáším do svého soukromého života opravdu mnoho a jsem moc ráda, že mě tato role potkala.

My jsme se spolu dnes potkaly na akci, která se týká zdraví a zdravého životního stylu. Řekněte mi, jak to děláte, že jste stále tak krásná a štíhlá? Máte nějaký tip pro čtenářky, které si říkají, jak to ta Šárka dělá.

Děkuji, to je hezké. Je to složité, ale já tedy musím říct, že co se týče mého optimismu, tak ten jsem zdědila v genech po rodičích, co se týče mé štíhlé postavy, tak to mám také štěstí, že jsem jí zdědila v genech po rodičích. Já se opravdu nemusím vůbec snažit, miluji jídlo a jím daleko více než můj manžel. Mám velice rychlé spalování, takže to mi bylo dáno. Co v současné době objevuji, je móda, protože jsem teď poprvé ve svém hereckém životě spolupracovala se stylistkou Stáňou Šlosserovou, kdy jsme se poprvé setkaly na natáčení Kukaček, kde dělala kostýmní výtvarnici. A je to pro mě velká vášeň, protože se snažím s její pomocí si vytvořit kapsulový šatník a zároveň se naučit, jak ty věci správně kombinovat, aby člověk nebyl zavalený věcmi, ale aby měl člověk jen pár kousků věcí, které se dají krásně doplnit. Toto je pro mě nová škola, která mi dává novou energii do života a poznávám nové módní tipy. Například šaty, které převážete páskem, dostanou úplně jiný šmrnc. Tohle bychom se my ženy měly učit na základní škole, mělo by to být v nějakém běžném vědomostním balíčku, který bychom měly do života dostat. 

Plánujete do budoucna nějakou osvětu na toto téma. Chtěla byste se tomuto tématu do budoucna věnovat více, intenzivně? Například formou workshopů nebo videí na Instagramu?

Vlastně klidně, protože pro mě je toto téma natolik objemné, protože bych ráda tuto osvětu, kterou dostávám, ráda šířila dále.

Co vy a pohádky. Je to zcela jiný svět a například v pohádce Řachanda jste v zelené masce k nepoznání. Máte ráda tyto role, kde jste k nepoznání? Jak vy na sebe koukáte s odstupem času koukáte?

Miluji masky a miluji, když ta role člověka promění a je někým jiným a k nepoznání. To se mi trochu děje i v Tony Adamové, protože ona vypadá zcela jinak než já. Ale skvěle jinak. a Řachanda byla v tomto směru výjimečná. Nás maskovali pět hodin, stříkali na nás latexové barvy, ale nejen na zeleno, ale ještě to stínovali světlejší zelenou, hnědou barvou, a to líčení. Lepili nás špičaté uši, dávali nám barevné čočky do očí. To byl hollywoodský zážitek a jsem ráda, když se herci proměňují a dokáží být někým jiným. Líbí se mi, když mám problém je poznat.

Co vy a vaše plány do budoucna. Čeká vás ať už pracovně nebo soukromě?

Tím, že jsem teď dotočila Zlatou labuť, jsem si naordinovala měsíc volna, a to se mi nezadržitelně plní. Teď mám relax, chodím na takovéto akce, užívám si s rodinou a na statku se zvířaty. Doma máme malé štěně, a to vyžaduje opravdu hodně času. Můj plán na měsíc je trochu zpomalit, uklidnit se a načerpat trochu energii. Ale jinak divadlo stále běží dál. Hraji v divadle na Vinohradech představení Pygmalion nebo Lakomec a potom mám své autorské představení, které jsem si sama napsala. Je to monodrama o dívce v nesnázích. Je to vztahová komedie, hodinu dlouhá. Hraji to již osm let, ale teď nově to hraji v Divadle Metro na Národní třídě a do května máme vyprodáno, takže jsem nadšená. Jsem tam sama a jen mě tam doprovází můj kolega muzikant, který proto představení složil hudbu, tak mě doprovází na klavír. Takže tam i zpívám a tančím, takže je to lehce kabaretní. To jsou projekty, které mě provázejí, i když mám volný čas, tak tyto projekty stále běží. A jinak se těším, co nám přinesou prázdniny. My vždycky o prázdninách se věnujeme koním, protože můj manžel závodí v parkuru na koních, takže léto je vždy ve znamení závodů. Ale já to mám moc ráda a na to se těším, až vypuknout tréninky.

Takže budete nadšená fanynka?

Ano, jsem a budu.

Ještě se zeptám, z čeho vzešel ten nápad mít něco svého. Čerpala jste ze svého života nebo jste měla někoho za svůj velký vzor?

Já jsem vlastně po konzervatoři vlastně měla pocit něco dělat. Ráda se něco nového učím, baví mě to chytit do něčeho vášeň a být do toho ponořená. A po konzervatoři jsem nějak cítila, že nemám toho vzdělání dostatek. Takže jsem šla na DAMU a studovala jsem tam autorskou tvorbu a pedagogiku. Z toho tak přirozeně vzešlo, že jsme museli psát vlastní texty a tvořit monodramata. A já jsem jedno závěrečné monodrama přenesla do divadla, prodloužila na hodinu deset, to je ta Milena, co má problém. Asi to vzešlo z toho, že jsem si toužila zahrát určité herecké polohy a nikdo mi je nenabídl, takže jsem si musela tu nabídku vytvořit sama.

A je to asi to nejlepší, co jste mohla udělat?

Ano, v některých případech ano.

Já vám moc děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí i manželovi. A přeji ať se vám splní vše, co si budete přát.

Děkuji moc, děkuji.